Sluníčko...

Lidičky omlouvám se za zpoždění, ale měla jsem spoustu práce...tak přeju hezké počteníčko...:-)

Kapitola osmnáctá

 „Víš Naruto, jednoho dne se u mě objevil ANBU a požádal mě o pomoc. Byl vážně raněný, a jelikož mám dobré srdce, pomohla jsem mu. Léčil se u mě asi tak týden, ale požádal mě, abych to nikomu neříkala ani Tsunade, protože byl prý na tajné misi a tam ho docela zřídili. Jediný, kdo ho viděl, byla Hinata, když mě jeden den navštívila. Pak mě ale ten ANBU unesl, snažila jsem se bránit a tak jsme u mě doma bojovali, jenže se dostal za mě a udeřil mě do zátylku a já omdlela. Vzbudila jsem se až za dva dny. Ten ANBU mě odvedl daleko od Konohy a řekl mi, že by se mu hodila, moje medik jutsu. Já jsem okamžitě řekla, ať mě okamžitě vrátí zpět. Donutil mě, abych u něj nějaký čas zůstala a trénovala. Když mi však vrátil čakru, začala jsem s ním bojovat, ale pro oba to skončilo špatně. Jeho se mi podařilo zabít, ale já jsem byla polomrtvá a ani jsem nevěděla, kde jsem. Pak mě našel jeden hodný kluk. Vzal mě do nemocnice. Naštěstí to stihl na poslední chvíli. Takže jsem to přežila. Než jsem se zotavila, uběhli 2 měsíce a já jsem zjistila, že jsem těhotná. Nebylo pro mě bezpečné, abych cestovala, protože mi lékaři řekli, že mám velmi rizikové těhotenství a tak jsem zůstala u toho muže. Měl mě rád a pěkně se o mě staral. Sanio se narodil týden před termín, ale jinak porod probíhal celkem v pohodě. Jelikož jsem byla slabá, musela jsem nadále zůstat a čekala jsem, až Sanio trochu povyroste, abych se mohla vrátit.“

„Doufejme, že se na mě nezlobíte.“ „Sakuro, jsem strašně rád, že ses vrátila. Kde máš věci, donesu ti je do tvého domu. Jsou na vozu kousek od kanceláře. Dej toto prosím tě tomu hodnému pánovi, aby věděl, že nejsi nějaký zloděj.“ „Můžu Tsunade?“ zeptal se Naruto. Jen přikývla. „Sakuro, ty ještě počkej. Musíme si promluvit.“ „Jistě,“ odpověděla.

„Sakuro, je to opravdu pravda?“ zeptala se Tsunade, když Naruto odešel. Sakura si zatím vzala Sania na klín a hladila ho vláscích, až jí tiše pochrupkával v náručí. Sakura se zamračila. „Ano, je to pravda.“ „Sakuro, neutekla jsi náhodou kvůli Sasukemu, protože ti ublížil, že tě znásilnil.“ Sakura sebou škubla. „Ne, neutekla jsem, opravdu mě unesl. Je pravda, že mi ublížil a moc, ale jedno pravda je, on mě nikdy neznásilnil. Sice mě k sexu trochu dotlačil, ale jemným způsobem, myslím tím svými polibky a dotyky.“ „No dobrá. Ale i tak tvůj odchod nezůstane bez postihu. Pravidla znáš, po dobu 3 měsíců tě bude hlídat jeden ANBU, a zatím nebudeš chodit na mise. Budeš se raději starat o Sania, ale můžeš chodit na tréninky.“ „Hai,“ odpověděla Sakura.

 „A Tsunade, chtěla jsem se vás zeptat. Nevíte něco o Sasukem?“ „Překvapuje mě, že se na něj ptáš.“ „Já vím, že vám to přijde velice zvláštní, ale jednomu svému příteli, z doby, co jsem byla pryč, jsem slíbila, že řeknu Sasukemu o jeho synovi. A chci to taky dodržet.“

„Dobře, zajistím, aby se tady objevil.“ „Stalo se něco, za dobu, co jsem tady nebyla, něco se Sasukem.“ „Ano, stalo. Přišel tě tajně asi 3 den po tvém zmizení navštívit, a tam ho ANBU chytli, jelikož slíbil, že se vrátí do vesnice a bude sekat dobrotu. Po asi půl roce odešel k ANBU, protože si myslel, že tam bude mít lepší příležitost tě najít, protože jsem mu to zakázala. Věděla jsem, že by se pak nevrátil, i kdyby tě našel, i kdyby tě nenašel. A to jsem nemohla riskovat.“ „Hai, děkuji vám za všechno Tsunade.“

„Jsem ráda, že jsi zpátky.“ „Já taky.“ usmála se a odešla.