Ještě není pozdě Kapitola jedenáctá Jen se nad jejími zlými slovy pousmál, chytil její tvář do svých dlaní a dlouze a vášnivě jí políbil na její smyslné rty. Ze začátku se bránila, zatínala nehty do jeho rukou, ale pak jako by se její srdce znovu otevřelo a ona zněžněla a polibky mu oplácela. Mám vyhráno, pomyslel si, když v tom…ho Sakura odstrčila a vrazila mu pořádnou facku. Chytil se za tvář a třel si jí, protože ho to bolelo, ale on se jen usmíval, když promluvila. „Jak…jak jsi jen mohl. Můj polibek…si ukrást.“ řekla s červenými líčky. „Saky, já ti tvůj polibek neukradl, jen ti dávám svůj.“ řekl tak jemně, až ho to samotného překvapilo. Najednou jako by jeho srdce ukrývalo tolik nenaplněné lásky. Chtěl ještě jeden polibek, ale nechtěl nic uspěchat. Budou mít ještě dost času na …pousmál se nad tou myšlenkou a sedl si vedle Sakury. Uplynul měsíc a Sakura nemohla pořád uvěřit tomu, že ona není ninja, ale důkazy, které ji Sasuke dával, dávali smysl. Jak je tedy možné, že si nic nepamatovala? „Sasuke a proč nemáme ani jednu společnou fotku?“zeptala se, když se po tak dlouhé době vracela k nim domů z nemocnice. „Vždycky jsi mi tvrdila, že se nerada fotíš, alejestli jsi změnila názor, tak to můžeme napravit.“ Vzal foťák a vyfotil jejichlíbající se rty. Opět ho odstrčila, jako vždy, ale při pohledu na její červenoutvář věděl, že ho neodmítla. „Saky, proč mě neustále odstrkuješ? To mě už ani nemáš ráda?“ „Sasuke, dej mi čas, jestli je pravda, co mi tvrdíš, tak já si nic nepamatuju.“ „Jistě, že to je pravda,“ pronesl, jakoby opravdu věřil, že tomu tak je. Přál si, aby žili normálním životem…ale na jak dlouho? Co když se Sakuře podaří vrátit si čakru? Co když jí někdo napadne a ona se nebude moct bránit? Tyhle myšlenky Sasukemu hlodali neustále v mysli. Může jí být na blízku, ale nemusí být s ní vždy… Zatřásl hlavou na nesouhlas a znovu se na svou dívku usmál. „Vezmu tě na naše oblíbené místo, chceš?“ Jen němě přikývla, chytila nabízenou ruku a tak vyšli tajnou stezkou z Konohy. „Vím, že nesmíme opouštět vesnici, ale občas sem zajdeme.“ Sklonil se, aby mohli projít skrz křoví na malou louku. To, co uviděla, jí vyrazilo dech. „To je nádherné…“ řekla a pohlížela na tu krásu. Malé jezírko s vodopádem a luční kvítí poseté na celé louce se třpytilo ranní rosou a zpěv ptáčku…neměla slov. Otočila se na Sasukeho, zavřela oči a darovala mu polibek. Už nevěděla, čemu má věřit. Sedli si tedy na kraj jezírka a máčeli si v něm nohy. A takto začala jejich láska. Sasuke se Sakuře svěřil se svými pocity a Sakura se do něj opět zamilovala. Začala dokonce pracovat v květinářství a dařilo se jim dobře. Sasuke odcházel vždy brzy ráno a vracel se k večeru, občas musel jet „na pracovní cestu“ kvůli práci, ale pořád jí byl na blízku. Nebylo pochyb, že se ti dva milují, ale jak dlouho bude tato idylka trvat? Opravdu Sakura zapomněla, kým byla? Jakou zkouškou budou muset milenci ještě projít? |
