15.11.06-Historie prostitutek - kde se vzaly ??

07.Leden 2007

Kde se vzaly prostitutky?

Víte, že prostituce se používala jako léčba proti homosexualitě? Že ve středověku si muž mohl koupit čtyři prostitutky za stejnou cenu jako jedno vejce? Zjistěte, kde se vzaly prostitutky a proč jimi byli muži odjakživa fascinováni.

Tři druhy řeckých šlapek

Pokud se pouliční holky vyskytovaly už předtím, rozhodně nikdy dříve nehrály tak významnou roli jako ve starověkém Řecku. Staří Řekové si se sexem příliš hlavu nelámali a pokud dospěli k názoru, že frekvence poskytovaná jejich partnerkami nedostačuje, jednoduše si vypomohli u prodejné holky. Na výběr měli dokonce ze tří kategorií, takže si na své přišel opravdu každý, ať už byly jeho chutě a stav peněženky jakýkoli.

První kategorií byly dikteriady, členky té nejnižší kasty prostitutek. Na ulici směly vycházet až po setmění, aby nepobuřovaly počestné občany a šlo o ženy, které představovaly povyražení pro ty nejchudší. Tomu odpovídaly i jejich příjmy, které nebyly nijak valné a ještě z nich podstatnou část odvedly na daních.

Střední třída byla zastoupená tanečnicemi, hráčkami na flétnu a dalšími podobnými profesemi. Pokud by se daly dikeraidy přirovnat k dnešním šlapkám postávajícím kolem silnic, pak střední třída odpovídá dnešním striptérkám a tanečnicím, které se obvykle zvou na pánská rozloučení se svobodou a firemní večírky. Hráčky na flétnu byly zvané na nejrůznější hostiny a společenské akce, kde bavily rozjařené hosty (a zcela určitě nejenom hraním a tančením).

Nejvýš na žebříčku seděly hetéry, které představovaly opravdovou špičku. Šlo o velmi vzdělané ženy, které se výborně orientovaly v mnoha oblastech a muž, který si je zaplatil, mohl počítat s tou nejlepší společností. Hetéry bydlely v přepychových vilách a spíš než prostitutkami byly družkami bohatých mužů, kteří si je vydržovali někdy i celé roky. Noc s hetérou stála stokrát tolik, co noc v nevěstinci a tato kategorie nevěstek se těšila obrovské úctě. Dokonce i legendární Kleopatra se chlubila tím, že její matka pocházela ze slavné větve hetér.

Nejen ve starém Řecku, ale i v dalších starověkých státech, byla velmi rozšířená a oblíbená homosexualita. To se příliš nelíbilo zákonodárcům a rozhodli se to řešit po svém. Jeden z nich, Solon, založil v rámci boje proti smilnění mezi stejnými pohlavími, vůbec první doložený nevěstinec. Zakoupil vhodný dům, do něj pak několik levných mladých otrokyň a stanovil vskutku mizivé vstupné. O tom, jestli poté klesl počet mužů smilnících mezi sebou, není nic známo. Nicméně po celou dobu starověku byl mužský prostitut dražší a víc ceněný než prostitutka.

Čtyři holky za jedno vejce

Středověk byl ve znamení přísné křesťanské morálky, která nad prostitucí přísně hrozila prstem. To ale samozřejmě ani náhodou neznamenalo, že by byla prodejná láska na ústupu. S středověkem je pevně svázán jev, který s sebou nesly křížové výpravy a četné války, které v období středověku zuřily. Spolu s vojskem totiž táhlo do bitev početné hejno žen nesoucích označení vojandy.

Sloužily nejen k libovolnému obveselování vojáků, ale musely vykonávat i nejrůznější "ženské" práce, jako praní, uklízení a podobně. Za jejich práci a povolnost dostávali část žoldu. I když se může zdát taková služba potupná a nevýhodná, spousta středověkých žen neměla jinou volbu. V tomto období totiž připadalo v průměru 1200 žen na 1000 mužů. Početní stav mužů decimovaly především četné bitvy a války, takže spousta žen zůstala bez zaopatření a mohla být v postatě ráda, že našla nějaký způsob obživy. O tom, že vojáci na svých taženích rozhodně po sexuální stránce nestrádali konečně vypovídá i vyúčtování jedné z křižáckých, kde je ve výdajích zahrnuto vydržování třinácti tisíc prostitutek.

I když z toho měla církev těžkou hlavu, prostituce rozhodně nemizela. Přesto, že se polapivším prostitutkám řezaly uši a vyháněly se z města, prodejná láska spíš nabývala na intenzitě. Paradoxem bylo, že velmi častými odběrateli prostitutek byli právě duchovní, kterým celibát zapovídal manželství a kteří svou hormonální nerovnováhu řešili tímto způsobem. Navíc noc s prodejnou ženštinou nebylo nic finančně náročného, čtyři prostitutky si muž mohl koupit za cenu jednoho vejce.

Přestože většina takzvaně počestných mužů služby nevěstek využívala bez sebemenšího zaváhání, aby bylo morálce učiněno zadost, šlapky musely být viditelně označené (v Čechách například nosily modrou vestu). Zákon jim ukládal, aby bydlely vedle katova obydlí a bylo tak jasné, že jsou vyvrhelkami společnosti. Dobové zdroje se navíc zmiňují o tom, že nevěstka je bezectná a jako taková už zůstane do konce života. Nepomůže jí ani sňatek a manželství s řádným mužem.

Kurtizány novověku

Citelnou ránu však zasadilo nevěstkám patnácté století, kdy se v Evropě objevila poprvé syfilis. Nákazu pravděpodobně do evropských přístavů zatáhli námořníci Kryštofa Kolomba. Nemocí totiž údajně trpěli američtí indiáni, jenomže to, co v jejich organismu probíhalo jako silnější chřipka, kosilo Evropany po tisících. Z přístavních krčem, které byly vděčným působištěm šlapek, se syfilis rozšířila po celém kontinentu a města v panice urychleně zavírala bordely a vyháněla prostitutky.

Strach ze smrtelné nákazy ale sexuchtivým mužům dlouho nevydržel a města si také brzy spočítala, že přítomnost nevěstek je pro ně z ekonomických důvodů nepostradatelná. Například Benátští radní dali kurtizány vyhnat za hranice města, ale brzy pro ně museli s ostudou poslat a dokonce jim uhradit ušlé zisky.

Následující dvě století pak byla ve znamení bohatých kurtizán. Metresy se mohly mnohde zúčastňovat i dvorních plesů, nosily odvážné toalety a vydržovali je nejbohatší mužové společnosti. Kurtizány sedmnáctého století byly neobyčejně vzdělanými ženami, které mluvily několika jazyky, ovládaly hru na hudební nástroje a měly obrovský přehled. Byly většinou naprosto soběstačné a většina z nich si také mohla dovolit podporovat nejvýznačnější umělce své doby.

Tím se také odlišovaly od většiny ostatních žen. Rozdíl mezi vzdělanou, sečtělou, informovanou kurtizánou a udřenou zanedbanou ženou, která byla v postatě permanentně těhotná, kojící nebo potrácející, byl propastný. Jeden z kronikářů tehdejší doby zaznamenal: "Kurtizány jsou tu pro naše potěšení, věrné manželky pro to, aby nám rodily děti."


napsal/a: pavel_75 15:57 Link komentáře (0)



Kdy je menstruace normální a kdy ne !!

