...Podzimní vítr.. | Články
Podzimní vítr co píchá a štípe..
Ten podzimní vítr co je dneska všude kolem mě,kolem nás a dělá tak opravdový pocit i dojem že něco skončilo co vlastně letos ani nebylo.
Podzimní vít je přesným signální nástrojem co jasně a zřetelně nás donutí trochu zamíchat z naším šatníkem.Přestat se víc nastavovat slunci a balit své tělesné schránky zase do teplých i když určitě takyslušivých ulitek.
Podzimní vítr co je spojen z jasně rudou barvou jeřabin,kde v jejich listoví ty plody ožívají za soumraku a ta sytost barvy je přímo uhrančivá.
Znám spoustu takových stromů co jsou kolem silnic v okolních dědinách .Znám spousty takových mezí a remízků kde s podzimem začne vládnout tahle jasná barva,nálada předcházející zimy.
Kulaté a přitom hodně robustní stromy kaštanu,toho stromu co jsme jako děti sbíraly všechny ty hnědé plody do pytle pro zvířátka na zimu co pro svoji vydatnost energie v zimě mají vždycky v zásobě každý myslivec.A právě i tihle lidé také mají hodně práce s přípravou na zimu,s přípravou a nejvyšší prioritou kdy budou sklízet nejen kaštany. Čas slavností, setkání kde je slyšet štěkot psů,vůně střelného prachu i barvy střelených kusů.Vůně ohně kde se setkávají po ránu před honem všichni co pro tohle období žijí a navlékají na sebe nejen masky správných hospodářů.
Právěje teď ten čas….
kdy vůně ohňů se mění a to zásadním způsobem.Oheň je život,oheň je naděje oheň je život.
Právě při ohni ze kterého je cítit vůně bramborové natě.Spousta lidí co ohnutou postavou vybírají skoro ze zmrzlé země žluťoučké brambory.
Stohy slámy co vypadají ve skloněném slunci jak pyramidy faraónů.Rozoraná pole kde jejich hnědá barva dává ještě větší smutek krajině která ubíhá podle mojí cesty.
Podle cesty na které teď stojím na chvilečku před křižovatkou.Na cestě kde se letmo ohlédnu za uplynulým krátkým létem.Taky teď sklízím co jsem zasel.Nevím jaká bude úroda,protože je to dlouhý čas kdy jsem zasel první semeno,položil první písmeno do nekonečné věty co píše můj život..
Všechno tohle je spojeno v jeden kruh,v jedno kolo co se opakuje pořád stejně každý rok ,každé století a bude se opakovat i když tyhle obyčejné řádkyco vkládají moje prsty do černé klávesnice zapadnou v zapomnění.
Barvy podzimu co se mění každým okamžikem,dnemi hodinou.Hledáme v nich naději ,možnost na poslední chvíli užít trochuještě tepla co nám léto jen spoře nadělilo.Hledáme v nich inspiraci,lásku a naděj.
Já sám sedím v teple…….
podlahové topení má příjemné účinky na ztuhlé nohy.Pěkně v teple u kávy co voní jinak než doutnající bramborová nať.
Koukám na listí javoru jak mění svou sytě zelenou barvu.Vidím přes sklo jak každým dnem tráva to obyčejné zelené koberčisko bledne a ztrácí svou zelenou sílu.Tráva na mezích co vedou podle zapomenutých cest.Trávy ze kterých šikovné ruce dokáží poskládat nájemnou nádheru co později v zimě oživí naše domy byty a připomene krásu podzimního krátkého odpoledne.Odpoledne kdy slunce rychle skloní svoji cestu,co rychle změní den v noc a ty noci se prodloužením stávají děsivějšími a vyvolávají ty pocity úzkosti,strachu a vůbec ne ničeho na co bychom se měli těšit.
Jen lidé kteří dokáží vnímat barvy podzimu,lidé co vnímají poslední teplé okamžiky tohoto roku jen tito se snáz vyrovnají z podzimní depresí.
Ani já nejsem výjimkou i když v Tvé přítomnosti,náruči kráčím podzimem.V Tvé přítomnosti jdu cestou kde o něco jen víc hřeje přece slunce a kde ten smutek z něčeho co pomalu končí není tak hrozivým.
Proto mám radost právě z podzimu,právě Tvoje přítomnost tak ta mi dělá ten přechod o něco víc hřejivým a obava z nadcházející zimy nebude určitě tak nebezpečná…..
Podskalák
