!! trápení v sexu !!
14.Červen 2006Co nás nejvíc trápí v sexu?
Lidé mají sklon zapamatovat si ty největší extrémy, proto občas můžete získat dojem, že žijeme ve světě, kde je každý druhý člověk zoofil či nekrofil. To ovšem vůbec neznamená, že tyto poruchy sexuální preference, jak je odborně nazývají psychologové, jsou ve společnosti často zastoupeny. Jaké jsou ale nejčastější sexuální poruchy (do označení poruch se počítají i sexuální dysfunkce), u nichž je velká pravděpodobnost, že se budou týkat právě vás nebo někoho z vašich blízkých?
Nedostatek sexuální touhy vede
Suverénně nejčastější sexuální poruchou mezi ženami je nedostatek nebo ztráta sexuální touhy. Odborníci uvádějí, že tato porucha postihuje přibližně třetinu žen, ale pouze necelých šestnáct procent mužů. Pokud se nedostatek nebo ztráta sexuální touhy týká právě vás, rozhodně ji nemůžete vy ani váš partner přehlédnout. Jakákoli představa, že by mělo dojít k sexu totiž produkuje úzkostné a vůbec nepříjemné pocity. Lidé, kterých se týká, se snaží sexu vyhnout, a pokud už k němu dojde, málokdy je spojen s uspokojením.
Hned po nedostatku sexuální touhy je mezi ženami nejčastější takzvané selhání genitální odpovědi a dysfunkční orgasmus. Studie udávají až třicet procent žen, které jsou těmito poruchami postiženy. U mužů jde v tomto případě o nedostatečnou erekci a předčasnou ejakulaci, kde se výskyt pohybuje kolem dvaceti procent. Sexuologové uvádějí častou stížnost zvláště mladých žen na to, že nikdy neprožily orgasmus, nicméně, jak uvádí Petr Smolík v knize Duševní a behaviorální poruchy, pouze pět procent vdaných žen nikdy nezažilo orgasmus.
Celé romány se vyprávějí o vaginismu žen, který údajně může vést k tomu, že se poševní svaly sevřou takovou silou, že "uvězní" mužův penis a oddělení milenců je možné pouze za pomoci odborníka vybaveného patřičnými nástroji. Ve skutečnosti se však vaginismus vyskytuje většinou u žen, které za sebou mají nějaké sexuální trauma a křeč svalů nastoupí už před sexuálním stykem. Navíc výskyt vaginismu v běžné populaci je zcela minimální.
Hojná pedofilie
Další skupinou posluchačsky vděčných sexuálních poruch jsou poruchy sexuální preference. Sem právě patří okřídlený fetišismus, exhibicionismus apod. Zřejmě však budete překvapena, která z těchto poruch je v populaci nejčastější.
Jde totiž pravděpodobně o pedofilii. To samozřejmě neznamená, že by se většina populace vrhala na děti sotva odrostlé školce. Pedofilie totiž zahrnuje i dospívající a věkový rozdíl mezi účastníky sexuálního styku musí být minimálně pět let. Podle těchto kritérií se však odhaduje, že přibližně 25% mužů vzrušují dospívající dívky. Což přirozeně nemusí znamenat, že muž, jemuž se líbí třináctiletá dívka, by s ní chtěl mít pohlavní styk, ani že je jeho osobnost narušená. "Pravý" pedofil není totiž schopný sexu s dospělou osobou.
Všechny další sexuální úchylky, jako je voyerství, fetišismus, zoofilie, nekrofilie a podobně, jsou v populaci zastoupeny pouze v nepatrném procentu. Vyšší výskyt se v této skupině vyskytuje pouze u sadomasochismu.
napsal/a: pavel_75 14:26 Link komentáře (0)
Klitoris
13.Červen 2006Vědci: Klitoris je větší, než se říkalo
Největší a zároveň nejpříjemnější dopad může mít nový objev pro páry, které dokáží anatomii využít ve svém sexuálním životě. větší obrázekAutor: www.sxc.hu
Cannbera - Po dvě tisíciletí byl klitoris jen malým "pahorkem". Nyní vědci poprvé připouštějí, že ve skutečnosti je spíše "horou".
Tvrdí to alespoň australská uroložka Helen O´Connelová, která svým objevem začíná přepisovat učebnice anatomie.
Že má centrum ženské rozkoše jiný tvar, než se dosud předpokládalo, odhalila již před 17 lety.
Tehdy jí však nikdo nevěřil a kvůli svému objevu dokonce nesložila lékařské zkoušky. Časy se ale mění a lékaři připouští, že má pravdu.
