Po dlouhé době jsem navštívila pivnici.... Loni jsme tam byla skoro pořád, takže si pani na mě stihla vypěstovat pěknou averzičku, zvlášť po tom, co jsme jí ukradli půlku skleniček a ještě jsme jí polili snad polovinu ubrusů... No a dneska jsem se po dlouhé době vrátila na místo činu.
S Adél a Ninou jsme vyšli na pivko, později se k nám připojila Bára, která pila chudinka jen džus, páč má bobiš nějakou alergii (myslím, že je vcelku jasné, že se jí tvoří nadbytek IgE kvůli naší zasrané škole, teda aspoň já na ten ústav fakt už asi alergická jsem), a taky Janča a nakonec došla Kašky v doprovodu imunitních protičů a neustále řešila nějaký titr, o kterém nikdo netušíme, co vlastně je.
Kecaly jsme jako vždy o všem - figurovaly vulgární prsa naší nechutné Hvězdářky (včera na mě na orgiči čuměla, jak kdybych spadla z Marsu nebo co), ódy na školu (to myslím ironicky) a na přetřes se dostali i aši domácí mazlíčci. Vzpoměla jsem na našeho papouška Jacquese (tak ho pojmenovala mamka, páč miluje francouzštinu), kterého jsme se ségrou označovaly prostě Žako (to zní taky francouzsky, ne?), na Čendu (to byl džungarký křeček, kterého měl snad každej, když byl malej), který měl super velké akvárko, teda spíš terárko, páč slovo akvárko je zjevně odvozeno od slova aqua, což je voda a domnívám se, že křečci ve vodě fakt nežijou.... no ale to je jedno, prostě měl nějaký svůj prostor, kde měl dřevěný bejvák.... no a jednou jsme čendu dost dlouho neviděli, tak ségra zaklepala bejvákem... no a vypadl ztuhlej Čenda... humus, co?
No a Adéla měla bílou andulku, která se jmenovala Sněhulka a té se lepily hovínka na zadek (to cituju přesně Adélin výrok), takže pak jí vysely v takovém sloupečku, až teda skoro přepadávala z bidýlka na druhu stranu, tak jí to Adél musela odcvrnkávat.... no a ta taky umřela.
Když už jsme u těch zvířat, měly jsme jich už doma dost: Žaka, želvy Boba a Skippy (jo, je to podle toho klokana, ale v té době to fakt frčelo), křečka Čendu, kterého ségra musela vyklepat z domečku, morčata Rozárku a Kulíška, kteří zemřeli na vnitřní parazity, papouška Pepu, který byl dřív od sestřenky, ale byl z toho tak traumatizován, že pak byl u nás na léčení, potkana Kurta (ten byl jen a jen můj), který sežral kus ručníku, který jsme mu přehodila na silvestra na klec, andulku Filípka, kterého jsme hlídali dědovi a který po dobu mého týdeního pečování natáhl brka. Dále to byli kapři Pepa I až VIII, králík, kterému jsme říkala Worchester (ségra ho pojmenovala Zajda, ale to mi přišlo fakt uvalené, nahodilé a trapné, takže jsem ho přejmenovala), který musel po týdnu pryč, páč se z nás nikdo nemohl vyspat a navíc dělal strašný bordel. mezitím se u nás vystřídalo nesčetně koťat od ségry z nadace, nutno dodat, že můj oblíbený Toxoplazmosa (alias Toxoplazmič) a jeho sourozenci museli být utraceni. Z těch, co jsou dosud mezi námi je to Tinka, náš milovaný kokr, teda spíš něž pes člen rodiny, která pro kus žvance udělá cokoli, Nela, naše slepá kočka, Tweety, kanárek po autonehodě, kterého kdosi našel na ulici a donesl do nadace a ségra se ho ujala a každý mu prorokoval maximálně měsíc života a hlavně dvě morčata - Bublina (alias matrona, páč je tlustá a líná) a Hrozinka, která se všeho bojí. Kvůli nim jsem začla psát vlastně tenhle odstavec, páč v našem bytě asi napáchali nejvíce škody (když teda nepočítám koberce, které zničila Tinka když jí chytla sračka). V pokoji nám rozhryzaly prodlužovačky a veškeré dráty od lampiček, takže když ségra jednou rožnula (pro čecháčky: rozsvítila světlo), vyhodila pojistky v celém baráku a pak musela sedět doma po tmě až do doby, kdy přišla z práce mamka, protože nevěděla, kde jsou pojistky, baterku doma navedeme a nemohla najít sirky, aby zapálila svíčky. Posledně mamce vlezky do báglu, ve kterém nosí věci na cvičení, takže když vytáhla legíny a karimatku posetou bobkama, málem jí ranila mrtvice...
No, to je asi vše, co jsem vám chtěla napsat. Možná ještě připomenu Ferdu, Bářina křečka, který se ztratil a zž se nikdy neobjevil, takže asi vysublimoval. No a to je asi vše. jestli jste dočetli až sem, díky za výdrž, mám hold dneska tvořivou náladu.
PS. Od dnešního dne opět máme plakátek na dveřích... a ne jen tak ledajaký.... takže až půjdete po třetím patře na A1, myslím, že nás neminete...
