...Nový rok | Články
Nový rok,
je vždycky znamením,nebo možná spíš přesněji začátkem něčeho co se nápadně podobá cestě.Stejně jako na ní stojíš na hranici,stojíš na křižovatce.Máš čas se rozhlédnout jestli z nějakého směru ti nehrozí nebezpečí,nebo jakým směrem máš jít dál…
Stejně dobře se dá ohlédnout dozadu za sebe.Zhodnotit tak uplynulý rok který jak mávnutím proutku zešedivěl a věci co se v něm udály ztratili lesk ,sílu a taky barvu jako když z mladíka se náhle stane plesnivý stařec.
Ohlížíme se
za sebou do minulosti,hledáme pozitiva,negativa.Myšlení nám dává možnost se poučit z chyb co jsme zase loni udělali.
Ale já se ptám je chybou to že někdo chce žít po svém a jde cestou co nikdo nechce nebo schválně nevidí.Myslím tím lidskou nadutost,polovičatost a hlavně,hlavně závist a ješitnost co jdou ruku v ruce tímhle tím uspěchaným světem.
Snad jen mládí to je jediné omluvitelné a proto se dnes doba obrací.Je doba kdy se rodiče musí učit od svých ještě byť nedospělých dětí.Je doba kdy se i ti nejstarší z nás když chtějí udržet aspoň trochu krok z dobou co sebou nese Spoustu nových věcí tak i tihle lidé se učí.
Vidím to na svojí cestě.
Vidím,jak vedle mě v knihovně na počítači sedí babička co je určitě babičkou a to nejen pro svoji shrbenou postavu,šedivé vlasy a kostnatými,vrásčitými prsty kliká do myši a hledá na internetu nejen zábavu a poučení.
Narážím na ně dnes a denně když jdu si do knihovny trochu užít světa kde mohu být neomezeným vládcem a mudrcem co díky internetu se mu k nohám složil celý svět.
Mám zde své přátele,mám zde své lásky,tužby a i něco co zde ještě objevím.Mám prostě všechno co si můžu přát.
Právě přání,
to vyslovené přání mi otevřelo loňský rok a já se mohl dát na tuhle cestu kde zapomínám jak stárnu,jak vypadám a mám pocit že mohu zase zabrat místo na slunci co mi bylo tak dlouze odpíráno.
Mám vše,co potřebuji k životu a ke spokojenosti.Mám místo,kde je můj domov.Mám místo kde najdu tu správnou vůni kávy a kde je nejšťavnatější její černota.Stejně jako je moje duše poznamenaná životem který jsem prožíval.Duše je takové nafouknuté nic,ale když není nebo je utlačována tak to hrozně bolí.Já už nechci abych prožíval bolesti co někteří lidé z nás třeba pro svou samolibost nepociťují,nemají zábran a tak se stávají zlem pro své nejbližší.Jsou nebezpečni i nakonec sami sobě a dokáží toto zlo proměnit v ostrý hrot co ublíží každému co se ocitne v jeho blízkosti.
V loňské roce
jsem poznal a i zažil hodně věcí,dobrých ale víc jich bylo zlých a proto jsem se musel zase změnit a začít bojovat se zlem kdy nejlepším nástrojem je zase relativní zlo.Jenže relativní zlo se jenom tak tváří,dává prostor opravdovému zlu aby vybuchlo a expandovalo do prostoru.Tenhle výbuch je hodně nebezpečný.Někoho může zranit,nebo jinak ublížit.Někoho může jen nakazit a strhnout spolu někam do propasti odkud již není návratu.To ale záleží na každém kdo si jakou stranu svého těla tomu zlu nastaví.
Teď právě v této chvíli,v tomto okamžiku jsem v relativní pohodě,vyvážen dobrem a zlem.Mám jak se říká situaci podkontrolou .Jen nesmím zůstávat na jednom místě,nesmím se zastavit a balancovat tak na hraně aby se tyhle věci pořád udržovali v rovnováze.
Tohle je zastavení
na křižovatce,mělo být a je pro mě důležité.Tohle zastavení má asi každý na sklonku roku a spolu ze Silvestrovským slavením si dáváme různá předsevzetí do Nového roku,nového světa do kterého vstupujeme.
Na téhle cestě půjdu dál protože na začátku,už kdysi hodně dávno bylo vyřčené přání,které se pomalu ale jistě naplňuje a dává tak mému světu,tomu kruhu ve kterém žiji zase nový smysl.
Jsi tu se mnou,pořád přítomna i když nejen fyzická přítomnost je tou nejhlavnější věcí pro kterou žiji.Jsem zkrátka zde a Ty jsi vedle mě,po mém boku připravena mi vždycky poskytnout třeba jen obyčejné slovo.
Vždyť na začátku bylo jen slovo co se potom proměnilo ve veliké věci. Věci v lásku a laska v nekonecno,jen ona dokáže i hory přenášet….
Podskalák
