smolicek.v

Všude se žije stejně??..

 Celkem  docela slušně unaven…..,zase tam kde je mi nejlíp a kde mi všechno připomíná proč vlastně člověk žije,snaží se něčeho dosáhnout a kde zároveň i stárne.

Nechci si stěžovat na svůj věk,nemám proč,ale po takové procházce toho mám celkem dost a jsem rád že zase sedím.I ten pes padl na dlaždice terasy a už tvrdě spí.Prospělo mu se pořádně proběhnou a zaplavat si v rybníku i když mi při zpáteční cestě moc radosti neudělal.

Dolů k rybníku byla cestav klidu a pohodlná,on běhal okolo skákal přes příkopu do lesa a zase ven na pole.Líbilo se mu to ,byl spokojený a i já jsem šel z chutí a vidinou posezení na hrázi rybníka kde si chvíli odpočineme.

Prohlížel jsem po cestě všechnu tu živou hmotu co na jaře bují.Prohlížel a vzpomínal na jména trav a plevelů,co na mezi je vidět nejen v jarním období.

  Nevím kde se to ve mně vzalo,proč ta nálada a vzpomínky na mládí,jen mě udivilo že i některé ty názvy rostlinek si pamatuji i s jejími latinskými názvy.Je to hodně dlouho kdy jsme to museli všichni ve škole znát jako když bičem mrská,nevím kde to v té mé hlavě zůstalo ale jistě tam je hodně zbytků z mladých let co vyplouvají vždycky na povrch když je ta správná a příhodná doba.

           A zase u vody…

    U vody se pes choval vskutku vzorně dokonce respektoval na pláži zákaz vstupů psů dovody,připadalo mi že umí číst.Docela jsem byl spokojen jakou měl výdrž při povelu k noze,kde šel těsně vedle mé levice,bez vodítka a nerozptýlil ho ani vlčák co šel proti nám.

 Moje káva, pod střechou místního stánečku s pivem co patří k tomuhle rituálu procházek voní a láká nechá tu letět myšlenky někam kam se teď těžko dostávám.Koukal jsem na tu hladinu zeleno hnědého rybníka.Rybníka co má hodně velkou plochu a jeho rozdrážděnouhladinu větrem do poměrně vysokých vln.

Na kraji u hráze ty vlny dělají dost velkou melu a spolu s pěnou co vypadá jak šlehačka si pleskají oploché panely z betonu.

Seděli jsme dobrou půlhodinku,pozorovali okolí,lidi co jen tak přišli po procházce na pivo nebo jiné občerstvení.

V dálce za rybníkem na horizontu se pásly krávy,byli ale tak daleko že spíš vypadali jako nepovedení mravenci a přece na mravencích je té červené barvy víc.

Les okolo rybníka trochu šuměl tím teplým větrem.

Byl jsem zde letos teprve poprvé,ale zde se nic nezměnilo a je to pořád ten stejnej rybník,ten stejnej pohled a stejní lidé.

Přišli dva páry lidí co k nám jezdí na chalupu,měli sebou taky pejska.

Prohodili jsme  pár zdvořilostních vět,pár slovíček co patřík takovým náhodným setkáním.

A tak, naposled ještě znova vstřebávajíc pohled na rybník,na kopec s krávami a les co je trochu tajemným.

Káva a malování v písku..

Zvedl psa a vyrazili zase na zpáteční cestu.Tráva okolo rybníka už je celkem vysoká a ta její síla je sežehlá sluncem.Trochu připomíná  stopu podzimu.Nejsem z toho smutný,mám radost že se vše mně ní v detailech a že nic není stejné v každém okamžiku.

Je to známka že nejen člověk žije ale i vnímá pohyby přírody,pohyby života svoje vlastní prožitky.

 Cesta nahoru jde proti kopci,táhne se pořád klikatě nahoru k dědině.Šlo se ztěžka v tom trochu dusném odpolednin a máhavě,nikam jsem ale nespěchal a tak užíval klidné,pomalé chůze.

Dřevěným klackem jsem do naplaveného písku psal malé vzkazy,malé ornamenty.Jen tak pro další poutníky co se dokáží taky radovat z maličkostí,obyčejného života a odpolední procházky.Jen tak psát takové klikyháky co hned při první bouřce spláchne voda.Možná si je ani nikdo nepřečte,to jen v té dnešní divoké době na takové,,hlouposti“ asi není čas.

Ted jsme doma oba unavení,jen pes vypadá spokojenější protože se navoněl tou nejlepší voňavkou jakou zná.Někde se po cestě vyválel v nějaké mršině,nebo leklé rybě.

Trochu se na něj zlobím,ale přejdemě to.Přece jen ta procházka nebyla marná,mě bolí nohy a pes měl krásný zážitek s koupelí a zážitkem na další dny dopředu.

Sedím a jen tak klepu doklávesnice pár řádků,pár řádků ve kterých si krátím chvíly samoty,chvíly poslechu rádia co hraje pořád hezké písničky.

Jdu pracovat a tak zakončím nedělní odpoledne,kdy teplý větřík mě provázel celou cestou na první letošní návštěvě rybníka.Ten teplý větřík v zádech,Tvá přítomnost byť byla jen a jen duchem…....

Podskalák

Autor: smolicek.v dne 30.Leden 2010 v 13:47 | Permalink