Smutek

Okolo mě je ticho jako v kostele
ležím na opačné straně postele,                                               
ležím a co jeto spánek nevnímám
to, že jsi usnul ti v duši zazlívám.

Ráda bych usnula avšak to nejde
ty už dávno sníš, co na tom sejde?
Chtěla bych se k tobě přivinout,
bojím se že ze spánku bys mě mohl odmítnout.

Lehký dotek mého těla způsobil,
že ses ke mě zády odvrátil
v tu chvíli pohasla má kapka naděje
v duchu si říkám - nic se přece neděje

To zda mě máš rád ponechám stranou
já jen pevně věřím, že odpověď máme danou
Stále tu ležím a v duchu přemítám
otázky bez odpovědí si tu pokládám

Byla bych šťastná, za něhu a krásna slova
Říkat ti to v duchu mohu znova a znova
Slzy už dávno netečou, nostalgii nevnímám
S pocitem viny daleko od tebe usínám.
(dodatek: A přec skoro vedle sebe tě mám)

Vítej roku 2008!

Tak máme po Silvestru, který celkem ušel, ale mohlo být i lépe. Slavila jsem ho s tím mým šmoulou () u jeho kamaráda. Celkem tam byli zajímaví (pro mě neznámí) človíčci, ale jak jsem již předtím řekla, vím jistě, že bych Silvestra dokázala oslavit lépe a snad by mě to i více bavilo.. Dokonce jsem si zapoměla dát nějaké předsevzetí, ale jak se znám - myslím že to nijak moc nevadí, stejnak pochybuji o tom, že bych ho dodržela..No ale zkusit jsem to přece jenom mohla, ale to už je jedno.

Spíš mě láká, ale na druhou stranu se toho i bojím - co mi nový rok připravil?! Doufám, že to nebude moc jobovek... Nějaké to štěstí i láska mě potkaly v loňském roce, tak jen doufám, že se mě stále budou držet a že nic nezvořu.. Nikomu neublížim.. A snad ani nikoho neomrzím

Ve škole máme momentálně celý leden zkouškové, tak toho se bojím pro začátek nejvíce, hned 10.ledna mě čeká test na zápočet z matiky :( a o tom, že už 4.1. test z práva,o tom raději pomlčím neboť jsem učebnici ještě nevzala ani do ruky.. Tak mi držte palce ať je ten nový rok aspoň trošku povedený a šťastný - přečkaný ve zdraví:)

A i to vše přeji JÁ Vám všem

Asi si myslíte po názvu článku, že mi v mém věku hráblo.. Možná ani nejste daleko od pravdy! Poslední dobou dělám samé hlouposti! Ty o kterých druz neví, ani by se je dozvědět neměli.. Tak možná opravdu magořím.. Z toho shonu všude kolem, z toho jak mi nic nevychází.. I když teďka možná přeháním.. spíš si většinu věcí stěžuji sama! Aniž bych si to uvědomovala či hůř, že si to dokonce i uvědomuji, ale "neodolám" ! Měla bych se nad sebou zamyslet.. Udělat za jistýma věcma i lidma tlustou čáru a žít přítomností a nestěžovat život těm co mě mají upřímě rádi, záleží jim na mě a já věřím a pevně doufám, že opravdu tu takový jsou ......A já jim za to děkuji, za to že to semnou vydrží a nevzdávají, asi mě "milují" !

Ale to nevysvětluje toho Mikuláše, to vás ještě netrklo? ¨Nebyli jste nikde v ulicích, že nevíte, že ulice jsou plné čertů, andělů a mikulášů :) A tak jsem si v titulku zavzpomínala na dětství - to přece zkázané není

Můj láskopad pomalu končí a s ním i barevné listí a krajina..

Začalo být všude bílo a já si říkám, zda na to není ještě brz - na konci listopadu..? No což, počasí je počasí. Jen mě poslední dobou děsí všednost dnů.. Nějak si nedokážu ty dny zařídit jinak, aby všední nebyly a začíná mě to celkem nudit.. Bohužel i to vysedávání u compu :( Chtělo by to nějakou změnu, ale jakou? Faktem je, že mě nakonec škola nebaví,a le jsem tak líná to vzdát a jít pracovat, že raději do té školy tak na půl dne jdu a pak zase honem pryč.. No uvidíme v lednu jak dopadne zkouškové.. zatím se mějte

Ne že bych chtěla kopírovat název písničky od skupiny Chinaski, ale přece jenom začal listopad.. A já doufám, že s ním nebude mít "láskopad" žádnou souvislost! Proč taky? Kazit  své štěstí, své plány.. Svouji přítomnost a možná i budoucnost - kdo ví jak dlouhou, ale prostě nějakou..

Mám ráda podzim, všude je plno barev a krás.. a já to mám hnedle z první ruky jen co vykouknu z okna :) Ale přesto všechno, přesty krásy podzimních dnů, mi přijde že není vše tak dokonalé jak by se mohlo zdát. Mám pocit nicoty a nepotřebnosti. Jako kdybych tady vůbec nebyla - jako kdybych neexistovala. Přijde mi, že se všecičko hroutí. Škola. Zázemí doma. Kamarádi a přátelé. Celičkej svět. A opora nikde. Jo možná slýchávám - mrzí mě, že jsi měla špatný den.. hm.. mrzí mě - tak podobné lítosti a já lítost nesnáším.. Nač někoho litovat, většinou si stejně můžeme za své pády, nálady, za to jak nám je SAMI! tak nač pak lítost? Samozřejmě je pravdou to, že nám k tomu jak nám je mizerně někdo dopomůže - tak už to prostě chodí! Zvykám si!  

Aspoň, že existuje človíček, se kterým je mi moc fajn a doufám, že ten "láskopad" mi to štěstí nepošlape!