Agna´s blbárník

V středu jsem vzala oslíka (tím myslím mého koňskéhokámoše Sahiba) na vyjížďku do lesa. Po dvou měsících v Hradci znám spolehlivé pouze jednu lesní cestu, ale rozhodla jsem se, že pojedu trasu,kterou jsem jela minulý pátek (tehdy ale potmě) s holkama... A tak jsem vyrazila. Cestičku jsem našla snadno, tak jsme Sahibka naklusala a nechala jsemho vyblbnout, pak jsem nacválala a najednou se mi zdá, že cesta nějak mizí…. No problem, otočím koně a vracím se po stejné cestě zpět, na tom nic není….

Je…. Jakmile jsem vylezla z lesa, něco mi nehrálo…. Tyhle baráky tady přece nebyly…. Po chvíli jsme překonala to, že budu zjevně vypadatjako blbec a zastavila jsem kolemjdoucí holku, abych se zeptala, kde jsem…. Podívalase na mě jak na blbce (tak jsme se i cítila) a řekla, že ve Vysoké nad Labem…

Ne že bych někdy o něčem takovém slyšela, ale bylo mi jasné,že jsem v háji. Měla jsem chuť brečet, někoho nakopat nebo se jít oběsit. Naštěstí se pak objevil nějaký dobrý muž, který mi dodetailů popsal nejprimitivnější cestu domů, prostě jen jednou doprava, pakdoleva a pořád rovně  a po 15 minutách jsembyla doma….Úleva jak prase, málem jsem se rozbrečela.

Tak tímhle děkuji onomu muži, že mě nenechal na pospas osudu. Sahibkovi děkuju, že mě trpělivě donesl až domů, že mě někde nesundal o strom a neutekl.

Mějte se krásně, já si jdu koupit GPS navigaci….