Dnes, když jsem se vracel domů z Prahy, tak kousek za vájezdem z Dolních Chaber jsem viděl v příkopu auto na střeše, byla tma, pršelo, ještě se z něj kouřilo a nebyla tam ani záchranka, hasiči nikdo. Musel jsem tedy přijet jako jeden z prvních. Říkám jeden, protože už tam stálo asi 6 aut a několik lidí u vraku, v první chvíly jsem si řekl, že už asi někdo zavolal záchranku a "někdo" to už ošéfoval. Jel jsem tedy dál, cestou jsem se ještě vyhnul psvi, kterej tam pobíhal po silnici. Asi po 200m mi to nedalo, páč věřím tomu, že jak se chováme ke druhým, stejnou měrou se nám to vrátí, tak jsem to otočil a jel zpět. Řekl jsem si, že bych asi neusnul, kdybych nevěděl co se tam dělo a že někdo mohl díky mé pohodlnosti třeba přijít o život. Během asi té minuty dvou, než jsem se otočil a vrátil, přijela záchranka, když jsem jel opět kolem, viděl jsem nečí ruce pod zmáčklou střechou koukat z okénka, tak jsem se otočil na kruháči, protože na mé straně se nedalo zastavit a na druhé už stál kamion a zaparkoval jsem za ten kamion. kmezitím už tu slečnu co tam byla vytáhli ven, byla v šoku, ale vypadalo to, že jí nic vážného není, ta druhá už byla asi v sanitce. Stejně se ptám jestli nechtějí s něčím pomoci. Z auta se dál kouřilo a byl cítit benzín. Na zemi leželi hasicí přistroje, nevím jestli je někdo použil nebo ne. Uhybám z cesty a přijíždí hasiči.

Vracím se k autu kolem sanitky, kde ta slečna nechce dovnitř, něco vykřikovala, ale nerozumněl jsem co, pak ji nějaký mladý muž přivedl toho psa, co jsem prve viděl.

Chvilku jsem to vše pozoroval a styděl se, že jsem nezastavil hned, bezohledu na to, kolik lidí kde je. Dneska jsou totiž i tací, kteří se jen nečinně dívají i kdyby do Vás někdo kopal na Václaváku. Tohle samozřejmě nebyl ten připad, ale to jsem nemohl vedět. Proto jsem měl okamžitě zastavit a jít se tam stejně podívat i když už patrně dávno někdo záchranku zavolal.

Co když příště bude koukat ruka z okénka ven mě?

Toto je mířeno na lidi, co si hrajou na dospělý. Ve skutečnosti jsou jen dětmi, které všem oznamují, to že jsou dospělý, ale dospělý člověk nic oznamovat nemusí, ten se chová jako dospělý.

Několik příkladů z mého okolí se sešlo naráz, kde prostě jeden z partnerů se prostě chová jako magor. Zatímco ten druhý to myslí vážně. Dnes jsem mluvil s jednou přítelkyní - ne partnerkou, pro natvrdlé. Která se právě rozešla s přítelem. Detaily tu nebudu rozvádět o to nejde. Jde o to, proč musí být vždy jeden z partnerů idiot. Tuhle slečnu si snad může přát každý normální chlap, co ma nějaký morální hodnoty. Ale ne, potká někoho, kdo se zas vybarvil úplně jinak, než to vypadalo.

Proč se vůbec nějaký takový komediant a herec obtěžuje do takového vztahu, když VÍ! Že ten druhý hledá pravý opak! A myslí to vážně. Na tohle jsem fakt alergickej, na přetvařující se šašky, co si asi myslí, že je vše v pohodě a všichni budou vše tolerovat.

Proboha proberte se a okrádejte o čas někoho stejného a ne normální lidi!

Mám moc práce, ale teď si asi chvilku udělám. Potřebuju něco napsat....

Bloudím světem s mapou v ruce. S mapou na které mám vytyčeno co hledám..

Dojdu na kraj propasti, na druhé straně někdo sedí a dívá se dolů.. Volám na něj, potřebuju poradit kudy dál. Jen zvedne hlavu a něco ukazuje. Volám opět a opět jen něco ukazuje. Ukazuje, že je hluchý, ani mu přes tu dálku mezi námi nemůžu ukázat mapu aby poradil jakým směrem jít. Kývnu, že rozumím co ukazoval a jdu dál.