26.Červenec 2006

Menstruace: co je normální a co už ne?

Také si říkáte, že muži to mají v životě o něco jednodušší? Nerodí a především každý měsíc nekrvácejí. Nejčastější odpověď mužů na toto povzdechnutí zní: "No jo, ty s tím naděláš, já se zase musím každý den holit." Faktem je, že drtivá většina mužů si vůbec nedokáže představit, jaké potíže fyzické, psychické i společenské menstruace ženám přináší. Jaké problémy či nepříjemnosti se mohou v době menstruace vyskytnout a kdy je nutno svěřit se do péče odborníka?

Nepravidelná menstruace

Většina žen má za rok dvanáct až třináct menstruací s délkou menstruačního cyklu 23 36 dní.. Pokud se však menstruace nedostaví každý měsíc a žena menstruuje třeba jen pětkrát nebo šestkrát do roka, jde o nepravidelnou menstruaci, o níž by se měl dozvědět lékař
Často dochází také k tomu, že menstruace nejdřív vynechá, po nějaké době se pak objeví velmi silné a dlouhé krvácení. Jde o situaci, která se typicky objevuje hlavně v pubertě nebo v přechodu. V tomto případě je léčba téměř nutností, jinak je žena vystavena velkým krevním ztrátám a často i nutnosti kyretáže (výškrabu děložní dutiny).
Léčba v daných případech spočívá v tom, že se podají hormony, které zablokují vlastní menstruační cyklus a udělají nový, umělý. Tento umělý cyklus je pak obvykle pravidelný (nemusí to tak být vždy, je-li cyklus umělý, umožňuje i posunování menstruace podle potřeby a přání ženy). Nejjednodušším způsobem je tedy užívání kombinovaných antikoncepčních pilulek.
Nepravidelnou menstruaci však mohou způsobovat i faktory, které do jisté míry můžete sama ovlivnit. Jsou jimi například velký váhový úbytek, nemoc, citelné omezení přísunu kalorií, zvýšená fyzická zátěž, extrémní stres nebo rozrušení. Výjimku tvoří ženy ve věku kolem 45 50 let, kdy nepravidelný cyklus může upozornit na blížící se menopauzu.

Silná menstruace

Udává se, že normální krevní ztráta při menstruaci nemá přesáhnout 80 ml. Je však pravda, že změřit objektivně množství ztracené krve je věc dosti obtížná, a tak v praxi se za "silnou" menstruaci pokládá taková, která ženě vadí natolik, že vyhledá lékaře.
Ke snížení nadměrné krevní ztráty dojde většinou při užívání běžných (tzv. kombinovaných) antikoncepčních pilulek. Při jejich užívání děložní sliznice narůstá do menší výšky než v "přirozeném" cyklu, a následně i krvácení při jejím odlučování je menší. Jinou chytrou možností, kterou vám lékař může doporučit,  je hormonální nitroděložní tělísko. Díky němu, jak tvrdí odborníci, dochází k poklesu krevní ztráty při menstruaci až o 95 %.
Silnou menstruaci lze pochopitelně řešit i operací. Buď se odstraňuje celá děloha, nebo pouze děložní sliznice. Tyto výkony však způsobují trvalou neplodnost, a tak se hodí jen pro starší ženy, které už v budoucnu neplánují další dítě.
Velmi silné krvácení může způsobit anémii, tj. úbytek červených krvinek, jež zodpovídají za okysličování organismu. Cítíte-li  se vyčerpaná, požádejte lékaře, ať tuto možnost prověří. S návštěvou odborníka neváhejte v případě, pokud se změní byť jen konzistence vyloučené tekutiny.

Bolestivá menstruace

Intenzita bolesti při menstruaci je velice individuální věcí. Některé ženy ani nevědí, že menstruují, některé si naopak musejí brát volno z práce, protože kvůli silným bolestem nejsou schopny se na práci soustředit.
Příčinou bolesti je nerovnováha ve vegetativním nervovém systému způsobená změnami hormonů při menstruačním cyklu. Křečovité bolesti v podbřišku se nejčastěji vyskytují v prvním dnu či nejvýše třech dnech menstruačního krvácení. Výjimkou nejsou ani bolesti hlavy, nevolnost, průjem. Bolest nebývá často soustředěna jen do podbřišku, často také vyzařuje do zad a v průběhu menstruačního krvácení se může měnit. Většina žen menstruační bolest zvládá bez lékařské pomoci. Některým postačí v době silné bolestivosti užít Ibalgin, jiné potřebují strávit pár hodin v klidu na lůžku.
Ve většině případů není bolestivá menstruace známkou choroby. Pokud však máte kruté bolesti, nebo se menstruace stala bolestivou náhle, nebojte se navštívit lékaře.

Když menstruace nepřichází

Nejčastější příčinou vynechání menstruace bývá těhotenství. Jinak úplná nepřítomnost menstruace je přítomna asi u jednoho procenta žen. Ženy, které nemenstruují, však vždy mají nějakou hormonální poruchu a měly by navštívit gynekologa. Vhodné je základní gynekologické a endokrinologické vyšetření. Především proto, aby se vyloučily některé sice vzácné, ale závažné příčiny, jako je například předčasné selhání vaječníků. Po vyšetření by měla přijít na řadu léčba. Ta bývá mnohdy zdlouhavá a bohužel ne vždy úspěšná.
Ve všech případech je vhodné dodat chybějící hormony a vytvořit jakýsi umělý "menstruační" cyklus. Možných postupů je mnoho. Mezi nejjednodušší patří užívání antikoncepčních pilulek, které takto doplní chybějící hormony a zabrání pozdním komplikacím, které mohou nastat následkem jejich nedostatku.
Pochopitelně ve zcela jiné situaci je žena, která nemenstruuje a chce otěhotnět. V takovém případě se postupuje jako v kterémkoli jiném případě neplodnosti. To znamená vyšetřit partnera a po tom zahájit stimulaci ovulace, ať už v kombinaci s přímým nitroděložním oplodněním nebo s vírou, že k otěhotnění dojde při normálním pohlavním styku.
napsal/a: pavel_75 19:52 Link komentáře (0)



Češi páchnou

24.Červenec 2006

Češi páchnou!

Stačí se v létě projet městskou hromadnou a nutně musíte dát výzkumu, který provedla společnost Unilever, za pravdu. Hutné aroma v odpoledních vedrech by se dalo krájet. Češi sice ročně nakoupí deodoranty a antiperspiranty za víc než miliardu korun, přesto Češi stále patří v Evropě k národům, které tyto kosmetické výrobky používají nejméně.
Víte, jaký je rozdíl mezi deodorantem a antiperspirantem? Co můžete udělat proti zápachu způsobenému pocením a který národ v Evropě je nejvoňavější?

