Hledajíc dokonalost - nevidí ji. Toužíce po doteku - uniká. Ze strachu z překážek - nečiní snadné. V chladných vodách žízní. Obklopen lidmy - a přece sám.
Dotýká se zlehka lesklý hamon masa protivníka. Dokonalá rudá stuha mu jde v patách. Mře se ctí - ani nenaříká. Hrdost tu má být ponejprv svatá? Tak stojí tu s rudou stuhou na těle. Netušil, že hamon smí zastavit čas. Pochopil dost a praví nezněle: "Odvahu mám, vyzvat hamon zas!"

Doufám, že někdo bude čísto moje řádky? Chci být následováníhodný? Proč tohle vůbec dělám? Oprostiv se od lpění na svém egu nedokáži se vzdát světa jako milovaného a opatrovaného klenotu. Miluji tu přítomnost a právě to, že cítím sebe vprostřed světa je zdrojem mého štěstí a rovnováhy. Jak bych mohl být šťastný, kdybych se od světa odpoutal a zřekl se jej. Je opravdu utrpení tak nesnesitelné, že je nutné před ním prchnout do nirvány? Nemluvím o nesmyslném plenění a vraždění. Nemluvím o tom, že bych byť jen kouskem duše schvaloval násilnou smrt jednotlivce. Mluvím o přirozeném koloběhu zrození, žití a mření, tak jak bylo na počátku hnáno pudy. V tom není nic útrpného a zavrženíhodného. Splynutí s proudem, které cítím čím dál častěji mi napovídá, že mým úkolem může být ochraňovat slabé před bezprávím a sám nezahynout předčasně. Celý tento postoj má jeden paradox. Neschvaluji utrpení jednotlivce, ale nenávidím nepřátele svého národa a vlasti, kterým chci sloužit. Chci jim sloužit i v případě nutnosti pozvednout zbraň - i když tato možnost (MOBILISACE) je v součsnosti naštěstí velice nepravděpodobná. Ne snad, že by nám nehrozilo žádné nebezpečí, ale pro, že k tomu pravděpodobně nejsou tzv. "zákonné důvody".
Nejsem-li ochoten přijmout smrt jednotlivce, ale jsem naprosto připraven označit skupiny jejichž rozvoj by měl dle mého názoru být přinejmenším kontrolován, zříkám se tím svého prozření a soucitu?
Více otázen než odpovědí. Možná, když si přestanu hrát na blahosklonného pána tvorstva a přijmu zvíře v sobě, které nežere svá vlastní mláďata a nezabíjí členy své smečky, ale brání tlupí teritorium a je ochoten vyrazit do boje s jinými rody, nebudu se muset náhle ospravedlňovat, že jsem sto v sobě rozdmýchat zlo. Jaká by tedy měla být humanita a jaká by měla být civilizace? Když vytěsním krvelačné násilí ze svého okolí a budu-li v tomto napodoben, nebude třeba s cizí tlupou zápolit? Jak jsem již napsal, demokracie nemá nástroj na obranu proti těm, kteří její principy neuznávají. Tresty odnětí svobody zjevně nejsou dostatečnou hrozbou. V extrémních případech stejně smečka pošle do konfliktu armádu a sežere protivníky. Jaký tedy je "náš" způsob života, když existuje mnohem více otázek než odpovědí?

V temnotě svého pokoje za zvuku horkého vzduchu vycházejícího z plastických útrob mého věrného druha, přemítám nad významem znaků vyobrazených tekutými krystaly. Nejsem tolik neskromný snad, když si právě pochopení přeji ze všeho nejvíc. Avšak pochopím-li mnohé, existuje vůbec hranice kdy jeden pozná příliš mnoho? Pokud jest vševědění jednou z božských vlastností, tak právě možná touha po něm je jednou z diagnozy stihomamu, který lze jen léčit duševními ranhojiči.

Není a bude.

Velice smělé jest vyjádření jistoty v lidské řeči, která jako by ignorovala mnohdy proměnlivost světa a jeho neurčitelnost a nepředvídatelnost. Z nejistoty jsme vytvořili chorobu. Choroby se bojíme. Nejistotu a proměnlivost vnímáme jako negativní sílu působící na náš život.
Avšak díky ni bychom nebyli tím čím jsme. Ani jako jednotlivci ani civilizace.
Naučil jsem se milovat neurčitost právě díky tomu, že jsem ji pochopil? O nikoliv. Nepochopil jsem "zákonitosti" neurčitosti až na citové vnímání mlhavého. Co jest zřetelné příliš z toho bolí oči. Ze samé přirozenosti vnímám mlhavé jako dobré. Pochopení neurčitosti by jí zbavilo samé její podstaty. Její přijmutí za pozitivní pro mne objevilo mnoho z krásy světa, který bude jistě jednoho dne exaktně popsán, ale já si budu hýčkat svoje "citové" zamlžené vidění.

