"Studna vysychá studem... zřítí se mosty přes údolí; přitažlivost, která bolí. Vypouští se voda a odkrývá nedostatky. V rybníce lapají kapři po dechu, bojí se o hmotné statky. Otevřené hráze, tváří v tvář zkáze."
Jak babička z perníkové chaloupky:
"Tak tu čekám na holoubka, aby věděla, kde mě příště najít. ... Tudy miláčku, tady dozadu. ... Nemusí se zlatíčko bát, všechno mám tady připravené. ... Holoubku, měj se pěkně a zase někdy přijdi."
Mladý vozíčkář:
"Už tu na vás čekám, slečno doručovatelko. Jak pak se dneska máte?" "Dobrý den. Docela to ujde, ale bylo i hůř." "Hodně práce? Či problémy v životě?" "Tak trochu od každýho..." "Nechcete zajít ke mě na kafe? Proberem to..." "Možná, někdy..." "Tak já dojedu to kafe koupit..."
Policajti:
"Dobrý den, mám pro vás poštu." "Ano, ano." "Jen obyčejnou, doporučenou žádnou." "Jen obyčejnou? Škoda."
"Ještě razítko. Tady." "Dobře, dobře. Jedno razítečko." "Ještě vaše jméno a podpis." "Jistě. Jak se vlastně jmenuju? Poradíte mi?"
"Tady je obyčejná pošta." "Obyčejná? Žádná na razítka? Nechali jsme si udělat nové."
"Jedno razítečko sem a sem. Nechcete taky jedno na ruku?"
"Slečno pošťačko, jdete dneska k nám? Už dlouho jste tu nebyla. Chybíte nám."
Vědci už podle mozku poznají i vaší sexuální orientaci.
Mezi mozky heterosexuálních žen a homosexuálních mužů nejsou nápadné rozdíly, říkají nervoví specialisté. Jde o další důkaz toho, že naše sexualita je pevně zakořeněna v nervové soustavě.
Určující je velikost hemisfér
Skeny mozků jasně dokázaly, že gayové a normálně orientované ženy mají prakticky totožný tvar mozku, takzvaný symetrický, kdy levá i pravá hemisféra mají zhruba stejnou velikost.
Naproti tomu lesbičky a heterosexuální muži mají mozky asymetrické. Jejich pravá hemisféra je o poznání větší než levá.
Vědci z prestižní stockholmského mozkového institutu našli i další spojitosti. Například některé mozkové okruhy, zejména ty spjaté s emocionálním chováním, jsou stejné pro gaye i pro heterosexuální ženy.
Vliv na schopnosti
To by vysvětlovalo zženštilé chování řady gayů, které už je v současné společnosti značně stereotypizované. Ukazuje se však, že má vědecký základ.
Studie zkoumá rovněž další biologické vlivy na sexualitu. Například nakolik ji ovlivňuje vystavení testosteronu v děloze.
Zájmu vědců se nevyhnulo ani spojení sexuality s prostorovými a verbálními schopnostmi. Zatímco bylo jasně prokázáno, že gayové a normální ženy jsou na tom s vyjadřováním ze všech nejlépe, lesbičky a heterosexuální muži zase bodovali v prostorové představivosti, které se v běžném životě říká také orientační smysl.
Kojenečtí gayové a lesbičky
To je způsobeno právě velikostí mozkových hemisfér. Ta pravá, kterou mají běžně orientovaní muži a lesbičky větší, se stará právě o prostorové propočty.
Tým vědců se chce do budoucna zabývat hypotézou, zda tvar mozku předurčuje sexuální orientaci, nebo je naopak jejím následkem.
Pokud by šlo o první variantu, dala by se sexuální orientace předpovědět už v kojeneckém věku. Možná bychom se také dočkali přesnějších propočtů homosexuálního stavu a dozvěděli bychom se, že už dávno nejde o ta několik desítek let stará čtyři procenta.
„Prosím tě, kolik za to máš? Že tě to baví? Jistě lepší než popelářka, co?“ „Popeláři vydělávají víc...“
Doporučený dopis:
„Vy chcete občanku? My žádnou nemáme, už nás totiž odepsali. Řekli nám, že jsme moc staří a že žádnou nepotřebujem... Kdopak mi to teda píše?“ „Magistrát města Brna.“ „Aha, magistrát. Zajímavé.“ „Tak vidíte, ještě vás neodepsali.“ „Spíš mi to poslali písemně...“
Jedna básnička napsaná na jedné králikárně:
‚Ještě není přeboleno houpání vln, které nesou nejtrouchnivější věno s kajutami s noblesou.
