vlaštovky z papíru skládáš

každá by měla mít svůj cíl

házíš je z okna ven, tam kde

roste tráva

vyletí a dopadnou do závějí

píšeš mu o tom, že máš ho ráda

o tom jak moc pro tebe znamená

proč mu to nepovíš

a místo toho skládáš

vlaštovky z papíru co mizí v závějích

říkáš že se bojíš, že máš strach

že se ti bude smát

že když mu povíš o své lásce

že tě jeho smích může roztrhat

tak jako papír na vlaštovce.

tenkrát jsem myslela že to co ti radím

že je to lepší než poskládaný papír

kdybych jen tušila

myslím na tebe, jak moc jsi byla smutná

jak moc zklamaná

ale skončit život kvůli němu?

kdybych tak mohla vrátit čas

kdybych tak mohla

skládala bych je s tebou a

svou radu ti neřekla

vlaštovky z papíru ted skládám já

venku je už zase sníh

myslím na tebe a na to jak zněl tvůj

hlas, tvůj smích, na to jak..

myslím na to jak ti muselo být

přehýbám papír, popaměti

v myšlenkách se k tobě vracím

všem nám tady chybíš.

mám v dlani vlaštovku a další

dělám abych je potom nechala letět

a než dopadnou, až z okna poletí

snad v ten okamžik řeknout ti

přání od nás, přání co píšem ti

na papír poskládaný do symbolu jara.

vlaštovky z papíru ted skládám

každá by měla mít svůj cíl

házím je z okna ven a doufám v zázrak

vyletí a

umřou v závějích..