Třetí nejhorší

I když prodej deodorantů a antiperspirantů v Česku v posledních letech roste, tak podle průzkumu společnosti Unilever je jejich spotřeba ve srovnání se západoevropskými zeměmi zatím malá. Zatímco průměrný Angličan spotřebuje za rok téměř pět balení deodorantů, na jednoho Čecha připadá 1,5 balení ročně. ČR v žebříčku spotřeby těchto kosmetických produktů předběhlo Maďarsko i Polsko, za Českem skončilo pouze Rumunsko a Rusko.
Deodoranty a antiperspiranty používá v ČR 71 procent žen a 49 procent mužů. V západní Evropě přitom dbá o odstranění tělesného pachu až o jednu třetinu mužů více. Ve Velké Británii si deodoranty kupuje 79 procent mužů, v Německu 71 procent a ve Francii, kde se tradičně požívají spíše parfémy, je to 64 procent mužů.
Pro 90 procent Britů a 80 procent Němců je používání deodorantu součástí každodenního hygienického rituálu. Naproti tomu téměř polovina českých spotřebitelů po deodorantu sahá jen při zvláštních příležitostech.

Muži versus ženy

I když máte pocení pravděpodobně zafixované jako veskrze negativní záležitost, jde vlastně o obranu našeho těla. V okamžiku, kdy vzrůstá naše tělesná teplota, tělo používá pocení coby ochlazování. Pokud se ale domníváte, že pocením se vaše tělo zbaví toxinů, jste na omylu. 99% potu totiž tvoří voda, zbylé jedno procento jsou potom soli, odpadní látky, kyselina mléčná, močovina, zbytky léků apod.  Ostatně soli a kyseliny, které se spolu s potem vylučují, jsou příčinou skvrn, které pot zanechává na oblečení. Ty v kontaktu s tkaninami reagují, což zapříčiňuje i blednutí šatů.
Průměrně denně vypotíme půl litru tekutin, ale při zátěži a horku může objem našeho potu stoupnout i na deset litrů. Muži a ženy se navíc potí rozdílným způsobem. Ženská pokožka je citlivější na teplotní změny, což způsobuje větší množství tuku a menší počet potních žláz. U žen proto dosahuje množství potu za hodinu přibližně 180ml, kdežto u mužů je to 250ml. Mužské potní žlázy jsou navíc i mnohem aktivnější a zpravidla se u nich v podpaží nachází i více bakterií, které způsobují zápach.

Deodorant, nebo antiperspirant?

Pot sám o sobě nezapáchá. Příčinou zápachu, který je s ním spojován, je rozklad tukových a bílkovinných složek kožního povrchu. Ve vlhkém a teplém prostředí, jakým je například podpaží, roste hodnota pH, které prospívá kvasinkám a bakteriím. A právě množení bakterií, které rozkládají tukovité složky, zodpovídá za pach potu.
Zatímco deodoranty omezují pouze pach vznikající činností mikroorganismů na kůži, antiperspiranty omezují přímo pocení, tím že uzavírá potní žlázy. To samozřejmě neznamená, že by některý z těchto výrobků zcela zabránil pocení, ale účinně pomáhají v boji s tělesným pachem.
Odborníci však varují, že na obalu výrobku může být nesprávně uvedeno, zda se jedná o deodorant, či antiperspirant. Že jde o antiperspirant, který redukuje pocení, poznáte však snadno. Jestliže se ve složení objeví nějaká sloučenina hliníku nebo zirkonia, jde o antiperspirant.
napsal/a: pavel_75 15:55 Link komentáře (0)



Důležité prop svobodné matky - ALIMENTY

19.Červenec 2006

Alimenty!

Laici často slovem alimenty nazývají výživné, tedy peníze, které rodiče platí svým dětem v rámci vyživovací povinnosti stanovené zákonem o rodině. Možná vás v této chvíli napadne - tak to se mne netýká, ale nepochybně znáte alespoň někoho ze svého okolí, kdo výživné na děti platí či jej naopak dostává..

Nejasné hranice

Začneme tou nejčastěji uplatňovanou vyživovací povinností, která se ovšem zdaleka netýká jen rozvádějících se manželských párů. Tato problematika je aktuální i pro stále větší počet dětí rodících se mimo manželství.
Samotná vyživovací povinnost k dítěti začíná samozřejmě jeho narozením. Podle zákona o rodině pak trvá až do doby, dokud dítě není schopno se samo živit. Není tedy ohraničena žádnou věkovou hranicí, ale soudy se zpravidla řídí hranicí 26 let u studujících dětí. Samozřejmě, pokud dítě přestane studovat dříve a začne se živit samo, vyživovací povinnost rodičů končí

A kolik vlastně může výživné činit? Spousta rodičů se domnívá, že zákon o rodině obsahuje nějaký vzorec, ze kterého lze konkrétní výši výživného lehce vypočítat. Ovšem opak je pravdou. Zákon pouze lakonicky stanoví, že děti mají právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Oba rodiče tak mají přispívat na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, vychází se přitom z odůvodněných potřeb dítěte (náklady na školní docházku, koníčky, náklady na zdravotní péči apod.).V některých případech (pokud to majetkové poměry rodiče dovolují) lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat dokonce i vytváření úspor do budoucna.

Dohoda, nebo soud

A jak to probíhá v praxi? Na první místě je vždy možnost dohody obou rodičů, pokud jsou schopni se na výživném shodnout. Dohodu je dobré uzavřít písemně a dokonce ji lze nechat schválit i soudem. Pokud se rodiče rozvádí, musí být před zahájením soudního jednání  rozvodu nejprve upraveny práva a povinnosti k dětem, tj. musí být stanoveno, komu budou děti pro dobu po rozvodu svěřeny do péče a jaké výživné bude druhý rodič na dítě platit. To lze také učinit formou dohody uzavřené před notářem.
Pokud není dohoda možná, je nutné se obrátit na soud. Návrh na soudní stanovení výživného k dítěti se podává bezplatně a kromě právníků jej sepíší i úředníci na sociálních odborem oddělení péči o rodinu a děti na městských úřadech s rozšířenou působností (nástupci bývalých okresních úřadů).
V rámci soudního řízení jsou pak obesíláni zaměstnavatelé obou rodičů a soud zjišťuje nejen jejich aktuální příjem, ale zda se rodič nevzdal bez vážného důvodu výhodnějšího zaměstnání či majetkového prospěchu. U podnikatelů může být příjem hůře zjistitelný, ale zákon jim ukládá se soudem plně spolupracovat a odpovídajícím způsobem doložit veškeré své příjmy. Pokud by se podnikatel této své povinnost vyhýbal, může soud stanovit výživné z fiktivního příjmu, který činí 15násobek jeho životního minima, tj. v současné době 66 300 Kč.
Po provedeném řízení pak soud stanoví konkrétní výši výživného podle svého uvážení. Podle statistického úřadu činí průměrná výše výživného 1577 Kč na jedno dítě měsíčně, což zajisté není mnoho. Výjimkou ovšem nejsou i výživné stanovená v řádu několika tisíc, pokud to odpovídá příjmu povinného.
A jako prakticky vše, i výživné není neměnné a na návrh zákonného zástupce dítěte nebo samotného dítěte (pokud již je plnoleté) může být zvýšeno. Povinný rodič se naopak může u soudu domáhat jeho snížení nebo naopak zrušení, má-li za to, že dítě již výživné nepotřebuje.



