Vše promícháno jest

11.Listopad 2008

Všechno rozmíchaný a poházený. Přeházený, nepřehledný, pro mě samotnýho nepohodlný. Neorientuju se v ničem, jsem asi slaboch, srab a zbabělec který absoutlně neví co chce. Nové věci odhání a staré zatracuje. Chce je házet do prázna a zbabovat se jich, jako nějakých zátěží a to jen proto, abych uvolnil průchod novým věcem které k sobě stejně nepustím.

Asi to nebude zcela správný postup, ale prostě hrozně moc šrámů ještě není zahojených a dlouho nebude si myslím. Nebude, dokud nebude přebita něčím silnějším. Síla nových zážitků se musí umocnit, jinak to nikam nepovede.

Jedinou možností je odhodlat se a nebýt posera. Jak dlouho ale ještě bude trvat než se k tomudle odhodlám? Potřeboval bych asi nějak popostrčit, ale zkrátka kde nic není ani smrt nebere.

Proč zamotávám hlavu lidem, kteří si to nezasloužej? Proč ubližuju dalším lidem kolem mě svou nerozhodností. Asi jsem opravdu moc sobeckej.

napsal/a: mouse22 13:58 Link komentáře (0)



to hate...

04.Listopad 2008

Tak hrozně tě nemám rád. Jsi kyselina co sžírá vše kolem sebe. Vše ničíš a pošlapaváš. Sám nejsi schopen cokoli vytvořit, ale ničit umíš neuvěřitelným způsobem. Klobouk dolů před tebou za tvou aroganci, podrazy a způsob jakým manipuluješ s lidmi. Málo kdo umí být taková svině jako jsi ty. Co z toho máš? Jaký je to pocit lidem jen ubližovat? Zajímalo by mě jak dlouho přemejšlíš nad každým svým počinem. Jak dlouho trvá vymyšlení a naplánování toho jak se člověk bude trápit. Dá ti hodně práce vymyslet kvůli čemu se bude trápit tentokrát? Doufám že ti to pak aspoň stojí za to. Vidět jak za sebou necháváš spaleniště. Jak skvěle umíš zkazit náladu. Zkazit vše. Jsi idiot. napsal/a: mouse22 22:06 Link komentáře (1)



Ponoření

03.Listopad 2008

Nadechnout, ponořit a plout. Pod vodou, téměř bez kyslíku. Bez prostoru pro vlastní seberealizaci. V neměnném prostředí, utápějíc vše.

Plout dále a dále vstříc ničemu. Stále stejné prázdno a nic. Nic, nic, nic. Jediný zážitek v nedohlednu.

Držíc jediná naděje, naděje v poznání nepoznaného a uchopení neuchopeného. Vyřčení nevyřčeného, slyšení neslyšeného. Vidění neviditelného.

I want to spend my lifetime loving you.

Držet hubu a krok...

napsal/a: mouse22 21:43 Link komentáře (0)



Pomíjivost..hra, co nemá konec ani začátek

30.Říjen 2008

Relativní pomíjivost dojmů, pocitů, smyslů a samotného slova. Slova vyřčeného i napsaného. Vše je tak pomíjivé a nestálé. Nic netrvá věčně. A i kdyby náhodou trvalo tak by to taky asi nebylo ono. Člověk bych se chtěně i nechtěně připravoval o tajemství a překvapení života.

S ničím si nikdy nemůžeme být jisti. Nejde to ani kdybysme chtěli. Je to nemožné.

Nemůžeme se spoléhat na nikoho a a nic. Nejsmutnější na tom je to, že se nemůžeme spoléhat ani sami na sebe. Sami nevíme jak jsme schopni se překvapit. Občas zůstává rozum stát nad naším vlastním chováním, nebo snad ne?

Často jsme sami tak zaskočeni tím co uděláme a nebo řekneme. Někdy toho litujeme, někdy jsme koneckonců rádi že jsme to udělali. Že jsme se zase posunuli někam o kousek dále.

Co si o tom myslíte?

napsal/a: mouse22 21:50 Link komentáře (1)



Roztříštěnost

29.Říjen 2008

Někdy by asi bylo potřeba roztříštit se na malinkaté částice. Na malinkaté částice, které budou vědět kam chtějí jít a půjdou tam. Každá částice si vyrazí po své cestě a vyřeší co je třeba. Nebude muset koukat tam či onam. Půjde stále rovně bez odbočení s maximálním nasazením.

Každá částice si splní vše co má a všechny dohromady poskládají velký, dokonalý celek. Celek, který nebude muset koukat na to jestli někoho poškodil, či zneuctil.

Splní potřeby a tužby všech dalších malinkatých částiček. Vše celkově povede k naprosté spokojenosti všeho a všech.

napsal/a: mouse22 21:52 Link komentáře (0)



Lidská sdílnost & nesdílnost

27.Říjen 2008

Jakmile je člověk šťastný, nemá potřebu o tom s někým mluvit. Maximálně se někomu pochlubí, že je šťastný, že se mu daří a tím to končí. Nemá potřebu nějak s někým sdílet své štěstí a radost.

Jakmile je člověk nešťastný tak má tak silnou potřebu o tom s někým mluvit. Stále a dokola vyprávět nejtitěrnější detaily své smůly a svého ,, neštěstí ,, . To člověk musí pilně naslouchat a reagovat na každý podmět. Danému jedinci to zřejmě velmi pomáhá. Myslím si, že mu ani tak nejde o to vyslechnout nějakou radu či názor, ale pouze o to někomu se vypovídat.

