NMMetyn

  Stín ustupovaly rannímu slunci, když René odemykal domovní dveře. Na ulici se tradičně nic nedělo. I když se tam toho dělo hodně. To jen Renému to přes tu vrstvu stereotypu nepřišlo ničím zajímavé. Šel chodníkem a doufal, že potká tu tajemnou brunetku s afinou do čela a tak trochu i do očí. Neznal ji ale věděl, že by panáčkoval podle její písničky jak smyslů zbaven. 

  Do školy to nebylo daleko. Potkal pár lidí ale brunetku ne. To mu ulevilo. V duchu se nemohl rozhodnout, zda ji chce, či nechce potkat. Když ji nepotkal, litoval toho. Když ji ale zahlédl proti sobě, přál si, aby tam nebyla a nebo aby tam aspoň nebyl on. Dnes ho mrzelo, že ji neuvidí. ještě víc než to, že o ní nic neví.

  Sídliště Branná vydávalo své oběti pracovnímu procesu vydatným počtem a parkoviště do 7:30 takřka zela prázdnotou. Bylo 7:27, když dorazil ke garážím-místu, kde se naposledy viděl se svými přáteli. Zastal zde jen Štefana. Štefan byl asi 187 centimetrový drobek a ještě k tomu pohledný. Své vizáži šel vstříc gelem ve vlasech a asi trojicí různých voňavek, které jim kdysi vyjmenovával. "Čau Štefo". Štefa se usmál a mlčky pokývl na pozdrav. 

  Ticho, které teď nastalo, zvedalo hladinu úzkosti oběma. René cítil, že musí něco říct a i když se nechtěl ptát přímo, zeptal se : "Máš něco na prcka?" Úsměv Štefanův byl odpovědí. René se zašklebil a zkusil to jinak. "Jaký bylo vůbec rande?". Štefan se opět zazubil. "Až dojde Sandwich, támhle stejně jde", a pohodil hlavou k místům, kudy si to hrnul Sandwich.

  Sandwich, hned, jakmile došel, neušlo mu to, co Renému pořád tak nějak nedocházelo. "Tys začal bez nás? Teda spíš, beze mě...?" René se pousmál, jakoby něčím osvícen, "bez nás, Sandy". Štefanův výzub nemohl být větší a poslepu vytáhl tlustého jointa. Oba kamarádi záhy přešli do režimu výzub, když ten předmět zbystřili. "Zažhav to, Gayu", zubil se dál Štefan a podával "cígo" Renému, kterého to oslovení jindy naježilo, nyní je nevnímal a chápaje se zapalovače vytvářel žhavý konec, nezbytný pro vznik kouře. 

  Po pár potazích se jeho hlava zbavila všech faktů a zaplnila se kopou fikcí. Fikce vnímal René raději, protože jim nemusel tak věřit, jako faktům. Sandwich se dostal na řadu druhý a mocně naplnil plíce kouřem, po jeho vyfouknutí už jeho oči nebyly těmi, s kterými odcházel od mladé. Nalazeni na společnou frekvenci, mohli se tři kamarádi pustit do konverzace, nad kterou by normálním lidem zůstal asi rozum stát. 

  Po třetím oběhu jointa se v dáli zasvítila kšiltka Nepusta. Nepust měl být dnes zkoušen z českého jazyka, protože se z jeho kopičky pětek stala hromada. "Vy si tu tak dáváte do nosu, joooo?", spustil, když přišel laškovným, podlízačským tonem, za kterým, pokud nebude vybídnut, přijde požadavek, ať taky pošlou. V tu chvíli měl žezlo v ruce Štefan. "Jo, dáváme a ty si můžeš dát taky, když...", a chvíli mlčel, prohlížeje si Nepusta rudými zraky. Nepusta pomalu opouštěla trpělivost, "když co?", řekl netrpělivě a nechtěně mu utekl nervozní ton.

  "Když nám povíš, kdo napsal Temno", zazubil se Štefan a poslal už půlku "cíga" Renému. Ten se ještě teď obracel v smíchu na zemi, ale pobídka ta jej rychle dostala na nohy. Kalný zrak Nepustův vykazoval neklamné známky rezignace. Svůj údiv demonstroval pootevřením pusy, z níž vycházel jen dech, slova se sekla v hrdle. A pak všechny tři překvapil zase on.... "Temno jste mi právě napsali vy, kamarádi", řekl to tichým a pevným odstínem hlasu a následně se otočil a odcházel směrem ke škole.

  "My jsme ale hajzli", pronesl nijak utrápeně Štefan a přijal od Sandwiche "cígo". Snad jen René s Nepustem cítil, ale ne tak moc, aby se o tom zmínil, jen ho to někde v duši píchlo a nebyl si jist, zda ten píchanec cítili i ti dva ostatní. "No a jaký bylo včera rande Štefo?" Zazubil se významně Sandwich a René si v tu chvíli byl jist, že ten píchanec cítil jen on...

