24.Červenec 2008,20:57
Ano, trošku zvláštní nadpis, které je úplně normální v poměru k mému infantilnímu chování. Spousta lidí, kteří mě znají, by si teď mohla říct, že se zase pokouším nějak upoutat jejich pozornost tím, že zase budu psát o tom, jak už mě to tady na tom světě nebaví a že jsem se rozhodla s tím vším skoncovat. Teď se mýlí, protože jinak by v nadpise stálo: Říci "Sbohem"!

Ne, pokouším se touhle cestou rozloučit a popřát krásný zbytek prázdnin těm, který jsem to nestihla. Nebudu teď doma skoro pět týdnu, mám jaksi dlouhou dovolenou. Prvně Chorvatsko, pak letní tábor v Otaslavicích. Budou mi někteří chybět, hlavně ti, se kterými se doopravdy neuvidím celých pět týdnů. Trošku melancholie, ale dá se to přežít.

I když ale nebudu připojená na netu, tak nebudu ve psaní zahálet. Pokusím se si zapsat všechno, co se zajímavého se stane, a pak to sem přilepit. Ať taky ostatní z toho něco mají. Spousta lidí se ráda patlá v mým životě, takže tohle by snad pro mě bylo lehčí. Každopádně mám všechny ráda a doufám, že se za pět týdnů uvidíme.
 
 
kategorie: André aneb To je můj život
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
23.Červenec 2008,17:11

Saigon, konec 20. let. Patnáctiletá francouzská školačka se vrací z prázdninového pobytu na venkově u matky. Na přívozu přes Mekong upoutá pozornost bohatého mladého Číňana a ten jí nabídne odvoz do Saigonu. Již během společné cesty do města mezi nimi vzniká výrazné napětí, jež záhy přerůstá v intenzivní vztah - spíše erotický, než citový. Nezkušená dívka, pocházející z nemajetných poměrů, začíná prostřednictvím svého sedmadvacetiletého přítele objevovat svět fyzické lásky i svět peněz. Zatímco Číňan zcela propadá jejímu kouzlu a zamiluje se, dívka stále dává najevo, že ji k němu váží jen sex a peníze. Styky mladičké bílé dívky se světáckým Číňanem ale nemohou zůstat dlouho utajeny. Mladík je podle tradice zaslíben čínské nevěstě z nejlepších kruhů, jiný sňatek by ho vyloučil z otcovy závěti. Dívka se stává terčem útoků matky a staršího bratra, kteří ovšem přes svůj odpor a opovržení neváhají těžit z Číňanovy štědrosti. Vztah francouzské dívky a jejího čínského milence je předem určen k zániku, ale když se dívka po mladíkově svatbě vrací s rodinou do Francie, nahlížíme poprvé za masku její zdrženlivosti - přese všechno ji k milenci poutal i silný cit.

Mých pár slov k filmu:
Kdo v tomhle filmu hledá romantiku, tak se plete. Milenec se dosti v mnoha věcech podobá Lolitě, i když ta byla učiněná mrcha a hlavně obě hrdinky nelze srovnávat. Tahle mladá dívka zpočátku mladého Číňana jen zneužívala a těšila se z touhy po sexuálním uspokojení, i když věděla, že on ji miluje, což ho ničí. Teprve až úplně na konci ji došlo, že svoji lásku k němu přehlížela. Teprve až bylo pozdě, začala všeho litovat.
Ano, musím přiznat, že patnáctileté dívky jsou hodně naivní a myslí si, že můžou mít všechno, co si zamanou. Film je typickou ukázkou jejich psychiky. Ale na druhou stranu je tu neobětovaná láska mladíka, který by byl ochoten se vzdát všeho (rodiny, bohatství, pověsti), jen kdyby ho ona milovala. Taká sladká ironie.
 
kategorie: Filmová kartotéka
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
21.Červenec 2008,16:14
Jako by tomu čert nechtěl, tak se v poslední době na mnoha webových stránkách a blogách mých přátel roztrhl pytel s nálepkou Konspirační teorie. Vypadá to jako nějaké epidemie, které postihuje dané objekty nezávisle na sobě. Nikdy se neviděli, nikdy si nepsali, nikdy nic od sebe nečetli, ale přesto se v poslední době zajímají stejných tématem. Konspirační teorie. Tohle se na mě hrne snad ze všech stran a začíná mi z toho brnět hlava. Kdyby tam aspoň bolela..

