I kámen někdy změkne (Sasusaku) Kapitola jedenáctá O dva měsíce později U Sakury „Sakuro, no tak rychleji. Sakuro, to zvládneš, snaž se.“ „Já, už ale fakt nemůžu.“ Říkala to už po 10 hodinách výcviku. Jen co to dořekla, padala k zemi. V poslední chvíli ji stihl zachytit a vykřikl, „Sakuro“. Vzal jí do náruče a odnesl jí z tréninkové haly do jejího pokoje. Poslední dobou neměla žádnou výdrž… „Možná jsem to už trochu vážně přehnal. Ale upozorňoval jsem ji, že to nebude žádný med.“ Ano, sama mi říkala, že to není problém. Položil jí na postel a šel jí udělat něco k jídlu. Donesl jí to do pokoje a šáhl jí na čelo. „Pane bože, ty úplně hoříš.“ zašeptal. Šel do lékárničky a vytáhnul teploměr a dal jí ho, ale když si ho bral zpátky, bylo tam 38,4. „To je hodně, musím zavolat nějakého medika, aby se na tebe podíval. Tohle se mi nelíbí.“ Rychle odběhl do vedlejší vesnice a přivedl medika, protože on s léčením neměl žádné zkušenosti. V tu samou chvíli potkali Sakuru, jak běží na záchod a zvrací. Medik se zděsil a okamžitě za ní běžel. Pomohl jí, i když to nebylo moc příjemné. „Všechny symptomy ukazují na…“ nedořekl to, potřeboval si ještě něco ověřit. „Kdy jste to naposled dostala?“ Tato otázka Sakuru zarazila, hned ji napadlo, co tím myslel…. ale to nemůže být možné. „No, už to bude hodně dlouho.“ Zase zezelenela a obsah svého žaludku, opět vyprázdnila do záchodu. „Hned jsem zpět.“ Zadržela ho a podívala se na něj. „Je…je možné…že…jsem…“ Nedořekla a zase objímala mísu. „Ano, ale pro jistotu donesu těhotenský test a odeberu ti krev a nechám udělat test na graviditu. Ano?“ „Jistě,“ zašeptala a v očích se jí zaleskly slzy. Když zase medik přišel, dal jí krabičku, po několika minutách kontrolovali oba výsledek….a byl…. pozitivní. Sakura se rozbrečela. Nemohla uvěřit, že je těhotná. Nemohla uvěřit, že čeká Sasukeho dítě. „No, pro úplnost ještě uděláme krevní test. Pak přijď do nemocnice a pak se domluvíme na pravidelných návštěvách, abys toho drobečka ve zdraví donosila.“ „Já to dítě nechci.“ Tak touhle větou medika úplně šokovala. Neměl slov. „No, když toho drobečka nebudeš chtít, budu muset zjistit, jestli jde ještě udělat potrat. Ale prosím tě, pořádně si to rozmysli. Přemýšlej nad všemi riziky, pokud podstoupíš potrat. Pak se taky může stát, že už nikdy nebudeš moct mít děti.“ Ta poslední věta medika jí úplně rozhodila. Co teď má proboha dělat? Proběhlo jí hlavou. „Nenávidím tě Sasuke,“ zašeptala. Pak se obrátila na medika a řekla: „Máš pravdu, jednala jsem unáhleně, ještě si to rozmyslím.“ a usmála se (Byl to jen pokus o úsměv a vypadal dost falešně). Hned, co odešel medik z její koupelny. Poplácal Kemiho po ramenu a řekl: „Gratuluju ti. A neboj, bude v pořádku.“ Usmál se a odešel. Kemi byl nějakou tu minutu v šoku. Pak si všechno urovnal v hlavě a zaklepal na dveře. „Můžu dál, Saky?“ „Hmm..“ skoro zašeptala a přitom pořád plakala. „Saky, co se stalo? Já jsem ho nepochopil, k čemu mi gratuloval.“ „K…Kemi….asi…čekám…Sasukeho…dítě….“řekla mezi vzlyky. „Ale …já to dítě ….nechci… protože …to bude …jeho dítě…“ Kemi tohle opravdu nečekal. Podíval se na ní naštvaně. „Jak můžeš vůbec říct, že toho malého nechceš?“ „To není od tebe fér, chceš mu sebrat naději na to dostat se na svět a bojovat s ním. Bez ohledu na jeho otce, kterého stejnak miluješ.“ „To není pravda….já …ho…ne…ne…“zarazila se a rozplakala se ještě víc. „Vždyť to ani nedokážeš vyslovit. Přiznej si to, že ho pořád miluješ, ale také ho nenávidíš. A víš, co udělej,“ řekl pak nakonec. „Ne…nevím…“ zakuňkala. „Tu lásku, kterou cítíš stále k Sasukemu, dej teď tomu miminku a Sasukemu dej jen tvou nenávist, ale prosím tě, nechoď na potrat. Neber tomu maličkému šanci na život, dej mu naději.“ „Ale…ale, co když… nebudu…dobrá matka….co když….“ V tom se na ní Kemi usmál, to nečekala. „Bude z tebe nejlepší matka na světě, a vůbec neřeš coby kdyby, ano?“ „Dobrá,“ hlesla. „No, myslím, že teď už máme po tréninku. Teď si běž odpočinout, dej si teplou sprchu a hlavně už neplakej.“ Přikývla a odešla si pro věci na koupel. |