A co si počít, když rodič výživné dobrovolně neplatí? V zásadě je několik možností:

1. trestní stíhání

Jako první se samozřejmě nabízí možnost podání trestního oznámení na Policii ČR, protože za neplnění vyživovací povinnosti lze v nejzávažnějších případech uložit trest až 3 roky nepodmíněně. Pro mnohé z povinných tak vidina trestu může být tím správným podnětem ke splnění vyživovací povinnosti. Bohužel ti, kteří raději zvolí výkon trestu, nejsou stále nuceni přijmout zaměstnání, takže nemají ve vězení příjem, ze kterého by šlo výživné srážet, proto se často děti svého výživného nedočkají a dluh naopak stále narůstá.

2. exekuce

V porovnání s předchozí možností je tato poněkud úspěšnější, a totiž, pokud povinný výživné dobrovolně neplatí, je možné podat k soudu návrh na exekuci. Pro výživné na děti tyto návrhy bezplatně sepisují úřednice na sociálních odborech městských úřadů s rozšířenou působností. Pokud rodič pracuje, je mu výživné sráženo exekučně přímo z příjmu (pro výpočet částky, kterou lze srazit existují určitá pravidla), přičemž výživné je přednostní pohledávkou (má přednost před splátkami jiných dluhů, hypoték apod.) U podnikatelů či nezaměstnaných je již exekuce složitější např. lze "obstavit" účet u banky či uvalit exekuci na majetek. Tyto případy je však nutno řešit s právní pomocí.

3. příspěvek na výživu pro nezaopatřené děti

Pokud selhaly již všechny možnosti, jak pro dítě výživné zajistit, lze ještě využít možností sociálního systému. Tou je dávka nazývaná příspěvek na výživu. Poskytují ji sociální odbory pověřených městských úřadů s rozšířenou působností. Je však určena pouze sociálně potřebným dětem, tzn. že dávka se stanovuje ve výši rozdílu mezi životním minimem dítěte a jeho příjmy (včetně poměrné části z příjmů rodiny, která na dítě připadá), maximálně může dosáhnout výše stanoveného výživného. Za povinné  pak vlastně výživné hradí stát, který jej pak také po povinném vymáhá. Bohužel tímto způsobem nelze pokrýt již vzniklý dluh na výživném. Nevýhodou také je, že dávka nenáleží všem dětem, ale mohou ji s úspěchem využít např. děti nezaměstnaných matek či matek na mateřské a rodičovské dovolené apod. Od ledna 2007 bude tato dávka zrušena a nahrazena dávkou pomoci v hmotné nouzi.
Závěrem nezbývá než dotknout, že v oblasti stanovování i vymáhání výživného má náš právní řád ještě značné mezery. Na jaře letošního roku prošel neúspěšně sněmovnou návrh zákona, podle kterého by měly nárok na "výživné od státu" všechny děti, na které rodiče výživné neplatí. Návrh však byl zamítnut a je otázkou, zda někdy znovu přijde na pořad jednání.
napsal/a: pavel_75 10:15 Link komentáře (0)



HODITE SE K SOBĚ ???

10.Červenec 2006

Hodíte se k sobě?

Existují vztahy, které i po několika letech trvání stojí na velmi vratkých základech a jakýkoli závan emocí nebo krize je může nenávratně poničit. Lidé v nich si nikdy nejsou úplně jistí, jestli je jejich partner/ka tím člověkem, s kterým by mohli strávit zbytek života. Neustálé pochybnosti, nedostatek důvěry a absence souznění potom takový vztah pomalu rozloží zevnitř. Naproti tomu stojí partnerství, u kterých je všem už po pár měsících jasné, že jejich účastníci jsou si souzeni a výborně se doplňují.
Jaká je však hranice mezi idylickými a přežívajícími páry? Psychologové se na tuto otázku snaží odpovědět už několik desítek let a za tu dobu realizovali řadu výzkumů na toto téma. Z nich vzešlo několik pravidel, které platí pro většinu lidí a které signalizují, že ten který vztah stojí na pevných základech a má významnou šanci na přežití.

1. signál: Zrcadlení

Opět se tady dostává ke slovu neverbální komunikace, na kterou psychologové nedají dopustit. Četné výzkumy totiž prokázali, že lidé, kteří jsou zamilovaní, se bezpečně poznají podle toho, že nevědomky zrcadlí svoje pohyby. Kouzlo tohoto neverbálního gesta však spočívá v tom, že zrcadlení se netýká pouze čerstvě zamilovaných párečků, ale i partnerství, která jsou sehraná a kvalitní. Všímejte si při komunikaci se svou drahou polovičkou, jestli napodobuje vaše pohyby. Nemusí se jednat přímo o identický odraz vašeho gesta, ale například když vy si sáhnete do vlasů, on/ona zvedne za chvíli ruku k obličeji. Vy se pohodlně opřete do křesla, abyste na něj/ní měli lepší výhled, on/a se také odkloní. Samozřejmě nelze očekávat, že váš/vaše partner/ka bude zrcadlit veškeré vaše pohyby, ale jde o celkový dojem. Pokud se pokaždé, když se k němu/ní přiblížíte, bezděčně o kousek oddálí, nesvědčí to o právě dobrých vztahových vyhlídkách.

2. signál: Jste ochotní slevit ze svých návyků.

Je hezké, pokud jste neotřesitelní ve svých názorech a za každé situace si trváte na svém. Zásadovost je určitě skvělá osobnostní vlastnost, ale pokud nejste schopní ustoupit ze svých doposavad zajetých návyků, váš vztah nemůže počítat s dlouhou trvanlivostí. Psychologové také upozorňují na skutečnost, že vztahy, v nichž stále ustupuje jen jeden z partnerů, mají sice naději na delší přežití, ale rozhodně nejde o partnerství, která by se mohla pyšnit visačkou: spokojený vztah. Je samozřejmé, že ze svých předchozích vztahů jste si do svého současného přinesli spoustu návyků a zvyků, o kterých máte pocit, že jsou úspěšné a jediné možné. Uvědomte si ale, že ten druhý je na tom úplně stejně a i on/a je o svém chování přesvědčený/á, že je velmi efektivní a úspěšné. Schopnost měnit zajeté zvyky a zvyknout si na nový řád je podle odborníků jedním z nejzásadnějších předpokladů partnerského fungování.

3. signál: Půjčujete si věci.

Vzájemné ochutnávání jídla, půjčování si oblečení a osobních věcí patří neodmyslitelně k prvotním fázím zamilovanosti. Pokud si vzájemnou otevřenost a vstřícnost dokážete uchovat i v pozdějším období, máte nejlepší předpoklady k tomu, abyste si chodili společně vyzvedávat důchody. Samozřejmě, že se nepředpokládá, že po deseti letech vztahu se budete zamilovaně krmit při romantické večeři ze svých talířů. Vtip je v tom, že se ten/ta druhý/á nezačne tvářit jako byste po něm chtěli amputaci nohy v koleni, když ho/jí požádáte o půjčení trička na spaní, ochutnávku z jeho/jejího jídla, nebo třeba o krém na popraskané rty. Vzájemné půjčování si věcí je základním předpokladem sdílení a intimity. Pokud k sobě navzájem pociťujete takovou odtažitost, že si prostě nedokážete představit, že by se ten druhý vyspal ve vašem tričku, jen těžko lze předpokládat, že dokážete společně sdílet vztah.

4. signál: Máte svůj vlastní program.