Proč je ale člověk tak šíleně moc sobecký? Když je šťastný, proč nezahrnuje štěstím i lidi kolem sebe? Proč se na ně neobrátí ve chvílích kdy je mu nejlépe? Proč zná člověka pouze ve chvílích beznaděje?

Každý je ale bohužel takový. Bude to asi zcela normální, ale zcela to ukazuje lidskou sobeckost.

napsal/a: mouse22 11:22 Link komentáře (0)



Nahrazování

26.Říjen 2008

Nahrazování zapomenutého. Myslel jsem že to nejde, ale bohužel je to zřejmě tak moc snadné. Sám jsem tím byl tolik zaskočen. Opravdu jsem v nic takového nevěřil a nenapadlo mě nic takového.

Na hodně příkladech jsem to už poznal. Nejdříve jsem si to nechtěl připustit, bral jsem to na lehkou váhu, ale teď už vím že si to musím připustit. Jinak to nejde. Sice to bude chvilku trvat, ale vše bude zase v pohodě.

Na druhou stranu se asi ani nejedná o nic zapomenutého. Jedná se pouze o poznávání nového. Nového a bohužel lepšího. Lepšího teda jak pro koho. Možná jsem na jednu stranu rád, ale nevím. Je to možná vyřešení všeho. Taková tečka, tlustá čára která pouze vymezuje konec. Nekonečný konec.

napsal/a: mouse22 19:10 Link komentáře (0)



to expect

23.Říjen 2008

Stále, stále dokola. Nekonečný kolotoč, který se snad už jednoho dne zastaví.

Nejhorší snad může být už jen povšimnutí nejbližších. To už je asi krajní meze. Potom už slova docházejí a už ani nejde se přetvářet. Nejde to schovat. Pokus o ututlání tu stále je, ale stává se více a více neúšpěšným. To snad už musí vidět každý. Každý kdo cítí a uvědomuje si přítomnost a existenci. Člověk, který nevidí jako by snad ani nebyl.

napsal/a: mouse22 21:57 Link komentáře (0)



Efekt konzerva


Zavřená, neprodyšná konzerva. Konzerva, která se jen tak kutálí, kouká a nijak se neprojevuje. Jen naslouchá a sama samotná se nijak nevyjadřuje. Nemá sílu ani chuť bádat, přemýšlet, mluvit. Škoda každého slova a každé myšlenky. Není důvod myslet. Proč vůbec lidi myslí a koukají kolem sebe? Nic z toho nemají. Nic jim to nepřináší. Věci které by chtěli ovlivnit stejně nikdy neovlivní.

Konzerva se vždy někam zakutálí a tam setrvává do doby neurčité. Neví, kdy dojde k dalšímu posunu. Neví, kdy se opět pohne z mrtvého bodu. Když už k nějakému pohybu dojde, tak ještě dlouho sebou nese patřičné následky. Zjistí, že vše co udělala, nebo řekla, bylo špatně. Ani jedna věc se nepovedla. Ve všem je kousek něčeho marnivého. Kousek něčeho co radši ani nevidět.

Po každém, ať už neúspěšném či více neúspěšném pohybu se odebere do ústraní a tam jen tak nečinně leží. Zjistí, že nic nepotřebuje a vše je pro ni přítěží. Konzerva je možná moc sobecká, ale ona sama si to neuvědomuje. Nevidí, nechce vidět.

Vždy kdy se už rozhodne k nějaké změně už dopředu vidí nedozírné následky. Následky, které ji budou provázet ještě hodně dlouho.

Nevím kolik takových konzerv se kutálí, ale asi moc ne, protože konzerva hodně často poznává jak moc je sama.

napsal/a: mouse22 21:48 Link komentáře (1)



Nadpis není..

04.Říjen 2008

Přemýšlím nad vším co se děje. Je sobota a já sedím doma. Díval jsem se na Bestiáře a teď brouzdám po netu. Je zvláštní být v sobotu večer doma. Hodně neobvyklý, poznávat život v tuto dobu na tomto místě:) Je to pro mě dostatečným vytržením ze svého každodenního, každotýdenního, každoměsíčního stereotipu. Nakonec si říkám, že to není ani tak špatný.

Teď zase s mou kamarádkou rozebírám na icq deprese. Shodli jsme se na tom, že člověk který ,, mívá deprese ,, je vlastně šíleně moc sebestředný. Vyhledává si důvody k tomu aby se mohl politovat. Každý kdo depkaří je tak šíleně moc egoistický. Lidé se tak strašně moc rádi litují. A je to pochopitelné, protože nikdo jiný je tak dobře nepolituje. Když už člověk nemá co řešit tak je nešťastný. Najednou se nic zvláštního výjimečného neděje a on má pocit jakoby ani nežil.

Na chvíli se otevřou oči a přemýšlí zcela jinak. Příjde si najednou někde úplně jinde. Věci nad kterými tradičně bádá shledává úplně jinak. Nahlíží na ně zcela z jiného úhlu. Zaobývá se jinými věcmi. Nekouká do minulosti, spíš se snaží jakýmsi způsobem formovat budoucnost. Vytvářet si ideály o kterých stejně ví, že nebude schopen dosáhnout jich.

Řešení zapeklitých problémů ostává. Uvědomuje si , co je podstatné a co ne. Uvědomí si, kteří lidé jsou pro něj opravdu podstatní. Na lidskou zlobu nemyslí a vidí na chvíli zase svět skrz růžové brýle. Chybí už jen Mámení a Všezvěd všudybyl.

Toto ovšem trvá jen do chvíle, kdy zase nemilosrdně procitne a zapadne do stereotipu všedních , neměnných dnů obyčejného života. 

napsal/a: mouse22 23:25 Link komentáře (0)


< Novější články | Starší články >