Za kormidlem jen tři sestry. První z nich je slepá, šeptá, s druhou bývá život pestrý a ta třetí, nejprostší, se na nic neptá...‘
John Travolta:
V: „Tak tady na vás čekám na tu složenku. Ta nahoře mi o vás řekla...“ P: „Jistě. Čtyři stovky.“ J: „Kdybyste někdy měla i doporučený dopis pro Johna Travoltu. Tak to je tady kolega.“ V: „Neotravuj s tím zase.“ J: „Je to pravda. Jste si tak podobní. Slečno, jste tu na brigádě nebo na trvalo?“ P: „Jenom na brigádě...“ V: „Vidíš, já jsem ti to říkal. A vůbec není malá a baculatá. Je vysoká a štíhlá.“ J: „To byla ta druhá... jenom slečno nezapomeňte, kdyby přišel dopis pro Johna Travoltu, tak je to tady kolega...“
Před pár lety jsem se pustila do psaní a chtěla jsem vytvořit nějakej trhák. Místo toho mám spoustu popsanejch listů, kde nic nedává hlavu ani patu. Skáču z jednoho příběhu do druhýho, vymýšlím stále nové děje a neukončuju to starý. Mám toho najednou moc. Nevím kam dřív.
Mystiqo: Zatím jediný pokus o fantasy, kdy se hlavní hrdinka Yvone, která je ze šlechtického rodu, vydává zachránit své království i za cenu vlastního života. Hlavní zápletkou je láska a krutá kletba. Bohužel skončila jsem na začátku první kapitoly. Délka díla asi pět stran.
Léto: Mladá Annie se po svém pokusu o sebevraždu snaží znovu začlenit do normálního života. Pomáhá ji mladá zdravotní sestřička Mandy, jenž je nejmladší dcera staršího páru, který si vzal hrdinku do pěstounské péče, a spolužák Alex, který časem sám přizná, že je ten, kdo Annie zabránil se zabít. Ta se do něj postupně zamiluje. Lásce mezi nimi však stojí v cestě Alexova nejlepší kamarádka Katie, která ho chce jen pro sebe. Příběh končí smrtí Annie, která zachrání Alexe, když je sama místo něho sražena autem. Napsáno jen prvních pět stran, zbytek je jen načrtnut.
Láska z divadla: Příběh o dvou mladých lidech z jednoho divadelního spolku a o tom, že láska může být někdy dosti krutá. Romantika se vším možným. Těhotenství, potrat, znásilnění, falešné přátelství, sebevražda, nevěra, nehoda a podvod. I když jsou si souzeni, každý nakonec skončí sám s pocitem, že tak to bude nejlepší. První dvě strany, zbytek po částech.
Kola života: Tři přátelé (dvě dívky a jeden kluk - Lucka, Zuzka a Radek), vztahy mezi nimi a k tomu všemu ještě kamiony. Klasika o tom, jak se může život šíleně zkomplikovat kvůli jedné chybě. Otevřený konec. Ve finální scéně přichází se s věřit Zuzka k Lucce, že je těhotná (hádejte s kým asi ;o), přičemž Lucka už nějakou dobu prožívá vážný vztah s Radkem. Zatím pouhý náčrtek, finální scéna celá zpracovaná.
Když smrt klepe na dveře: Příběh o osmnáctileté Pavle, jenž se narodila s nemocí Aids. Její matce, která po těžké nehodě skončila na operačním stole, byla dána transfúze krve pozitivní na vir HIV. Po smrti matky se o šestiletou Pavlu začíná starat její otec, který se o ni do té doby nezajímal, a jeho mladá přítelkyni. Ukázka, jak se vyrovnat s těžkou nemocí a nepřízní osudu. I přes všechny špatné chvíle existují i nějaké světlé. Pavla se dočká vytouženého bratříčka, pozná i první lásku. Konec je bohužel tragický, hrdinka nemoci podléhá, ale dokázala ostatním, že se nevzdá ani v těch nejhorších dobách a dokáže se svou nemocí žít jako normální člověk. Pouze načrtnuto.
Klystýr: Příběh třicetiletého muže, jenž je po autonehodě, kdy přišel o svoji manželku a dvě malé děti, na vozíčku. Bohužel mi je dvacet, takže s psaním musím ještě chvíli počkat. Musí mi dozrát mozek. Pouze náčrt.
Musím se do toho pustit. Aspoň jedno dopsat. Už je na to nejvyšší čas.
Sedím teď v autě na pekárně, kde pracuje Radek, a čekám až si naloží. Měla jsem s ním jet už včera, ale zaspala jsem, protože jsem toho za poslední týden moc nenaspala. Asi tak tři hodiny denně a začalo se to odrážet na kvalitě mojí práce. Moje reakce byly dost zpomalené a byla jsem dost mimo, takže jsem si zase něco zavařila. Jako by nestačilo, že mám normálně problémů dost, ještě si můžu udělat další. Musím si nějak povyrazit. Tohle je jednou z možností. Beru to i jako částečný návrat do doby před divadlem.
Zapsáno v 5:30: Tak už máme za sebou část cesty a moje nálada, která ještě v jednu byla dost špatná, se výrazně zlepšila. Docela si tu cestu užívám. Začínám se trošku zlepšovat. Po těch všech špatně prožitých dnech se konečně cítím líp a je mi fajn. Můžu se normálně smát a nemám z toho výčitky. I tak málo mi stačí, aby to bylo lepší.