Přitahuje vás představa siamského dvojčete, které byste na sebe měli nalepené dne i nocí a nemohli byste udělat ani krok, aniž byste za sebou cítili jeho/její dech? Pokud netrpíte psychickou poruchou, nutně vám taková fantazie musí připadat přinejmenším nepříjemná. A přesně do tohoto stádia dospívají vztahy, kdy se jejich účastníci hned od začátku izolují od zbytku světa. Ostřihnout všechny kontakty, rezignovat na soukromý život a zasvětit svůj život pouze tomu druhému vypadá možná zpočátku jako idyla, ale jde pouze o rafinovanou cestu do pekla. Samozřejmě, že počáteční stádia zamilovanosti přirozeně svádějí k tomu, aby spolu partneři trávili většinu svého času. Pokud jste však tuto fázi nedokázali překonat a nevrátili jste se zpátky ke svým přátelům, koníčkům a vůbec soukromým zájmům, svědčí to o tom, že váš vztah se nevyvíjí zdravě. Je sice pravděpodobné, že váš vztah vydrží dlouhou dobu, nicméně zásluhu na tom rozhodně nebude mít jeho kvalita, ale setrvačnost a skutečnost, že zkrátka nebudete mít zázemí pro to, abyste mohli začít znovu a s někým jiným.

5. signál: Inspirujete se.

Tento signál patří k těm nejdůležitějším, které psychologické výzkumy vůbec odhalily. K tomu, aby mohl být vztah úspěšný a mohl se rozvíjet do budoucna je nutné, aby se partneři navzájem posouvali a obohacovali. Pokud vám ten/ta druhý nemá co říct a co nabídnout, rychle se ztrácí motivace k pokračování ve vztahu. To neznamená, že byste po několikaletém vztahu měli neustále vymýšlet třeskutá překvapení, ale nese to s sebou spíš přirozený vývoj osobnosti. Zamyslete se nad tím, co nového jste se ve svém vztahu naučili, co jste vyzkoušeli? Seznámili jste se s novými lidmi? Absolvovali jste činnosti, o kterých jste nikdy předtím nepřemýšleli? Poskytuje vám váš/vaše partner/ka nové pohledy a úhly názorů, které vás předtím nenapadly? Potom se nacházíte v kvalitním vztahu, který má dobré vyhlídky. Jestliže ale marně přemýšlíte, co vás vlastně nový vztah naučil, co nového vám přinesl a kam vás posunul, měli byste se také zamyslet nad tím, jestli by vás nakonec nejvíc neposunulo, kdybyste se přesunuli někam jinam.
napsal/a: pavel_75 06:39 Link komentáře (0)



Umíte se dobře pohádat ??!!

05.Červenec 2006

Umíte se dobře pohádat?

Kdykoli se Alena začne hádat, bezděčně zvýší hlas, začne mluvit rychleji a jako argumenty používá své dojmy, případně výčitky toho, co se stalo někdy dávno v minulosti. Petr, její partner, Alenino chování při hádkách srdečně nesnáší a probouzí v něm jen větší agresivitu. Nicméně ani on si neuvědomuje, že při hádce šermuje Aleně rukama před obličejem, používá mnohem silnější hlas a zcela schválně si vybírá z její argumentace jen některé části. I když jejich partnerské hádky končí pokaždé stejným fiaskem, každý z nich je přesvědčen, že je to způsobeno natvrdlostí a neochotou toho druhého.
Máte pocit, jakoby byl předchozí odstavec popisem vaší partnerské situace? Také se pořád dokola točíte v hádkách, které mohou sice mít rozdílné příčiny, ale jejichž výsledky jsou zoufale stejně neuspokojivé? Připadá vám, že se hádáte, jen abyste se hádali? Možná, že jsou vaším problémem neuvědomované komunikační fauly, kterých se dopouštíte na tom druhém. Možná, že stačí jen málo, aby vaše výměny názorů dostaly konstruktivní náplň a vedly k rozumnému výsledku

1. Hlídejte si intonaci.

Psychologové upozorňují, že když je člověk rozčilený, významným způsobem se mění jeho hlasový projev. Ženy mají tendenci nasazovat o několik tónů vyšší hlas, než když mluví normální. Muži zase při rozčileném projevu přidávají spíše na hlasitosti. Oba projevy umí samozřejmě opačné pohlaví patřičně rozkódovat a vyvodit z toho důsledky. Bohužel, pokud nejste zrovna odborníkem na komunikaci, nejčastější reakcí na tyto hlasové projevy je ještě větší zvýšení a zesílení hlasu. Takovou reakcí se však logicky a nutně uzavírá bludný kruh, kdy na sebe řvete, dokud vám hlasivky dovolí. Hned zpočátku hádky si proto hlídejte svůj hlas, abyste nezavdali svému komunikačnímu partneru příčinu k dalšímu zvyšování hlasu.

2. Pozor na gesta.

Výrazná gestikulace, a to zvláště v emočně vypjatých situacích, je bližší spíš mužům než ženám. Zatímco ženy svůj projev podtrhují spíše mimikou, muži sahají po gestikulačních projevech. Málokterý z mužů si však uvědomuje, že například šermování rukama může působit jako zastrašování. Ženy jsou díky své subtilnější tělesné stavbě citlivé na náznaky nebo dokonce projevy fyzického násilí a tyto v nich probouzí potřebu razantní reakce. Pokud tedy své partnerce máváte rukama před obličejem, nevnímá to jako zdůraznění vašich slov, ale jako přímé ohrožení.

3. Schovejte si urážlivé projevy.

Pokud při hádce protáčíte oči v sloup, ulevuje si hlasitým vzdycháním nad tím, jak je váš/vaše partner/ka hloupý/á, nebo nedejbůh za jeho/jejími zády děláte posměšné obličeje, přímo si koledujete o to, aby se hádka z verbální roviny zvrtla v bitku. Urážlivé mimické projevy jsou tím nejlepším spouštěčem ještě větší agresivity.

4. Řešte pouze jedno téma.

Také máte tendenci v rámci hádky vyčíst tomu druhému možné i nemožné? Lovíte v paměti všechno, čím vám kdy ublížil/a? Potom se nelze divit, že ve skutečnosti nikdy nic nevyřešíte a hádky končí všeobecným naštváním. Respektujte pravidlo, kdy během své výměny názorů řešíte pouze jedno téma, které je pro vás momentálně důležité. Je sice možné, že vás vaše drahá polovička štve hromadou dalších věcí, ale uznejte, že všechny najednou vyřešit nemůžete. Mnohem víc se vám vyplatí dořešit si téma aktuální hádky a teprve potom se případně pouštět do dalších.


5. Nevyčítejte!

Jestliže svou hádku prošpikujete desítkou peprných výčitek ohledně toho, co vám kdy špatného udělal/a, výsledkem bude nejspíš jen patlání se ve starých křivdičkách. Bavte se o svém současném aktuálním problému, a neotevírejte staré rány. Jedná se totiž o prvotřídní komunikační podpásovku, na kterou váš partner nikdy nemůže najít odpověď. To, co se stalo v minulosti stejně nemůžete změnit a vyčítání vždy bude vypadat jako zoufalé gesto, kterým se snažíte na toho druhého svalit vinu. Nelze se potom divit, že tomu budou odpovídat jeho/její reakce.