"Klitoris je v podstatě celá vaginální stěna," řekla Helen O´Connelová BBC.
Klitoris je velký jako penis
Velikost klitorisu se údajně může směle měřit s mužským penisem.
Podle australské doktorky vypadá klitoris jako pyramida a jeho základy v podstatě tvoří pochvu.
Klitoris je prý tvořen i "trojúhelníkovými stěnami", které jsou obalené kolem močovodu a vagíny.
Když žena dosáhne vzrušení, všechny tyto části se začnou rapidně zvětšovat.
"Helen vyvinula důležitou snahu, aby potvrdila něco, co jsme předpokládali," uvedla Margaret Davyová, šéfka gynekologického oddělení v nemocnici v Adelaide.
Objev pomůže obřezaným ženám
"Původně se anatomové o klitoris vůbec nezajímali. Penis byl zajímavější. Byl větší a nemusíte si nasazovat brýle, abyste ho viděli," doplnila.
Nový objev může mít podle lékařů řadu vážných dopadů. Helen O´Connelová v současnosti zkoumá, zda poruchy klitorisu nezpůsobují inkontinenci moči.
Celá věc však může mít význam i pro ženy, jež se staly obětí ženské obřízky, která je rozšířená především v rozvojovém světě a při níž jsou ženy klitorisu většinou velmi brutálním způsobem zbaveny.
S novým objevem se zvyšuje jejich naděje na kvalitnější sexuální život.
Sexuální průmysl už to ví
Největší a zároveň nejpříjemnější dopad ale mohou pocítit páry, které dokáží anatomii využít ve svém sexuálním životě.
"Sexuální průmysl to už nějaký čas ví," tvrdí Fiona Pattenová z asociace Eros, australského prodejce sexuálních pomůcek.
"Můžete vidět, že naše produkty nejsou vyrobené pro nějaký pahorek. Jsou navržené pro daleko větší oblast," dodala.Vědci: Klitoris je větší, než se říkalo
Největší a zároveň nejpříjemnější dopad může mít nový objev pro páry, které dokáží anatomii využít ve svém sexuálním životě. větší obrázekAutor: www.sxc.hu
Cannbera - Po dvě tisíciletí byl klitoris jen malým "pahorkem". Nyní vědci poprvé připouštějí, že ve skutečnosti je spíše "horou".
Tvrdí to alespoň australská uroložka Helen O´Connelová, která svým objevem začíná přepisovat učebnice anatomie.
Že má centrum ženské rozkoše jiný tvar, než se dosud předpokládalo, odhalila již před 17 lety.
Tehdy jí však nikdo nevěřil a kvůli svému objevu dokonce nesložila lékařské zkoušky. Časy se ale mění a lékaři připouští, že má pravdu.
"Klitoris je v podstatě celá vaginální stěna," řekla Helen O´Connelová BBC.
napsal/a: pavel_75 22:10 Link komentáře (0)
Největší zabiják sexu u žen !!
04.Červen 2006Největší zabijáci sexu
Seprané spodní prádlo, neoholené nohy, mlaskání, ale třeba i užvaněnost. Jsou věci, o jejichž nepřitažlivosti minimálně tušíme, ale napadlo vás někdy, že vašemu partnerovi může připadat odpudivá i věc, která se vám jeví jako zcela běžná a normální?
Provedli jsme na toto téma minianketu mezi šestatřiceti muži ve věku od sedmnácti do šestačtyřiceti let. Věci, které byly v rozhovorech nejčastěji zmiňované coby asexuální, vám nyní předkládáme.
Zjistěte, co mužskému pohlaví připadá nejvíce odpudivé.
Opilé ženy
Předpokládali jsme, že na horních příčkách žebříčku se objeví záležitosti spojené se vzhledem a fyzickou přitažlivostí, ale první místo suverénně obsadily opilé ženy, které jako odpudivé označilo sedmadvacet mužů z šestatřiceti dotázaných.
"Nesnáším, když se moje přítelkyně opije," konstatoval třicetiletý Petr z Prahy. "Mám pocit, že se stává úplně jiným člověkem, se kterým ovšem nechci mít nic společného a za kterého se stydím." "Opilé ženy si možná myslí, že jsou roztomilé, ale mě jejich chichotání se ničemu a dech páchnoucí alkoholem připadají absolutně asexuální.
Nedokážu si představit, že bych někdy něco měl s opilou ženou," řekl čtyřiadvacetiletý Dušan.