Jdu po okraji propasti a vidím cestu, která vede od propasti. Vydám se tedy tou cestou. Dlouho jdu sám, nikde nikdo, jen mlha a ostré kapky hnané větrem. Přede mnou se rýsuje postava, jde směrem k propasti. zastavím a ptám se kam jdu. Je to muž, slepý muž. Povídá, že by mi rád vyhověl, ale že sám neví kam jde, upozorním ho, že pokud půjde dál, dojde až k propasti a může spadnout. Kývne na pozdrav a jde dál..

Opět tedy jdu a nevím jestli správně, jdu cestou vyšlapanou mnohými přede mnou. Není to nijak náročná cesta. Potkal jsem pár dalších slepců, nechápu to, proč jsou tu jen slepý? Rozhodnu se sejít z cesty slepců, už mě to nebaví, pořád to stejné dokola.

Teď už se nejde tak lehce jako před tím. Ale nevadí, třeba najdu něco nového a nebo potkám někoho nového. Někoho kdo hledá, ne bloudí, já nebloudím i když to tak vypadá, jen hledám, ale z těch co jsem potkal mi nikdo pomoci neuměl a možná ani já sám si neporadím, třeba jen na někoho naraím, třeba ne, třeba někdo jedná stejně jako já a tím tomu pomůžu. Už jdu dlouho, jsem znaven, trochu si odpočinu před další cestou...

Jaký k němu máte vztah? Jak ho vnímáte? nedávno jsem se o tom bavil s několika lidma. Názory jsou hodně rozdílné a na každém je něco pravdy a každý má své slabé stránky, ostatně jako všechno. Vyberu několik z těch názorů a v závěru připojím ten svůj.

Užívej dokud seš bez partnerky jak to jen jde...

Já nemít partnerku, tak to neřeším a užívám si - pokud člověk nikoho nemá, není ani k nikomu "vázán" takže dost lidí si řekne proč ne. Určitě to má výhodu v tom, že člověk posbírá zajímavé zkušenosti, nemluvě o tom, že sex je hodně příjemná věc, takže dvě výhody naráz. Je tu ale možnost dostat se do zdravotních problémů, dá se tomu předejít používáním kondomu, ale ne zcela. Pokud to přeženete s počtem sexuálních partnerů, můžete dostat příhodné veřejné označení..nebudu jmenovat a to se s vámi může donést k uším někoho, o koho byste měli třeba vážný zájem, ale toto ho odradí.

Pak je tu možnost jen nějaké "jednorázové" akce...

Člověk by měl poznat více sexuálních partnerů, jeden nikdy neví o co přichází :) nebo co se dozví, jak sám o sobě, tak o protějšku obecně. Nejde o pravidelné střídání partnerů, ale prostě se naskytne šance, tak proč do toho nejít?

Pak je tu další varianta, ta platí u mě.

Sex mít jen s partnerem. Co se týče mě, beru to jako přechod na vyšší level ve vztahu, ne jen jako zábavu s kde kým. Prostě prohloubení citu mezi dvěma lidma. Už Vás s tím člověkem spojuje něco intimnějšího, osobnějšího, než jen podobné názory nebo vzájemné sympatie. Ale to je zas o tom, jak to kdo cítí, pro někoho je to jen sport, někdo sex oddělí od lásky a někoho milovat a spát s někým jsou dvě odlišné věci, ať má momentálně partnera nebo ne. Já trvám na tom co jsem napsal, říká se ale nikdy neříkej nikdy, upřímně jsem se ještě nedostal do takové situace, ze které by mě můj alarm - mé zásady, nebo jak to nazvat nedostal. Když se někdo ptá proč, když te´d nikoho nemám? Jsem to prostě já a beru to trošku jinak a hledám někoho, kdo to vidí stejně, má to i svou výhodu a tou je ta, že pokud najdete někoho, kdo to nebere "sportovně" máte nižší šanci že vás podvede.

Pokud jsem na něco zapomněl, klidně mi dejte vědět...