Snad by nebylo na škodu, pro laiky, trošku vysvětlit, co to jsou vlastně Konspirační teorie, protože i já, kdybych si to nevyhledala, stále nevím, oč tu vlastně kráčí. Začneme už v podstatě těch dvou slov.
Dle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost jsem zjistila, že 'konspirační' je má základem slovo 'konspirace', jenž má význam jako 'spiknutí či komplot'. (Bože, že ti spiklenci se pletou do všeho, co?)
'Teorie' jsou zase (cituji) 'systém věděckých principů zobecňujících empirické poznání nějakého úseku zkušeností' či 'systém zobecněných (a verifikovaných) poznatků nějaké vědecké oblasti' nebo 'soubor pravidel nějaké oblasti umění nebo nějaké dovednosti'. (Ajajaj, už se v tom ztrácím.)
Takže tu potom vyplyne, že se věda a pravidla nějak spikly za účelem nějakého poznání. To už je teda pořádný chaos v mé budce mozkové, ale stále to vlastně plně neudává, co tím básník chtěl vlastně říci. Postrádá to hlavu a patu. Zkusme se podívat, jak se dají použít obě slova dohromady.


Stáhnuto z webových stránek wikipedie.cz:

Konspirační teorie (či spiklenecké teorie, teorie spiknutí) je názor na libovolné téma, který předpokládá, že jistá skupina lidí vědomě a tajně působí (připravuje spiknutí) v neprospěch zbytku společnosti.

Vyznavači konspiračních teorií si obvykle myslí, že touto skupinou je vláda, představitelé tajných organizací (i těch imaginárních), jedné či více společně působících korporací nebo představitelé určitých národů či náboženství, občas i mimozemské civilizace.

Existuje celá řada konspiračních teorií, od celosvětových sil ovládající státy přes celostátní či profesionální. Obvykle chybí přesvědčivé potvrzující nebo vyvracející důkazy, často je však možné hovořit o různých stopách, podezřeních či možnostech.

Některé konspirační teorie:
HIV vytvořen záměrně v laboratořích USA
Američtí astronaute nepřistáli na Měsíci
Vedení války USA s Japonskem byla od začátku jen záminka pro americkou vládu ke svržení jaderných hlavic na Hiroshimu a Nagasaki a otestování tak jejich účinnosti
Sametová revoluce byla předem domluvena a nařízena KGH a StB
Nehoda a smrt princezny Diany
Vládnoucí elity v (domněle) demokratických zřízeních záměrně manipulují voliče k znechucení a apatii
Útoky z 11. září zosnovala americká vláda
Židobalševismus

Už jen USA figuruje ve čtyřech nejznámějších teorií probíraných na českých stránkách. U 11. září je uveden i odkaz na daný výpis o tomhle tématu. Zajímavé.


Tak teď je v tom větší guláš, co? Už to není jen věda a umění, ale i vláda, co se proti nám spiklo. Není, jak je to u vás, ale stále pořád nedokážu pochopit hlubší podstatu Konspiračních teorií a zdá se, že chci ponechat svůj mozek v jisté nevědomosti ohledně tohoto tématu. Díky těmto teoriím se neustále dohaduje mezi sebou masa lidí, kteří mají svůj názor a ostatní to dle nich prostě nechápou.
V jistém smyslu je vždy malá pravda v základu každé teorie, ale zbytek jsou jen chabé dohady a 'iluze' lidského mozku. Můžeme tvrdit, že některé jsou vědecky podložené a byly na to vypracovány dané studie, ale dle mého názoru věty jako 'jistí velmi významní vědci určili' nebo 'nejmenovaná světoznámá organizace' moc lidi nepřesvědčí, že tomu tak je.
Pokud je některá teorie pravdivá, tak by to ti vědci, organizace i vláda měla dát vědět celému světu a ne se s tím někde piplat v rohu, kde to nikomu nepomůže. Tohle 'tutlání v zájmu lidstva' je prostě blbost, akorát to způsobuje horlivé debaty politiků a slovní válčení mezi zeměmi. Myslím si, že by se 'ti nahoře' měli probrat z mocenského opojení a trošku pohlédnout pod sebe na ztrápené obyvatelstvo. My máme právě vědět, co se děje, a ne se nechat zmást tisíci Konspiračních teorií, ze kterých obyčejný člověk má jen pocit, že je využíván a ničem. Na tím by se měl každý zamyslet..