Kalhotky s medvídky
Druhou nejčastěji zmiňovanou věcí, kterou by muži svým partnerkám zakázali, je seprané a vůbec nevzhledné spodní prádlo. "Nechápu muže, kteří si stěžují na bavlněné spodní prádlo svých partnerek. Mě například bavlněné kalhotky vůbec nevadí," podotkl dvaadvacetiletý Roman.
"Co mi ale vadí je seprané spodní prádlo a povolenými gumičkami, nebo dokonce s dírami. To je pro mě osobně ten nejdokonalejší zabiják sexu.
" Dvaatřicetiletý Tomáš měl vyhraněnější názor: "Co mě dokáže spolehlivě odpudit, jsou ženy navlečené v bavlněných kalhotkách s obrázky. Připadám si potom jako pedofil, který si nabrnkl dítě, a ne dospělou ženu.
" Stížnosti na kvalitu spodního prádla svých partnerek se objevily u pětadvaceti dotázaných mužů. Časté byly také poznámky o tom, že žena nosí sexy spodní prádlo do práce, ale na doma si nechává vytahané "exempláře," přičemž by podle dotázaných mužů právě v soukromí měla naopak volit prádlo vzrušující.
( Podotýkám arabky se nestrojí pro vnější svět, ale před manželem chtějí být krásné a sexy.)
Zvukové projevy
Tato kategorie se ukázala být poměrně rozsáhlou a zahrnovala všemožné zvuky od chrápání přes mlaskání až po přílišnou upovídanost.
"Zvukové projevy" coby asexuální záležitost obsadily se stejným počtem hlasů stejně vysokou příčku pomyslného žebříčku jako nepřitažlivé spodní prádlo. Zmínily se o nich víc než dvě třetiny mužů.
"Jakmile na mě večer manželka nahrne všechny drby, které stihla přes den posbírat, přejde mě jakákoli chuť na další hovor," stěžoval si pětatřicetiletý Luboš N. "A obvykle dílo zkázy dokoná tím, že ze mě začne páčit, na co myslím a co si myslím o tom kterém člověku.
Nejvíc ze všeho mi pak připomíná protivnou sousedku, kterou jsem jako kluk nesnášel, a nikoli ženu, se kterou bych se měl milovat." "Nesnáším ženy, které při jídle mlaskají," tvrdil dvacetiletý Radek. "Nemůžu za to, ale z toho zvuku mi naskakuje husí kůže, a to už vůbec nemluvím o tom, že se za ně potom stydím."
Nedostatečná hygiena
Je to s podivem, ale nedostatečná hygiena se jako asexuální faktor umístila až na čtvrtém místě, a to s rovnými dvaceti hlasy. Na čelním místě v rámci této kategorie se potom vyskytl tělesný zápach, zápach z úst, ale i neoholené nohy a speciálně podpaží nebo vlasy páchnoucí cigaretovým kouřem.
Jako zajímavá se potom jeví skutečnost, na kterou muži upozorňovali, a totiž že společně s délkou vztahu o sebe začínají ženy dbát méně a méně.
"Chápu, že přítelkyně nemůže být pořád skvěle upravená, a nic podobného po ní nechci," shrnul šestadvacetiletý Karel. "Ale pokud se například úplně vykašle na depilaci, kterou vnímám jako základ hygieny, dává mi tím vlastně najevo, že už jí nestojím za to, aby o sebe kvůli mně pečovala."
Kromě zmíněných faktorů se v rozhovorech často objevovaly i stížnosti na nedostatečnou aktivitu žen při sexu ("Mlčí a leží jako prkno." Petr, 30), kouření, přílišná starost o vlastní tělo a speciálně tělesnou váhu.
Poměrně překvapivě se však muži vyjadřovali kriticky i k nárokům žen na pořádek ("Když mi vynadá za to, že jsem zase hodil ponožky na zem místo do koše na prádlo, poslední, na co mám chuť, je sex s ní." Adam, 27), nedostatek studu nebo přílišná závislost na matce.
napsal/a: pavel_75 22:11 Link komentáře (0)
K nastávajícím volbám-nebuťe lhostejní
01.Červen 2006LHOSTEJNOST !
V německu přišli nacisté
nejdříve pro komunisty a já se neozval,
protože jsem nebyl komunista.
Pak přišli pro židy a já se neozval,
protože jsem nebyl žid.
Pak přišli pro odboráře a já se neozval,
protože jsem nebyl odborář.
Pak přišly pro katolíky a já se neozval,
protože jsem byl protestan.
Pak přišli pro mně a tou dobou už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat na mou ochranu.
napsal/a: pavel_75 18:56 Link komentáře (0)
Kdo je můj táta ??
29.Květen 2006Kdo je můj táta?