Je toho ještě dost ostatního co můžu beztrestně ohmatávat rozumem :)

Dveře se za mnou s tichým klapnutím zavřely, ale uvnitř mé hlavy ten zvuk připomínal výbuch atomové bomby. Bolest zubu mě od rána přiváděla k šílenství. Rychle jsem přešel do obýváku. V botech. Žena bude pěkně vyvádět, tedy pokud náš Trilobit nestihne uklidit. Posadil jsem se před televizi a položil na stolek před sebou malou krabičku. Uvnitř byla malá podkova a DVD. Nemusel jsem vystudovat vysokou abych věděl co s podkovou. Okamžitě jsem si jí vrazil do pusy. Příjemně to zchladilo požár uvnitř. DVD se načetlo a na obrazovce se objevilo strohé logo CBT připomínající zkroucené lešení. "Czech BioTech Vám děkuje za využití osobního modulu pro opravy zubů Nanodent. Váš osobní modul se přihlašuje do lokální domácí sítě. Prosím uklidněte se a zvolna dýchejte."
Bluetooth v podkově modře zasvítil zkrs moje tváře. Dálkovým ovladačem jsem autorizoval zařízení do domácí sítě. "Modul Nanodent právě zklidňuje ústní dutinu, provádí základní rozbor Vašeho poškození a odesílá data osobnímu lékaři. Prosím potvrďte zda si přejete odeslání lékařských dat prostřednictvím sítě internet." Zvolil jsem ano, protože ten flákač doktor na kterýho platím zdravotní pojistku mě díky osobním modulům už přes deset let neviděl. Doktoři vůbec nemají nějak co na práci a to berou skoro stejný peníze jako já ve výzkumáku. Myslím, že vláda s tou prevencí a screeningem moc nadělá. Z přemýšlení mě vytrhla nutnost zadat heslo k osobnímu certifikátu a potvrzení souhlasu s odesláním dat. Peklený strojek odváděl v mý puse zřejmě pořádnou práci. Na obrazovce se střídaly klipy se zrdravotnickou tématikou. Docela by mě zajímalo, jak vypadá DVD s osobním gynekologickým modulem. Možná bych ho mohl pokusně koupit a zkouknout to s kámošema u partičky v sobotu večer. Teda jestli mi to prodaj... "Systém IZIP přijal Vaše data. Sloužíme Vám již padesát let. Děkujeme!" ...protože tyhle intimní záležitosti jsou docela hlídaný. Stejně jako implantáty a pozbuzováky. I když nevím co na tom hlídaj. Děda říkal, že se dřív na povzbuzováky dalo umřít. Říkali jim "drogy", ale přej to bylo obyčejný chemický svinstvo a prej si ho normálně píchali do žil jehlama - nepochopim. Museli bejt úplně vadný. "S politováním musíme konstatovat, že trpíte zubním kazem ve stadiu 2., což je kvalifikováno jako porušení screeningové prevece 1.ho stupně. Vaše pokuta je zvýšení zdravotního pojištění o 2% po příštích 6 měsíců. Chcete se vyjádřit?" Sakra! Ignoroval jsem zdravotní mail a nepotvrdil jsem požadadvek na kontrolní modul. Co můžu dělat, když se začnu vymlouvat, tak mi napaří ještě prohlídku v zubní ordinaci a tam už jde opravdu o hubu! Ze zubaře mám totiž hroznej strach, který se u nás pravděpodobně dědí z generace na generaci. Děda prej chodil na opravdový vrtání.... Hruuuuza!!! Kliknul jsem na ne. "Děkujeme za hladké vyřešení problému. Potvrďte zahájení léčebného procesu s instruktáží. Léčebný proces bude trvat vzhledem k poškození 45 minut." No do hokeje se to stihne a ta bolest kterou podkova tak šikovně zchladila byla fakt hrozná, takže jsem ani nepřemejšlel, že bych zrušil léčbu. "Děkujeme. Léčebný modul NanoDent právě provádí chemické čištění dásní, zubů a rány." Hrála příjemná hudba a já to ještě umocnil tím, že jsem dálkáčem ztlumil osvětlění, když jsem nemohl mluvit. "Právě prochází rozklad zubního kazu a čištění rány. Nanostroje připomínající kombajn odstraňují poškozenou část zubu. Gelová výplň působí protizánětlivě a bude v místě kazu ponechána do příští kontroly v Lednu 2057." Opřel jsem se pořádně do sedačky a představoval si co za zvěrstvo se odehrává v mojí puse. "Nyní je rána v zubu vyčištěna. Probíhá ukládání vápníku a rekonstrukce skloviny. Prosím omluvte nutnost dvě hodiny po opravě nejíst tuhou stravu. Pitný režim můžete dodržovat normálně." No pěkný, takže dneska bez večeře. "Buckybally s vápníkovými kapslemi právě modelují korunku zubu, prosím zkousněte." Vyplnil jsem příkaz a s úlevou zjistil, že je to jako dřív. "Rekonstrukce skončila, prosím vyjmětě osobní zdravotní modul NanoDent. Děkujeme, že využíváte produkty Czech BioTech, přejeme Vám příjemný den a hodně zdraví." Na obrazovce se zobrazilo znova "železné" logo CBT a nápis, "Schváleno ministerstvem zdravotnictví, licence číslo 2018/091289993 - odpovědný pracovník ICQ:9870987055536668-pro uložení do kontaktlistu stiskněte ano" No myslím, že si stěžovat nebudu. Vyndal jsem modul z pusy a hodil ho do koše. Nesnáším zubaře - dvě hodiny nejíst - na to by měl bejt nějakej zákon. Stejně ten stát dělá prd. No představte si! Loni jsme jen na patentech vydělali tři biliony euro a já pořád musím vstávat do práce! Měli by dát víc prachů těm zatraceným závodům na roboty - asi se dám na politiku abych to tam trochu rozhejbal!

