...Předštedrovečerní.. | Články
Je ráno ,
Je ráno před Štědrým dnem.Další ráno obyčejného života,obyčejného dne.Přece je ale jiné.
Bude to můj první štědrý den kdy budu trávit svátek mimo svůj domov.Nevím jestli se na něj mám těšit,nevím jestli z toho budu mít radost trávit chvíle kdy se má všechno semknout do nejužšího a kruhu a nechat všechny předsudky a ješitnost na někdy příště. Nevím,nejsem si jistý je to přece můj první štědrý večer mimo svůj domov.
Právě v tom je ta jedinečnost,je vtom kouzlo vábení,snaha si přivodit lepší čas než na který jsem byl do dneška zvyklý.Lepší dobu kdy mohou mít opravdu z dárečků.
Rozzářené oči jaké znám z vyprávění,z dob kdy byli děti dětmi a bylo vidět jejich nadšení a nervozita před následujícími událostmi jako je štědrý den.
Budu dělat zase ty věci které dělám každý den.Které mi dělají život příjemnější a ve kterých vidím budoucí dny svého života,své pouti na kterou jsem se dal už před loňskými vánocemi.
Vlastně je to takové ohlédnutí trochu do nedaleké budoucnosti kde tohle vlastně všechno začalo a je k se věci kladou smyslně za sebou ku mojí spokojenosti.
Je pravda že život není lehký,ale je na nás jak si ho uspořádáme a jak vlastně budeme žít dál i když základní etapa skončila.Je to jako v jednom dopise co jsem dostal mailem od lidí,od úplně cizího člověka který ho mě poslal a který mě vlastně zná jenom díky těmhle písmenkům složeným do odstavců
Smyslem toho,
dopisu je vzor,chuť pro sebe udělat to správné a opravdové co je k životu nejnutnější.Smyslem tohohle přání,motoru života je volba.Každodenní obyčejná volba po otevření očí a udělání prvního kroku.smyslem je jen zvolit tu správnou cestu.Můžeš se zvednout z postele a jít něco dělat a nebo zůstat ležet jak Lazar a lamentovat na život.
V podvědomí tohle děláme každý z nás ,každý den a je to stejné nejen o vánocích.Je to stejné a jen je na nás jak si uvědomíme svoji otřesnost,místo na slunci a s jakou chutí se porveme o každodenní chleba co je základem nejen našeho jídelního stolu.
Tyhle vánoce,
jsou pro mě kouzelné o to víc kouzelnější že jsem dostal hodně veliký dárek.Je to dárekv podobě ztraceného přání které jsem vyslovil kdysi a už jsem ho považoval za ztracené.Ale díky lidské pohodlnosti a neznalosti se znova našlo a mohu zase oprášit a nadělit tak sobě v naději i víře další smysl dnů pro které musím žít a jít za cílem.
Jak jsem podotkl už jsem uzavřel jednu kapitolu svého života.Už jsem jiný i když to vypadá pořád stejně.Ještě před časem kdy se na mě navalila lavina z lidské zloby,závisti a ješitnosti jsem měl strach.
V té lavině mi bylo zima,slyšel jsem ve sluncí jen tlukot svého srdce.Slyšel jsem kroky co někde nade mnou dělali cizí lidi kterým jsem možná ublížil,byt v dobré víře v dobrou a spravedlivou věc.Nemohl jsem se nadýchnout ta zloba,kamení z blátem co mě mačkali a drtili moje křehké sebevědomí co jsem získal postupným každodenním trénigem.
Slyšel jsem ale i tlukot srdce lidí kterým na mě ještě záleží nebo začalo záležet proto jaký jse a jaký můžu být díky své povaze,svému odhodlání a víře v lepší svět,v lepší život,.
Právě tihle lidé,obyčejní pro mě vlastně cizí mě z té laviny vytáhly ven na světlo a teplo svých srdcí.
Očistili mě,dali mi čisté oblečení,nakrmili mě a ošetřily drobné poranění co v takových případech se vždycky stane.
Vlastně jsem pod tou lavinou zůstal asi i vědomě.Vědomě jsem ji musel odrazit aby dál neublížila ještě dalším lidem.Nejsem hrdina,nejsem ani mučedníkem.Necítím se tak.Jen cítím pro svůj klid,pro svoji spokojenost a řád aby bylo vše na svém místě a lidem co chtějí víc než mohou nedovolit tak aby šlapali po mě a jiných mě blízkým lidem.
Díky tomuhle všemu,
půjdu zase na štědrý den tou známou cestou.tou stopou kde sníh trochu křupe pod nohama ,kde se moje stopa promění v zelený kousíček země nejen proto že ještě letos nezamrzlo a vánoce jsou na blátě.
Díky té stopě co se mění v zelenou a v moji budoucnost půjdu zase na Štědrý den abych mohl být Tobě blíž,
Tvému srdci a měl tak možnost zase dokázat že láska dokáže překonat i vlastní smrt.....
Podskalák