Zapsáno v 8:30: Dnešní noc byla skvělá. Chtěla bych jet s Radkem znova, jestli mě teda vezme. Měla bych mu poděkovat. Svým způsobem mi pomohl. Děkuju Radku za dnešek, pomohlo to. Pak jsem šla domů pěšky a rozhodla jsem se po cestě navštívit Katie. Potřebovala jsem vyřešit náš problém. Ještě teď si pamatuju její oči, když mi otvírala. Řekla jsem jí, že můžu zkusit to, oč mě před pár dny žádala, a pak že se uvidí co dál. Nechala jsem ji, aby mě políbila, bohužel jsem nic necítila, jak by si ona přála. Řekla jsem jí to a ještě to, že to nemá cenu, že to takhle dál nejde, že to musí skončit, že se musíme rozejít. Křičela na mě: "To je kvůli němu? Opouštíš mě kvůli němu? Kvůli klukovi?" Já na to: "Není to kvůli němu, je to kvůli mě. Čím dřív to skončíme, tím dřív pro tebe. Nechci tě trápit." Musela jsem to ukončit, Katie byla posledním spojení s minulostí. Už to mezi náma nebylo jako dřív. Nechtěla jsem ji trápit. Přišla jsem o kamarádku, ale našla jsem svůj život. Jednou to přijít muselo.
Pár vět na konec: "Holka, drž se. Máš přece na víc. Přišla jsi sice o kamarádku, ale jsou tu další. Jednou dojdeš na konec své cesty. Jednou určitě, ale není to dnes a ani zítra. Drž se a bojuj."
Veselohra pro děti a dospělé o tom, jak vzniká film. Režisérka dětských projektů se se svojí asistentkou Drahuškou připravuje na jedno natáčení. Už dlouho hledá hlavní představitelku, která by mala ztvárnit děvče s velkým hendikepem, protože díky těžké virové chorobě přišla o vlasy. Její přezdívka Koleno je vlastně celkem na místě. Po dlouhém váhání padne volba na veselou a nebojácnou Růženku. Ostatní děti jí sice hlavní úlohu závidí, ale pro děvče to znamená velkou oběť, musí si nechat ostříhat vlasy. Malí herci s celým štábem odjedou pracovat na dědinský zámeček. V příběhu natáčení Růženka přežívá svoji první lásku i velké zklamání.
Kolem přípravy a natáčení filmu se mohou rozpoutat všelijaké potíže a nedorozumění, navíc trochu prostoduchý příběh měl být srozumitelný i pro dětské publikum. Pozornost se upíná hlavně na hledání představitelky hlavní úlohy, vyhlédnutá dívka si dokonce nechá oholit hlavu (Pavlína Mourková se později vrátila před kameru ještě několikrát). Pro zajímavost lze doplnit, že roli kameramana původně hrál Jan Tříska, ale když odešel do emigrace, byl nahrazen Jiřím Krampolem - přesto však v několika davových výjevech však zůstává přítomen.
Je to jeden z nejmilovanějších filmů z mých dětských let. Mám ho moc ráda.
Příběh populární korejské manwhy Kill Me, Kiss Me, známé pod zkratkou K2, vychází z oblíbené zápletky asijského komiksu – záměny identit mezi lidmi různého pohlaví. Hlavní hrdinka, samostatná a odvážná Tae, si na jeden týden vymění totožnost se svým bratrancem Yung-Wooem, aby mohla studovat na stejné škole jako její platonická láska. Život na jiné škole pod cizím jménem však přináší nejen spoustu vtipných nedorozumění, ale od začátku i ostré střety s členem místního gangu, nekonformním a charizmatickým Ga-Woonem. Ten si totiž řeší nevyřízené účty s domnělým Yung-Wooem, Tainým bratrancem. Tae se však nevzdá a v kůži svého bratrance bojuje nejen za něj, ale i za možnost svůj původní plán dokončit… Jenže kdo může dopředu tušit, kde pravou lásku nakonec najde?
Majne recenze díla:
V poslední době jsem se pustila do čtení nejrůznějších žánrů stylu Manga, bohužel ale vyhrává romantika, protože něco akčnějšího opravdu nemusím, je to trochu drsnější. Takže se zatím držím děl Love Hina a Pastel, bohužel však musím čekat na překlad. Malá nevýhoda, ale aspoň nemusím nic kupovat. Už nějaký čas jsem pravidelný odběratel dívčího časopisu W.I.T.C.H. (ano, jsem asi na nj dost stará), ale právě díky němu jsem se dostala ke korejské sestře Mangy se zajímavým názvem Kill me, kiss me, zkráceně K2. Dneska jsem si taky koupila první díl, co vyšel v česku. Další je plánován na červenec. Zvládla jsem to přelouskat za necelou hodinu a docela mě to pobavilo. Jistě má to klasický nádech romantické kraviny, ale obsahuje i nehorázný hlášky. Nejlepší je moment, když hrdina s jménem Ga-Woonem si myslí, že je gay. Prostě klasický komiks. Bohužel však vyústění hlavní zápletky je už na konci dílu, dost mě to zklamalo, protože jsem čekala, že to bude až za hodně dlouho, už teď se těším na další díl. Čím asi překvapí?