6. Hádku uzavřete.

Možná jste i vy okoukali od své matky (ženy totiž tento komunikační faul používají častěji) taktiku, kdy se v určitém bodě hádky stáhnete do sebe a odmítáte dál komunikovat. Psychologové takovou reakci popisují nejčastěji jako obranné gesto, kterým chce komunikátor vyrazit protivníkovi zbraně z ruky. Protože ten potom může mít jakékoli argumenty a přesto se jejich efekt rovná mluvení do zdi. Uvědomte si však, že taktikou mlčení netrestáte jen toho druhého, ale především sami sebe. Neukončená hádka a pocit nedořešeného problému ve vás zůstane, ale zatímco při hádce zůstává zodpovědnost na vás obou, pokud střihnete komunikaci celý balvan zodpovědnosti se přesouvá pouze na vaše bedra. A najednou jste vy v roli hatiče, který znemožnil rozumnou komunikaci.
napsal/a: pavel_75 15:41 Link komentáře (0)



JAK SE SEXUÁLNĚ ŽIJE !!!

03.Červenec 2006

Jak se nám sexuálně žije?



Výzkum, který před nedávnem provedli vědci z univerzity v Cambridge, ukázal, že angličtí teenageři, kteří se rozhodnou uchovat si svou sexuální čistotu až do svatby se stydí tento svůj závazek přiznat a výrazně své sexuální zkušenosti nadhodnocují. Panenství se stalo podobným přežitkem jako nabírané krinolíny. Jak jsou na tom ale Češi? Co je pro nás v sexu důležité a kam se posunul náš ložnicový život za poslední roky?

Panenství netáhne

Dva naši nejvýznamnější sexuologové Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina ze sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy provedli v průběhu patnácti let tři velké výzkumy mapující sexuální chování obyvatel České republiky. Z nich například vyplynulo, že ačkoli starší generace lomí rukama nad zkažeností mladých, hranice prvního pohlavního styku se nijak výrazně nezměnila: "Na rozdíl od toho, co tvrdošíjně opakují média, se u nás nijak nesnížil průměrný věk zahájení pohlavních styků u mužů i u žen se drží na průměru osmnácti let. Je však pravdou, že zatímco tento průměr je u nejstarší generace, narozené před druhou světovou válkou, kolem devatenácti let, u nejmladší generace je to v průměru sedmnáct a půl roku," říká Petr Weiss

Třetina mužů má přitom první sex s náhodou partnerkou, zatímco v případě žen je to pouze čtrnáct procent. Panenství a sexuální čistota vůbec nemá přitom u mladých Čechů příliš velký význam: "Význam panenství je oproti minulosti nesrovnatelně menší," konstatuje Petr Weiss. "Roli může hrát jen snad jen u silně věřících mladých lidí, u kterých je nejvyšší hodnotou zachování sexuální čistoty až do sňatku. Vzhledem k tomu, že Češi jsou nejsekulárnějším národem Evropy, lze očekávat, že těchto lidí zde najdeme minimum."

Muži nadsazují, ženy ubírají

Výzkumy dále ukázaly, že se nezvyšuje ani počet sexuálních partnerů, které za život vystřídáme: "Čeští muži uvádějí v průměru devět partnerek a české ženy šest partnerů za život. Z toho plyne, že muži trochu nadsazují a ženy trochu ubírají počty by totiž ze statistického hlediska měly být vyrovnané. Nicméně i zde svědčí výzkumy jednoznačně o tom, že na rozdíl od údajů uváděných novináři u nás promiskuita, tedy počty partnerů uváděných za poslední rok, jednoznačně klesá, a to zvláště u mladé generace," tvrdí sexuolog.
A jak jsme na tom se sexuální frekvencí? "Češi dle našich výzkumů v průměru koitují dvakrát týdně, přičemž předehra i soulož trvají v průměru po čtvrt hodině Češi se tedy milují asi hodinu týdně. Je to však pouze průměr u mladých je to samozřejmě častěji a u starších frekvence styků klesá," říká Petr Weiss.
Podle výzkumů se také po revoluci dramaticky změnilo antikoncepční chování mladých lidí, kdy frekvence užívání hormonální antikoncepce je u nás srovnatelná s nejvyspělejšími státy. "Rezervy však vidím v užívání kondomů dle statistik se u nás muži a hlavně mladé ženy chrání před infekcí pohlavně přenosnými chorobami včetně HIV/AIDS zatím nedostatečně, a to při stycích s náhodnými partnery. Spotřeba kondomů je u nás asi jen poloviční než by vyžadovaly zásady bezpečnějšího sexu," varuje Petr Weiss.



napsal/a: pavel_75 09:28 Link komentáře (0)



Přijimací pohovor z pohledu personalistů !!

25.Červen 2006

Zvládněte přijímací pohovor

"Moje nejhorší zkušenost s adeptkou na novou práci, pochází z celkem nedávné doby," říká šestadvacetiletá personalistka Zuzana. "O práci se přišla ucházet slečna bez jakékoli potřebné kvalifikace, ale sebevědomí by mohla prodávat. Když jsem se jí zeptala na někoho, kdo by mi na ni mohl dát doporučení, nabídla mi svou maminku. Namítla jsem, že maminka nebude příliš objektivním a kvalifikovaným zdrojem informací o obchodních schopnostech své dcery. Slečna se hluboce zamyslela a coby náhradní zdroj referencí mi nabídla svou učitelku klavíru."
Nechcete se zařadit do zlatého fondu personalistických příhod? Máte pocit, že vám k úspěchu stačí jen vaše hlava a osobní šarm? Nabízíme vám několik tipů od zkušených personalistů, kteří vám poradí, na co si dát pozor, jak se chovat a co určitě nedělat, pokud chcete u pracovního pohovoru uspět.

Síla prvního dojmu

Psychologové upozorňují na to, že většina lidí si o ostatní udělá obrázek už během několika prvních sekund kontaktu a tento první dojem poté formuje jejich názor na danou osobu. První sekundy jsou právě proto vaším důležitým kapitálem při přijímacího pohovoru, který může dostat personalistu na vaší stranu barikády.
Samozřejmostí je dochvilnost a vhodné oblečení. Ačkoli už byly o přiměřeném oděvu na pohovor popsány stohy papíru, zdá se, že stále existuje početná skupina lidí, kterým se tyto informace zdárně vyhýbaly: "Jakmile na pohovor přijde slečna oblečena v minisukni miniaturních rozměrů a dekoltem vystřiženým až na pupík, který mi stále nastrkuje do zorného pole, jsem okamžitě ve střehu," tvrdí šestatřicetiletý personalista Marek, který má za sebou desetiletou praxi.
"Většinou jde totiž o ženy, které se snaží nedostatek svých profesních znalostí zakrýt tělesnými vnadami a apriori očekávají, že jim podobná taktika projde i v zaměstnání." Samozřejmě po vás nikdo nechce, abyste se na pohovor dostavila oblečená jako jeptiška, ale dávejte si pozor, abyste díky svému oblečení nepůsobila lacině a neprofesionálně.
Stejnou váhu přikládejte i neverbální komunikaci, která vás může zradit podobně jako nevhodné oblečení. Výzkumy gesta a mimiky dokázaly, že člověk, který neustále těká pohledem, dívá se svému komunikačnímu partnerovi přes rameno a nedokáže vydržet ani krátký pohled z očí do očí, působí na své okolí nedůvěryhodně, málo sebevědomě a nesympaticky. Medvědí službu vám ale prokáže i dlouhé zírání.
Za společensky akceptovatelný úzus se považuje několikasekundový pohled do očí a pak krátký pohled stranou, který vašemu partnerovi dovolí malý odpočinek.

