Agna´s blbárník

S Radusou jsem strávila asi 7 let, je to to nejlepší co mě mohlo potkat...Začla jsem se o ni starat po tom, co mi odvezli Gasi, mého prvního miláčka... Zažily jsme spolu dost dobrého, zezačátku to byl spíš boj... Jezdili na ní všichni, ale když jsem si udělala licenci tak už byla jen moje...

Nikdy z nás nebyly žádné hvězdy, zezačátku to byla spíše hrůza, sice jsme první závody mimo domov vyhrály (v Hradci nad Moravicí), ale pak to už byla katastrofa - 2 pády v Oticích, vyloučení doma... před další sezonou se Radunka zranila, takže jsem sbírala zkušenosti s Loganem a Galettou, zatímco se Radunce hojila nožička...

A tak jsme vlastně začínaly od začátku... vodění (chodili jsme vždy dva, každý z jedné strany,. Radunka chudák vyvázaná, aby se nastavěla), pstupem času první vyjížďky krokem, pak klusání a práce na jízdárně... Pak jsme mohli cválat, bylo to hrozné, Radusa byla strašně tuhá... ale postupně čím dál tím lepší... Začly jsme znovu trénovat, každotýdenní skákání jsme vyměnily za pravidelné přiježďování a semtam nějaké to skákání pro zpestření... a zdá se, že se to i Raduse zalíbilo...  Na jarních domácích závodech nás mnozí nepoznávali, Radusa byla plná chuti... za celou sezonu jsme nedokončili jen jeden parkur a to mou vinou... A konec sezony nám přinesl i jedno umístění - 5. místo na našem posledním juniorském Z. Pak to šlo zas trochu z kopce, měla jsem před maturitou, takže jsem bobinu dost zanedbávala (Radu promiň, teď toho lituju), ale Radu byla zlatá a vše mi odpouštěla...

Za celou sezonu jsme jeli jen jeden parkur - doma v září v Polomi a poprvé jsme doma bodovaly - 3. místo, s tím, že Radu skoro celé prázdniny nemohla pod sedlo, protože byla odřená a pak ještě strávila týden na čundru s majitelem Standou... Tehdy jsem věděla, že skáče jen pro mě...

To byly naše poslední závody, i když to jsem v tu chvíli nemohla ani tušit . za týden jsem dostala dopis, že jsem přijata do Hradce na farmacii a tak jsem se stěhovala a Radunku tady nechala...

Radunko, díky mooooc za všechno, byla, jsi a budeš pro mě vždy ten nejlepší koník... A majiteli Standovi taky dík... za důvěru a trpělivost...