Kapitola jedenáctá

„Sayu, nezahrávej si s ním. On je hodně nebezpečný.“

„Však já ti věřím, ale nemám ho ráda. To víš. Máš mi dát popis nějakých dvou ninjů z Listové.“  

„Dobře, o koho jde?“

„Sasuke Uchiha a Naruto Uzumaki.“ Kabuto zkameněl a okamžitě vyrazil k senseovi do laboratoře. Na rozdíl od Sayu zaklepal a počkal na vyzvání.

„Kabuto, děje se něco?“

„Ano, vy jste se sensei zbláznil. Je to nebezpečné posílat Sayu do Listové a ještě k tomu za těma dvěma. Je tu stále nebezpečí, že si vzpomene. Nebo spíš, že jí někdo pomůže si vzpomenout.“

„Cíl její mise je jednoduchý, upoutat jejich pozornost, aby nezapomněli, že je stále na živu. Když jí chytí, tak stejnak uteče zpátky a když ne za měsíc pro ní půjdeš a dovedeš jí zpátky.“

„Sensei, mě se to nelíbí.“

„Odejdi, mám práci. Svůj názor nezměním a ty a Sakura mě budete poslouchat. Je ti to jasné?“ zakřičel…a to už se Kabuto klidil z cesty. Vrátil se se svěšenou hlavou k Sayu a řekl jí potřebné informace.

„Dávej na sebe pozor, Sayu a hlavně se mi vrať. Jo, abych nezapomněl, celou dobu musíš mít schované vlasy. Jenom se neptej proč. Jsou sice nádherné, ale po misi by tě každý poznal.“

„Neboj Kabutíku,“ (takhle mu říkala, když ho chtěla uklidnit a vždycky se jí to dařilo) „budu v pořádku. Za měsíc jsem zpátky, neboj, uteče to jako voda.“ „Hmm, nelíbí se mi ta tvá mise. Ale přeju ti hodně štěstí. Pamatuj, jestli se do měsíce nevrátíš, jdu si pro tebe.“ Sakura přikývla a vydala se na cestu. Na cestu vstříc své zapomenuté minulosti a vstříc svému osudu.

Po třech dnech se Sakura dostala do Listové vesnice, jako ANBU lehce pronikla do vesnice a nikdo ji nevěnoval extra pozornost. Ubytovala se v jednom starém hotelu a udržovala si svoje tajemství.

Další den začínala její mise. Vytvořila klon a poslala ho za Uzumakim a sama šla za Uchihou. Sasuke byl na svém oblíbeném cvičišti, kousek od vesnice. Nebylo těžké ho najít. Trénoval tvrdě, jako každé ráno. Když se Sayu chovala do křoví, sledovala černovlasého ninju, který trénoval, až z něj stékal pot. Sakura se začervenala. Jemu bylo očividně hodně teplo, protože si sundal košili a trénoval dál, aniž by si jí všimnul. Byla překvapená, že tak silný ninja si nedává pozor. Jeho tmavé vlasy lemovaly bílou tvář a jeho svalnaté tělo se lesklo na ranním slunci.

Najednou pocítila takový zvláštní pocit, že je něco špatně. Nemohla z něj spustit oči. Po asi dvou hodinách odešel a ona se nemohla ani hnout, jak byla okouzlena tou krásou. Takto to pokračovalo už 2hý týden, zjistila, jaké techniky používají oba a mohla jít zpět, ale něco jí tady drželo.  Netušila však co.