  Poslední hodina. Minuty jako hodiny. A učitel se marně snaží odpoutat oči svých oveček od nástěnných hodin. Pohlédl na ně. Už nějakou dobu uvažuje nad tím, že jim je zabaví. Třídní o tom nechce ani slyšet. Zítra u cigárka snad něco svede. Musí si připravit argumenty a tak.

  Borcům v zadních lavicích utíká i fakt, že učitel mlčí. René cosi kutí schován za zády mohutného Vency. Venca je nevědomky užitečný. "Máš to už?". Nakloní se k Renému soused-Svačina Dojed. "Co, Dojede?" Zmatený Dojed připomíná vyfouklý balonek. Naprázdno polkne a hypnotizuje očima souseda. René otevře pusu a zazvoní...

  Učitel marně brzdí i sebe, natož rozvášněný dav, co byl před pár minutami sedící směsí utrápených tváří. "No tak, no tak". Jen ti největší patolízalové a strašpytlové zbrzdí únik. Zbytek má v tomto směru nedostižný nádskok. Mezi nimi i Dojed s Reném.

  René zabrzdí až za garážemi nedalekého sídliště Branná. Chvilinku je sám a využívá toho. Přiloží černou trubičku ke rtům a z plna potáhne. V ten moment se zpoza rohu vynoří postava Dojeda a Sandwiche. Tihle dva se nebudou chtít asi pobavit o tom, co bylo ve škole.... Ozve se v Reného hlavě vnitřní hlas. Mlčky ale rezignuje. Zdolá sám sebe, aniž by mu v tom někdo nějak pomohl. Mlčící Dojed a Sandwich jsou vybídnuti k prdu.

  O deset minut později zeje sáček Reného Plátka prázdnotou. Všichni tři po sobě mžikají zarudlými bělmy a čas utíká jen díky obloze. Konverzačních témat moc není. Všichni jsou ti, co radši poslouchají. Bývá to jiné, když se k nim připojí Štefan. Sandwich si na něj vzpomene nejdřív. "A kde je vlastně Štefa?" René se vzpamatuje dřív, než Dojed, u něhož se dnes nedá s ničím počítat. "Myslím, že šel na rande...". 

  Sandwich se zatváří, jakoby ucítil výkaly. Ale je to spíš ze závisti. Nejde mu do hlavy, že jich má tolik, říká si v duchu René. Sám René jich ale až tak moc nemá. Není to ale důvod, proč nepřát kamarádovi. Sandwich má jiný názor, ale i přes soustředěné přemýšlení nevynutí z mozku tu správnou narážku. "Nemáte někdo cígo?" To se ozve Dojed. Načež Sandwich mechanicky tasí krábu cigárek, co mu denně kupuje mladá. A nabídne oběma. Dojed při přebírání cigarety poníženě děkuje. René se ptá, jestli jsou zase od mladý. "I kdyby", povídá Sandwich, "je ti po tom takhle, a vůbec, mizím". A odchází. René s Dojedem ještě dokouří a pak oba kráčí domů.

 K dalšímu kolu 1.Bé třídy byli losem určeni Drahlov a Paseka. Přítomnost mého sourozence v kádru Drahlova byla příčinou i mého výskytu v malebném prostředí drahlovského mičiště. 

 Předzápas obstaralo mladší žactvo, které svého soupeře přejelo 4:1. To byl ale jen zákusek před hlavním chodem. Domácí klub držel šňůru šesti porážek v řadě, která ho exportovala do dna tabulky. A protože ani plejeři Sokola Paseka na tom nebyli s počtem bodů také zrovna slavně, bylo jasné, že půjde o mnoho.

 Již od prvních minut se rozhořel ostrý boj, plný zákeřných, nečestně vedených soubojů. A protože se domácí hráči brzy postarali o první změnu skore, byl to soupeř, kterého tyto souboje zcela odvedly ode hry. A během pár dalších minut se nervozní hostující maníci o fotbal starat přestali vůbec. Hlavním cílem snahy bylo oslabit soupeře, kterému zcela evidentně nesahali ani kotníky. A to tím, že sudího přesvědčovali, aby už vytasil kartu. Měli smůlu. Sudí mírně pomáhal domácím, kteří se plně soustředili na hru a odměnou jim byl druhý gol. To když se míč přímo z rohového kopu dostal nikým nezasažen mezi tři tyče. Hosté, Sokol Paseka, se pustili do hádky. Brankář Paseky se držel za krk a ležel při tom na zemi. 5 minut trvalo, než se Sokol Paseka rozestavil k další rozehrávce. 

  O křivdu se jednat mohlo, stejně jako ji nebylo možno dokázat. Situace byla tak unikátně nepřehledná, že jen dotyční aktéři dobře vědí, zda se branka měla, či neměla uznat. Úměrně s tím stoupl pocit hostů, že by si domácí přeci jen nějakou kartu zasloužili, jen sudí měl jiný pocit. Frustrovaní hosté zpívali nadávky, borcům Drahlova to mohlo znít jen jako píseň a to byl důvod, proč se Sokol Paseka nemohl vzchopit.

