I kámen někdy změkne (Sasusaku) Kapitola čtrnáctá Mezitím u Sasukeho Sasuke to taky po půl roce vzdal. Kabuto mu napsal, že nenašli žádnou zmínku o Sakuře, a že ji nikdo ani neviděl. Sasuke byl hodně zklamaný a trápil se, že už asi nikdy neuvidí tu krásku s krátkými růžovými vlasy a zelenýma očima, a proto se rozhodl odejít k ANBU. Naruto mu to vůbec neschvaloval, přímo zuřil, ale chápal Sasukeho a nechal ho jít. Na Sakuru už téměř všichni zapomněli. O měsíc později U Sakury Všechno dokonalé náhle zmizelo a objevil se zase zármutek. „Sakuro.“ „Ano, Hirohi.“ „Musím s tebou nutně mluvit,“ řekla Hirohi. „Mluv, co se děje?“ Sakura už začala být nervózní. „Víš, jde o Kemiho.“ Sakura se zachvěla. „Neříkej,“…zavzlykala…“že je…mrtvý.“ „Ne, zatím není.“ Sakura si oddechla, ale počkat, co to říkala. Zatím? „No tak Hirohi, okamžitě mi vysyp, co se stalo?“ „Saky, Kemi byl vyslán na misi a dost ošklivě to schytal a navíc byl otráven. Saky, on umírá.“ Hirohi se rozplakala a Sakura vzala do náruče malého Sania a řekla: „Okamžitě mě za ním zaveď,“ rozkázala. Ani skoro nemrkli a byli v nemocničním pokoji, kde ležel Kemi. Sakura viděla jeho zubožené tělo a rozplakala se. „Vezmi si do náruče Sania, prosím a jdi na chvíli ven. Chci se s ním rozloučit.“ Sakura plakala, bylo jí líto, že ztrácí svého nejlepšího přítele. A skoro nevlastního otce jejího syna. Kemi na chvíli nabral vědomí. „Kemi, ty idiote, nemůžeš nás tady nechat samotné. Co bez tebe budeme dělat. Vím, že nejsme ideální rodina, ale klidně se budu snažit se do tebe zamilovat. Jen mi neumírej, prosím. Kdo ti to mohl udělat?“ „Ach Kemi,“ zašeptala. A někdo jí pohladil po vlasech. „Víš…sama, že ….srdci stejně neporučíš…“ zašeptal. „Kemi, Kemi, neodcházej, prosím. Nechci, abychom byli sami. Co tvůj syn, alespoň kvůli němu tady s námi zůstaň.“ „Dobře víš, že Sanio už má otce…a udělal mi to …ten podlej zrádce….Kabuto…“ „Kemi nemluv,“ zašeptala Sakura. „Sakuro…slib mi…slib mi jednu věc….než umřu…“ „Kemi, takhle nemluv, ty budeš žít…“ a to už Sakura hystericky plakala. „Sama dobře….. víš, že už…. mi nechybí moc a… budu ve světě ninju.“ „Víš, že tě mi…milu…miluju…tak pro mě …udělej poslední věc…“ Sakura přikývla, ale vůbec nechtěla. „Slib mi…slib mi…že Sasukemu odpusť… odpustíš a…řekneš mu o Saniovi….a vrátíš se do Konohy…prosím….slib…slib mi to…“ „Ne, to nejde…sám víš, že mu nikdy neodpustím…“ „Saky, prosím …nezbývá mi moc…času…slib mi to…“ „Dobře, slibuju ti to.“ „Dobře Saky, a ještě jednu ma…malič…maličkost…“ „Udělám pro tebe všechno, Kemi.“ „Pojď…pojď ke mně..blíž…Chci ti něco po…pošeptat…“ Když se k němu Sakura naklonila. Chytil jí jemně rukou za vlasy a políbil ji. Něžně, ale přesto z něj byla cítit vášeň a láska. Když se Sakura odtáhla, už byl slyšet jen to tiché pííííííííííííííííp, které označovalo konec. Rozplakala se. Křečovitě stiskla jeho ruku a myslela, že jí ji stiskne, ale nic se nedělo. Podívala se svou uslzenou tváří na něj a uviděla jeho lehký úsměv na tváři. Pohladila ho po tváři. „Vždycky si mě miloval, a já ti to nemohla nijak oplatit. Měla jsem tě moc ráda, ale moje srdce stále patří tomu …zpropadenému Uchihovi. Odpusť, že jsem ti nemohla dát víc. Ale tvoje poslední přání splním. Vrátím se do Konohy, odpustím mu a řeknu mu i o Saniovi, ale zřejmě víc nedokážu, ale slibuju ti, že se o to aspoň pokusím. Určitě by sis přál, aby měl Sanio otce. Ale ty vždy zůstaneš můj nejlepší přítel.“ Pohladila ho po tváři a usmála se na něj skrz slzy. „A ještě něco ti přísahám. Kabuto zemře a bude trpět a hodně trpět.“ |