Zákon o rodině striktně stanoví, že matkou dítěte je žena, která jej porodila. Zdá se to naprosto srozumitelné a jasné ustanovení. Pokud se však zamyslíme např. nad možností, kdy je žena sice schopna dítě počít, ale nemůže je již z nejrůznějších zdravotních důvodů sama "nosit", dostává se tato žena do neřešitelné situace. I kdyby se jí podařilo najít náhradní matku, která by za ni dítě po dobu těhotenství "odnosila", stala by z právního hlediska tato žena matkou dítěte se všemi právy i povinnostmi k němu, bez ohledu na to, že vlastně nebylo počato z jejího vlastního vajíčka.
Jak je to ale s určováním otcovství?
Otcem je vždy manžel
Je-li matka v den porodu dítěte vdaná, je situace naprosto jasná. Otcem dítěte je vždy její manžel a jako takový je zapsán do rodného listu a to i když se oba manželé shodnou na tom, že manžel otcem není. Stanoví to tak zkrátka zákon o rodině.
Prakticky totéž platí i pro případ, když se dítě narodí až po rozvodu manželství, ale před uplynutím 300 dnů ode dne jeho zániku. I v tomto případě je do rodného listu zapsán bývalý manžel matky. Jedinou výjimkou je případ, že matka již v této době uzavřela další manželství v tomto případě je pak jako otec dítě zapsán "nový" manžel.
Manžel má pak nárok na popření otcovství ve lhůtě do 6 měsíců od chvíle, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dítě. V rámci soudního řízení pak rozhoduje znalec zejména na základě zkoušek DNA, které jsou již dnes velice přesné. Pokud se před soudem za otce dítěte prohlásí jiný muž a tuto skutečnost shodně potvrdí matka dítěte i manžel matky, je řízení o popření otcovství značně zjednodušeno.
Podat návrh na popření otcovství svého manžela má i matka dítěte, a to v době do 6 měsíců ode dne porodu.
Svobodná matka
Pokud je žena svobodná, určuje se otcovství společným prohlášením obou rodičů, které musí učinit buď před matrikou nebo před soudem. Toto prohlášení lze provést také již v době těhotenství a určit tak otcovství k dítěti ještě nenarozenému, ale lze učinit prakticky kdykoliv v době života rodičů, zákon k tomu nestanoví žádná časová omezení.
I zde lze otcovství popřít, oba rodiče k tomu mají šestiměsíční lhůtu ode dne souhlasného prohlášení o otcovství. Jestliže rodiče otcovství určili již v době těhotenství, trvá tato lhůta až do 6 měsíců dítěte.
Zajímavá je situace dítěte, které bylo počato z umělého oplodnění. Pokud byla žena uměle oplodněna se souhlasem manžela, je tento vždy považován za otce dítěte a nemůže své otcovství před soudem popřít. Výjimku tvoří pouze situace, kdy by se mu podařilo prokázat, že žena otěhotněla jinak, než umělým oplodněním, nebo pokud žena neporodila v období od 180 do 300 kalendářních dnů od umělého oplodnění.
Každý desátý vychovává cizí dítě
Pokud není otcovství určeno podle vyjmenovaných možností, může matka dítěte, dítě i muž, který tvrdí že je otcem dítěte, podat návrh k soudu na určení otcovství. Pro podání tohoto návrhu neplatí žádné lhůty, lze jej tedy učinit kdykoliv během života. I zde soud samozřejmě rozhoduje s přihlédnutím k vyjádření znalce na základě zkoušek DNA.
Tolik k problematice určování a popírání otcovství. V praxi to vždy není až tak úplně jasné a samozřejmé, jak se nám může při čtení zákona o rodině zdát. Úskalím se často stává právě ona šestiměsíční lhůta k podání návrhu na popření otcovství, řada otců zjistí až po několika letech, že nejsou biologickými rodiči "svých" dětí. Pro ně pak zůstává poslední možností nejvyšší státní zástupce, který může podat návrh na popření otcovství kdykoliv. Činí tak však jen velmi výjimečně, pouze když je to ve zřejmém zájmu dítěte, a toto podání návrhu po něm nelze v žádném případě nijak vymáhat.
Možná může na někoho rozebírání těchto záležitostí působit až trochu přehnaně, je však třeba mít na mysli, že "otcovství" pak muže zavazuje k dlouhodobému placení výživného, dítě je neopomenutelným dědicem majetku, v případě úmrtí otce mu vzniká nárok na sirotčí důchod apod.