 V druhé půli se Paseka pokusila vyzrát na soupeře fotbalovými zbraněmi. Že ale Drahlov našel vždy účinnou odpověď, upadli pasečtí opět k slovním atakům na sudího, který musel prožívat Zápas kariéry. Třetí branka zlomila soupeřův odpor. Ten poněkud polevil a domácí se s radostí přizpůsobili tomuto trendu.

 Jako z čistého nebe, vpadl týpek Paseky do vápna drahlovských a po oklamání stopera s golmanem snížil na 1:3. To už ale do konce mnoho nezbývalo a další herní aktivita Paseky ukázala, že vstřelený gol byl jen směsí štěstí a umu jednoho hráče. Těm ostatním šlo mnohem lépe rozebírat verbálně souboje a hlavně to bylo příčinou toho, že čtvrtý gol Drahlova z offsidu znechucení sudí uznali. 

 S koncem zápasu přišlo i několik vyhrocených konfliktů. Huba pomezního byla v sázce, když vedl plamennou diskusi s jedním z paseckých. Osoba na lavečce hostí, kde byl celý zápas svatý klid také pár slovy ocenila styl vedení klání hlavními sudími. Co se týče rozhořčení a mé objektivity, pomezní na mé straně dával nepokrytě najevo náklonnost k lavici domácích. Borci Drahlova nedostali ani jednu žlutou kartu. Pasečtí jich pár schytali..... Kromě toho sudí nepískl  hostům celkem zřejmou penaltu......... I tak, Drahlov-Paseka 4:1 (2:0).

 Zelená plocha chválkovického pažitu zeje prázdnotou. U nedaleké farmy táhne na vodítku starý dědula černou svalnatou obludu psí čeledi. Vystupujeme s bráchou do chladného vzduchu, obzor je zastřen sítí mlhy. U šaten již postává pár hloučků. Loučíme se s bratrem a já zamířím k osamoceným lavičkám, jejichž plocha je nasáknuta vlhkostí z nočního deště. 

 Po asi tak dvacetiminutovém výmrzu se konečně brouzdají první aktéři dnešních bojů. Hubené postavy v sportovních kompletech se nesměle rozehřívají poklusem. U toho taky skončí. Sprint přijde až v zápasech. I tak to ale ještě přidá cca 30 minut než se objeví i sudí, aby vyzval borce k prvnímu matchi. 

 Ten má na starosti Kosinova a Obchodní střední škola. Kam se asi výsledek bude dobírat naznačí nižší počet borců z Obchodní školy. Zatímco Kosinova si může ke kompletní jedenáctce hráčů dovolit luxus v podobě střídání, plejerům z Obchodní tři schází. I přesto je první poločas ve znamení neúspěšného ztékání branky obchodníků. A po prvních dvaceti minutách se zdá, že 0:0 může být i na konci, protože obchodníci poctivě brání a moc šancí svým sokům nenabídnou.

 Teprve druhá polovina odhalí obrovský rozdíl mezi oběma soupeři. Obchodníkům dojde dech po prvním rozvlnění sítě, kdy se i brankář, jinak celý zápas plný rad a pokynů uzavře do skořápky mlčení. Hořce pak loví další tři míče, jež za jeho záda borci Kosinovy střední poslali. 

 Druhý souboj má obstarat gymnázium Čajkovského a Kosinovy střední. Jde o mnoho a když se člověk dobře zadívá na borce z gymnázia, je mu jasné, že tohle bude zajímavá bitva. Borci gymnázia mají do jednoho dresy Sigmy Olomouc.... Proti nim stojí Kosinka v červených trikách. Jenže i Kosinova střední disponuje mnohými plejery z řad hvězdné a takřka nedosažitelné Sigmy. Kupříkladu takový Pospíšil, kterého lze najít na soupisce reprezentace do 19 ti let přetáhl přes hlavu červené triko Kosinky.

  Od prvních minut je znát převaha hráčů Kosinky. Přichází i velké šance, dvě z nich spálí můj bratr. Mrzí mě to i za něj. První poločas se obchází bez branek, Sigma-gympl Čajkovského v něm nabídla nemastný výkon, který mě celkem překvapil. V druhém poločase je převaha Kosinky drtivější a golman z gymplu si nemůže stěžovat na nudu. Tu zažívá na druhé straně strážce svatyně Kosinky. A tak není divu, že kluci z gymplu pykají za svou neschopnost pokrývat soupeře brankou. Brzy po ní skoruje i další "přeběhlík", hájící barvy Kosinky. Třetí písknutí a rozehrávku gymnazistů zařídí sám velký Pospíšil, lahodným způsobem z velkého vápna přehodí vše, včetně natahujícího se brankáře gymnazistů. Ti se trochu vzchopí a ukáží pár pěkných akcí, jenže víc, jak branku na 1:3 nestihnou. 

  V posledním souboji mezi Obchodní a Gymnáziem Čajkovského jde o druhé místo. Obchodníky doplní ještě jeden hráč, i tak ale v devíti nezabrání rozvlnění sítě již v prvním poločase. A za tohoto stavu opouštíme s bráchou areál Chválkovický.