Agna´s blbárník

Dneska jsem s radostí shledala, že svítí sluníčko... Supééééér... takže jsem vytasila krátkou sukni (co na tom, že mám křivé nohy, třeba si toho nikdo nevšimne), místo bundy jsem si vzala svetr a sáčko a ještě sluneční brýle a hurá do školy (teda ne že bych se tam nějak těšila)... Na slunčko sice bylo teplo, leč foukal neuvěřitelný vítr (což je v Hradci naprosto běžné, jelikož ti, co založili tohle město vybrali super mega velkou placku s jediným kopečkem, na kterém postavili hezké náměstí, leč bohužel tato maličká vyvýšeninka nedokáže před větrem ochránit celé městoa  už vůbec ne tu část, kde se nachází naše skola a koleje), prostě počasí, za které by se nestyděli strůjci počasí na Sibiři... no ale OK, slunko svítí.... po chvíli se všsk ztratilo za mraky... no co, bude i hůř... no a fakt bylo!!!

Během botány se kolem oken začaly promenádovat maličké bílé vločky!!! Vždyť je už březen, kvetou sněženky (teda aspoň myslim, že se tak ty bílé kytičky nazývají, zkouška z botány je až v červnu, času dost, do té doby to snad zjistim), ptáci vřískaj, vše se zelená a najednou sníh!!!! Pohroma... Na kolej zpět jsem málem dobíhala, jaká mi byla kosa.

A jaké poučení z toho plyne??? Noste s sebou neustále zimní boty a sněhule, ono takhle sněžit nebude... A neberte si sluneční brýle... to slunko se jich bojí...