...Jen tak.... | Články
Jen tak….
V dnešní doběnásilí,vražd a nesmyslných hromadných haváriích na dálnicích.V době pomluv azávisti tištěných v bulvárních plátcích,sedím na té své terásce nasluníčku.
Pes šel někam sámna námluvy,v noci si otevřel zase sám bránu a někde si užívá. Už jsem si na tou něho trochu zvyknul,vrátí se vždycky hladový,špinavý a potrhaný od ostatníchpsů,vrátí se ale zase domů a je asi šťastný.Nejsme velká dědina a tak o něhonemám strach,možná mu to i trochu závidím.
Dneska s první kávičkou na kterou nebylpro práci čas a tak si toho teď chci užít.
Vrátil jsem se do lánů obilí,které dnes už nestojí a nevlní se v poryvechvětru.Vrátil se v duchu ke své práci a životu.
Vracení je stále silnější,dokáže odsunout to co je hlavní náplní obyčejného dnena vedlejší kolej.
Kolej kde vracíš výhybku,jedeš po kolejikterá je zarostlá trávou,bodláčím.Ty plochy kde se kola dotýkají kolejí jsou rezavé,jenslyšíš jak ta nemocná ocel praská a odskakuje od nablýskaných kol.Jde to hodnětěžko, ten rez je starý a vrstva kterou musíš svými koly rozdrtit a odstranitje moc veliká.Jde to pomalu a mockrát se musíš zastavit,couvnout aby jsi semohla znova nadechnout a z vypětím všech sil urazila zase kousek dál.Pro tobodláčí a vysokou hustou trávu nevidíš kam ta kolej vede,kde končí.Nemůžeš seale vrátit,cesta zpátky totiž neexistuje.
Možná si časem zvykneš na tu zátěž,nabodláčí i vysokou trávu.Je to hodně dlouho kdy jsi po takové podobné kolejijela,znáš tohle prostředí okolo tratě.
Jsou tam roviny kde je slyšet dětský smích ,pláč, lamentování nad křižovatkoukde jiní pocestní přecházejí přes Tvoje koleje.
Vnímáš ty prokopanékopečky,okolní meze,náspy co vytvořil život jen proto aby koleje mohli jít poco největší rovině.
Tou cestou pro Tebe tak známou jsi už jela ,je to dávno, stromy a keře co jsouvedle trati jsou jiné,větší hustější.Občas Ti nějaká dá ránu do tendru.Stejnějako ta parní lokomotiva,co je ze stejného poctivého železa ukuta těmi co mezinámi už nejsou jsi i Ty poctivým tahounem,nejen v osobním životě…..
Máš radost z toho že jenom prostě zasejedeš.Vnímáš ten štiplavý a hustý kouř ze spáleného uhlí,mísící se z párou comáš od ní tu sílu.Tu energii potřebnou v ten pohyb do známého světa,kde je alevše dnes jiné,jak před léty….
Neustále se ohlížíš a dáváš pozor na jiskry co jsou součástí toho kouře,abynezapadly někde do suché trávy.Máš velké obavy tím jak jedeš tou známoukrajinou ,neponičit ty známé a i místy hezké obrázky krajin požárem.
Tvoje obava je oprávněná vždyť máš radost z pohybu a už nechceš a nemáš zájemubližovat těm které míjíš.
Razíš jen tou cestou kde koleje plné rzi nejsou vidět skrz bodláčí a hustouvysokou trávou.............Tohle jsou zase moje pocity,vzpomínky nejen na létokteré žiji sám na terase,jen se psem a vjemy ze svých cest po Vysočině…..
Ano je v tomsmutek,strach ale i naděj.
Vždycky se zaseknu u počítače a když zjistím že jsem s klávesnicí strávil zasedvě hodiny,trochu proklínám tuhle techniku.Jenže kde bych dneska byl bez téhlevymoženosti?
Nechci na ty konce raději ani myslet….
Proto utíkám kpočítači,proto jsem utekl i teď k Tobě se svými větami složenými do odstavců.
Jsem rád že si moje věty přečteš a snad i odpovíš,vždycky se budu těšit až mina mobilu naskočí upozornění na nový dopis,dopis od Tebe
Podskalák