'Venku panovala krutá zima. Ostrý ledový vítr silně otřásl celý dřevěným srubem, jenž se pomalu začínal ztrácet v bílých závějích na kraji lesa. Uvnitř byla jen tma a prázdno, ale tu a tam byla ve vzduchu cítit přítomnost lidských pocitů. Sluneční paprsky, které překonaly husté tmavé mraky zabírající prostor na obloze, prostupovaly oknem do místnosti a snažily se na něčem uchytit. Tohle opuštěné místo by mohlo být tím nejlepším úkrytem pro ztracené duše. Dveře se náhle rozlétly dokořán a dovnitř vstoupila postava zahalená v tmavém cestovním plášti s kapucí přes hlavu tak, aby ji nebylo vidět do obličeje. Rázným krokem prošla jedinou místností, co se nacházela ve srubu. Zastavila se před tím nejtmavším rohem, kde se krčila mladá žena oděná jen v pouhé hadry. K srdci si tiskla malý balíček látek. Pomalu zvedla hlavu k postavě a v jejích očích byla znatelná čirá hrůza. Přitiskla si balíček ještě víc k tělu, hodlala jej bránit i vlastním tělem za každou cenu. "Přišli jsme si pro dítě," pronesla postava pisklavým hlasem a pomalu natáhla své zjizvené ruce k ženě. "Není tvoje, patří nám. Je nám určeno a proti osudu nic nezmůžeš. Dej nám ho!" Žena lehce zavrtěla hlavou. Malé dítě, jenž mohlo být novorozencem, se zavrtělo v jejím náručí. Pohlédla na něj. Hlavou ji proletěla slabá vzpomínka, jak to malé stvoření před dvěma dny našla samotné uprostřed lesa. Bylo celé promrzlé a hladové, vzala ho k sobě a snažila se o něj postarat. Na úkor svého hladu živila dítě, které teď pokládala za své. "Dej nám ho! Hned!" Hlas postavy měl velmi rozčilený nádech. Její ruce se vymrštily dopředu a sevřely ženino hrdlo, která překvapeně zachroptěla a údivem se jí rozšířily zorničky. Z pod pláště postavy se objevil další pár zjizvených rukou, jenž se nedočkavě sápal po dítěti, které se probralo a usedavě se rozplakalo. Šlo o každou vteřinu a žena už teď souboj prohrávala. Náhle postava vydala odporný pištivý skřek a uvolnila své smrtelné sevření. Žena zalapala po dechu a co nejrychleji se odplazila pryč. Kápě se svezla z hlavy postavy a odhalila šerednou tvář příšery, jenž byla schovaná pod pláštěm. Ta stále ječela a všemi páry rukou se držela za hruď, v níž zelo ostří meče, jak byla probodnuta někým dalším zezadu. Ozval se odporně mlaskavý zvuk a meč zmizel vně, jak ho někdo rázným pohybem vytáhl. Příšera umlkla a svezla se k zemi. Byla v tom okamžiku mrtvá. Žena u zdi sípavě dýchala a vyděšeně se dívala směrem k mrtvole, která ležela v kaluži vlastní krve. Přímo před nimi (nad mrtvolou) stál vysoký mladík s překrásnými rysy v obličeji, jenž v rukou svíral na normálního člověka poměrně velký obourubní meč, který před pár vteřinami navždy umlčel příšeru. Z jeho postoje byla vyzařovala ohromná síla a ve vzduchu byla cítit krev. Poslední, co si mladá žena pamatovala, než omdlela, byly jeho krásné pomněnkově modré oči a vůně jeho vlasů, když se nad ní skláněl a promlouval na ni zvláštním jazykem. Jemně ji i s dítětem zabalil do svého pláště a vynesl před srub, kde je jemně složil na dno povozu, který tam stál. Když odjížděl od lesa, srub už byl v plamenech. Nejdůležitější teď bylo ukrýt ženu i s dítětem před temnou stranu do nebezpečí.'
Velmi zajímavé, co můj mozek dokáže vymyslet za pouhou půl hodinu.. někdy se nestačím ani divit..
Život je zvláštní.. tohle jsem našla na netu, velmi zajímavé a naprosto překrásné..
Morandi - Angels
People stop fighting Angels are crying We can be better Love is the answer
Search inside Are there any more tears to cry (Don't you wonder why?) Why you feel so alone All against the world (World... World...) Search back time When you used to sing alone (To the music of your soul) Song of faith you can change It's not too late
People stop fighting Angels are crying We can be better Love is the answer
Search inside Are there any more tears to cry (Don't you wonder why?) Why you feel so alone All against the world (World... World...) Search back time When you used to sing alone (To the music of your soul) Song of faith you can change It's not too late
People stop fighting Angels are crying We can be better Love is the answer
Love is the answer!
