Sluníčko...

Kapitola šestá
A tak čas pomalu plynul a nic se nezměnilo. Sasuke trávil s jeho bývalou holkou mnohem víc času než předtím a Sakura tohle všechno musela strpět. Čím dál více se tím uzavírala do sebe a nekomunikovala s okolím.
Sakura potřebovala radu a tak vzala telefon a zavolala svému příteli, aby si s ním promluvila o tom, co má dál dělat.
"Prosím?!?" ozvalo se znuděně a ospale z telefonu.
"Promiň, neprobudila jsem tě?"
"Ne-e, copak se děje Saky?"
"Od té doby, co tady nejsi, jde všechno od 10ti k 5ti."
"Přiznej si to, stýská se ti."
"Máš pravdu, taky se mi po tobě stýská." vzlykla.
"Tak a teď to vybal a žádný řeči okolo. Něco tě trápí."
"Já... já chci odejít. Pomůžeš mi?"
...
"Itachi?"
"Sakuro, teď vážně. Opravdu to chceš? Můžu tě vzít pryč, ale nemůžeš před svými problémy utíkat. Sasuke se o tebe hodně špatně stará, když máš takové myšlenky."
"Sasuke už mě nemiluje."
"Tomu ani sama nevěříš. Zase jste se jenom pohádali, promluv si s ním, slib mi to."
"Dobře, zkusím to."
"To velice rád slyším. Kdyby sis opět chtěla promluvit, ozvy se mi. Víš, že pro tebe udělám cokoliv."
"Děkuji ti. Už budu končit. Brzo se ti ozvu."
"Dávej na sebe pozor, Saky. Víš, že tě mám rád."

Nakonec se Saky rozhodla postavit se svému strachu a také že opět navštíví školu a promluví si se svou lá..ne se Sasukem. Ale nebylo to vůbec jednoduché, protože jí v patách byla neustále Yuuki. Nenechala ho ani na chvíli o samotě a navíc na ní házela majetnické pohledy, které říkaly Sasuke je můj. Bála se, že už ho ztratila.
Už jen jeden krok a všechno se zase vrátí do starých kolejí a já nepovšimnuta budu tady slzy prolévat. Pomyslela si Sakura a vsoupila do dveří a pomalu se přibližovala k lavici.

"Ahoj Saky, kde ses schovávala po celý ten měsíc? Jsi byla nemocná?" zeptal se zvědavě Naruto. Ona se jen ale usmála a pokývala na pozdrav a bez odpovědi se vrhnula do své lavice a otevřela nějakou knihu.
"Aáá naše princeznička se tady zase objevila. Tvůj princ po tobě ani nevzdechl, že? To musí bolet. A copak, že tě skolilo? Mor?" zeptala se posměšně Karin. Odpovědí jí byl jen upřímný, ale velice bolestivý úsměv. Karin se zarazila a dál raději mlčela.

Do třídy po pár minutách prvního zvonění vstoupila Yuuki v područí Sasukeho. Zrovna se smál nějakému jejímu vtipu, který přednesla. S úsměvem se posadil za Narutem, ale až pak se podíval na její místo. Na místo, kde sedávala jeho láska. ŠOK. Seděla tam, na svém oblíbeném místě. Jen její tvář byla zabrána do oken. Bylo to, jako by její duše plula někde jinde, v jiném světě.

Den se blížil ke konci a Sasuke se za doprovodu své nové kamarádky hrnul po schodech ze školy. Cítil, že někde poblíž je Sakura, ale bál se ohlédnout. Před školou byl nějaký neobvyklý ruch. Opět se přeli nějací kluci a vyvrcholilo to rvačkou. Sasuke tedy chytil Yuuki za ruku a vedl jí nejbezpečnější cestou. Sakura šla tiše za nimi. Měla chuť ho chytnout za ruku a stáhnout si ho k sobě, políbit ho a pak si s ním promluvit. Yuuki si toho všimla, ale nedala na sobě znát, že o ní ví.
Ti dva se zastavili až před Hinatou a Narutem a začali o něčem dikutovat. Yuuki se jim zdála, jako hodně milá dívka, když jí za ten měsíc, který tam byla, měli tu čest poznat. Netušili však, co ta milá dívka křivého plánuje.
Náhle chytila Sasukeho za ruku, přitáhla si jeho tvář ke své a spojila rty v polibek. Tomu všemu musela příhlížet. Hin s Narutem vykulili oči a Sakura se jen usmála, i když jí v té chvíli žalem pukalo srdce, protože dostala jednu z největších ran. Čím větší bolest jí ostatní způsobovali, tím víc se zdalovala tomuto světu, tím více se vracela ke svému dřívějšímu životu. Bylo jí samotné dobře. Příliš blízko si pustila ostatní k srdci a teď toho litovala. Každý krok, který za poslední rok učinila, litovala. Byla chyba sem přijít, byla chyba se zamilovat.
Čekali na její reakci. Sasuke chtěl, aby mu vrazila a jí vytrhala vlasy, aby ukázala, že patří jen jí a ne Yuuki. Ale ona se jen usmála, i když trpěla. Tím bylo vše rozhodnuto. Přiblížila se k Sasukemu a on očekával ránu a nadávky, ale.... její ruka ho pohladila po tváři a řekla: "Buď šťastný." Otočila se a s hrdostí odešla. Všichni z toho byli, jako kdyby je přimrazilo. Nejvíc to však bolelo Sasukeho. Vůbec za jejich lásku nebojovala, vzdala se, ještě ani nezačala první bitva. Když se z toho vzpamatoval rozkřičel se: "Sakuro!!" To už ona slyšet nemohla, protože byla pryč.
Otočil se tedy na Yuuki a rozzuřeným hlasem na ní zařval: "Nikdy se k tobě nevrátím, Yuuki. Vždycky budu milovat Sakuru. Miloval jsem ji, miluju jí a budu jí milovat."Chtěla jsem se jen pro dnešek patřičně rozloučit. Neviděla jsem ji. Omlouvám se." Usmála se, ale Sasukeho vztek jí ukazal, že ať na něj nemluví.
"Sasuke, na co čekáš? Běž za ní!!" řekla Hinata. Poslechl jí, ale bál se setkání s ní. Nevěděl co jí má říct.

Odpustí Sakura Sasukemu nebo změní jejich osud?

PA: Snažím se pracovat rychleji, ale je to náročné, když pořád pracuju, tak se na mě nezlobte...:-(