Sluníčko...

Kapitola osmá

"Sasuke, jsem tak ráda, že ses dnes vrátil tak brzy," zašeptala se slzami v očích jeho matka, která objímala svého milého. Nic mu naštěstí nebylo, jen dřímal a jeho tělo se regenerovalo.
"Pověz mi, co se mezi vámi stalo, Sasuke?"
"Nevím, a co se stalo tady?"
"Výměna nárorů?!?"
"Pěkné a kvůli čemu?"
"Kvůli jejímu odjezdu. Věděl jsi, že chce odjet a jít s Itachim do jejího rodného domu?"
"Cože?" Vzal Sakuru do náručí a hladil jí po tváři. "Copak mě až tolik nenávidí, že musí utéct a nebojovat za na naši lásku? Cožpak jsem ji až tak odporný?"
"Uspal jsi jí?"
"Hm."
"Sasuke, teď vážně, co jste si udělali?"
"Ani nevím, nějak jsme se za posledních pár měsíců hodně odcizili. Věděla jsi třeba, že se objevila Yuuki? Snažil jsem se, aby Sakura žárlila a tak jsem se bavil s Yuuki a věnoval se jí, ale Saky se místo bránění svého území stáhla ještě víc do sebe a vůbec se mnou nekomunikovala. Pak jsem jí od sebe odehnal, protože jsem žárlil na otce, jelikož s ním trávila víc času než se mnou. Nechtěl jsem jí nijak ublížit, ale byl jsem z toho smutný. Poslední kapkou bylo, že mě Yuuki přímo před jejíma očima políbila a ona se bez jediného boje vzdala. Prostě mi popřála, ať jsem šťastný a odešla."
"Chudák holka, nedivím se, že chtěla jít pryč. Musíš se jí také snažit pochopit. Ona spíš neví, co má dělat. Pro ní je velice důležité, abys byl ty šťastný a na jejím vlastním štěstí jí nezáleží. Raději tě nechá jiné ženě, když bude vědět, že jsi v bezpečí, že máš vše, co sis kdy přál. Je to pro ni nové. Ona nikdy neměla rodinu, nikdy neměla lásku, nikdy se o ní nikdo nestaral. Sasuke máš jí vůbec rád?"
"Ne nemám jí rád."
"Sasuke o tomhle se nežertuje."
"Já jí mami nemám jenom rád, já ji miluju. Ale nejhorší je, že vůbec netuším, co mám teď dělat. Jak mám pokračovat. Život bez ní si nedokážu představit. Přál bych si, aby to taky věděla. Co mi poradíš, co mám dělat?"
"Je čas otevřít okna a pustit sem čerstvý vzduch. Myslím, že je čas vydat se na dlouhou cestu. Potřebujete to oba dva, abyste k sobě našli znovu cestu. Nebude to jednoduché. Musíš jí dát čas a nesmíš se nikdy vzdát."
"Co tím myslíš?"
"Půjdu připravit auto a všechno potřebné. Je čas navštívit dům klanu Haruno a dozvědět se pár informací."
A Sasuke konečně pochopil, co se mu snažila matka naznačit. Musí vzít svou dívku na dalekou cestu, bez rozloučení s přáteli, bez jakéhokoliv slova. Věděl, že jeho rodiče zařídí zbytek. Určitě si vymyslí originální výmluvu, která je zachrání od toho, aby je vyhodili ze školy. Nad touto myšlenkou se musel pousmát. Nevěděl, kolik času mu zabere, až si získá opět její srdce, ale věděl, že se jen tak nevzdá.

Zatím co se Sasuke utápěl ve svých myšlenkách a staral se o svou lásku ve své náruči, paní Uchiha pomohla svému manželovi do jejich ložnice, kde ho uložila. Potřeboval jen několik hodin odpočinku a bude v pořádku. Ještě pořád jí bylo silně srdce, jak jí Sakura dokázala vyděsit tou její mocí. A jen Sasuke ji dokázal usměrnit. Jsou pro sebe stvořeni. Bude jím to chvíli trvat, než se zase jejich srdce spojí, ale mají naději. Zašeptala do ticha a povzdechla si.

Než se Sakura vzbudí bude potřeba zařídit spoustu věcí. Rychle je tedy oba sbalila a to nejdůležitější připravila na jejich novou dobrodružnou cestu, plnou nových přátel a překvapení.