Sluníčko...

Takže konečně přidávám dálší dílek...už se blížíme do finiše..takže přeju hezké počteníčko :-)

Kapitola sedmnáctá

Sasuke se rozplakal. Už jsem ji měl tak blízko. Už jsem se jí dotýkal, ale zase mi proklouzla mezi prsty. Ach Sakuro, proč mě tak týráš. Za tu dobu, co jsem u ANBU, jsem si uvědomil, jak vroucně tě miluju. A ty mi zase zmizíš. Znovu si povzdychl a šel si lehnout, aby druhý den mohl, říct, že mise je splněna.

Sakura doběhla domů před setměním. Nebylo to daleko. Když přiběhla k Hirohi domu, svítila tam svíčka. Vběhla nedočkavě dovnitř a začala hledat svého malého synka. „Sanio,“ zašeptala. Když jí její kamarádka uviděla, oddechla si. Sanio už tiše spal a najednou Sakura omdlela. Hirohi se zděsila a okamžitě ji pomohla do postele. Sakura se vyspala a brzy ráno byla zase na nohou. Hirohi se divila, jak může být tak čilá. „Sakuro, co to mělo včera být? Ani nevíš, jak jsi mě vyděsila.“ „Promiň, jen jsem byla vyčerpaná.“ „Omluva se přijímá a mám pro tebe dobré zprávy. Dům už je prodaný a tady máš peníze. Tvoje i Kemiho a Saniovi věci jsem sbalila a můžeš si je odvést domů. A můj muž se nabídl, že vás odveze, kamkoliv.“ „Děkuju ti, nevím, kde bych bez tebe byla.“ „Teď mě přestaň dusit a běž za Saniem. Celý ty dva dny plakal a pořád volal maminku.“

Sakura přešla do pokoje, kde spinkal malý Sanio a pohladila ho po vláscích a on se probudil. První, co bylo, že Sanio zavolal na Sakuru „Mamí!!!“ a pak ji svými malými prstíčky objal. „Už jsem zpátky zlatíčko moje.“ zašeptala a pohladila ho znovu po jeho černých vláscích.

Za měsíc, až se všechno vyřídilo, odjížděli, nechtěla tu zůstat. Bylo tady spoustu vzpomínek, na muže, kterého měla ráda. Když odjížděla, otočila se a naposledy se usmála na místo, kde strávila poslední skoro 3 roky. Do Konohy přijela za týden.

„Hodně se to tady změnilo,“ zašeptala. „Musíme najít Hokage, zlatíčko.“ řekla Sakura a usmála se na svého synka. Po pár minutách už stála u dveří páté a klepala. Ze vnitř se ozvalo, jako vždy nevrlé „dále“. Sakura vzala za kliku a pomalu otevřela. Zrovna tam byl tým 7. Teda jen jeho malá část. Byl tam Naruto, Kakashi-sensei a Sai.

„Dobrý den, Hokage.“ „Dobrý den,“ pozdravili všichni okolo i pátá. Pak se však ozvalo, „Naruto, neříkej mi bábi. Pořád jsem Hokage a nejsem žádná vykopávka,“ zařvala na něj pátá. Pak mu chtěla pořádně vrazit, ale když si Naruto vzpomněl, že tohle dělala vždycky Sakura. Posmutněl a Tsunade si to rozmyslela. Vždy když viděla ty jeho smutné oči, nedokázala nic udělat.

To se, ale rozesmála osoba, která stále stála v kápi u dveří. Zeptala se: „Přenechala byste mi tu čest.“ znovu se zasmála. Hokage to sice nechápala, ale přesto kývla. V ten okamžik Naruto ležel na zemi s pěknou boulí na hlavě. V ten stejný okamžik se Sai i Kakashi postavili do obranné pozice. A ozvalo se: „Naruto, kolikrát ti mám ještě opakovat, abys byl k Hokage uctivější a neříkal ji Tsunade-bachan. Ty se vážně nikdy nezměníš.“ Nikdo z těch tří to nechápal. Jen Narutovi to okamžitě došlo. Zvedl se a rozeběhl se na ženu v kápi tak rychle, že než ji silně objal, spadli oba na podlahu. A Sakuře konečně spadla kapuce z čela a šlo vidět její růžové, teď už dlouhé vlasy. „No tak Naru, umačkáš mě!“ „Promiň, ale jen si chci být jistý, že nejsi jen přelud a že se nerozplyneš.“ Jenže jak ji tam na zemi dusil. Sanio se rozplakal. Pak si i všichni všimli, že Sakura tady není sama.

Okamžitě se vykroutila Narutovi s omluvným pohledem a vyrazila ke svému synkovi a pohladila ho po vláscích. Hned se uklidnil, když to doplnila o úsměv, tak se Sanio přitiskl k její noze a koukal se na Naruta.

„Sakuro, jsi to ty,“ zašeptala Tsunade. „Hai,“ odpověděla Sakura. Kakashi a Sai z toho byli celý na větvi. „Jelikož si se Sakuro, vrátila, ruším vám misi.“ Kakashi jen přikývl a i Sai. „Jsme rádi, že ses vrátila, Sakuro-chan.“ řekli ti dva a zmizeli.

Pak si oba konečně všimli malého prcka, za Sakuřinými zády. „A to je kdo, Saky?“ zeptal se Naruto. „To je můj syn, Sanio.“ Tsunade a Naruto zalapali po dechu. „Ale, jak je to možné,“ řekl Naruto. „Snad ti nemusím říkat, jak se dělají děti.“ zahihňala se Sakura. Naruto se začervenal. Teď promluvila Tsunade: „Sakuro, a kdo je tedy otec?“ Sakura se zamračila a pak postavila svého synka před sebe, aby na něj pořádně viděli. Ten se však schoval mamince do náručí. „Sanio, no tak, ukaž se strejdovi, Narutovi. Nestyď se.“ Po krátkém přemlouvání se nakonec na ně otočil. A Naruto s překvapením na něj zíral. Tsunade ani tak moc překvapená nebyla, protože už o její aférce se Sasukem věděla. „Tak teď už víte, kdo je jeho otec.“ „Jakoby Sasukemu z oka vypadl.“ řekl Naruto. „Ale Saky, jak je možné, že to je jeho syn?“ „Už jsem ti jednou říkala, že ti nebudu vysvětlovat, jak se dělají děti a víc ti k tomu nemám, co říct.“ „A proč si tehdy odešla? Co se stalo?“