Nepodceňte životopis

"Pamatuji si na kandidáta, který měl v životopise napsáno, že u nás pracoval dva roky," vzpomíná Magda, která pracuje už dvanáct let jako personalistka v nadnárodní firmě. "Vůbec jsem si nepamatovala, že bychom někoho na takovou pozici obsazovali. Začala jsem se vyptávat na podrobnosti a po pár minutách z něj vypadlo, že si popletl životopisy. Tenhle měl připravený pro jinou firmu."
To nejhorší, co můžete vůbec udělat, je vylhaný životopis. Možná si myslíte, že když své dva roky ve večerním kurzu angličtiny budete vydávat za velmi pokročilou znalost, zvýší se vaše šance na přijetí. Omyl! Kdybyste upřímně přiznala, že vaše anglická gramatika má podstatné mezery, ale že budete dřít dnem i nocí, abyste se zlepšila a obstála ve vysněném místě, možná byste sice neuspěla v tomto konkrétním pohovoru. Na druhou stranu si ale necháte otevřené dveře do budoucna.
Většina firem si své kandidáty eviduje a mohou vám později nabídnout jinou pozici odpovídající vašim schopnostem. A chtěla byste být evidovaná jako lhářka?





Skromnost se cení

"Za vůbec nejhorší považuji uchazeče o zaměstnání, kterých se zeptám, jestli existuje věc, kterou by ve své kariéře udělali jinak, nebo které litují a odpovědí je mi nekonečné chvástání, jak se před nimi svíjí v obdivu celý svět," říká Klára, která už sedm let pracuje jako personalistka. "Jsem přesvědčená, že na světě neexistuje člověk, který by alespoň jednu věc ze své minulosti neudělal jinak. A pokud je přesvědčený o tom, že právě on nikdy nechybuje, nesvědčí to právě o jeho dobrém pohledu na sebe sama."
Jestli žijete stále ještě v zajetí amerických klišé, že sebevědomí láme všechny bariéry, je nejvyšší čas svůj postoj přehodnotit.
Přílišné sebevědomí, kdy vystupujete jako ředitelka zeměkoule, vám zcela určitě vytouženou pozici nepřinese. S tím souvisí i otázka na výši platu, u které spousta uchazečů končí. Námi oslovení personalisté upozorňují na to, že přemrštěný požadavek na výši platu bez opodstatnění, je častou chybou kandidátů u pohovorů. Než se půjdete ucházet o místo, zjistěte si, kolik obvykle berou lidé na podobných pozicích. Strategie, kdy si řeknete o dvacet tisíc víc, abyste potom měla kam couvnout, je značně krátkozraká a neefektivní.
"Podle mě je nejhorší, když s vámi kandidát při pracovním pohovoru začne flirtovat," tvrdí Zuzana. "Samozřejmě, že má ze sebe pocit, jaký je neodolatelný borec, ale já už předem vím, že do dalšího kola pohovoru se nepodívá.
Dvojsmyslné narážky, nechutné vtípky a vtíravé chování, kdy se tváří, jakoby na severní polokouli nebyla jediná žena, která by mu byla schopná odolat, pohřbí i dokonalý životopis."

napsal/a: pavel_75 08:22 Link komentáře (0)



POZNEJ SVÉ TĚLO-ženy

22.Červen 2006

Poznejte své tělo


Chcete-li být pro svého muže tou nejsvůdnější osůbkou na této planetě, musíte
poznat dokonale své tělo. Nezáleží na tom, jakou máte postavu, nejdůležitější je
cítit se ve svém těle dobře a naučit se i své tělo respektovat.

Jak na to?

Jelikož jsme každá jiná, nelze přesně popsat, co máte dělat či nedělat, je nutné
své tělo prozkoumat - poznat každou reakci svého vlastního těla.
Postavte se zcela nahá před zrcadlo. Pozor, nekritizujte své tělo, pouze si
jej prohlížejte! Nevynechejte jediný centimetr. Důkladně si prohlédněte svá
krásná ňadra, smyslné dvorce svých bradavek, roztomilý pupík hraničící s
křivkou pasu a boků, svůj klín, linie stehen ...
Nezapomeňte ani na zadní část
Vašeho těla. Vezměte si tedy ještě jedno zrcadlo a prozkoumejte i svá záda a
svůdný zadeček. Vše si pořádně prohlédněte tak, abyste si každičký centimetr
čtvereční na svém těle dokázala představit i se svýma zavřenýma očima.
Pokud zvládnete první krok, představujte si části svého těla v akci - nejlépe
z pohledu muže. Opět zapomeňte na nějaké své nedostatky.
Když už své tělo budete mít dokonale prohlédnuté, začněte se sama sebe
dotýkat. Lehce přejíždějte rukama po své kůži. Poté vyzkoušejte reakce svého
těla při hlazení peříčkem či drsnější látkou. Nezapomeňte ani na svůj jazyk -
ochutnejte všechny části svého těla, na která dosáhnete. Těmito doteky
zjistíte, co se Vám líbí nejvíce, co je pro Vás nejvzrušivější.
Další čas věnujte svým ňadrům. Nejprve dlaněmi promasírujte kruhovými pohyby
obě prsa. Prsty polaškujte své bradavky, zkuste i navlhčené prsty či jazyk.
Reakce svých bradavek vyzkoušejte při dotycích něčeho studeného, teplého,
měkkého, tvrdého, jemného či drsného. Všímejte si jak se ztopoří a ztvrdnou či
jak se chvějí a mění zabarvení. Opět si představte, jak by na Vaše prsa
reagoval muž a vyzkoušejte vše, co byste chtěla, aby on s nimi dělal.
Opět si vlezte před zrcadlo, sedněte si do dřepu a prozkoumejte svůj klín.
Rozevřete své velké stydké pysky a pozorně si prohlédněte klitoris, ústí
močové trubice i pochvy. Na vše si sáhněte a vyzkoušejte, jak na tyto doteky
Vaše tělo reaguje. Posléze svým ukazováčkem prozkoumejte i svou vagínu. To vše
před zrcadlem.

Masturbace je přirozená a mimořádně příjemná činnost, která Vám napomůže nejlépe
poznat Vaše tělo, ale taktéž Vás absolutně vzrušit i uspokojit. Poznáte-li
dokonale své tělo můžete zažívat mnohonásobně intenzivněji Vaše intimnosti nejen
s partnerem.
Od pradávna platí, že teprve až se ženy naučí samy
poznávat své vlastní libido, teprve poté můžou tyto slastné prožitky prožívat i
s mužem. Masturbace dnes již patří k činnostem, při kterých se nemáte za co
stydět a které rozhodně patří ke zdravému sexuálnímu vývoji. Navíc díky
masturbaci můžete odhalit i to největší tajemství vlastního těla, které Vás může
dovést až k samotnému vyvrcholení.
Při poznávání svého těla se nebojte použít na maximum svou fantazii. Čím více
budete vědět o svých sexuálních touhách, tím více toho dokážete prožít při
milování se svým partnerem. Spoustě mužů imponuje pokud ho žena vede a dokáže mu
ukázat, co se jí líbí nebo co jí přivádí přímo k šílenství ...
Abyste dokázala lépe poznat reakce svého těla, nebraňte se použít i erotické
pomůcky. Výborným pomocníkem je vibrátor. Vibrátorem dokonale prozkoumáte svou
vagínu, ale i klitoris (poštěváček). Pokud jej doma nemáte, pokuste se nalézt
doma náhražky této pomůcky - okurku, svíčku apod. Raději nepoužívejte otevřenou
láhev - může vytvořit podtlak a pak nepůjde vytáhnout.