Se stále větší dostupností genetických testů, které je možné běžně zakoupit, se bude rozšiřovat počet otců, kteří zjistí nepříjemnou pravdu o svém "otcovství". Nyní dle odhadů vychovává každý desátý muž "cizí" dítě. Na základě těchto skutečností lze očekávat ještě větší zájem společnosti o tuto problematiku a její tlak na změnu stávajících zákonných ustanovení.
napsal/a: pavel_75 10:17 Link komentáře (0)
POZOR NA AIDS !!!!
27.Květen 2006"Lidé ztrácí před AIDS úctu."
Nad vchodem Domu světla visí bílá vlajka s červenou stužkou, znakem České společnosti AIDS-pomoc. Pokud byste ale očekávali dlouhé nemocniční chodby a sterilní pokoje, budete překvapeni. Fitness, vodoléčba, útulně zařízené pokoje, terasa, zahrádka ve vnitrobloku; nebýt ambulancí a všudypřítomných madel zajišťujících snazší pohyb imobilních klientů, nepoznali byste, že se nacházíte v azylovém domě pro infikované virem HIV.
Chybí odstrašující příklad
Pražský Dům světla funguje už sedm let a kromě služeb pro HIV pozitivní a nemocné AIDS poskytuje i bezplatné testování, telefonickou a internetovou poradnu pro veřejnost. V České republice je v současné době 878 HIV pozitivních lidí, 199 z toho je nemocných AIDS a 119 zemřelo. V posledních letech se však počet HIV pozitivních začíná opět zvyšovat: "Národ se přestal AIDS bát. Dnešní mladá generace před sebou nevidí žádnou známou osobnost, která by se odvážila s touto nemocí vystoupit a ukázat, jak vir dokáže člověka zničit. Opět se setkáváme s názorem, kdy se lidé domnívají, že jim se nic stát nemůže, nás se to netýká," říká ředitel Domu světla, Miroslav Hlavatý.
Dům světla nabízí pomoc lidem infikovaných virem, kteří například poté, co sdělili svou diagnózu, přišli o rodinné zázemí, o byt, zaměstnání, nebo se ocitli v jiné tíživé sociální situaci. "Nepomáháme však pouze lidem s HIV ale i jejich rodinám, aby se s touto novou informací týkající se blízkého člověka lépe vyrovnali," dodává Miroslav Hlavatý.
V současné době pobývá v Domě světla dvanáct klientů. K dispozici jsou pro ně psychologové, psychiatr, sociální pracovník, lékař a zdravotní sestra: "Pouze tři lidé jsou u nás však kvůli tomu, že potřebují odborný dozor, protože by se o sebe po zdravotním hledisku nedokázali ve své domácnosti postarat sami," říká Miroslav Hlavatý.
Anonymita k nezaplacení
Klienti však na Domu světla oceňují především anonymitu, kterou jim poskytuje: "Jen minimum lidí, kteří jsou u nás ubytovaní jsou z Prahy. Poskytujeme služby pro celou republiku a o Prahu je největší zájem, protože zaručuje našim klientům anonymitu, která je pro ně velmi důležitá. Stále u nás ještě přetrvává nesmyslný postoj veřejnosti, která nemocného člověka definitivně odepíše," konstatuje ředitel Domu světla.
"Je až neuvěřitelné, s jakými předsudky se stále potýkáme," stěžuje si Hlavatý. "Lidé, kteří k nám občas přicházejí, berou za kliku přes šos kabátu, aby se jí nemuseli dotknout. Stále mezi lidmi přežívá přesvědčení, že AIDS lze chytit podáním ruky, nebo kýchnutím. Když takovému člověku nabídneme kávu nebo občerstvení, většinou odmítne, protože má strach z toho, kdo myl skleničku, nebo připravoval jídlo. Máme například problém sehnat opraváře, který by byl do Domu světla ochotný přijít." Přitom v západní Evropě se stále více prosazuje trend rušení podobných zařízení, protože tamní společnost je schopna nemocné integrovat mezi sebe.
Nechte se testovat
Zároveň je však zájem o testování na HIV stále větší zájem. Hlavatý to přičítá anonymitě, kterou Dům světla poskytuje a přístupu k žadatelům o testování: "Problém, který řeší každý HIV pozitivní, je otázka, komu o své diagnóze říci. A my sami svým klientům radíme, aby si velmi rozvážili, komu svou diagnózu sdělí," uvádí. "Díky postoji veřejnosti k HIV si potom každý rozmyslí, jestli se nechá otestovat u svého praktického lékaře, kde se zná každý s každým, nebo zvolí anonymní cestu, kterou nabízíme například my."
