Sluníčko...

Kapitola osmá

Celý den byla myšlenkami vedle. Přemýšlela. Měla jedinečnou možnost odejít, tato šance se už pravdě podobně opakovat nebude. Bylo to těžké rozhodnutí, ale přesto se rozhodla odejít, rozhodla se opustit všechno, všechny její přátele.

Večer bylo všechno připraveno. Zásoby měli nachystány, něco málo oblečení připraveno a ještě si sbalila pár jejich fotek. Kemi udělal ještě pár nutných věcí, teda začal trochu ničit nábytek. „Co to sakra, Kemi, děláš? Já vím, že to tu nemáš rád, ale nemusíš mi ničit nábytek a věci.“ Než to dořekla, rozbil jednu její oblíbenou vázu. Tohle už jí fakt naštvalo a jednu mu vrazila tak, že mu z úst vytekl pramínek krve. „P…promiň, já jsem nechtěl. Nezlob se.“Sakra, co to dělá. Ničí mi můj jediný majetek. Co když si všechno rozmyslel a nechá mě tady? Co když mě chtěl jen využít jako Sasuke. Honilo se jí hlavou. „Klid Saky,“ řekl, když si všiml jejích zaslzených očí. „Omlouvám se, ale je to součástí mého plánu.“ „Chápu,“ ale i tak se mu chytala utřít ten pramínek krve, který mu způsobila. Zadržel jí a tu krev, kterou měl u úst, si setřel sám a otřel se o stůl. „Saky, udeř mě znovu, ale nepoužij celou svou čakru, aby to vypadalo věrohodněji, že se tady udál boj. Po kterém tě někdo unesl.“ „Ne, to nejde, jsi přítel.“ „Saky, nechtěj, abych tě musel vyprovokovat.“ I když nechtěla tak mu vrazila pěstí do břicha, tak že odletěl z jedné strany místa na druhou a přitom srazil spoustu věcí na zem. Opravdu to začalo vypadat, na pořádnou bitku, která se „udála“ v Sakuřiným domě. „Tak jestli tohle nebyla celá tvoje čakra, tak to se pak těším na souboj s tebou.“ Zasmál se. „Velice nadějná kunoichi.“  Sakura se začervenala.

Pak ji však podal nějaký balíček. „Saky, tady jsem ti sehnal nějaké oblečení ANBU, abychom se dostali odsud a aby tě nikdo nepoznal. Je to nejbezpečnější cesta odsud. Teď se běž obléknout, za 5 minut sraz tady dole.“ Přikývla.

Za chvilku byla dole i Kemi měl na sobě ANBU oblečení. Bezpečně, nepovšimnuti zmizeli z vesnice a běželi, větev po větvi do neznáma. Sakura se držela Kemiho za ruku, protože neznala směr. Přišlo mu to celkem dětinské, ale nic neříkal.

Za dva dny v Konoze. Bylo právě pondělí a Sakura se nedostavila do nemocnice. Tsunade nehorázně zuřila, že se Sakura zase neobjevila. A tak rozčílená, se sama vydala Sakuru hledat. Třeba jenom trénovala a trochu se zpozdila, uklidňovala se Tsunade. Pak ale potkala Kakashiho a začala na něj řvát. „Kde je Sakura, už dávno měla být v nemocnici? Jestli chtěla trénovat, tak mi to aspoň mohla jít říct. To je teda dneska mládež.“ zabručela Tsunade. Kakashi se na ní nevěřícně podíval.

„Ale Hokage, my dneska ještě nemáme trénink, protože Naruto blbnul a zlomil si nohu a bude minimálně trvat ještě pár dní, než se mu noha uzdraví, takže jsem vyslal Saie, aby řekl Sakuře, že dnešní trénink odpadá.“ „Cožeeee?!?“ zařvala Tsunade, neměla totiž ráda, když se někdo flákal. Kakashi se jen omluvně zasmál a chtěl zmizet, ale Tsunade ho zastavila.

„Kakashi, mě se to nezdá. Sakura se zpozdí jen málokdy. Pojď se se mnou podívat do jejího domu, jestli se jí náhodou něco nestalo.“ Když to dořekla, přiřítil se Kakashimu Sai, který vypadal opravdu zděšeně.

„Kakashi-sensei, byl jsem to říct Sakuře, ale nemohl jsem se k ní dozvonit, hledal jsem jí snad všude, ale nikde jí nemůžu najít. Když jsem se vrátil k jejímu domu, vešel jsem oknem dovnitř, myslel jsem, že třeba jenom spí, ale to, co jsem našel, mě překvapilo. Pojďte rychle za mnou.“ řekl Sai. Tsunade zbledla a okamžitě se vydali na cestu k Sakuřině domu. Jen, ať není mrtvá, probíhalo myslí Tsunade.

Sai jim otevřel dveře, protože našel náhradní klíč. To, co našli v domě, je překvapilo. Dům byl vzhůru nohama. Všude střepy, zpřeházený nábytek a nakonec obývacím pokoji našli dokonce pár kapek krve. Tsunade se zhrozila a musela se hodně držet, aby se nerozplakala. I Kakashiho to překvapilo, že odložil svojí oblíbenou knihu. „Někdo jí určitě unesl, Tsunade,“ řekl Kakashi. Když to dořekl, Tsunade se vzpamatovala. „Kakashi okamžitě se vydáte jí hledat, půjdete ty, Sai, Hinata a Kiba.“ „Hai,“ řekli oba. „Sai, sežeň Hinatu a Kibu a obeznam je se situací a za hodinu vyrazíte na misi. Misi, najít Sakuru Haruno.“ „Ano, Hokage.“ Dořekl a už byl pryč. Tsunade se zatím vrátila do kanceláře a začala zjišťovat, proč by někdo chtěl unést Sakuru. Věděla, že je Sakura jedna z nejlepších kunoichi z Listové a že je velmi dobrý medik. Jediný, kdo ji napadl, byl Sasuke. Ale ten jí vždycky odmítal a nikdy nedal najevo, že by o ni stál. Po chvíli se vrátila ke své práci, protože Sakura nebyla přece její jediná starost, její starost byla i celá vesnice….

Po chvíli se vrátila ke své práci, protože Sakura nebyla přece její jediná starost, její starost byla i celá vesnice….