Tento článek nenaráží na žádné další články na jakýchkoliv webových stránkách či myšlenky jiných lidí, ale jen pouze obsahuje slova, která přesně popisují, co si autorka článku o daném tématu myslí, a v zásadě nebyla napsána k rozpoutání další z mnoha autorských válek, jenž se u tohoto tématu hojně objevují. Pokud máte nějaké připomínky nebo doplňující informace, podělte se o ně a napište do komentářů. Decentní diskuze (lehká výměna názorů) vítána.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
20.Červenec 2008,21:38
Dílo s českým názvem Zápisky mrtvých, což vlastně není přímo přesný překlad, ale zní to líp, je takovou menší předělávkou jednoho nedokončeného pokusu o trošku krvavější drama, jenž jsem pojmenovala The Vampire Kiss (Polibek upíra). Jen pouhý rozdíl mezi názvy Zápisky mrtvých a Polibek upíra ukazuje, že obě díla jsou úplně o něčem jiném a zároveň spolu nemají nic společného. Ale zdání klame. Ve skutečnosti jsou si díla naprosto totožná svým obsahem,jen se liší dramatičností děje a množstvím prolité krve.

Zdá se však, že předělat původní dílo do lepší a okázalejší formy je složitější než jsem si představovala. Už úvodní prolog je vlastně formou chaotického zápisu o hlavní postavě,jenž je formulována monologem třetí neurčité osoby, která neočekává žádný zpětnýkontakt. Původní pojetí opravdových zápisků, jenž obyčejný poutník zaznamenává vlastní krví životní cestu hrdinky, je trošku podobné hororovým podtextům a odvádí pozornost od děje, jelikož poutník do toho vkládá své pocity a emoce až příliš. Chci to předělat na obyčejný příběh, který bude prokládaný částmi poutníkova deníku stejně jako je zpracován prolog. Bude to hodnocení momentální situace a pozastavení se nad tím, co by se mohlo stát, kdyby se hrdinka rozhodla věc udělat jinak. Bude to spíš takové rozšíření původní verze.

Zatím jste si mohli první tři části prologu (Život či fantazie?, Další bezesná noc a Oheň a síra)přečíst v kategorii Myšlenky, slova a věty, kde to bylo pojato jako provokace k dané situaci v mém životě. Bohužel však nesplnily očekávání a nikoho nepřinutily se nad tím pořádně zamyslet a něco k tomu napsat. Teď už jsou zařazeny pod správnými názvy do kategorie, kam patřily už od začátku, a to do Že by příběh na pokračování? Postupem času se pokusím přidat další části, jenž dokončí takové malé shrnutí celého díla. Pro informaci už budou jen dvě.

Ano, mnohým jsem slíbila, že se zaměřím na dokončení děl Léto a Láska z divadla, ale nějak mi moje fantazie zase ulítla do jinačí části lidského vnímání, že prvně zkusím pokračovat v předělávce a pak potom, co z toho vyleze, se vrátím ke zbytku.
 
kategorie: André aneb To je můj život
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
20:42

Natalie Portman se jako jediné dítě rodičů Avnera (lékař, odborník na léčbu neplodnosti) a Shelley (výtvarnice) narodila 9. června 1981 v Jeruzalémě v Izraeli. V této zemi se však příliš dlouho neohřála, poněvadž v jejích třech letech se celá rodina přestěhovala do Marylandu v Americe. Po dalších šesti letech se ovšem přestěhovali znovu, tentokrát na Long Island v NewYorku, kde Natalie žije společně se svým pejskem Charliem dodnes. Když jí bylo jedenáct let, vyhlédla si ji módní agentura a Natalie Portman se vrhla do světa modelingu, díky kterému se později dostala ke svému filmovému debutu ve filmu Leon.

Leona natočila, když jí bylo pouhých dvanáct let. Psal se rok 1994. V té době si své rodné příjmení Hershlag změnila na Portman, což bylo dívčí jméno její babičky. Film Leon byl velice kladně ohodnocen filmovými kritiky a Natalie díky svému nespornému hereckému talentu a přesvědčivém výkonu za roli Mathildy získala ocenění \'Young star awards\' jako nejlepší herečka v dramatu. Tato role ji vynesla mezi nejzářivější hvězdy její věkové kategorie a nabídky se jen hrnuly.