Překlad:
Refr.1: Lidé přestávají bojovat andělé pláčí můžeme být lepší láska je odpověď
Refr.2: Hledání uvnitř je tady nějak moc slz k pláči (nezajímáte se proč?) Proč se cítíš tak sám všechno proti světu (svět... svět...) Hledání času zpět kdy jste byli zvyklí zpívat sami (hudba tvé duše) píseň víry můžete změnit to není příliš pozdě
Říkala si Bublinková víla a měla ráda internet. Veronika (+16) jednoho dne napsala: "Chci být motýlem." Své velké přání si splnila o pár dní později. Skočila z dálničního mostu z výšky 70 metrů. Na internetových stránkách Veronika ukazovala své fotky a obrazy. Jeden z obrázků nazvala "Umění sebevraha". Bylo na něm barevné halucinogenní vytřeštěné oko.
Svou smrt naplánovala a popsala na internetu. Pod přezdívkou Bublinková víla navštěvovala server pro mladé libimseti.cz a tam zanechala několik fotek se vzkazy, že dobrovolně odejde z tohoto světa. K jednomu obrázku připsala: "Chci skočit!", další fotku, na které je vytřeštěné mrtvé oko, nazvala Umění sebevraha. "Jednou vážně odletím pryč, chci být motýlem - šup...," stojí u dalších snímků. Svou smrt uskutečnila na Boží hod velikonoční.
"Verunko, doufám, že je ti tam nahoře líp a vznášíš se, jak sis vždycky přála," píše Veronice na internetu její kamarádka Barča. Nejtěžší chvíle teď prožívají Veroničini rodiče, kteří jí uspořádali tajný pohřeb.
..Co o ní napsal Deník.cz?..
Než skočila z mostu, nechala odkaz na webu
Velké Meziříčí - Šestnáctiletá Veronika si říkala Bublinková víla. Tak ji znali i její kamarádi a spolužáci ze střední školy grafické v Jihlavě. Pro všechny byla rozesmáté sluníčko, které nikdy nezkazilo žádnou srandu. Na Boží hod velikonoční se ale rozhodla, že dobrovolně odejde z tohoto života a po skoku z mostu ve Velkém Meziříčí na Žďársku zemřela.
„Veronika byla velmi nadějná studentka. Bylo to takové sluníčko, mezi spolužáky byla velmi oblíbená. Když se to dozvěděli, byl to pro ně šok, stejně jako pro nás, kantory,“ vzpomíná na jeden z nejhorších okamžiků své učitelské kariéry ředitel střední školy Milan Dušák, kde Veronika studovala v prvním ročníku.
„Za patnáct let existence školy je to první případ, kdy si student vzal život,“ dodává smutně ředitel. Spolužáci jí na její lavici položili kytičku a ten den se nedalo vůbec učit. Bublinková víla Veronika pocházela z malé obce na Žďársku.
Do Jihlavy přišla z gymnázia ve Velkém Meziříčí. Údajně měla psychické problémy, kvůli kterým se ambulantně léčila a měla sklony k sebevraždě. Určitou sondou do jejího nitra je její odkaz, který zanechala například v podobě svých fotografií na internetu. Jednu z nich nazvala Umění sebevraha. „Setkávám se často s mladými lidmi, kteří se pokusí o sebevraždu. Často se jim ale nepovede, protože to udělají v afektu. Důvody jsou velmi podobné, problémy ve škole, rodině nebo nešťastná láska,“ řekl Deníku jihlavský psychiatr Miroslav Skačáni.
Ten si myslí, že mladí lidé žijí v těžké době a často hledají něco, co nemohou najít. A co hledala Veronika? Částečně se o tom zmiňují její kamarádi na internetu.
„Verunko, doufám, že ti tam nahoře je líp a vznášíš se tak, jak sis to přála. Pro mě zůstaneš vždycky ta, co byla originální, nenapodobitelná, barevná, šikovná víla,“ píše někdo z kamarádů. Další pod přezdívkou Malindo píše: „Veruško, tebe jsem vždycky obdivovala. Splnila sis sen, že jsi vzlétla, ale nemusela sis to dokazovat, motýlku.“
„Chtěla jsi být motýlek, splnil se ti sen. Jen doufám, že nás ze shora sleduješ a nelituješ toho, co jsi udělala, protože já, my všichni, ano,“ napsal na internetu kamarád s přezdívkou V3ra.
Veronika chtěla mít svůj vlastní ateliér, a aby její fotky oslovovaly lidi. Ráda se nořila do svých snů.
Její životní motto bylo: sny ti nikdo nevezme, tak sni. Za svůj největší hřích považovala, když se neuhlídala a víc se napila alkoholu. Netajila se tím, že je bisexuálka a v kolonce majetek napsala: „Vlastním sama sebe, často se někde zapomínám, často se chci vyhodit do koše, často se ničím…“
Veronice bylo teprve šestnáct... Říkala si 'Bublinková víla' a zničehonic se rozhodla ukončit svůj život. Prostě se vrhla do sedmdesátimetrové propasti. Co stojí za smrtí dívky z Jihlavska?