Testování je bezplatné a probíhá nikoli pod jménem, ale pod pořadovým číslem. Je však nutné, aby od posledního rizikového chování, kdy mohlo dojít k nákaze, uplynuly alespoň dva měsíce. To je totiž doba potřebná k tomu, aby se v krvi objevily protilátky. Stejně tak může veřejnost využít i bezplatné telefonické a internetové AIDS poradny, které Dům světla provozuje. "Lidé by si měli konečně uvědomit, že HIV není pouze problémem homosexuálů a bisexuálů, kteří tvoří necelých šedesát procent infikovaných, ani sociálně slabých, injekčních uživatelů drog, či prostitutek, ale je reálnou hrozbou pro nás všechny," uzavírá Miroslav Hlavatý.
Pokud máte zájem o bezplatné testování, nebo některou z poraden, více informací můžete načerpat na stránkách: www.aids-pomoc.cz.
napsal/a: pavel_75 23:18 Link komentáře (0)
Vydrží váš vztah?
Vaši sourozenci, rodiče, děti. Ti všichni ovlivňují to, zda má vaše manželství/vztah větší, či menší naději na úspěšnou budoucnost. Víte, co a jakým způsobem se podepíše na vašem vztahu?
Kluk a holka jsou lepší
Rodičům, kteří mají dceru a syna, prý méně hrozí rozvod než párům, které mají děti stejného pohlaví. K tomuto závěru dospěl australský vědec Andrew Leigh z národní univerzity.
Ve své studii se zaměřil na 60.000 rodin, které zkoumal na základě pěti sčítání obyvatelstva uskutečněných v letech 1981 až 2001. Zjistil, že mezi délkou trvání manželství a pohlavím dětí, které z něho vzejdou, je přímá souvislost.
Pozorování tohoto vědce odpovídají výsledkům předchozích výzkumů, které ukazují, že páry, které mají dvě děti stejného pohlaví, se obvykle snaží o třetí dítě. "Pro rodiče je jaksi uspokojivější, když mají dceru i syna," vysvětlil Andrew Leigh.
Ve svých studiích nedospěl ale k žádnému závěru ohledně toho, zda je lepší pro rodiče mít dvě dcery nebo dva syny. Nicméně americká studie ukázala, že rodičům dvou dívek v USA hrozí větší nebezpečí rozvodu než rodičům dvou chlapců.
Vliv rodičů
U dětí z rozvedeného manželství se zvyšuje pravděpodobnost, že i ony samy budou v dospělém věku nespokojeny ve svém partnerském vztahu. Dokazují to i výzkumy provedené přímo v České republice.
Například psycholog Ivo Plaňava provedl v roce 1999 srovnání mezi 105 funkčními a 155 dysfunkčními manželskými páry a zjistil, že funkční páry uvádějí významně častěji, že manželství jejich rodičů bylo vydařené a že jejich vlastní dětství bylo spokojené.
Série výzkumů, která na toto téma proběhla na celém světě, ukázala, že u fungujících manželství se opakoval stejný model: sebevědomý, vlídný, více dominantní muž a sebevědomá, méně dominantní žena. Zajímavým zjištěním je ale skutečnost, že stejný vzorec sociálních rolí se objevoval už u rodičů zkoumaných partnerů.
Psychologové toto zjištění vysvětlují tím, že pokud mají děti kooperující spokojené rodiče s rozdělenými sociálními rolemi, snáze se s nimi identifikují. Je pro ně potom jednodušší převzít vzorec chování, který u nich vidí.
V praxi to potom funguje tak, že dítě se identifikuje s rodičem stejného pohlaví a ve vztahu si hledá partnera/partnerku, kteří se podobají rodiči opačného pohlaví. Stejný model, jaký člověk viděl u svých rodičů, má tendenci opakovat i ve svém vlastním vztahu.
Dívejte se na sourozence
Americký psycholog Toman na základě svých výzkumů sestavil sourozeneckou teorii, která se podle něj taktéž významnou měrou podílí na tom, jestli bude vztah spokojený, nebo nikoli.
Podle něj záleží na tom, kolikátí v pořadí jste se narodili, a v jakém sourozeneckém pořadí je narozený váš partner. Toman uvádí, že pro vztah je nejvýhodnější takzvaný komplementární vztah, kdy se každý z partnerů dostává ve vztahu do stejné pozice, jakou měl vůči sourozenci opačného pohlaví. To znamená, že například muž je starším bratrem sestry a žena je mladší sestrou bratra. Takový vztah je nejvýhodnější kvůli schopnosti obou partnerů spolupracovat a nacházet řešení.