V roce 1995 si Natalie Portman zahrála ve dvou filmech - \'Ve vývoji\' a \'Nelítostný souboj\'. V roce 1996 následovaly tři filmy. Prvním z nich byl muzikál \'Všichni říkají miluji Tě\', kde se Natalie Portman objevila po boku skvělých herců jako např. Goldie Hawnové, Alana Aldy a Woodyho Allena.

Následoval film Nádherný holky, ve kterém si podle kritiků zasloužila Oscara. Bohužel se tak nestalo. Po filmu \'Mars útočí\' následovala tříletá pauza, během které se Natalie objevila pouze v divadelní hře na Broadwayi - Deník Anny Frankové, a byla velice kladně ohodnocena filmovými kritiky.

Přišel rok 1999 a v kinech se objevil první díl nové trilogie Hvězdných válek - Star Wars, epizoda I - Skrytá hrozba, ve kterém role královny Padmé Amidaly Natalii katapultovala mezi nejzářivější hvězdy Hollywoodu a mezi nejlepší herečky na světě. (Bylo jí teprve něco přes 16 let ! ). Trilogií Star Wars měla Natalie zajištěnou práci na dalších šest let dopředu. Ovšem Natalie Portman nezahálela a během roku 1999 natočila ještě dva další filmy, Kdekoliv jen ne tady! (Anywhere but here) a Jdi za svým srdcem (Where the heart is).

Během let 2000-2001 opět následovala herecká pauza. Natalie hrála pouze v divadelním představení \'The Seagull\'. Avšak další skvělé filmy na sebe nenechaly dlouho čekat.

V roce 2002 se do kin dostal druhý díl Star Wars - a sice epizoda II - Kloony útočí. Tento film sice kritici \'zdrbli\', ale Natalie jen potvrdila svůj post skvělé herečky a krásné mladé ženy. Už v té době se šuškalo, že Natalie Portman dostane roli ve filmu Návrat do Cold Mountain, a skutečně, o rok později (tedy v roce 2003) se Natalie v tomto filmu skutečně objevila, i když jen ve vedlejší roli.

Roku 2004 se opět setkala na plátně s kolegou z Cold Mountain - Judem Lawem, a sice v cenami ověnčeném filmu Na dotek (Closer). Za svůj skvělý výkon si dokonce vysloužila Zlatý Glób v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli, jelikož v roli záhadné Alice (Jane) byla prostě skvělá. V témže roce Natalie také natočila skvělou romantickou komedii Garden State.

Roku 2005 se Natalie objevila ve filmu Free Zone a téhož roku měl do kin přijít očekávaný snímek V jako Vendeta (V for Vendetta), který byl ale kvůli teroristickým útokům v Londýně z léta toho roku přesunut až na jaro roku 2006. V květnu 2005 také do kin přichází poslední část trilogie hvězdných válek - Star wars, epizoda III - Pomsta Sithů.

Od té doby jako by se s novými filmy roztrhl pytel :-) V roce 2006 Natalie Portman dokončila film Goyovy přízraky (Goya\'s Ghosts), režírovaný českým režisérem Milošem Formanem. Na jaře 2006 jsme se také konečně dočkali premiéry filmu V jako Vendeta, který měl veliký úspěch a byl to kasovní trhák nejen v USA.

Natalie Portman ohlásila hned několik nových flmů - My blueberry nights a The other Boleyn girl a v roce 2008 možná Natalii uvidíme ve čtvrtém pokračování Indiana Jonese, kde by si měla zahrát dceru Harrisona Forda.


Informace o herečce zkopírované z stránek osobnosti.cz
 
kategorie: Filmová kartotéka
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
09:51

Před čtrnácti lety spatřil světlo světa Leon, podle některých vrchol kariéry Luca Bessona, jenž popisuje příběh zabijáka, který se ujme mladé dívky, když ji je zavražděna rodina a ona se rozhodne pomstít smrt svého mladšího bratra. Svému autorovi tento film pootevřel vrátka do Hollywodu a vyvolal nadšení i odpor – a zejména dal filmovému světu Natalii Portmanovou.

Kamera letí nad Atlantským oceánem, vodní hladinu ale záhy vystřídá pobřeží a známé budovy New Yorku... Působivý úvodní záběr filmu Leon symbolizuje nejen Bessonův návrat od podmořských dokumentů Atlantis k městským příběhům, ale také touhu vymanit svůj talent z evropského kontinentu a zaujmout i v Novém světě. Režisérovu odvahu posílilo, že zatímco se potápěl do mořských hlubin, vyplodil Hollywood remake jeho hitu Brutální Nikita a přinesl důkaz, že ve Spojených státech jsou na Bessonovu vlnu naladěni. Leon je tedy sice film francouzský, ale mluví se v něm anglicky, odehrává se v New Yorku, a přestože svým stylem evropský původ nezapře, inspirace americkými akčními filmy z něj vyloženě trčí.