Tak můj deníček má již padesáté pokračování. Sám se podivuji nad tím, že místo všech rozepsaných textů, které jsou takříkajíc "offline" věnuji se nejpravidelněji právě těmto zápiskům. Asi proto, že kontinuita se nevyžaduje a mohu celkem beztrestně a pružně reagovat na aktuální události.
V minulé revizi demokracie jsem se pozastavil nad tím, že demokracie není sto se vyrovnat s extrémismem a brutalitu potlačuje brutalitou. Mluvil jsem o vyprazdňování velkých ideí současnými politiky.
Při sledování politických debat je toto dle mého názoru nutné rozvinout. V bývalém režimu prý existovali politické školy. Měli zřejmě zcela jinou funkci a to vštěpování myšlenek Lenina a jeho kumpánů. Sama myšlenka školeného politika mě ale velmi zajímá. Když někdo chce být policistou nebo vojákem - musí být způsobilý. Když kdokoliv chce vlastnit střelnou zbraň nebo řídit auto musí prokázat zdatnost a znalost. Dvě nejdůležitější úlohy ve státě nepožadují žádné prokázání způsobilosti: Rodičovství a Politika. Těžko budeme určovat kdo smí a nesmí vychovávat dítě a zda je morálně a intelektuálně na takové úrovni aby mohl působit na potomstvo. Někdy by to bylo třeba, ale z hlediska osobních svobod je to neproveditelné a nemyslitelné.
Politika ve smyslu správy veřejných věcí je nejdůležitější činností státu a přes to se zákonodárcem nebo ministrem může stát prakticky kdokoli bez ohledu na svoje schopnosti. Schválně neříkám vzdělání nebo zkušennosti, protože tyto jsou pouze doplňkovým faktorem "dobrého politika". Umění vládnout (spravovat věci veřejné) se dříve učili šlechtici z generace na generaci. Králové a Císaři si dědičně předávali umění vést lidi a řídit složitou agendu státu. Vykořeněním této tradice (ale samozřejmě si nikterak nepřeji návrat k monarchii i kdyby byla konstituční) jsme v podstatě ztratili kontinuitu a schopnost rozumné správy věcí.
Proto jsem příznivcem vzniku školy profesionální politiky. Náplní takového ústavu by bylo adepty politiky připravit na úlohy v komunální i státní správě, otestovat jejich intelektuální, morální a psychické schopnosti, vybavit je znalostmi a naučit je nejen etiketě a protokolu, ale i rétorice a imagemakingu. Jsem si jist, že lekce hospodářské politiky a výše zmíněné kursy včetně intenzivního kurzu českého jazyka, dějepisu a vlastivědy by prospěli i mnoha současným potentátům. Ze školy by měli vycházet profesionálové a reprezentace národa, která tzv. "neudělá ostudu". Dobře jazykově vybavení jedinci se smyslem pro práci v teamu i když ideologicky rozdílní hájící jeden národní zájem. Dovychovaní k vlastenectví a některým Konfuciánským a Taoistickým metodám rozumné, pokorné a ctnostné správy věcí veřejných.

