Na rozloučenou

V přítmí pokoje, tichá ozvěna,
Krajina přízraků, stopa neměnná.
Co mohlo být, už dávno není,
Život jde dál, čas se mění.
To, co promlouvá jsou činy,
Pozdě. Svírá pocit viny.

Nic jsem nechtěla, mám mnoho.
Postava bez jména, mdlo je z toho.
Vzpomínku spláchnou měsíce a roky,
v dál povedou moje kroky.
Tichá touha zůstane však stále tu,
ač se budu snažit, nikdy nezapomenu.

pa Der:)