 

Hledá se vrah

Luc Besson si jednou všiml mohutného muže, který byl i v parném létě oblečen do dlouhého kabátu, v ruce držel obrovskou brašnu a vyčkával v temném průchodu. „Šlo evidentně o zabijáka,“ dovtípil se režisér. „A já si hned v duchu začal představovat obsah jeho tašky i osudy lidí, s nimiž měl za úkol skoncovat.“ Z inspirativního ‚setkání‘ vzešla nejdříve epizodní postava čističe Viktora v Brutální Nikitě, jíž se zhostil Jean Reno. Když později Besson tomuto herci a příteli slíbil napsat scénář přímo na tělo, napadlo ho odpíchnout se právě od Viktora – a zrodil se jeho ‚vzdálený italský bratranec‘ Leon.

Besson původně nechtěl film režírovat, když ale scénář dokončil, uvědomil si, že svůj ‚malý klenot‘ nedokáže přenechat nikomu cizímu. V tu chvíli musela jít stranou slabost pro Rena. S těžkým srdcem mu sdělil: „Mám dvě zprávy. Dobrá je, že jsem pro ten film našel režiséra. A ta špatná, že jím budu já, což znamená, že zkusím najít herce, který bude pro roli nejlepší.“ Besson pak sestavil seznam možných představitelů, mezi kterými nechyběli Robert De Niro, Al Pacino nebo Mel Gibson. Když se ale s každým z nich sešel, zjistil, že všechny ty hvězdy sice mají zájem, těžko by se však Leonovi věnovaly na sto procent. Nakonec se tedy k Renovi, který se od té doby objevil ve všech jeho filmech, ještě rád vrátil.

Roli prohnilého policisty Stansfielda přijal Gary Oldman, jenž se na natáčení začal těšit dřív, než si vůbec přečetl scénář. Zbývalo tedy to nejtěžší a zřejmě nejdůležitější – obsadit třetí herecký pilíř filmu, představitelku dvanáctileté Mathildy, která u Leona najde útočiště po smrti své rodiny.

 

Hra o Natalii

Už se zdálo, že je vybráno, ale favorizovaná patnáctiletá herečka Liv Tylerová začala Bessonovi najednou připadat moc dospělá a hlavně vysoká. Hledání tedy začalo nanovo a jen několik týdnů před plánovaným začátkem natáčení se do hry vrátila dívka, kterou při prvním kole konkursu poslali domů dříve, než vůbec stačila cokoli předvést – byla prý moc mladá. Když ale konečně dostala šanci před kamerou, okamžitě všechny přesvědčila. Jmenovala se Natalie Portmanová a bylo jí v té době teprve jedenáct.

Radost filmařům však trvala jen do chvíle, než si Nataliini konzervativní rodiče přečetli scénář, podle nějž by se měla postava jejich dcery zamilovat do postaršího muže a učit se od něj zabíjení. „Dost je šokoval,“ vzpomíná Luc Besson, který už si ale tehdy nedovedl v roli Mathildy představit nikoho jiného. „Nastínil jsem jim, jaké malé změny jsem ochoten udělat, a začala těžká vyjednávání.“ Režisér zvítězil ve chvíli, kdy úzkostné Portmanovy přesvědčil, aby dceru alespoň nechali si scénář přečíst – to se hned nadchla a žadonila u rodičů tak vytrvale, až je zviklala. Uvědomělá Natalie ale měla také jednu výhradu: odmítala vzít do ruky cigaretu. Její nevoli propagovat kouření mladistvích Besson zlomil, když se společně dohodli na výchovné variantě, kdy Mathilda bude v úvodu filmu kouřit jen proto, aby posléze přestala.

