Kapitola šestnáctá
A pak jsme se políbili, ale nezůstali jsme jen u jednoho polibku. Strávili jsme spolu úžasnou noc. Bylo to mé poprvé, i když Sasukeho ne, bylo to prostě…to se ani nedalo popsat. Takto jsme pak trávili téměř každou noc a já po půl roce zjistila, že jsem těhotná...
Tentokrát jsem byla celý den doma. Udělala jsem večeři a chystala si projev, co mu řeknu. Přišel domů, políbil mě, ale cítila jsem, že se něco stalo, protože mi polibek ani neopětoval. Najedl se, a když jsem se mu chytala říct tu novinu, otočil se na podpatku a odkráčel do ložnice. „Sasuke, děje se něco?“
„Ne, nic.“
„Ale nevypadá to tak.“
„Nestarej se, dej mi pokoj. Po každý to samí. Už mě to s tebou nebaví.“ „Sasuke, jak něco takového můžeš říct?“ Pak jsem to poznala, něco se stalo a on se opil. Divím se, že jsem to nepoznala už dřív.
„Nechám tě vyspat.“
„Ne, ne, nikam nejdeš.“ Chytil mě za ruku a stáhl mě k sobě. Bránila jsem se, nechtěla jsem to takto. Navíc, jsem těhotná. Když ho nešlo zastavit pouhou lidskou silou, použila jsem čakru, zabralo to, ale mezi námi se strhla bitka. Najednou mi z úst vytekl pramínek krve. To už stačí. Udělala jsem pečetě a vrátila se do pokoje se slzami v očích. Zabalila si pár věcí a vyběhla ze sídla. Přiběhla jsem ke Konoze a začalo se smrákat. Tady mě jistě hledat nebude.
Sasuke si opile lehnul do postele a usnul. „Však ona se vrátí.“ zamumlal ještě.
Mezitím si Sakura pomocí jutsu změnila barvu vlasu na hnědou a barvu očí na černou. Přišla k bráně a hlídači ji odvedli do kanceláře Tsunade.
„Dobrý den, hokage-sama.“řekla Sakura. „Jmenuju se Yuriko, přišla jsem do vaší vesnice, abych začala nový život. Bydlela jsem v Kamenné vesnici se svou rodinou a mužem. Rodiče zabili při misi a mého muže otrávil někdo mimo vesnici. Nemohla jsem tu samotu snést a musela jsem odejít. Snažím se najít nové útočiště. Mohu tu zůstat? Umím se starat o domácnost a trochu umím léčit, ale ninja bohužel nejsem.“
„Těší mě, mé jméno je Tsunade, Yuriko. Vítám tě u nás. Udělím ti byt a pomůžu ti, jak jen to bude možné. Tvé rodiny mi je líto. S tím ti pomoci nedokážu. Budeš pod dohledem jednoho mého ninji. Nezlob se, ale je to nutné. Doba je zlá.“
„Chápu to Hokage-sama.“ řekla jsem a uklonila se. Pak mi určila byt. Byl to kousek od Uchiha sídla. Moc se mi to nelíbilo, ale co jiného jsem měla dělat. Vybírat si nemůžu. Usnula jsem poměrně rychle. Bude to těžké, hodně těžké.
