Ó můj bože... kam jsem se to zahrabala? Už dlouho jsem opravdu nezažila tak skvělej večer. Tolik dnů lítám v depresích a úplně jsem zapomněla na zaručenej lék. Na tanec a chlast. Není prostě na to se pořádně napít a zatrsat si. Čím víc se pije, tím líp se tančí. Pak svět se motá a motá a motá. Takže na rodinný akce beru kazeťák, ať se nenudím, jak tomu bylo posledně na horách. Pít je vždycky co.
Byla jsem včera v hospodě s kamoškou z práce a dá se říct, že jsme si to pořádně užily. Snad to někdy budem moci zopakovat. Vždycky jsem měla proti pivu tak trošku averzi, ale najednou musím uznat, že je to v celku dobrý pití.
Plácám pátý přes devátý a v celku mě to baví. Zase jsem přišla na věc, která mě docela baví. Jen budu muset přesvědčit sestru, ať se ke mě přidá, ale to půjde velmi těžko, když je celý dny nalepená u počítače. Kde ty staré časy doprdele jsou?