Mnohé dokazuje, že vliv modního stylu, kterému se říká EMO. Máme se bát o svoje děti? Vypadá to, že ano - hrozba 'módních sebevražd ' totiž evidentně dorazila už i do Česka.
Co je to EMO? Název EMO (emotion =emoce) vychází z tvorby hudebních skupin, jejichž hudba a texty jsou plné vnitřních emocí. A teď je hodně v módě. Má tisíce příznivců, kteří poslouchají stejnou hudbu a stejně se oblékají.
I když drtivá většina vyznavačů EMO tvrdí, že nepijí alkohol, nekouří a jsou vegetariáni, určitá část z nich je fascinovaná jiným, mnohem hrůznějším lákadlem. Tím je sebepoškozování!
V internetových diskusích se to jen hemží líčením, jak se mnozí pořezávají žiletkami nebo střepy. Dělá jim to dobře. Psychologové tvrdí, že nejčastěji uváděným motivem k sebepoškození bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od stresu a napětí a někdy také přání zemřít.
Mnozí z vyznavačů EMO na internetu navíc mluví právě o smrti! Stejně jako Veronika, která ve svém profilu 'Bublinková víla' na webových stránkách několikrát napsala, že skoncuje se životem. Mimo jiné i proto, že se neměla ráda. Nebyla spokojená s tím, co dělá a jaká je.
"Takový člověk se rozhodne, že právě taková cesta je pro něho ta nejlepší. Že tím něco dokáže, vykoná nějaký čin, ukáže někomu cestu," říká dětská psycholožka Lenka Čadová. Výzva Blesku Bojíte se, že vaše dítě skončí podobně? Jsou vaši kamarádi EMO? Ozvěte se Blesku, zkusíme vám pomoct. Pište na tip@blesk.cz nebo volejte horkou linku Blesku 724 249 000. I za tohle může EMO? Britští policisté si marně lámou hlavu, proč za poslední rok spáchalo ve městě Bridgend sebevraždu 17 mladých lidí. Nejmladšímu bylo sotva 15 roků. Britský tisk spekuluje o možnosti, že celá skupina byla ovlivněna hnutím EMO. Řetězec záhadných sebevražd mladých lidí z jedné lokality má vysvětlení - všichni byli členy jednoho internetového spolku. Obsah stránek naznačuje, že skupina o sebevraždách komunikovala.
Je vaše dítě také 'EMO'? Jak to můžete poznat... EMOboys - chlapci: nestydí se za svoje emoce jen proto, že společnost si myslí, že kluci nebrečí a jsou vždy silní.
EMOgirls - dívky: bývají hodně smutné. Neusmívají se buď vůbec, nebo jen ve společnosti. Zásada ale je, že v soukromí smích neexistuje.
EMO obecně - Černé nehty, patka, tenisky, hranaté brýle, proužky, placky kapel, psaní deníčku, vlastní úpravy oblečení, smutný výraz ve tváři..
Oblékají si těsná trička a kalhoty. Malují si černé linky kolem očí a vlasy jim zakrývají často celý obličej. Převládá černá barva, ale nechybí ani doplňky v pastelových barvách. Oblečení doplňují motivy smrti - především lebky. Mají sklon k řezání zápěstí, snaží se to schovat pod rukávy. Poslouchají Seconhand Serenade, My Chemical Romance, Good Charlotte a další. Texty EMOskupin jsou plné smrti.
Co na to psycholog
Mezi vyznavače EMO patří především mladí lidé, mnohdy mladší 15 let. Blesk s dětskou psycholožkou Lenkou Čadovou hledal odpovědi na důvody celé hrozby.
Proč revoltují? Každá generace se chce odlišit od těch předchozích. Okolí jim nerozumí, mnoho nenabízí a oni pak nemají důvěru ani v rodiče, dokonce ani sami v sebe. Mládež v pubertě se vyžívá ve všem, co naštve a vyděsí rodiče. To mohou být právě i depresivní nálady a vydírání smrtí.
Jakouroli hraje internet? Doba je dravější a vliv internetových komunit na mladé, kteří nemohou mít vyhraněný názor na život, je obrovský. Možné i je, že silně emotivní nedospělý jedinec, který má sebevražedné sklony, právě takovou skupinu prostřednictvím internetu vyhledá. Souznění s dalšími podobně orientovanými lidmi mu dodá sílu svůj úmysl uskutečnit.
Existuje pomoc? Mladí nemají jasně danou úlohu v životě společnosti. Přírodní národy znají po staletí iniciační rituály, kdy si 'zkoušený' sáhne až na dno svých sil pod dozorem zkušených. My nic takového nemáme. Oni tápou a hra se smrtí je pak špatným výsledkem takového hledání. Možností může být citlivá pomoc rodičů, přátel.
Halfway through the night I wake up in a dream Echoes in my head Make every whisper turn into a scream
I dreamed I could fly Out in the blue Over this town Following you Over the trees Subways and cars I'd try to find out Who you really are
In the middle of the night Cool sweatin' in my bed Got the windows open wide Thinkin' about all the things you said
I wish I could fly Out in the blue Over this town Following you I'd fly over rooftops the great boulevards To try to find out Who you really are Who you really are
I wish I could fly now Wish I could fly now Wish I could fly now
I wish I could fly Around and around Over this town The dirt on the ground I'd follow your course Of doors left ajar To try to find out Who you really are
To try to find out Who you really are.