Hledá se mladá žena přiměřeného věku ke mně a hlavně přimeřeného uvažování. Slečna, která zná sebe samu a to dobře, tudíž ví co potřebuje k tomu aby byla šťastná a naopak co nezkousne. Tzn. ne nějakou, která si řekne, toho si předělám k obrazu svému, to bude ok apod. To VUBEC!
Někoho komu je jasné, že lidé se mění, ale základ zůstává neměnný a pokud chcete měnit základ, tak docílíte toho, že ten vztah pohřbíte, že udusíte toho druhého svýma představama o tom jaký má být.
Někoho, kdo má nějaký morální hodnoty a nemusím se bát, že ji někde na zábavě zbalí nějakej místní šašek, opije jí a dál si to umíte představit. Hledám člověka s otevřenýma očima, kterej kouká kolem sebe a sleduje co se děje okolo, ne jen to co dělá a proč to dělá. Někoho se svymi sny a představami kudy by se chtěl ubírat.

Znáte ji někdo?

Nedávno jsem byl nakoupit v Tescu. Kupoval jsem nějaké vody a jak si nakládám asi třetí balení do košíku, tak koukám, že vedle měli ve slevě aquilu, tak jedu k tý druhý vodě a začnu vykládat tu první vodu na paletu vedle té Aquily a najednou přijede nějaká - říkejme ji třeba ježibaba - vysvětlím později. Tak mám už vyndáné ty tři balení vod na te jiné paletě a nakládám tu další vodu a ježibaba povída: "Mladý muži, ta voda sem ale nepatří a bla a bla a bla." tak jsem ji odvětil, že si pouze vykládám tu dražší vodu abych měl místo na tu Aquilu a vrátil jsem ji zpět kde měla být. Tak jsem jen zakroutil hlavou, co se nějaká cizí ženská stará, kam dávám vodu a jakou.

Kupoval jsem si jěště stěrače na auto, tak si nastartuju páč dost mrzlo, tak aby se zahřál motor a trochu to začalo topit a začnu si nasazovat ty stěrače a koukám, ježibaba odemyká auto hned vedle mě. To už jsem se fakt musel smát a jen jsem čekal s čím přijde. A samozřejmě přišla.

Povidá: Můžete to auto chcípnout? mě to tady kouří přímo do auta jak si tu skládám ten nákup, koukám a dávala něco na sedačky do zadu a už zavírala dveře, tak povídám, že už to má stejně naložený.

"Ale já jdu nakládat ještě do kufru a hrozně mi to tu smrdí. Buďme k sobě ohleduplní a už jela, začínal jsem bejt už kapku nasr..., ale říkám si co, nějaká slípka mi za to nestojí. Tak to vypnu a bába pokračuje dál:

"To bych si tu taky mohla takhle nastartovat.

povídám vždyť můžete, já vám nebráním, je mráz, tak zahřívám motor než vyrazím na cestu.

"Ale to můžete někde na vesnici a ne tady mezi lidma a už jela. No prostě na pěst.

Nechápu tenhle typ večně nespokojených, prudících a možná i kapku rozmazlených, namyšlených lidí.

Pri jedné cestě metrem jsem zahlédnul upoutávku na jednu knihu. na té upotávce stálo:

"Včera jsem měnil svět,

dnes měním sebe."

Některá úsloví jsou prostě tak pravdivá, že člověka občas šokuje, když si něco k čemu trvá dojít tak dlouho přečte ve dvou větách. Vtip je v tom, že ten šok přijde až když jste to úsloví prožili celé. Jinak se maximálně usmějete a jdete dál, s tím, že se vás to netýká.

Ale proč jsem s tím vlastně začal. jen mě zaskočilo jak jednoduše a výstižně to někdo napsal. Můžete chtít měnit okolo vás vše, do jisté míry to půjde, ale jak chcete měnit někoho jiného, když neznáte sebe? Ani podle mě nejde tolik o změnu někoho nebo nějakého systému i když v určitém věku člověk má v sobě tendence chtt udělat něco velikého, někdo je má možná celý život, ale podle mě je nejlepší způsob opravdu začít u sebe. ostatní pak přijde, páč to přitáhneme sami tím, co z nás vyzařuje.