...holubí večer.... | Články
,,,,,Je večer,dneska,,,
po dlouhé době i mě připadá trošičku snesitelnějším..Sedím a přebírám zážitky z dnešního dne.Jsou věci kterým nerozumím i když možná existuje jednoduché a logické vysvětlení.
Dneska jsem se dostal konečně za barák pod jabloň kde až do předvčerejška ležel ještě sníh.Pod jabloň kde celou zimu nocovalo stádo hrdliček.Vždycky když se začíná stmívat,je slyšet jejich svolávání ke společnému trávení snad snových nocí.Nikdy jsem to neviděl,nikdy jsem nenašel místo kde se jich tolik vždycky na noc sletí takové hejno.
Nevím co je nutí….
aby trávily všechny noci u mě na jabloni v moji zahradě.Nikdy tohle nedělali.je to divné a nevím proč se tohle děje.Je ale docela příjemné vědět i vidět to hemžení a zvláštní hvízdot křídel co vydávají holubičí křídla.
Prostě jsem dneska zůstal jako u vyjevení.Pod jabloní je po zimě docela hrubý nános trusu.Je to docela problém,protože vím že všeho moc škodí.
A TaK SE TO MUSÍ UKLIDIT!!!.Ty jejich navštívenky jsou docela agresivní a vím kde to dopadne hodně dlouho ani tráva neroste.
Jestli se udělá trochu slušnější počasí a uschne všechna ta nadílka bude z toho perfektní hnojivo aspoň pro všechny kytky co jsem loni posázel po mojí travnaté zahradě.
Nevím proč mě zrovna tohle to napadlo.Nevím proč právě píšu o holubincích jako o jakém zázraku.Každopádně mě nic asi dnes lepšího nenapadlo.Jen je pravdy že se mi včera stala taková zvláštní věc co mě znova trošičku vyloudila úsměvy na tváři.Dostal jsem injekci,to jenom v uvozovkách.Dostal jsem náboj co mě zase donutilo zatnout zuby a začít se rvát o to co potřebuji i o to co mě baví.
je to život a někdy je jakoby na konci své cesty.je to život kde jako kluk a i chlap se starochem procházím emocemi,nebo jenom sny.
Nechápu proč tyhle věci mě právě přeskočily po sobě v mysli.nechápu a nevím jak tohle muže vlastně nějakým způsobem spojovat v jedno.Jen vím že prostě život jde dál a bojovat se musí.Stejně jako hrdličky v hejnu na stromě mají možnost lépe odolávat nejen útokům ze vzduch ale i ze země.Viděl jsem zde i lasičky a tak si myslím že v zadu za stodolou ta Hromada holubích per je její dílo..
Při zapálené svíčce….
a s kávou a stole plánuji zítřejší jednu z bitev o přežití v tomhle tom bláznivém světě.Světě kde je všechno pro mne postaveno na hlavu a kde nic vlastně nedává smysl.
V duchu se k Tobě obracím a ptám se prázdnoty proč se vlastně tohle všechno děje.Ptám se proč a kvůli čemu nás vždycky každá životní situace zastihne nepřipravené.Je jedno proč žijeme?Je jedno pro koho žijem?
Stejně jako ty hrdličky v koruně stromu se slétají ke společnému trávení odpočinku a černé noci.Tak i já v duchu se vracím k Tobě.Kde tyhle písmenka jsou malými větvičkami,Tyhle slova složená v odstavci jsou tou korunou onoho posvátného stromu ze které i první Adam ochutnal pokušení z ruky Eviny.
Tak právě v této chvíli,,,,,
,usedám do koruny,vedle Tebe.Ted právě v této chvíli usedám a poslouchám ten hvízdot peří co nosíš jenom Ty,Ted právě čekám že mi zase znova budeš svým jasným hlasem povídat co je kde ve světe nového a co zvláštního jsi prožila.Je mi dobře v koruně jabloně,v koruně s Tebou.Jen tam se cítím v bezpečí a vím že pokud bude cesta dopředu tak se i objeví štěstí,
Neboť jenom cesta je štěstí a další den mi přinese nejenom starosti a smutek.Těším se na další večer s Tebou v koruně stromu,na společné večery,usínání i na čas kdy slunko zase zvedne naše křídla:Na chvíli kdy zase zvláštní zahvízdání holubích perutí odstartuje další slunečné ráno…..
Podskalák
