Sluníčko...

Kapitola čtvrtá
"Dnes k nám přijde nový výměnný student. Tedy přesněji řečeno studentka. Vy jste bohužel třída, která má jako jediná poslední dvě volná místa. Pojď dál." řekl a dveře se otevřely.
Všem klukům se zastavilo srdce, protože do třídy vkročila dívka, která měla krásné dlouhé blond vlasy modré oči, malý roztomilý nosík a smyslné rty a ty dlouhé nohy, které zahkrývala jen minisukně.
"Dobrý den," pozdravila.
"Chceš nám něco o sobě říct?"
Zakroutila hlavou a pak odpověděla: "Ne-e." Usmála se tak na svou novou třídu a pohlédla na ty volná místa.

Sasuke byl většinu času zamyšlený nad sebou, ale ten ruch, který vznikl pro neznámého studenta, mu nedal chvíli ticha. Zvedl své nádherné uhlové oči a pohlédl na holku, která se na něj usmívala, tím nejkouzelnějším úsměvem.
"Yuuki." zaznělo třídou do ticha. Všichni se otočili na Sasukeho, který jen němě na tuto dívku pohlížel. Sakura se otočila na Sasukeho a koukla se mu do tváře. Díval se tak zasněně. Znal ji.
Zavřela oči a snažila se nepoddat své žárlivosti. Přece se nenechám rozhodit nějakou dívkou. Sasuke mě miluje a nikdy by mi neublížil. Ale je tak hezká, a on nemůže na ní oči nechat.Svůj smutný pohled stočila ke svému oknu, kde si vítr pohrával s lístky stromů. Uklidňovalo jí to.
Kdopak je asi ta dívka? Odkud pak jí asi zná? Proč se na něj tak usmívá? Tyto otázky se ji neustále honily hlavou.Hodina začala a Sasukeho oči stále těkali na tu tajemnou dívku. Bolel jí každý pohled, který ji věnoval. Nesmí však jednat unáhleně, jinak by mohla o svou lásku přijít.
Učitel přednášel nudně novou lásku a postupně zkoušel každého, jehož myšlenky byli mimo a tak přišla řada i na Saky.
"Haruno? Slečno Sakuro, byla byste tak laskavá a odpověděla na mou otázku? Vím, že tato látka je pro vás nezáživná, ale pokuste se zůstat na zemi."
"Ehm?"
"Je mi jasné, že Vás čekají i jiné důležitější předmět, ale věnujte mi laskavě svou pozornost." řekl výhružně.
"Promiňte, pane učiteli." řekla a omluvně sklonila hlavu.
"Kdybych nevěděl, že jste nejlepší žákyní této třídy, nenechal bych to jen tak bez postihu. Prosím pokračujte ve čtení."
"Určitě myslí na Sasukeho a tu novou holku," zakřičela Karin a ostatní ze třídy se dali do velkého smíchu. Sakuře to, ale bylo jedno. Její láska patřila muži, jež se díval na jinou. Bolelo to.

Celý den se táhnul velice pomalu. Sakura byla po celou dobu ve škole mimo a po škole ani nepočkala na své přátele. Chtěla hned mluvit se Sasukem a chtěla znát odpovědi na své otázky, které se jí míhlai neustále hlavou. Postupovala schod za schodem a mířila ke klučičím šatnám. Musela ho vidět a promluvit si s ním. Mysl jí nahlodávala pochybnost. Nohy jí vedli přímo, věděla, kde ho najít. Srdce se jí rozběhlo jako o závod, když uslyšela dva hlasy, které si povídaly.
"Co tady chceš, Yuuki?"
"Chci, abys splnil svůj slib, který si mi dal?"
"Co pak ti nestačilo, to co jsi mi provedla? Musíš mi pořád ubližovat? Chceš, abych splnil svůj slib a vzal si tě za ženu? To nemyslíš vážně, potom co se stalo.
"Jistě, mrzí mě, že jsem ti tak ublížila, ale chci to napravit. Ty jsi moje láska a není všem dnům konec. Ještě pořád to můžeme napravit."
Dál už to nemusela poslouchat, její srdce zaplavil žal a smutek. Tiše jako myška se vytratila. Pak když se dostala před školu, tak se rozběhla. Slzy, které v jejích očích neměli, co dělal se znovu objevily a stékali po její jemné tváři. Minula Hinatu s Narutem, kteří o něčem živě diskutovali a na tváře těch dvou přátel dopadli její slané kapičky. Ti dva se za ní ihned rozeběhli, ale její rychlost byla úžasná a tak jí nestačili zastavit, aby zjistili, co se jejích kamarádce stalo.

Pozn. autora: Moc se omlouvám za formátování, ale program se spyknul proti mě a nechce se mnou spolupracovat... a já nejsem maniak do vytváření webových stránek... :-(