duo-vac

  Penny plný dědků a mamin s velkýma zadkama. Dvě pokladní dělaj ubohou práci za ubohý prachy. Výřečný díky znuděnosti. Stát čárovejch kodů. Stojím taky ve frontě. Za mnou děda s třema Fernetama. Prázdnej košík. Fernety pod ramenem. Nevzal jsem si košík a lidi po mě čuměj tázavě. Nemám náladu jim to zlehčit. Babka čtyřicítka co se to snaží zakrýt čalamádou z make-upu se divně kouká na můj kup v podobě čokoládových sušenek z americkejch filmů. Nejlepší ceny Penny nemá. V Hypernově maj Milku za 20, tady za 22,90 Kč. Svojí logikou beru krekry tmavý barvy za třicet.

  Babka šustí sáčkem se zeleninou a odkroutí prdelí pustit mě k zaplacení. Jsem v mžiku. Pokladní čumí někam mezi regály s pečivem a dál. Z její letargie ji vyruší děda Fernet. Nechám je bejt a jdu si po svým. V masně se ženská s brýlema křiví nad slevněnejma klobásama. Jdu na bus. Minu holku, co jsem s ní chtěl šoustat, ale slušně mi řekla ne. Čímž učinila každý setkání s ní peklem. Je hrozně škaredá a asi proto se mi líbí.

   Bus dofrčí za pár minut. Klasicky není plnej vylízanců ze školy, kde prej maj krysy v podlaze podzemní chodby. Csss..... katakomby. Tyhle plky šířej majitelé slabýho ducha. Ale kde je pravda vlastně nevím. Na jedné z sedaček zase sedí čarovně půvabná slečna. Má temně hnědej odstín vlasů a dva plamínky co jim leckdo říká oči. Spálila by mě. A tak dělám že neexistuje. Bráním jí i sebe. Sedám do volný sedačky. Řidič má zase sluneční brýle. Dnes nejdu za ním dopředu. Chci se dopustit zločinu v podobě krmení se v buse. Až vypadnou žáci z krysařský školy, zaujmu místo na pětce v rohu. Lidí jak při slevě na elektro se nacpe přede mě a zatarasí tak výhled řidiči. To je má chvíle....

    Vedle mě usedne sexy mamina s dvěma ratolestma. Má vznešený vrásky kolem úst a přirozenej sex-appeal, kterej stupňuje svejma dvěma krásnýma dětma. Obzvlášť děvčátko se tajuplně kouká do mýho sáčku se sušenkama. Hýbu se sušenkou u pusy a koukám jak malá zvedá a klesá zrakem ve směru pohybu sušenky. Je fakt prima. Za odměnu pak vymyslí príma hru. Začne mamince přejíždět po vyvinuým hrudníku a přitom si zpívá  "leze, leze,  po železe, nedá pokoj až tam vleze".  Rudnu a směju se v chlípný touze, aby se pustila do kojení. Jenže velmi brzy vystoupí a nechá mě mým sušenkám a vřískajícím touhám....