Agna´s blbárník

Sestra alias Sesi je moje náhrada za Sahiba.... nebojte, Sába neumřel ani ho Klárka neprodala, ale má podotrochózu a tak si těď jen šmatle po výběhu a sem tam si užije lehčí vyjížďku.... a proto si Klára pořídila druhého koně - plnokrevnou Sestru.

Sesina je takové malé prdítko, má v kohoutku něco málo přes 150 cm, ale zato má odvahy a energie na rozdávání.... teď je sice trošku ošpekatělá, ale nabalujeme zásoby na zimu. Mi sedla hned na první pohled a první povoženíčko... prostě pohádka...

Sem tam mě pěkně vytočí (to když se pokouší sežrat cokoli, co se kolem ní vyskytuje nebo když si mě v lese nadhodí metr nad sedlo a začne tryskat), ale jinak je to úžasná skvělá kobylka...

Tak hlavně ať se jí drží zdravíčko, ať si spolu užijem ještě hodně srandy...

 Cooliček, můj prázdninový parťák.... padl mi do oka už na první návštěvě v Horse Academy. No a jak jsem se tam byla podívat podruhé (a zůstala jsem na další dva měsíce), bylo jasné - ten kůň mě úplně uchvátil...

Cool Customer se narodil v Irsku, později ho koupili pro Hatlu a dovezli k nám.... prostě kůň s velkým K... krásný šiml, pěkně nasvalený, nádherně stavěný, navíc super sporťáček.... I přes to, žemu bylo pouze 5 let startoval už i na jednohvězdové military soutěži v Rakousku, kde rozhodně ostudu neudělal. Bhužel, měl problémy s natékajícíma nožkama, tak měl dlouhodobou pracovní pauzu.... i když možná díky tomu jsme se k sobě dostali...

A co je nejdůležitější - Cool má naprosto skvělou povahu, je to prostě irský genleman každým coulem... Takže nejen že se mi strašně líbil, ale uchvátil mě svou oddaností - po několika večerních čištěních a drbkání na kohoutku mě pokaždé vítel hlubokým ržáním... prostě miláček největší...

 

2 měsíce mojí brigády ale utekly jak voda a já jsme se s ním musela rozloučit... v té době už Cool začínal znovu pracovat, takže mi ho Jarda půjčil ven:-) Myslela jsme, že z brečení kvůli opouštění koně jsem už vyrostla - ale omyl: u Coola jsem brečela jak želva.

Teď se má Cool stále dobře - kvůli nohám nemůže chdit military, ale teď ho má na parkury Mariana, tak doufám, že se jim bude dařit.... A doufám, že až se do Horse příští rok zase vrátím ( a v to ´fakt doufám, páč mi od tama skoro všichni hrozně chybí), že mě "můj" Cool aspoň pozná...

Sahib je můj nejnpovější koňský kamarád a taky zabíječ volného času v Hradci. Je to moooc super koník, s jeho majitelkou Klárkou tvoří perfektní pár, skvěle si rozumí, už se nemůžu dočkat, až je doprovodím na jejich první závody... Fakt díky, že jste si mě našli, bez vás bych se v Hradci ukousala nudou a hlavně pošla steskem po koníkách... Díky, že jste (oba dva:-)))...

více o něm: http://www.sahib.estranky.cz/

Galettka je kůň mého přítele Lukáše, patří k těm starším - narodila se když mi byly 4 roky. Ale i tak mi dává občas pěkně zabrat, na louce ji nikdo neudrží a hlavně žádný kůň nepředběhne... Prostě raketa... A navíc super parťák na ZZVJ a taky na několika závodech....

S Radusou jsem strávila asi 7 let, je to to nejlepší co mě mohlo potkat...Začla jsem se o ni starat po tom, co mi odvezli Gasi, mého prvního miláčka... Zažily jsme spolu dost dobrého, zezačátku to byl spíš boj... Jezdili na ní všichni, ale když jsem si udělala licenci tak už byla jen moje...

Nikdy z nás nebyly žádné hvězdy, zezačátku to byla spíše hrůza, sice jsme první závody mimo domov vyhrály (v Hradci nad Moravicí), ale pak to už byla katastrofa - 2 pády v Oticích, vyloučení doma... před další sezonou se Radunka zranila, takže jsem sbírala zkušenosti s Loganem a Galettou, zatímco se Radunce hojila nožička...

A tak jsme vlastně začínaly od začátku... vodění (chodili jsme vždy dva, každý z jedné strany,. Radunka chudák vyvázaná, aby se nastavěla), pstupem času první vyjížďky krokem, pak klusání a práce na jízdárně... Pak jsme mohli cválat, bylo to hrozné, Radusa byla strašně tuhá... ale postupně čím dál tím lepší... Začly jsme znovu trénovat, každotýdenní skákání jsme vyměnily za pravidelné přiježďování a semtam nějaké to skákání pro zpestření... a zdá se, že se to i Raduse zalíbilo...  Na jarních domácích závodech nás mnozí nepoznávali, Radusa byla plná chuti... za celou sezonu jsme nedokončili jen jeden parkur a to mou vinou... A konec sezony nám přinesl i jedno umístění - 5. místo na našem posledním juniorském Z. Pak to šlo zas trochu z kopce, měla jsem před maturitou, takže jsem bobinu dost zanedbávala (Radu promiň, teď toho lituju), ale Radu byla zlatá a vše mi odpouštěla...

Za celou sezonu jsme jeli jen jeden parkur - doma v září v Polomi a poprvé jsme doma bodovaly - 3. místo, s tím, že Radu skoro celé prázdniny nemohla pod sedlo, protože byla odřená a pak ještě strávila týden na čundru s majitelem Standou... Tehdy jsem věděla, že skáče jen pro mě...

To byly naše poslední závody, i když to jsem v tu chvíli nemohla ani tušit . za týden jsem dostala dopis, že jsem přijata do Hradce na farmacii a tak jsem se stěhovala a Radunku tady nechala...

Radunko, díky mooooc za všechno, byla, jsi a budeš pro mě vždy ten nejlepší koník... A majiteli Standovi taky dík... za důvěru a trpělivost...