Znovu a znovu přemýšlím o stávajícím uspořádání světa. O krizi demokracie a "západní" víry. Vždyť demokracie a humanismus nemá žádné obranné mechanismy proti nelidskému a nedemokratickému chování. Současná "Válka proti terorizmu" neřeší problém ze kterého tento jev vzniká. Popravdě řečeno ani nevím jak by se tento jev dal řešit. Na druhou stranu naše vojenská reakce je sice pochopitelná a do jisté míry adekvátní, ale z hlediska humanity a demokracie představuje selhání těchto hodnot v té nejryzejší podobě. Znamená to snad, že bychom měli rezignovat na hodnoty, které západní civilizaci charakterizují?
Myslím si, že ne! Ovšem je potřeba vštěpit si a osvojit si její poněkud updatovanou podobu, která bude sto reagovat na současné dění. Když Perikles demokracii před třemi tisíci lety "vymyslel", patrně netušil, že člověk na tomto bodě ustrně po tak dlouhou dobu. Díky technologii už klasický zákonodárný a výkoný model vládnutí nestačí. Výchova k přijímání plurality názorů a toleranci se neumí vypořádat s extrémismem v jakékoliv podobě. Vrcholem humánního jednání je přiznání nároku na shovívavost lidem, kteří se nechovají jako lidé a dokonce ani neuznávají podobné hodnoty. Otázkou tedy není naše rezignace na hodnoty, které představuje náš čestný a ctnostný ideál života, ale na to jakým způsobem se vypořádat s bezprecedentní agresivitou, která je možná pravě díky tomu, že současný nepřítel neuznává tyto základní hodnoty.
Jistou možností pro urychlení rozhodovacích procesů je již existující současná technologie. Je velice pravděpodobné, že potřebné změny ale nebude možné uskutečnit kvůli jinému fenoménu než je terorizmus a lpění na archaické představě o moci.
Je to pouhý a nepřekonatelný egoismus a touha po moci. Osobní potřeba být "u koryta" je tak mocná, že veškeré ostatní státnické a státotvorné ctnosti ustupují do pozadí.
Nedávno jsem se bavil se svým dědou, který neustále kritizuje současnou situaci a politiku. Řekl jsem mu, že nejsme vychovaní k odpovědnosti ani sami za sebe natož za vlast. Nechápal o čem mluvím. Po revoluci v roce 1989 se k podnikání dostali ti, kteří byli ke zdrojům a k informacím nejblíže, pak v druhé vlně restituenti, a pak se začali o sebe starat s větším či menším úspěchem "obyčejní" lidé. Všichni ale měli jedno společné: 40 let se jim vštěpovala doktrýna "nenamočení se", "nevystupování" a "nevyčnívání". Bude trvat ještě jednu generaci než budeme "školení" na to postarat se sami o sebe. Je především na škole (protože rodiče v této roli s neúprosnou pravidelností selhávají) aby naučila žáky ctnosti a povinnosti v podobném smyslu jaké jí učil Kchun-fu´C. Není samozřejmě nutné oddaně poslouchat císaře. Povinností se rozumí pochopení historické kontinuity a přijmutí závazku, který stanovili naši předkové svým zápasem o přežití národa v prostoru. Slova vlast a národ jsou právě systematicky "vyprazdňovány" současnou politickou "elitou... >>

Tak je rozhodnuto. Opravdu odjedu pracovat do zahraničí abych se mohl vrátit a dokončit své započaté dílo tady. Neopustím tě vlasti protože vím, že bych bez tebe zahynul. Nezradím své kořeny a blahobyt budu směřovat k rodné hroudě. Teď se chystají poslední přípravy a nákupy. Však si tam vezu v prášku jídlo na první dva měsíce :) Nu zas brzy napíši...

