Agna´s blbárník

V poslední době se cítím vyšťavená jak vyschlý rybník... Ráno se přemáhám, ať nějak vylezu z postele. Dojdu doškoly, kde se mi v řípadě, že sedím víc jak 5 minut zaínají zavírat oči a málem usínám. Nějak to tam vždycky přežiju a jakmile přijdu na pokoj a lehnu si do postele tak je únava najednou pryč. Super. Pak už jsem večer fakt K.O., ale jakmile zalehnu, nemůžu spát a převaluju se. No a tak se to se mnou táhne už týden.

Jinak co se týče mho života tak nic nového. Žádné novinky, nic. Akorát se mi údajně podařil test z botány, sama nevím, na to, abych se zašla osobně mrknot na nástěnku na katedru jsem moc líná. To je tak vše. Dneska odjeli domů snad všichni moji milí (jako ne že by jich bylo moc) a ti co tu zůstali se učí na zkoušku z latiny. Já du až za týden, takže klíííííd, Kašky to zvládla za 2 večery a to si ještě odskočila na sudy, takže pohodička, času tři prdele.

Jinak se spolubydlou jsme jak manželé po čtyřiceti letech - nespíme spolu (to by mi tak ještě scházelo), nemluvíme, jen dýcháme jeden vzduch. Naše konverzace se omezily na "Ahoj!", "čau", "zavřu okno, neva?", "dobrou"... to je život, co??? Takže ani na koleji nic moc nového.

Pivnice je už týden v provozu (teda myslím, dlouho jsem u ní nevysedávala), ale já jsem se ani nezmohla tam zajít (tedy nepočítám-li pondělí a naši "zajdem jen na jedno pivo" akci). Ani moc nechodím vykecávat s Kašky (no ale už teď se těšim, až v pondělí dovalí a vyklopí mi všecky drby za celý týden), nemám sílu an dojít ke kafáči... takže program na víkend je jasný - spát, spát, spát... a koupit si boty, protože se mi z jedněch, co tu mám dělá puchýř na patě a z těch druhých na malíčku... to je život, co???

Takže ces´t la vie....