POCIT
Nevím jak zvolit správná slova
jak lze ten pocit popsat znova?
Vše kolem mě zase poletuje
už se nevyznám, co je má vůle.
Ztrácím se – nevím kde jsem
Vznáším se – snad je to sen?
Poznávám pouze obrys tvůj
kdyby to šlo...znát osud svůj?
Pocit, jenž popsat mi nejde
kdo mi odpoví, na čem teď sejde?
Vůle odchází a realita je temná
snad aspoň ta báseň je dojemná …
napsaná 16.12.
zahrabaná v papírech
Takže to byl maličko zvrhlej silvestr, ale představovala bych si ho rozhodně jinak - trošičku mi přišel nudný - asi málo zabavy :(
) to je také ňáké všeliaké.. Buď ho nečím rozčiluju já..nebo naopak on něčím štve mě! Což bohužel bývá víc a díky tomu se i odvýjejí mé (ne)nálady - což jaksi ten vztah maličko ubíjí a nás dva taktéž.. Divím se mu že to potom všem semnou dokáže snést... Že má tu trpělivost a chuť - a za to ho obdivuju a mám mooocinky ráda A tolik už bylo mezi námi nástrah a nedorozumění
! Je to prostě můj šmoula..a já jeho drahóšek
- joo tak to uz je hodně stary.. našla jsem to tuhle omylem
???
a svého dal jsi mi jenom kus
tvrdil jsi,
že z nebe bys mi snesl velký vůz
To jsi řek a napovídals toho víc
to já ti měla věřit o hodně míň
a však nezapamatoval sis z toho nic
tolik jsi mi řekl lží
Teď již vím,
že my dva byla velká lež
tebe by nezastavila žádná věž
O tom, že jsi takový lhář
já neměla tušení.
Byl jsi můj snář
proč přišlo to náhlé zničení?
v tom světě plném dívčích tváří
byla jsem opět hloupou naivkou,
co ji na kolena zas život sráží.
Nyní mám srdce z kamene,
jak velký studený led
Neplačte – to stejnak nemá žádnou cenu
On nepochopí – že na tom má svou vinu.
Postel
chci jen usnout tak tě v duchu proklínám
jsi to ty, nebo on?
kdo je ty? a kdo je můj zvon?
zvon v srdci, kapka naděje
na lásce už asi nesejde..
Ležím a však prázdná je postel má
komu je jeho cesta neznámá?
usínat sama nebo usínat ve dvou
odpověď nechám nevyřčenou
komu svůj zvon mám dát
komu jeho lásku si brát?
- tak trochu nic neříkající..je to plný metafor, které stejnak nelze pochopit
