dnešní večer... | Články
Večer,pozdnější večer….
Na rozdělaném gauči v obýváku,pomalu zakončuji dnešní všední a sluneční den…Slunečný den co přineslo letošní Jaro.Den co je pro mnohé všední a obyčejný.Jen pro mě je něčím zvláštním?zvláštním natolik že sedím,ale v pololežmu nechávám zase svoje prsty klouzat po černé klávesnici svého ježíšovského dárku.Znova se pokouším si navodit tu atmosféru kdy jsem před časem znova začal realizovat svůj svět fantazie a klidu v životě.Dost vzdálený dnešnímu světu v zakletí a kruhu peněz,
Hodně jsem přemýšlel…
co můžu ješte v životě dokázat a kde ješte můžu byt nepostradatelným.Nepřišel jsem na žádnou z věcí které by mě naplňovaly a uspokojovaly natolik abych mohl zase zapadnout jako kolečko do hodinového stroje života.
Jen jsem se na chvíli zastavil a trochu přešlapoval na místě,na místě kde jsem šťastný a kde je muj domov.Už dávno vím,že domov se nedá koupit ani nijak nahradit.Už dávno vím,že domov se musí vytvořit.Uvědomil jsem si že to tak podvědomě dělám a dělám ho pořád útulnějším.Ta útulnost není v nákupu věci co se dají sehnat v krém koliv kamenném obchodě.Moje ruce jsou tím obchodem,do kterého chodím nakupovat a muj mozek mi dává impulzy kteří mi nejen radí jak nelépe koupit,ale kde a jak použít ten materiál na stavbu svého domova.
Sedím a koukám…..
jak je zimě definitivně odzvoněno,je pryč a to je dobře.Nejen pro mě ale i pro všechny které trápila už hezky dlouho.
Zase se otevřela příroda životu venku.Zase se znova rozběhnu do světa,do míst kde jsem pro zimu nemohl a zase se znova roztočí kolotoč.Zase znova budu chodit se psem na procházky .Někde na půli cestě budu dávat do mobilu básničky.Někde na půli cestě u kávy a budu se v myšlenkách vracet na místa kde mi bývalo dobře.Pořád mívám chuť ješte neutíkat z tohohle světa do podvědomí zapomnění.Zase bude čas kdy smích se vrátí do mých úst,myšlenek i života.
Je hodně složitá doba,myslím že nejde pro mě a tak i já bych chtěl zase někomu udělat radost,trochu pomoct a na někoho se těšit.Jsem a musím být tvrdým,protože čas je neúprosný a měří život každému stejně.
Právě ted,v této chvíli v myšlenkách….
odcházím někam do neznáma,odcházím k Tobě a díky těmto písmenkách cítím.Můžu se tě dotýkat nejen fyzicky,ale i duševně a to je fantastické.Docela dost lidí mě ublížilo,možná i někdy nechtěně.Jenže se to stalo a já to není v mé moci to nijak i zvrátit.
Beru si Tě ted sobecky k sobe.Chtěl bych tě pohostit,donutit se zastavit v životě na malou chviličku.Sobecky Ti seberu myšlenky na život který žiješ a uchvátit mysl co je upřená jenom do jednoho místa.Místa kde je Ten domov,kde je jenom hlavní náplní povinnost se starat.Prostě nemilosrdně a sobecky si Tě kradu pro sebe,do svého domova kde mi rozsvítíš nejen tento večer ale i nový motor co žene lidi pořád dál.
Pokaždé v nové situaci do které vstoupíme,rychle a nepřipraveny.Pokaždé nás to zastihne nepřipravené.Pereme se ze životem jak se dá a jak umíme nejlépe.Pokaždé nás něco překvapí a nutí nás řešit to co nás trápí nějakým svým způsobem.Nejsem v ničem jiným,jen mám potřebu pořád utíkat do světa fantazie,pohody a relativního klidu.Jen proto že jsem pořád tak sám..
Beru si Tě sobecky sebou a v představě byť jenom v té představě je i muj svět snesitelnějším pro tyhle jarní dny.
Jsem romantik a pohodář…
když nemůžu a nemám žádný majetek.Jediné co můžu nabídnout jsem a muj domov který je hodě velký.Je to muj domov ve kterém je všechno dovoleno ale platí tady i přísná pravidla.Je to hodně zvláštní místo co mě k němu váže a hodně silná pouta která byly vždycky jedinou jistotou.Prostě domov je místo kde jsem Šťastným i nešťastným zároveň.Prostě domov je místo kde se dá schovat před deštěm i zimou co nás právě opustila.
Štěstí není v majetku co nás svazuje a brání žít klidným a spokojeným životem.Štěstí je v cestě co nás vede vždycky do našeho domova,do světa kde je nám nejlépe a kde nám bude vždycky dobře.
Proto jsem si Tě ukradl na tuhle chvíli pro sebe,proto jsi teď na cestě ke mně,k mému domovu…
Podskalák
