Pod rouškou temnoty Kapitola sedmá Nic jsem nedokázala říct, jen jsem pokývala hlavou, že rozumím a on už byl pryč. Nejprve jsem se vzpamatovávala z šoku a pak jsem si uvědomila, že jsem málem zapomněla na mé dva vetřelce ve skříni a řekla jsem: „Naruto, Hinato, vylezte ven z té skříně. Stejnak už víte, kdo jsem.“ Dvířka od skříně zaskřípala a oni vylezli ze skříně. Čekala jsem na jejich reakci a zase mě překvapili. Naruto s Hinatou se na mě neuvěřitelnou rychlosti vrhli a objímali mě. „Saky, proč jsi nám neřekla, že jsi to ty?“ zeptala se Hinata. „Hin, sama víš, že to nesmím.“ „Sakuro, to co říkal ten kluk je pravda?“ zeptal se Naruto. „Je pravda, že jsi z klanu Uchiha? To by ale znamenalo, že patříš do Sasukeho klanu.“ „Naruto, nevím, co je pravda. Dnes jsem historii svého klanu slyšela poprvé. Naši o jejich minulosti vůbec nemluvili a Ryuu mi řekl, že mi poví, pravdu o mém klanu již dávno a taky mě před týdnem požádal o ruku, i když věděl, že ano mu pravděpodobně neřeknu. To, co jste dnes slyšeli, si nechte prosím pro sebe. Já prvně zjistím, co je na tom pravdy, ano?“ „Jak chceš Saky.“ promluvila Hinata. „Já si to taky nechám pro sebe pod podmínkou, že neodejdeš do Červánkové.“ „To ti slíbit nemůžu, chtěla bych se tam jednou podívat.“ Naruto posmutněl. „Ale můžu ti slíbit, že mou rodnou vesnicí navždy zůstane Konoha.“ a na to mi skočil a zase mě objal. Po několika dlouhých hodinách vysvětlování jsem je konečně vystrnadila z domu a mohla si jít konečně odpočinout. Ráno bylo těžké vstát z postele. Bylo mi tam příliš dobře, tak jsem se otočila na druhou stranu a spala dál. Kolem poledne někdo klepal na dveře mého domu. S těžkým srdcem, že musím opustit svou kamarádku, jsem vstala a oblékla se do svého oblečení a nasadila si masku. Před dveřmi čekal někdo od Tsunade. „Slečna Yumi, Tsunade si vás hned žádá, abyste se dostavila do kanceláře.“ „Hai,“ odpověděla jsem a zmizela. Zaťukala jsem na dveře a po svolení hlasu ze vnitř, jsem vešla. „Hokage-sama, jsem tu na váš rozkaz,“ řekla jsem autoritativně. „A, Yumi. Dobře, že jsi tady. Máme problém, Sasuke Uchiha chce zítra napadnout Konohu. Tvým úkolem ho bude zneškodnit. Vím, že to pro tebe nebude jednoduché, ale budeš ho mít na starost ty. Naruto by to nezvládl. Nemusíš ho zabíjet, je dobrým zdrojem informací. Jen si na něj dávej pozor. Kolují o něm různé zvěsti.“ „Tsunade, smím si sundat masku?“ „Hai, Sakuro.“ „Já k němu dávno nic necítím. Svůj úkol splním za každou cenu, ale nebude jednoduché odlákat Narutovu pozornost.“ „On bude mít na starosti Orochimara. On totiž poštval Uchihu proti nám. Ono nestačí, že máme za zadkem Akatsuki. Musí se ještě přidat ten slizký had.“ „Jak přikazujete, hokage-sama. Kdyby se mi náhodou něco stalo, tak...“ „Nad tím ani nepřemýšlej,…“ nestačila to ani doříct a já jsem jí objala. „Děkuju za vše, co jste pro mě kdy udělala.“ „Teď si nasaď masku a jdi si odpočinout, zítra bude hodně těžký den.“ „Hai,“ řekla jsem, nasadila si masku a uklonila se. |
