Agna´s blbárník

Nevím jak, ale přežila jsme svoji první životní ( a snad ne poslední) kalbu v Roudničce... Bylo to fakt fajn, ve společnosti Klárky, Petry, Evči, Lucky a dvou Lukášů byla dost sranda, zvláš´t když se Klárce (to je majitelka Sahiba) podařilo podstrčit jednomu z Lukášů jednoubku se zubní pastou....ten prskal...:-)))

Jelikož je Roudnička celkem z ruky a řidič (tedy Petra) taky alkoholoval, šli jsme všichni domů pěšky, normálně je to štreka, ale po vypití Frisca a dvou lahví sv. Urbana (no jo, zas ten Urban, piju už ho snad víc než čaj) je ještě o dost delší, zvlášť, když jsme poslední část cesty (domů, tzn. na kolej) musela absolvovat sama. Kupodivu jsem došla až před kolej a tam jsem s sebou majzla na náledí, ale fakt pořádně, ještě teď mě bolí koleno... šikulka, no...ale jak si na to vzpomenu tak se dusím smíchy, takže kdo mě potkáváte na chodbě na koleji, na záchodě, v koupelně, autobuse nebo ve škole, nebojte se, nejsem cvok, co se jen tak ničemu chlame, jen si semtam vzpomenu na tu tlamu a tomu se nedá nesmát...

Ale přežila jsme a to je důležité....:-)))