Méně idylický je částečně komplementární vztah, kdy jeden nebo oba partneři měli v rodině několik typů vztahů k sourozencům, z nichž alespoň jeden byl totožný s jedním ze vztahů druhého partnera. Například, když je žena prostřední z několika dětí a muž má mladší sestru.
Jako téměř jistou záruku nefungujícího partnerství považuje Toman nekomplementární vztah, kdy je například muž nejstarší z bratrů a žena nejstarší ze sester. Stejné pořadí sourozenců podle něj vede k situaci, kdy se partneři nebudou schopni domluvit. Stejné pohlaví sourozenců (kdy je v rodině zastoupeno jen jedno pohlaví dětí) je zase příčinou toho, že dotyčný nedokáže správně komunikovat s opačným pohlavím.
Jako vůbec nejhorší možnost je potom uváděno spojení dvou jedináčků, které má podle této teorie nejslabší vyhlídky na budoucnost.
napsal/a: pavel_75 22:43 Link komentáře (0)
Velká prsa přitahují rakovinu
New York - Ženy s velkými ňadry jsou vystaveny vyššímu riziku vzniku rakoviny prsu. U žen, které nosí podprsenky větší velikosti než "D", je riziko vzniku vyšší dokonce o 80 procent.
Vyplývá to z nové studie amerických vědců, kterou zveřejnila agentura Reuters. Odborníci však upozorňují, že výsledky výzkumu rozhodně neříkají, že ženy s malými ňadry jsou v bezpečí.
"Kontroly by měly být samozřejmostí pro všechny ženy. Nejen pro příslušnice něžného pohlaví s velkými prsy," uvedla Karin Michelsová z Harvardovy univerzity. Michelsová má pro závěry studie jednoduché vysvětlení. "Čím větší ňadra, tím více prsních buněk. Čím více buněk máte, tím větší je pravděpodobnost, že některé z nich zmutují a odstartují rakovinotvorné bujení," dodala.
Každých pět hodin jedna žena zemře
Průzkumu se zúčastnilo téměř 90.000 žen ve věku 29 až 47 let. V České republice na rakovinu prsu ročně zemře téměř dva tisíce žen, v průměru jedna každých pět hodin. Čeští lékaři evidují každý rok více než pět tisíc nových případů onemocnění karcinomem prsu. Nejvyšší počet onemocnění se objevuje u žen ve věkové kategorii 55 až 60 let.
"Každoročně onemocní rakovinou prsu také zhruba 80 žen ve věku do 35 let," říká přednosta onkologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze Luboš Petruželka.
Ženy prevenci podceňují
Možnosti dát se preventivně vyšetřit na mamografu ale využívá jen třetina českých žen, které mají nárok na bezplatné vyšetření.
Podle zkušeností z vyspělých zemí mohou kvalitní prohlídky a včasná léčba snížit úmrtnost až o 35 procent.
Onemocnění rakovinou prsu je také pravděpodobnější u žen, které začaly dříve menstruovat a menopauza u nich přišla později. Riziko zvyšuje výskyt rakoviny prsu v rodině, hormonální substituční léčba trvající déle než pět let, těhotenství po třicátém roce života a bezdětnost.
V letech 2003 a 2004 se dalo vyšetřit téměř půl miliónu Češek a mamografy odhalily 2100 zhoubných nádorů, čtyři pětiny v počátečních stadiích.
napsal/a: pavel_75 22:41 Link komentáře (0)
Vezměte děti do postele!
Renomovaná britská expertka na duševní zdraví dětí radí rodičům, aby zavrhli letitou konvenci a dovolili dětem, aby s nimi spaly v posteli až do věku pěti let. Podle ředitelky vzdělávání Střediska mentálního zdraví dětí v Londýně Margot Sunderlandové díky praxi známé jako "co-sleeping" (společné spaní) vyrůstají z takových dětí klidní, zdraví dospělí.
Společné spaní, základ šťastné dospělosti
Sunderlandová, autorka 20 knih, začlenila svou radu do díla The Science of Parenting (Věda rodičovství), která vyjde ještě tento měsíc. Je si zjištěními založenými na 800 studiích a zařazenými do nové knížky naprosto jistá. Tvrdí, že praxe běžná v Británii i jinde - že se děti jen několik týdnů staré učí spát samotné, je škodlivá, protože jakékoliv odloučení od rodičů zvyšuje hladinu hormonů jako kortizol, které se v těle vytváří v reakci na stres.
Její zjištění vychází z vědeckých studií uplynulých 20 let, zabývajících se vývojem dětského mozku a analýzách toho, jak děti reagují za určitých okolností. Například tři roky stará neurologická studie ukázala, že mozek dítěte odloučeného od rodičů vykazuje obdobnou aktivitu jako při fyzické
bolesti.
