Kapitola sedmá
Ráno
U Elisy
Vzbudila jsem se brzo, jako vždycky. Nazula jsem si boty, sportovní hadříky a MP3 a vyrazila jsem o půl 5 ráno si zaběhat. Abyste mě pochopili, ráno, abych byla fit, jsem doma chodívala běhat. Pořádně se mi vždycky rozproudila krev a já jsem byla správně naladěná. Takhle jsem prostě začínala svůj den. Potichu jsem odemkla, zamkla a vyšla ze dveří. Tiše jsem prošla chodbou a schody až k východu. Otevřela jsem, ale trochu to zavrzalo. Asi budu muset říct nějakýmu údržbáři, ať se na to mrkne. Proklouzla jsem okolo oken instruktorů a pomalu se rozcvičila a nakonec si dala malý běh po okolí.
Mezitím u kluků
Včera jsem nemohl usnout. Stále jsem musel myslet na to, co jsem udělal. Elisa je prostě krásná a ty její rty… A dneska mě vzbudil nějakej idiot, kterej musí dělat kravál. Bydlíme jako jediní problémový na přízemí kousek od instruktorů. A někdo si před chvílí otevřel hlavní dveře, které neobvykle zavržou. Chtěl jsem se otočit na druhou stranu, ale zvědavost mi to nedovolila. Zvedl jsem se z postele a podíval jsem se oknem ven. Na budíku jsem měl 4:47.
„Kterej blázen vstává tak brzo a navíc, jde do takového chladného rána ven.“ řekl jsem tiše.
Když jsem však očima proletěl okolí, všiml jsem si černé vlasy a dlouhé nohy, které vybíhali do kopce. Tak tohle byl pro mě opravdu šok. Holka, která chodí brzy ráno běhat. Protřel jsem si ospalé oči, když v tom se ta holka otočila a podívala se na ubytovnu. Elisa. Proběhlo mi myslí. Ta dívka mě asi nepřestane překvapovat. Měl jsem chuť jít za ní a promluvit si, ale byl jsem ještě unavený. Lehl jsem si na postel a zavřel oči…
„BUDÍÍÍÍÍČEK!!! A za deset minut je snídaně dole v jídelně.“Ozvalo se ránem přes celou ubytovnu a já už jsem si dávala sprchu po běhu. To jsem si teda dala. Asi jsem trochu vypadla z kondice. Tak tady mám aspoň příležitost se trochu napravit. Usušila jsem se a oblékla se a vyrazila na snídani. Když jsem vyšla z pokoje tak jsem viděla mé tři nové kamarádky, jak se plazí nešťastně z pokoje a mají skoro zavřené oči. Jen němě pokynutím ruky mě pozdraví a já se na ně mile usměju.
Když jsme přišli do jídelny, skoro nikdo kromě instruktorů tam nebyl. Posadili jsme se a začali snídat. „Jsi nějak čilá a usměvavá po ránu,“ řekla ospale Lil. „Ale, trochu jsem se rozcvičila.“ „Cože, takhle brzy?“ Jenom jsem se usmála a pokračovala. Nakonec jsem se zvedla a šla odnést tác s nádobím, když v tom…
„Jé promiň, já nechtěla.“ řekla Kris. A při těch slovech jsem měla pokaženou celou náladu. Vylila na mě totiž čaj a na mém opravdu oblíbeném triku mi přistál chleba s pomazánkou. Chtěla jsem ji zakroutit krkem, ponořit nos do záchodu a napadali mě další ponižující věci, které by si rozhodně zasloužila. Jen jsem se na ní usmála a řekla: „To nevadí, stejnak jsem se chtěla jít převléct.“ Tak tohle jí naštvalo a neměla slov a tak zase uraženě odešla. 2 nula pro mě. Tak ta mi to ještě vrátí. Když jsem vycházela ze dveří, potkala jsem Romana a ten se na mě usmál. „Nehoda.“ zašeptal. „Pomsta.“ řekla jsem, začervenala se a zmizela.