Tak se rozhodlo. Tenhle milý deníček se stane schránkou pro "Anglické listy". Odjedu v září a vrátím se bůhví kdy. Vzdálenost umožňuje pružně reagovat na dění doma. Možná nebude takový problém přimět k plnění slibů angličany, když jsem trénovaný některými z našeho kmene. Triglav při mě stůj i s ostatními v lesích zapomenutými dědky. Omyli krví piedestal mé země a já se určitě vrátím abych jim jejich oběť splatil a pokračoval v jejich odkazu. Vždyť není radostnější práce než práce pro národ a pro jeho blaho. I když jsou slova jako vlast a národ ustavičně vyprazdňována na jedné straně fanatiky, na druhé politiky a na té třetí osobním příkladem nás samých. Kolik rodin vede své potomky k hrdosti a cti? Je opravdu tato cesta tak nesnadná a nepopulární? Nechce se mi věřit, že by se opravdu široce roznesl ten názor, že se "to nevyplatí". Odjedu tedy na nějaký čas pracovat abych se pak vrátil a dokončil své započaté dílo zde. Zanechávám zde svou zemi těm kterým patří ale u kterých si nejsem jist, zda ji budou rozvíjet tak jak si to staří vlastenci přáli. Budu se ze všech sil snažit nezahynout bez tebe má vlasti.

Stále více mne tíží současná situace národa a vlasti, jež oba jsou dušeni státem - tak nedokonalým a neohrabaným, že stále častěji uvažuji o tom, že ona "arogance moci" je jediným nástrojem udržujícím tento stát fungující pro sebe a kvůli sobě.
Přitom jest NÁSTROJEM virtuálním - nehmatatelným a majícím pouze jeden jediný cíl. Vytvořit jednotlivci podmínky pro osobní štěstí a rozvoj. Takový jedinec, kterému nejsou kladeny překážky se pak může upnout k hodnotám (mnohdy patetickým, ale pro mne osobně stejně stále platným) jakými jsou právě výše zmíněný národ a vlast. Setkal jsem se nedávno s názorem, že národ je nedefinovatelný a neurčitý a jeho tradice jsou nejasné.
Zde vidím zásadní selhání státu, který demotivuje obyvatele ve vymezených hranicích a jednotliví činovníci pod chabou zástěrkou "zájmu lidu" a "státnictví" vyprazdňují pojmy, pro něž naši předkové umírali.

Připravuji můj milý deníčku upgrade demokracie do podoby, která je sto se vyrovnat s technologickou úrovní dneška, s rychlostí přenosu informací a s požadavky makroekonomické hospodářské politiky.
Jsem přesvědčen, že současný úspěch České republiky se děje navzdory rozhodnutím vlád.

Snažím se o vytvoření systému řízení, který při zachování plurality názorů vybere v bezprecedentně krátkém čase tu nejlepší volbu, navrhne a schválí předpis dle kterého bude volba prováděna, kontrolována a její nedodržení trestáno.

Nutně ne všechny předpisy musí mít podobu zákona. A jsem příznivcem velice útlého byrokratického zatížení.

Nu však se dozvíš můj millý deníčku velice brzy mnohem více...:)

Jojo... Nic se nejí tak horké jak se uvaří a Murphyho zákony fungují za každého počasí - respektive i počasí se řídí Murphyho zákony.
A tak jsem celkem slušne nastartovaný "fiskální" rok trošku zabrzdil na začátku prázdnin. Že já s tou svojí věčnou charitou už nejdu někam do poustevny. Potřeboval bych nějakýho zlýho bráchu, který by dohlížel na dodržování dohod mnou uzavřených. Nemám energii vymáhat svoje právo, protože bytostně věřím tomu, že násilným ovlivněním okolností nenastane změna k lepšímu. Možná kdybych tomu věřil, tak bych byl mnohem majetnější přepočteno na mergle, ale chudší o to co vidím teď. Je zajímavé jak člověk v žumpě může být spokojený... Vždyť mi v celém mém dnešku chybí jen peníze a to je super. Možná, že bohatci a úspěšní namítnou, že být vděčný za zdraví je výmluvou pro propadáky. Možná bych to ve svých radikálních letech taky tak viděl. Ale možná je redukce vlastních potřeb na minimum krokem k tomu abych si vážil každého dobrého úspěchu. Dokonce jsem už vděčný i za dny, kdy se nic nepokazí. Nyní přidávám ke svému vnímání reality odpovědnost za blízké. V jejich realitě hrají peníze velice významnou roli... Proto se už nebudu rozepisovat teď milý elektronický příteli, ale mnohem později, kdy budou ti, kteří mají mé "bohatství" ve svých kapsách pokojně spát.