Překlad: Kéž bych uměla létat
Noc je v půli Probouzím se ze snu Ozvěny v mé hlavě Mění každý šepot v křik
Snila jsem o tom, že umím létat, Venku v modři Nad městem Letím za tebou Nad stromy Metrem a auty Pokouším se zjistit, Kdo doopravdy jsi
Uprostřed noci Je mi zima, ale potím se ve své posteli Mám otevřená okna Přemýšlím o tom, co jsi řekl
Kéž bych uměla létat Venku v modři Nad městem Letěla bych za tebou Letěla bych přes střechy Nad bulváry Abych snad zjistila Kdo vlastně jsi Kdo vlastně jsi
Kéž bych teď uměla létat
Kéž bych uměla létat Kolem dokola Nad městem Špínou na zemi Sledovala bych tvůj směr Pootevřenými dveřmi Abych snad zjistila Kdo vlastně jsi Abych snad zjistila Kdo vlastně jsi.
My Papa told me to stay out of trouble When you've found your man, make sure he's for real. I've learned that nothing really lasts forever I sleep with the scars I wear that won't heal They won't heal.
Cos every time I seem to fall in love Crash! Boom! Bang! I find the heart but then I hit the wall Crash! Boom! Bang! That's the call, that's the game and the pain stays the same.
I'm walking down this empty road to nowhere I pass by the houses and blocks I once knew. My Mama told me not to mess with sorrow But I always did, and Lord, I still do I'm still breaking the rules I kick it up I kick it down
Cos every time I seem to fall in love Crash! Boom! Bang! I find the heart but then I hit the wall Crash! Boom! Bang! That's my real middle-name It has always been the same That's the call, that's the game and the pain stays the same.
I still feel the heat Slowly fallin' from the sky And the taste of the kissing Shattered by rain Comin' tumblin' from behind And the wild holy war. I kick it up I kick it down
And every time I seem to fall in love Crash! Boom! Bang! I find the roses dying on the floor Crash! Boom! Bang! That's the tall, that's the game and the pain stays the same That's my real middle-name It has always been the same.
Překlad: Třísk! Bum! Prásk!
Táta mi dal radu do života "Až si jednou najdeš muže, ujisti se, že je to napořád!" Naučila jsem se, že nic netrvá opravdu věčně Spím s jizvami, které nosím a co se už nezahojí Už se nezahojí
Protože pokaždé, když se mi zdá, že jsem se zamilovala...třísk! bum! prásk! Najdu srdce, ale pak narazím na zeď...třísk! bum! prásk! Je to výzva, je to souboj, a bolest zůstává stejná
Kráčím nikam touhle opuštěnou cestou Míjím domy a sídliště, co jsem kdysi znala Máma mi říkala, abych nebyla smutná Ale já vždy byla, Bože, a stále jsem Stále dělám ty samé chyby
Najdu to Ztratím to
Protože pokaždé, když se mi zdá, že jsem se zamilovala...třísk! bum! prásk! Najdu srdce, ale pak narazím na zeď...třísk! bum! prásk! Je to mé pravé druhé jméno, pořád to bude takové Je to výzva, je to souboj, a bolest zůstává stejná
Stále cítím ten žár (pomalu se snášející z nebe) a tu chuť líbání Zničenou deštěm (řítícím se nám za zády) a tu bouřlivou svatou válku
Najdu to Ztratím to
A pokaždé, když se mi zdá, že jsem se zamilovala...třísk! bum! prásk! Najdu růže hynoucí na podlaze...třísk! bum! prásk! Pořád to bude takové
In a time where the sun descends alone I ran a long long way from home to find a heart thats made of stone
I will try I just need a little time to get your face right out of my mind to see the world through different eyes
Every time I see you oh I try to hide away but when we meet it seems I can't let go every time you leave the room I feel I'm fading like a flower
Tell me why when I scream there's no reply when I reach out there's nothing to find when I sleep I break down and cry
Every time I see you oh I try to hide away but when we meet it seems I can't let go every time you leave the room I feel I'm fading like a flower fading like a rose fading like a rose beaten by the storm talking to myself getting washed by the rain its such a cold cold town ooh its such a cold town
Překlad: Vadnu jako květina (pokaždé, když odcházíš)
V době, Kdy jen samo slunce zapadá Jsem běžela dlouho dlouhou cestu z domova Abych nalezla srdce, jež je z kamene Budu se snažit Potřebuji jen trochu času abych dostala tvojí tvář přímo z mé mysli abych viděla svět jinýma očima
Pokaždé, když tě spatřím, zkouším se schovat Ale když se potkáme, zdá se, že se od tebe nemůžu odtrhnout Pokaždé, když opouštíš místnost Cítím, že vadnu jako květina
Řekni mi proč ? Když zakřičím není tu žádná odpověď Když natáhnu ruku, na nic nenarazím Když spím, probouzím se a pláču
Pokaždé, když tě spatřím, zkouším se schovat Ale když se potkáme, zdá se, že se od tebe nemůžu odtrhnout Pokaždé, když opouštíš místnost Cítím, že vadnu jako květina Vadnu jako růže Vadnu jako růže
Bitá bouří Mluvím sama se sebou Očišťuje mě déšť Je to tak chladné, chladné město
I know there's something in the wake of your smile. I get a notion from the look in your eyes, yea. You've built a love but that love falls apart. Your little piece of heaven turns too dark.
