Já snad sním.. Teda snila jsem - 17.května! Asi nakonec začnu na zázraky věřit - možná bych opravdu měla. Copak to zázrak nebyl? Dávno před tím jsem ztratila svou víru.. víru v lásku, víru v samu sebe, víru v další kroky.. A ono ejha - a víra je opět semnou.

Ten, díky němuž jsem se trápila, oka nezamouřila, na nic okolo sebe nesoustředila se VRÁTIL! On - ten kdo mi ublížil si na mě vzpoměl...prý mu někdo chyběl - kdo to asi mohl být? Že by JÁ? Tomu se mi ani nechtělo věřit, ale  on to tak řekl.. Bylo to jak, kdyby najednou se přihnala bouře, ale ne taková bouře jakou si vy asi přesstavíte (déš'ť a krupobití - to ne!), byla to bouře citů - nadherných návalů emocí. Ten pocit se mi líbil, ale na druhou stranu jsem z něho měla i strach. Proč strach? Protože to co se stalo, tomu jsem nemohla uvěřit.. Byl to ten zázrak na který jsem čekala, ta nereální věc v kterou jsem doufala - a najednou byla tu.. jak čistá rána z nebes.

Nevím zda to bylo správné rozhodnutí, ale na jeho otázku, která mě rozbrečela (slzy štěstí jsou stejně slané jako slzy smutku), jsem mu kývla.. A tak jsem se šmoulouopět spolu. Jen se bojím následků a všeho co přijde.. Bojím se toho, že nečekám nic noveho. Bojím se jeho nevyspitatelnosti :-( Bojím se té zaběhnuté rutiny, co po pár schůzek a přespání u něho přijde. Kéž by nepřišla! Kéž by to bylo jiné - lepší! z obou stran.. Jenže v tom má jednu pravdu, to pro to zlepšení bych musela dělat i něco já.. ne aby jen on vymýšlel program, který mne (náročnou) nakonec nezaujme! Ale vymyslete si něco, když sami nevíte co vás ba či neba, co by jste chtěli či nechtěli.. Jsem zvláštní člověk - někdy se nevyznám sama v sobě natož v druhých!

Někde jsem se zapoměla!

Prvního května stálo po dlouhe době zase za dvě věci! Vlastně posledních pár dnů stojí za PRD všecko! :( Co k tomu vlastně říct? Nemám nějak ani slov.. Škola se mi bortí pod nohama - vlastně očima.. a také, také všecko kolem. Snažím se na to nemyslet, nezaobírat se tím, ale hlava si dělá sama co chce:( Sedím, koukám...a zjišťuju že už takhle sedím hodiny! Hodiny-chápete? někdo asi jo a někdo asi ne Nemůžu se zbavit toho zničujíciho pocitu samoty - té náhlé samoty.. Něco mi kolem sebe chybí a já vím, že to není něco - ale NĚKDO! A ten někdo už o mě určitě dávno neví. Chtěl to tak a já se s tím musím porvat! Vím že musím. Kéž bych se jednou probudila bez toho aby se mi o něm v noci nezdálo.. Vždyť dřív jsem sny skoro vůbec neměla, jen náhodně a teď není ráno bez toho abych ho měla ve vjedomí! To přeci není FÉR!

Přála bych si tolik věcí a ani jedna není reálně splnitelná - musel by to být zázrak a já jsem přestala na zázraky věřit! Já už nevěřím ani sama sobě! Jsem pitomá! Pitomá a blbá - měla bych se zvednou a vstát! Měla bych!

Snad to jednou dokážu - vím že už bude pozdě, ale čas je snad lék!

Máme pomalu konec března. Jarni slunovrat (aspoň myslím) je za námi. Dokonce i Velikonoce jsou již v tahu, které letos vyšli opravdu brzo, ale jsme rada že už byly. Pomlázkou jsem dostala - tudíž naštěstí neuschnu. Víc než brzké velikonoce mě trápí opožděné jaro! Začínám mít z toho "zimního" počasí deprimující nálady! Skoro pořád je zataženo, dokonce i sněží a to i v Praze (v březnu?!) - nechápu. Brala bych vykukující slunce, které by se snažilo všechny zahřát, rozkvétaly by stromy a bylo by možná veseleji .. Jenže, kam se jaro vytratilo? Kde se sluníčko schovává? Chtěla bych, aby se má dušička začala zase smát, aby ta pošmourná nálada odešla, ale bez příchodu jara, sluncíčka a teplejších dnů to nepůjde . Tak kde se zapoměly? Duben je za rohem a spíš mi to venku a i v mých pocitech a náladách přijde jako listopad - a z toho radost nemám... z listopadu by totiž mohl být i "láskopad" a to bych nerada!

Takže jaro, koukej se už objevit, a ty sluníčko se koukej ukázat na obloze bez mráčků..-bez mráčků na mé dušičce. A ty deprimující (a depresivní) nálado-koukej zmizet!

       CHCI TI ŘÍCT

Chci Ti říct, že v lásku už věřím

Chci Ti říct, svoje srdce Ti ráda svěřím

Chci Ti říct, že miluji úsměv Tvůj

Chci Ti říct, za svým štěstím si stůj

Chci Ti říct, ukaž mi svou pravou tvář

Chci Ti říct, máš kolem sebe svatozář

Chci Ti říct, každý jsme z jiného těsta

Chci Ti říct, bude to pro oba dlouhá cesta

Chci Ti říct, že teď už bych ráda věřila

Chci Ti říct, sám víš že jsem se už spálila

Chci Ti říct, že šanci nám dávám

Chci Ti říct, naslouchám Tvým radám

Chci Ti říct, víru v lásku jsem do Tebe vložila

Chci Ti říct, že to nejkrásnější s Tebou prožila

Chci Ti říct, tohle už dávno nehledám,

Chci Ti říct, poleť semnou ke hvězdám

Chci Ti říct, snad víš jak moc Tě mám ráda

Chci Ti říct, jak moc by bolela Tvá zrada

Chci Ti říct, že s Tebou létám do nebe

Chci Ti říct, že jsem zamilovaná do Tebe

Leden nebyl zrovna dobrým měsícem.. Měla jsem zkouškové období.. Pro mě to znamenalo 3 zkoušky a asi 5 zápočtů... Až na obávanou anglinu to bylo brý. Ale na tu ajinu jsem šla i na potřetí - naštěstí jsem ji ale nakonec zvládla. Tím pádem mám první semestr za sebou.. A od února hurá do letního semestru.. Tak jsem na to zvědavá..