Za další měsíc mě pustili z nemocnice. Byla jsem úplně v pořádku, sice jsem musela ještě nějakou tu dobu chodit na sezení, ale byla jsem oki. S mámou jsme se udobřili a odstěhovali se z toho domku jinam, změnila jsem školu a máma zaměstnání, takže jsme byli hodně spolu. Byla to změna, kterou jsem potřebovala. Honza se mi za tu chvíli ani jednou neozval. Slíbil mi, že mi dá čas, že mě do ničeho nutit nebude a záleží jen na mně, jak se rozhodnu. A až se budu cítit na to mu odpovědět, mám mu napsat. Ale já neměla odvahu mu napsat, ne že bych nechtěla, ale já …já jsem to prostě nedokázala.
A tak čas plynul a mě už táhlo na 18náct. Mamka mi nachystala oslavu a řekla mi, že mám celý dům jen pro sebe. Pozvala moje kamarády z dětství a pozvala i jeho. O tom jsem však nevěděla. Ona věděla, že ho pořád miluju, ale nedokážu sebrat kousek odvahy a ozvat se mu, proto udělala ona ten první krok za mě.
„Ahoj lidičky, tak vás u nás vítám. Bavte se a nic nám tady nerozbijte.“ řekla jsem a naším novým domem se rozezněla hudba a všichni mě přestali vnímat. Potkala jsem svou kamarádku Zuzku.
„Ahoj Zuzi,“ řeknu a obejmu ji.
„Ahoj Deniso, jak moc se mi po tobě stýskalo, kde jsi byla? Proč jste se odstěhovali a neřekli ani ň, proč jsi nechala Honzu samotného, víš, jak se kvůli tobě trápil?...“
„Cože…zpomal, zpomal.“
„Prosím odpověz mi. Neboj se, nikomu to neřeknu, víš, že jsem tvoje kamarádka.“
„No dobře, ale pojďme někam na klidnější místo, nemůžu ti to říct tady.“ Jen přikývla a já jsem ji chytla za ruku a odvedla do sklepa.
„Tak, tady je to místo, kde ti to můžu povyprávět….vezmu to ve zkratce. Takže Honza se se mnou rozešel dost hnusným způsobem, já jsem to neunesla a několikrát se pokusila o sebevraždy, bohudík vždycky bezúspěšně. Nakonec jsem skončila na psychiatrii, kde jsem se 3 měsíce léčila a dostala jsem se z toho. Tam mě taky navštívil Honza a žádal mě o odpuštění… No a nakonec jsme se máti odstěhovali, změnila jsem prostředí a hodně mi to prospívá.“ Dořeknu a moje kamarádka se málem skácí k zemi.
„Proč, proč ses pokusila o sebevraždu???“
„Nebudeme to teď rozebírat, prosím. Je to složité a je to za mnou a slíbila jsem si, že už to nikdy neudělám a to taky splním. Neboj se.“
„No, tak proto se Jan choval tak divně.“
„Jak divně?“
„No, abych to uvedla na pravou míru, tak posední rok se Honza choval divně. Byl jak tělo bez duše. Chodil s nějakýma holkama, ale za pár týdnu ho pustili k vodě, protože prý mluvil jen o tobě. Nakonec přestal chodit i na párty a uzavřel se do sebe a do minulého týdne jsem o něm ani neslyšela.“
„To…to jako…vážně?“
„Si myslíš, že kecám?...tak to máš o mě špatné mínění….:-P řekla a vyplázla na mě jazyk.
„Tak pojďme zpátky na oslavu a slib mi, že to nikomu neprozradíš!!!“
„Máš mé slovo,“ řekne a v zápětí se vracíme zpátky.
Celá oslava probíhala v klidu, i když se tam pár lidí opilo. Skončili jsme kolem 1 hodiny ráno. Teda já jsem je vyhnala, protože jsem toho už měla plný kecky. Pak jsem všechno uklidila a šla si lehnout do pokoje. Když jsem však otevřela dveře, čekal mě šok. Můj pokoj byl plný okvětních lístků růže, na stole bylo nějaké jídlo a zapálené svíčky a židli seděl Honza a měl zavřené oči. Zřejmě usnul. Jeho tvář zmužněla i tak jeho rysy.
Chtěla jsem něco říct, ale nezmohla jsme se ani na pípnutí. Podívala jsem se na něj a přišla jsem k němu blíž. Pohladila ho po tváři a najednou jsem měla takové nutkání ho políbit. Jeho rty mě strašně lákaly. Neodolala jsem a dala mu něžný polibek. Probudil se a přitáhl si mě blíž.
„Promiň, nechtěla jsem tě probudit.“ řekla jsem a chtěla se odtáhnout zpátky, oni mi to ale neodvolil.
„Ahoj, lásko, chtěl jsem ti dát nějaký dárek, ale nevěděl jsem, co. Tak jsem ti nachytal takový příjemný večer s filmem.“ řekl a ukázal na krabičku od DVDčka. Znovu si přitáhl mou tvář ke své a naše rty se setkaly v dlouhém a očekávaném polibku. Odtáhl se a podíval se mi do očí.
„Miluješ mě ještě?“ zeptal se. Najednou jsem nevěděla, co říct, ale napadlo mě jedinečné řešení. Vyjádřit mu svou lásku svým polibkem. Beze slova, jen jeden polibek. A tak jsem i udělala. Mé polibky mi opětoval a i v těch jeho byla cítit, láska, něžnost a touha. Líbali jsme se tam neskutečně dlouho, až mi zajel rukou pod triko. Neodstrčila jsem ho, ale sama jsem si ho víc k sobě přitáhla. Neodmítla jsem ho, tak pokračoval. Skončilo to tak, že tato noc byla naše…
A chcete vědět, jak to všechno skončilo?
No, nebudu vás napínat. Odpustila jsem mu a začali jsme spolu chodit a každou možnou noc jsme se milovali. Přestěhovala jsem se k němu do bytu a momentálně jsem s ním těhotná a chová se k nám moc hezky a za tu dobu mi ani jednou neublížil.
Za jednu minut člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád nebo milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život… ale potrvá celý život, než na tu osobu zapomenete.
Doufejme, že se vám to líbilo...:-)