Listen to your heart when he's calling for you. Listen to your heart there's nothing else you can do. I don't know where you're going and I don't know why, but listen to your heart before you tell him goodbye.
Sometimes you wonder if this fight is worthwhile. The precious moments are all lost in the tide, yea. They're swept away and nothing is what is seems, the feeling of belonging to your dreams.
And there are voices that want to be heard. So much to mention but you can't find the words. The scent of magic, the beauty that's been when love was wilder than the wind.
Překlad: Naslouchej svému srdci
Vím, že je něco za probuzením tvého úsměvu získala jsem o tom ponětí z pohledu tvých očí Postavil jsi lásku, ale ta se hroutí Tvůj kousíček nebe odměřuje čas k soumraku
Naslouchej svému srdci, když tě on volá naslouchej svému srdci, není tu nic jiného co můžeš dělat Nevím kam jdeš a nevím proč Ale naslouchej svému srdci předtím, než mu dáš sbohem
Někdy se divíš, jestli tento zápas stojí za to Všechny ty vzácné chvíle jsou ztraceny v odlivu Jsou odplaveny a nic není tak, jak se zdá Ten pocit náležitosti do tvých snů
Naslouchej svému srdci, když tě on volá naslouchej svému srdci, není tu nic jiného co můžeš dělat Nevím kam jdeš a nevím proč Ale naslouchej svému srdci předtím, než mu dáš sbohem
A jsou zde hlasy, které chtějí být vyslyšeny Tak moc ke zmínění, ale ty nemůžeš najít ta slova Ta vůně kouzla, ta krása která byla, když láska bývala divočejší než vítr Naslouchej …
Lay a whisper on my pillow, leave the winter on the ground. I wake up lonely, there's air of silence in the bedroom and all around. Touch me now, I close my eyes and dream away.
It must have been love but it's over now. It must have been good but I lost it somehow. It must have been love but it's over now. From the moment we touched 'til the time had run out.
Make-believing we're together, that I'm sheltered by your heart. But in and outside I've turned to water like a teardrop in your palm. And it's a hard winter's day, I dream away.
It must have been love but it's over now, it was all that I wanted, now I'm living without. It must have been love but it's over now, it's where the water flows, it's where the wind blows.
Překlad: (Musela to být láska... Ale teď je to pryč)
Umístit šepot na můj polštář Opouštět zimu na zemi Vstávám osamocená, v tomto vzduchu ticha V ložnici a všude okolo Dotkni se mě teď, zavřu oči a budu si snít
Musela to být láska, ale teď je to pryč Muselo to být dobré, ale já to nějak ztratila Musela to být láska, ale teď je to pryč Od okamžiku jsme se dotýkali, dokud čas nevyprší
Předstírání, že jsme spolu Že se ukrývám za tvé srdce V a venku já zahnula do vody jako šperk ve tvaru slzy na tvé dlani A to je těžký zimní den a budu si snít
Musela to být láska, ale teď je to pryč To bylo všechno, co jsem chtěla, teď žiju bez Musela to být láska, ale teď je to pryč Je to tam, kde voda teče Je to tam, kde vítr fouká
Toto je příběh z dávných časů. Z času mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami. Jen jeden člověk se jim dokázal postavit. Herkules! Herkules vládl magickou silou, jakou do té doby svět neviděl. Ta mohla být překonána pouze silou jeho srdce. Cestoval zemí všude tam, kde se objevili přisluhovači jeho všemocné nevlastní matky Héry. A kdekoliv se objevilo zlo, kdekoliv trpěli neviní, tam se objevil i... Herkules!
Tato role pomohla prolomit ledy ve světě filmu Kevinu Sorbovi, jenž natočil v roce 1994 celkem pět filmů o Herkulovi a v roce 1995 pak i stejnojmenný seriál. Se svojí výškou 191 centimetrů a se svými vypracovanými svaly se na tu postavu dokonale hodil. Díky této roli se naučil mnohé bojové umění a dokonce některé díly seriálu sám napsal a byl jejich producentem. Často při scénáři vymýšlel nové bojové triky a pózy, jenž byly v budoucnu použity jinými herci v dalších filmech
Jako fanda do fantasy tohohle Herkula prostě zbožňuju. Ty kreslení a novější ( vůbec se mi nelíbil Herkules v New Yorku s Arnoldem) prostě nejsou ono. Tohle je prostě originál a legenda.
