Sluníčko...

Kapitola šestá

Mezitím u Sakury

Udělala jsem to, myslela jsem na to už hodně dlouho, ale i tak jim nic nevyčítám. Prostě jsem jen nebyla dost dobrá. Možná jsem ublížila svým nejbližším, ale je to jednoduší, když jsou na mě naštvaní, než rozloučení se slzami v očích. Možná by mě Hokage dokonce nechala uvěznit. Nehodlám se však vzdát, mým cílem bude chránit Konohu, je to stále místo, kde jsem vyrůstala, kde jsem zažila své nejkrásnější a i nejhrůznější chvíle. Vzdát se všeho je pro mě ta nejvyšší oběť a ochránit ty, které miluju se stane mým jediným posláním. Nemám už co ztratit....  Hodila jsem tašku s věcmi přes rameno a vydala se směr - nový život.

Mou první zastávkou se stane ANBU kancelář. Byla jsem spíš jako vichr. Bez mrknutí oka se mi podařilo dostat přes ochranu hlavního stanu a lehce jsem pronikla do hlavní budovy. Myslím si, že mě spíš nechali. Nemysleli si, že jsem hrozba. Vrazila jsem do třetích dveří druhého patra.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem. Věděla jsem, že teď měpřijmou už jen kvůli tomu, jak se mi podařilo zničit jednoho člena Akatsuki a navíc mé zkušenosti s jedy jsou dalším důvodem, proč takového člena příjmout. Bylo mi jasné, že tohle bude běh na dlouhou trať.

„Dobrý den, co potřebujete?“

„Chci mluvit s velitelem?“

„Dobrá.“ řekl muž a vedl mě do vedlejší místnosti. Když jsem do ní vešla a pozdravila, muž u stolu na mě pohlédl. Nemyslela jsem, že jsem tady na Miss dokonalosti, ale ve výcvikovém středisku. Jen jsem protočila panenky a nechala ho promluvit.

„Nečekal jsem, že se tady objevíš. Co žádáš?“

„Chci se k vám přidat.“

„Musel bych se poradit s radou.“

„Ne, nikdo o tom nebude vědět, ani Tsunade, ani lidé z Konohy, jen my dva.“

„Cože? Snad mi nechceš dávat podmínky.“

„Nechci, je to nabídka, buď berte, co nabízím, nebo půjdu nabídnout jinam.“

„Dobře, prvně si tě vyzkoušíme a pak uvidíme, ale také mám nějaké podmínky. Žádný plat půl roku. Změníme ti jméno. Nejdříve tě bude čekat trénink, ale nebudeme se s tebou párat, jako to dělali v Konoze. Pokud se osvědčíš, budeš posílaná zatím na ty nejhorší mise a pak uvidíme. A moje poslední podmínkou bude, že nikdy neřekneš jediné slovo odmlouvání, protože pak hned letíš!!“ poslední větu téměř na mě zakřičel, ale jen jsem se pousmála a odvětila:

„Lepší podmínky bych ani nevymyslela.“ A takhle jsemse upsala ďáblu. A tím dnem, když jsem překročila práh této kanceláře, byl dnem, kdy zemřela usměvavá a slabá Sakura Haruno.

Test pro přijetí, jsem měla stejný jako ostatní, jsem s obtížemi zvládla, ale i tak mě přijali. Cepovali mě hodně, trénovala jsem hodně dlouho, ale stačilo by pár let a dokázala bych se postavit i Tsunade. Moje city vychladly a v mém životě přestalo být pro ně místo. Všechny své vzpomínky jsem vymazala ze svého života. Konohu jsem zachránila snad nespočetněkrát. Byla jsem hrozbou mezi zločinci, někdy mi dokonce přezdívali Obchodník se smrtí. Moje mise byli kruté a já je bez mrknutí oka plnila. Nikdo se mě neopovažoval nějak urazit, protože bych je mohla za jejich ponížení hned zabít. O své rodné vesnici jsem neslyšela, ani o svých přátelích. Mrzelo mě to, ale teď mi byli po tom všem ukradení.

Doufejme, že se líbilo...jinak v dalším pokračování... Dlouho svět neslyšel o Sasukem, který se opět vrací do našeho příběhu a vydá se na misi, která má naplnit nejen jeho přání, ale i jeho srdce. Nechte se překvapit.