Sluníčko...

Ještě není pozdě

Kapitola třetí

„Naruto, musíme si promluvit.“ řekla jsem mu, když právě trénoval se Saiem.

„Sakura-chan, jsem rád, že tě zase vidím, dobře. Sai dokončíme to později.“ křikl na svého soupeře, ten přikývl na souhlas a posadilse do trávy.

„Copak potřebuješ?“

„Mno, já…Naruto, uvědomila jsem si jednu věc. Mno…víš, Sasuke už pro mě nic neznamená a já zjistila, že už ho nemám ráda a tak beru tvůj slib zpátky.“

„Sakura-chan, to nemyslíš vážně.“podíval se na měnaštvaně.

„Sice svůj slib bereš zpět, ale já ho beru jako bratra a bratra nenechám zemřít. Chci, aby se vrátil a byl zase tým 7 a všechno bylo jako dřív.“

Sakuře pukalo srdce, věděla, že takhle honepřesvědčí, tak zvolila jinou taktiku.

„Naruto, jde hlavně o to, že já …já tě miluju.“ řekla jsem a sklopila zrak. Jestli se před tím zlobil, tak teď byl pěkně vytočenej.

„Pohrdám lidmi, kteří si zahrávají s city cizích. Sama dobře víš, že miluješ Sasukeho. Nenávidím tě, Sakuro.“ řekl, otočil se a odešel. Tolikrát jsem se mu omlouvala, ale stejnak mi neodpustil.

„Sakuro, volá tě rada.“ Zmateně jsem zamrkala a uposlechla příkazu.

„Haruno Sakuro, jsi velice nadějná kunoichi. Máme pro tebe nelehký úkol, musíš zabít Sasukeho Uchihu, stal se pro nás hrozbou. Tuto misi vykonáš sama, nikomu o ní neřekneš. Jak ji vykonáš, necháme na tobě.“

„Hai.“ Nebyl tu žádný Hokage z jiných vesnic jen rada Konohy, ani Tsunade jsem nezahlédla, což mě zmátlo, což pak nemá všechny rozkazy schvalovat ona. Nebude to jednoduchý úkol, ale napadla mě zajímavá myšlenka. Pár z mých přátel by mi mohlo pomoci.

„Ahoj Kibo, potřebovala bych, abys mi s něčím pomohl.“

„Jasně Sakuro, o co jde?“

„Tsunade, chtěla, abych zjistila něco o Sasukem, ale nevím, kde ho najít. Nepomohl bys mi s Akamarem.“

„To víš, že ano. Řeknu ještě Nejimu a Shikimu, oni budou vědět, jak tě k němu dostat.“ „Dobře, ale držte to v tajnosti.“

„Jasně, na mě se můžeš spolehnout.“ řekl a jávěděla, že to budou vědět brzo všichni. Můj plán byl jednoduchý, najít Sasukeho stopu a pak ho jen škrábnout, když se s ním utkám. Před tím se budu muset zbavit ještě svých přátel, takže neškodná malá uspávací bomba bude stačit.

Než jsem stačila mrknout okem, vše bylo připraveno. A vyrazili jsme, celá naše parta, kromě Naruta. Podařilo se nám najít Sasukehorychle a já použila kouřovou bombu a všechny je uspala. A sama se vrhla donáručí smrti.

„Uchiho, ty spratku, nechceš si dát souboj.“ vykřikla jsem přes mýtinu.

Jen se na mě ušklíbl a řekl: „Tak otravná husa chcese mnou bojovat. Jsi pod mou úroveň, nebudu si s tebou špinit ruce. Jsi slabá.“ Nahrnuli se mi slzy do očí, měl pravdu.

„Pořád jsi ufňukaná, platí totvoje ještě: MILUJU TĚ?“ zeptal se s úšklebkem na tváři. Slzy pluli jako vodopád z mých očí.