 

Trable s New Yorkem

Jak poznamenává Jean Reno, „v Paříži i většině dalších měst by Leona brzy odhalil zvědavý domovník.“ Pro vražedného podivína tedy neexistuje vhodnější město než anonymní New York. Dělat snímek v Americe je ale pro evropské filmaře drahý špás, proto se rozhodli tu točit jen exteriéry (někdy dokonce bez patřičných povolení) a scény na jediné chodbě. Zbytek vznikal v pařížském studiu, kde iluzi pomáhalo ateliérové pozadí o ploše několika set čtverečních metrů, které za okny tvořilo věrohodné newyorské panorama, a také dvě tuny rekvizit včetně telefonů, zásuvek nebo televizorů, jež filmaři v zájmu dokonalé souhry reálií převezli přes oceán. Když tedy Mathilda v New Yorku žadoní, ať ji Leon pustí do bytu, ten reaguje za týmiž dveřmi, ale v Paříži a o půl roku později. „Takový postup je běžný,“ vysvětluje režisér. „My jsme jen ale takhle dělali v podstatě celý film a nároky na hlídání kontinuity byly extrémní.“

Mnohem větší problém spojený s Amerikou však přišel až o pár měsíců později při testovacích projekcích. Reakce losangeleského publika byly často dost pohoršené a hollywodští distributoři naznačili Bessonovi zcela jasně: „V téhle podobě uvedeme Leona nanejvýš ve stovce kopií, ale když vystřihnete pár kontroverzních scén, můžeme se bavit klidně o desetinásobku.“ Režisér se podřídil, a protože nechtěl pokoušet ani domácí publikum, podrobil stejným zásahům raději i evropskou verzi.

A co vlastně Američanům tak vadilo? Proti srsti jim byl zejména vztah dvanáctileté Mathildy k Leonovi; lolitovský motiv a sexuální napětí řadě diváků i kritiků připadaly nechutné a podle některých se Bessonova manipulace s herečkou blížila dětskému pornu. Ten však pedofilní narážky odmítá: „Možná jsem si s tím motivem trochu moc pohrál, ale jenom abych upoutal divákovu pozornost. Pokud ve vás film vyvolává úchylné myšlenky, jste to asi vy, kdo není v pořádku, ne já.“

Natalie Portmanová se nicméně opravdu stala svého druhu sexuální ikonou – a mezi fanoušky se bohužel našli i starší pánové, kteří měli potřebu dát jí své vzrušení najevo. „Jednou se mi do rukou dostal dopis od jednoho z nich,“ vzpomíná. „Od té doby přede mnou rodiče poštu úzkostlivě střežili.“ Ačkoli byla na Leona pyšná, tahle zkušenost ji přece jen poznamenala. Když přišly další filmové nabídky, raději se vyhýbala všem s erotickém nádechem, odmítla tak titulní úlohu v Lolitě i role v Ledové bouři či ve volném pokračování Hříšného tance.

 

Mathilda žije

V den premiéry stály před všemi pařížskými kiny, které Leona promítaly, dlouhé fronty i na dopolední představení. Část Francouzů se však ohradila proti tomu, že Besson proti Hollywodu nebojuje, ale naopak jeho styl zbaběle imituje. Když pak snímek získal sedm nominací na ceno César, ovšem z udílení odešel zcela s prázdnou. Besson tuto ‚nespravedlnost‘ nesl dost těžce a dokonce se neubránil pláči.

Leon se nakonec prodal do 70 zemí a režisér se po čase rozhodl uvést i delší verzi, do níž vrátil 26 minut vystřižených scén. Na některých DVD edicích (ovšem ne na té české) tak máte možnost vidět, jak Mathilda prosí Leona, aby ji připravil o panenství, pije alkohol, hraje s pistolí ruskou ruletu a dokonce zabijákovi pomáhá při jeho akcích. A to si představte, že podle původního scénáře měla dívenka při tréninku používat místo painballových kulek ty skutečné, svléknout se před Leonem do naha, při polibku vyžadovat zapojení jazyka a v závěrečné scéně to byla ona, kdo sebevražedně odpálí granáty připevněné na svém těle.

Ve výsledné verzi ale přežila – a Besson před pár lety sliboval pokračování, v němž by dospělá hrdinka převzala po Leonovi živnost. Sequel podmiňoval účastí Portmanové, a ta chtěla začít natáčet hned, jak skončí její povinnosti spojené se Star Wars. „Scénář je tak skvělý, že kvůli němu oželím plánovanou pauzu,“ nechala se dokonce slyšet. Dnes už ale málokdo věří, že k natáčení kdy dojde – a vzhledem ke klesající kvalitě Bessonových filmů je to nakonec možná lepší než riskovat, že se nebohý Leon bude otáčet v hrobě.


