A to právě bývá kámen úrazu, skoro každé ráno. Jak týden postupuje stává se mi čím dál hůř. Přestávám rozeznávat písmena na obrazovce monitoru, zapomínám drobné věci - především ( a hlavně!!! ) doma, prospím pak celý víkend. A tak pořád dokola. Jediný rozdíl mezi stávajícím a předcházejícím týdnem je délka spánku, kteá se paradoxně zkracuje...
Vzpruhou je mi úsměv mých přátel a malinový čajík...
Mějte se kulíšci a hodně spěte!!!  Pa Der:)