"Studie z celého světa ukazují, že společné spaní do věku pěti let dítěte je pro něj velkým přínosem. Až do pěti a více let mohou děti trpět úzkostí z odloučení, což je může poznamenat v pozdějším životě. A takovou úzkost zklidňuje společné spaní," konstatuje Sunderlandová. Symptomy podle ní mohou být i fyzického rázu. Cituje v této souvislosti jednu studii, podle níž zhruba 70 procent žen, které v dětském věku při pláči nikdo nekonejšil, trpělo v dospělosti zažívacími potížemi.
Celý článek si přečtete na www.zdraviweb.cz
napsal/a: pavel_75 22:37 Link komentáře (0)
Co chtějí muži od žen-pokračování psychologa Kratochvíl
19.Květen 2006Co chtějí muži?
Vztahová očekávání žen a mužů se od sebe diametrálně liší. Výzkum provedený v české populaci ukázal, že zatímco pro ženy je ve vztahu nejdůležitější emoční podpora a citové sdílení, muži mají od vztahů naprosto odlišná očekávání. Psychologové však zdůrazňují, že nelze říci, že by požadavky jednoho pohlaví byly horší nebo lepší než druhého. Jde pouze o jiný hodnotový žebříček. Zjistěte, co je tedy pro české muže ve vztahu nejdůležitější.
"Co je k večeři?"
Jako první očekávání od vztahu (případně manželství) formulovali muži požadavek na udržovanou domácnost. Odborníci předpokládají, že tento postoj mužů vychází z tradičního rozdělení rolí, kdy je muž chápán jako živitel a rodiny a žena je tou, která zabezpečuje chod domácnosti. Muži, kteří se výzkumu zúčastnili, ve většině případů očekávali, že žena dokáže vyrobit a udržet příjemnou a útulnou atmosféru domova. Jako samozřejmost muži vnímali přípravu teplého jídla. Psycholog Stanislav Kratochvíl k požadavku mužů, který se váže k uklizené domácnosti, uvádí: "Na druhé straně však muž očekává, že jeho věci, ať už jsou to spisy nebo dílenské nářadí, nechá žena na pokoji a nebude se do nich snažit zavádět své představy o pořádku.
"Jsem nejlepší?"
Zatímco ženy potřebují, aby s nimi muži rozebírali pocity a řešili problémy, muži nejvíce prahli po projevech uznání. Velmi často se objevoval požadavek na vyjádření obdivu a úcty ze strany partnerky. Kritika a zesměšňování byly naopak vnímané jako dostatečný důvod k rozchodu nebo k hádce. Výzkum navíc ukázal, že muži očekávali od žen pochvaly nejen v soukromí, ale oceňovali i taktní a vkusné komplimenty, kterých se jim od ženy dostalo na veřejnosti. Předmětem pochval přitom nemusí být pouze jejich výkony a schopnosti, ale ceněné jsou i komplimenty týkající se mužova vzhledu.
"Pojď do postele."
Sex suverénně obsadil horní příčky vztahového očekávání mužů. Zajímavé je, že tento požadavek uváděli častěji ženatí muži než muži, kteří se nacházeli "pouze" v partnerských vztazích. "Typicky mužským očekáváním od manželství je, že muž bude mít snadno dostupné uspokojování svých sexuálních potřeb. Nebude si už muset partnerku shánět a získávat její sexuální ochotu pozornostmi," uvádí Stanislav Kratochvíl. Nejde ani tak o častý nebo výjimečný sex, ale o uspokojování sexuálních tužeb v okamžiku, kdy si to muž přeje. Jako nežádoucí byla vnímána přílišná zdráhavost, ale i obtěžující náruživost ženy.
"Ono to nějak dopadne."
Dalším z nejčastěji zmiňovaných mužských vztahových očekávání byl požadavek na to, aby nebyli nuceni k rozebírání problémů. Velmi často se objevovaly stížnosti na to, že žena problémy uměle vyrábí, a ačkoli muž sám za sebe žádný problém nevidí, je nucený jej obšírně rozebírat. Výtky se týkaly i požadavků ženy na to, aby muž řešil sociální konflikty. Muži uváděli, že u partnerek velmi oceňují, pokud se je nesnaží zatáhnout do problémů a konfliktů. Psychologové tuto skutečnost vysvětlují tím, že muži se ve verbální oblasti cítí méně jistější než ženy, a snaží se proto vyhýbat konfliktům na této úrovni.
napsal/a: pavel_75 21:14 Link komentáře (0)