Kromě sebepoznání je velice důležité ovládat při samotném styku své svaly v
oblasti pochvy. Jeden z nejdůležitějších svalů je tzv. musculus pubococcygeus,
jehož vlákna probíhají od stydké kosti, přes pochvu, močovou trubici, konečník a
upínají se ke kostrči. Tento sval hlavně zadržuje moč a stahuje se při orgasmu,
což je mimořádně vzrušivé zejména pro muže. Chcete-li pro uspokojení svého
partnera udělat maximum, začněte tento sval procvičovat denně - cca 25krát
opakujte jeden cvik.

A jak tento sval procvičovat?

Lehněte si na záda, pokrčte nohy, ruce položte podél těla. S nádechem mírně
podsaďte zadeček (tak, že na podložce zůstává pouze bederní páteř), stáhněte
svaly (jakoby jste chtěla zadržet moč), počítejte do 4 a s výdechem povolte
(včetně zadečku). Tento cvik opakujte minimálně 25krát denně. Pokud si na
tento cvik nenajdete dostatek času, vyzkoušejte v sedě stahovat a povolovat
tyto svaly, což můžete provádět i v zaměstnání.
Vsuňte své tři prsty do pochvy a stlačujte tyto svaly (opět tak jako byste
chtěla zadržet moč).
Vsuňte do své vagíny vibrátor nebo nějakou náhražku, postavte se a snažte se
tento předmět v sobě zadržet. Pomáhat si můžete opět pouze poševními svaly. Až
toto zvládnete, pokuste se tak i chodit. Poté si lehněte a naopak se snažte
tento předmět pomocí vaginálních svalů vytlačit ven. Zkoušejte to tak dlouho,
dokud nebudete schopná ze sebe tento předmět přímo vystřelit - držte předmět
uvnitř a poté ho jedním stahem vytlačte ven. Až toto zvládnete, vyzkoušejte
tyto stahy při milování s partnerem. Budete příjemně překvapená, co to s Vaším
partnerem udělá.

napsal/a: pavel_75 21:49 Link komentáře (0)



Byla jsem nevěrná-proč ??

21.Červen 2006

"Byla jsem nevěrná!"

"Když jsem nastoupila do nové práce, dostala jsem stůl naproti poměrně pohlednému kolegovi Radkovi," říká třiatřicetiletá Simona R. z Prahy, která je matkou dvou dětí. "Nijak mě ale na první pohled neupoutal a v životě bych si nemyslela, že bych s ním něco mohla mít.
Pak jsme se společně opili na firemním večírku a já s Radkem jsme se spolu vyspali. Tím ale začalo peklo. Radek mě začal naším společným tajemstvím vydírat a vyžadoval stále víc. Byla jsem strachy bez sebe, že se to donese k mému muži, s nímž jsem měla skvělý vztah a nechtěla jsem ho ztratit. Nakonec jsem Radkův tlak nevydržela a všechno jsem řekla doma. Manžel mi ale bohužel nedokázal odpustit a rozešli jsme se. Teď se snažíme začít znovu a slepit, co se dá, ale není to vůbec jednoduché."
Pokud jste to vy, kdo nezvládl zásady věrnosti a spustil se, měla byste přemýšlet dřív, než se rozhodnete za sebou spálit mosty.

Najděte příčinu

Ze všeho nejdřív se pokuste zamyslet nad tím, proč k vaší nevěře vůbec došlo. Jste ve svém současném vztahu nespokojená a hledala jste rozptýlení? Chybí vám city a pozornost? Nebo šlo pouze o náhlý zkrat, který nemá žádné zvláštní pozadí?
"Pokud už se nevěra přihodila, pokuste se z ní vytěžit i nějaká pozitiva," radí psycholožka Eva Malá. "Možná se vám tímto aktem vaše psychika snaží naznačit, že už má dost toho ponižování, kterému vás neustále vystavuje váš partner." Pokud však za vaším úletem (úlety) stojí opravdu nějaký podobný důvod, měla byste se spíše zamyslet nad tím, proč v nefunkčním vztahu zůstáváte a zvolit konstruktivnější řešení, než je postranní sex. Jestliže šlo o jednorázový úlet například pod vlivem alkoholu, alespoň z toho pro sebe vyvoďte poučení pro příště.

Přerušte kontakty

"Čas od času se setkávám s ženami, které dlouhodobě pěstují nevěru a tvrdí svému okolí a vlastně i samy sobě, že vztah ukončí hned, jak a dosadit si můžete prakticky libovolnou událost," říká Eva Malá. "Je samozřejmě nemožné snažit se obnovit partnerský vztah, pokud vedle něj paralelně existuje nevěra."
Zhřešila jste? Ujasněte si, jestli stojíte o svůj stávající vztah a chcete se ho pokusit zachovat. Pokud ano, okamžitě skončete svůj mimovztahový poměr. Rozhodně nemusíte čekat na žádnou zvláštní příležitost a okolnosti. Ty nejlepší podmínky jsou právě teď!

Zatloukat, zatloukat

Jestliže máte nutkání podlehnout svému ušlechtilému pudu a nalít všem zúčastněným čistého vína, zadržte! Psychologové upozorňují na skutečnost, že ačkoli se váš partner může upřímně snažit vám vaši nevěru odpustit, tato událost poznamená váš vztah už napořád a existuje jen velmi málo lidí, kteří by se s ní dokázali vypořádat.
Je samozřejmé, že zatloukání a lhaní není tou nejčestnější variantou, ale mezi námi, pokud jste dokázala přistoupit na nevěru, váš morální profil se už se zapíráním také nějak srovná. "V tomto případě platí okřídlené heslo: co oči nevidí, to srdce nebolí," tvrdí psycholožka. "Pro to, aby se člověk dokázal vyrovnat s partnerovo nevěrou, nevyčítal, neslídil a neužíral se jí vnitřně je zapotřebí naprosto mimořádné psychické odvahy. Tu má však jen velmi malé procento lidí."

Pokračujte dál

Vaše nevěra není žádným předělem ve vašem vztahu (tedy v případě, že o ní váš partner neví), je tedy naprosto nesmyslné umiňovat si, že teď začnete znovu a lépe. "Nevěra je pouhý přešlap a omyl, jehož důsledky byste se měla snažit minimalizovat. Považovat ji za záminku k novému začátku a doufat, že potom budete nová a lepší je nesmysl. Raději byste se měla snažit postupně odbourat například ty problémy a nedostatky, které ji mohly zapříčinit. Pokud se rozhodnete svůj současný vztah rozmetat a postavit na starých základech novou skvělou stavbu, pravděpodobně zůstanete pouze u rozvalin," uzavírá psycholožka Malá. 

Mohu potvrdit z vlastní zkušenost !! napsal/a: pavel_75 08:27 Link komentáře (0)


< Novější články | Starší články >