Sluníčko...

Kapitola dvanáctá

„Jakse jmenuje tvoje životní láska?“

„Ach,Sasuke-kun, prosím nech toho.“ V té chvíli mu došlo, co je pravda.

Sakura si všechno moc dobře pamatovala, protože když byli malí, říkala mu Sasuke-kun.

„A mám tě, ty moje třešinko.“ zašeptal ji sladkým hlasem do jejich vlasů.

„Co, cože...?“ Chtěla ho od sebe odstrčit, ale nepodařilo se jí to.

„Vím, že si na všechno pamatuješ. Proč jsi odešla?“ Neodpovídala a tak se uchýlil k dalším polibkům, ale ty směřovali níž, už byl téměř u jejího výstřihu.

„Dobře, budu mluvit…jen prosím, přestaň.“ řekla zadýchaně. S úsměvem na tváři ji přejel jazykem zase přes tvář k jejím rtům.

„Poslouchám.“

„Odešel jsi, Naruto taky odešel. Cítila jsem se sama. Chtěla jsem odejít a zapomenout.“ Jeho ruce se přesunuli z jejích zad na krk a znovu jí políbil na její plné rty francouzským polibkem.

„Odpověděla jsem ti, přestaň.“ zaškemrala.

„A co když řeknu, že to neudělám.“ Rukama mu sama zajela do vlasů a on se zachvěl.

„Takže hrát nečestně, se nám zachtělo.“ Chytil jí za ruku a odvedl do ložnice. Věděla, co bude následovat. Jejich první společná noc. Sasuke se k ní choval po celou dobu velmi něžně a svými polibky a dotyky ji dohnal do nebeských výšin. Sakura mu vše s vášní opětovala a jejich těla hráli společnou hru. Když skončili, položila Sakura Sasukemu tvář na hrudník a při poslechu jeho výdechů a nádechů usnula hlubokým spánkem. Musel se pousmát, jak mu jeho láska skončila v náručí, jak ušli oba dlouhou cestu. A s myšlenkou na tuto nádhernou noc usnul.

Naruto se vracel zadoprovodu Hokage domů. „Rámen tu máte dobrej.“ řekl a odemykal dveře.

„Jsem rád, že se vám u nás líbilo. A o Sakuru se nebojte, snad si na něco vzpomene.“ A s popřáním dobré noci se rozešli. Naruto stoupal po schodech do patra, kde měl pokoj. Nenapadlo ho nic jiného, než nakouknout po cestě k Sasukemu. Co viděl, ho ani nepřekvapovalo. Sakura ležela Sasukemu v náručí a Sasuke s úsměvem na tváři. Možná ho mrzelo, že si Sakura nevybrala jeho, ale věděl, že v Konoze na něj čeká jiná dívka, která si získala jeho srdce.

Sakuřin pohled

A určitě budete chtít vědět, jak můj celý příběh končí? Požádala jsem Sasukeho, aby moje tajemství neprozradil a on za malý úplatek ve formě našeho budoucího vztahu souhlasil a tak jsme vyrazili do Konohy, bylo mi odpuštěno, ale zatím jsem pořád pod dohledem.

„Pro jistotu hihi :-D“ A nevěřili byste, kdo mě hlídá, Sasuke. Nemohla jsem být šťastnější? Ano mohla, při naší první noci jsme nebyli moc opatrní a tak mi v lůně roste další člen Uchiha klanu a Sasukeho to, tak dostalo, že se mi omdlel v kuchyni. Celkem dlouho mi trvalo, než jsem ho probrala a než se malé narodí, se chceme ještě vzít. A už nikdy jsem nepotřebovala své „Nepamatuji si.“.