Upravená recenze z časopisu Premiére č. 73, rok 2006



 
kategorie: Filmová kartotéka
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
19.Červenec 2008,23:42
Dnešek byl jak typický stereotyp, který už je tak ohraný, že to v jistých chvílích vyvolává dojem poškrábané desky, jenž se zadrhla a hraje stále dokola ve vyjeté rýze. Stejná práce, stejné místo, stejný čas a obyčejný život jedné tiché duše. Říkám si, jestli to mám vůbec zapotřebí si takhle žít. V prázdném bytě občas člověka napadají různé myšlenky, jenž v choré mysli nezanechají skoro žádné patrné stopy, že tam vůbec byly.

I když jsem si předem naplánovala dost činností, že by mi to mělo zaplnit celý den, najednou mi zbylo tolik času, že jsem ani nevěděla, co dělat dál. Pokoušela jsem se něčím zabavit, najít něco proti nudě, ale nic mě neuspokojilo. Pak mi zbylo jen bezduché chození po bytě a kontrolování každé drobnosti, kterou jsem mohla přehlídnout. Jediné, co jsem opravdu nechtěla, bylo myslet. Někdy to dost bolí.

Musela jsem se vrátit aspoň ke čtení. Mám rozečtenou jednu knihu od autora jménem Garth Nix. Typický spisovatel fantasy příběhů, které jsou plné magických bytostí, neohrožených hrdinů a kouzel a kde dobro vždy zvítězí nad zlem. Čtu Abhorsenku, které sice není nejhorší, ale znám i lepší. Je to takový malý zákusek před spaním. Někdy by to bylo "zajímavý", kdyby takový byl i reálný svět.

Večer jsem zase sledovala oblohu. Dnes měsíc vystřídala hustá dešťová mračna, která křižovala nebe tak, že nebylo vidět nic jinýho. Taká skoro romantika, jen kdyby se to sledovalo ve dvou. Klasická chvíle na normální povídání, všechno vyvolává příjemné prostředí a jemná atmosféra bezpečí. Stačil by pes nebo kočka. Takový tvor by si s vámi v klidu poseděl a né, jak ty moje malý potvory, který při každé příležitost opustit svoji klec, začínají zdrhat. Chtělo by to něco inteligentního.
 
kategorie: André aneb To je můj život
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
00:00

Recenze z internetu:

Někdo by si mohl myslet, že Donnie Darko je typický puberťák. Jenže Donnie je zklamaný kluk, trpící vizemi o obrovském králíkovi, který se ho snaží dostat pod svůj zničující vliv.

Aby tomu zabránil, dopustí se činů, které ho přivedou až na psychoterapii. Přežije nesnáze středoškolského života i lásky a unikne bizarní smrti, která mu hrozí při pádu motoru z letadla. Donnie bojuje se svými démony, v přeneseném i skutečném slova smyslu, a prožívá příběhy, související s putováním v čase, s fundamentalistickými guru, osudem i machinacemi s vesmírem. Režii filmu má na svědomí Richard Kelly.


Můj vlastní názor:
Je to jen pár minut, co jsem se právě dodívala na Donnie Darko a musím přiznat, že mě dosti překvapil jak zpracováním a samotným dějem, tak i skvělým vykreslením charakterů hlavních postav a naprosto nečekaným závěr. Opravdu je to jeden z těch málo "psychických" filmů, kdy po jejich skončení člověk stále sedí v křesle a nevěří svým vlastním očím. Sedí, i když už doběhli i titulky a vůbec nedokáže pochopit, co právě viděl. Tak trochu šokující. Myslím si, že opravdu stojí za shlédnutí. Je to příběh plný napětí, fantazie, nadpřirozena, emocí a možná i touhy zachránit svět před možnou zkázou.



 
kategorie: Filmová kartotéka
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 4 komentářů
18.Červenec 2008,22:34
Dnes v noci je úplněk. Musím se přiznat, že mám z něj strach. Je v něm něco magického. Něco, co mě děsí. Okamžik jsem se dívala z okna a ten výjev (ať byl sebe krásnější a já u sebe nemám takovou techniku, abych ho mohla uchovat v určité podobě na delší dobu) ve mě vyvolal negativní emoce. Strach, obavy a tak trochu i smutek. Nedokážu to vysvětlit, ale bojím se toho. Cítím se sama a tak trochu i v nebezpečí. Ač je pro mě měsíc v jistém smysl okouzlující a velmi záhadný, na druhou stranu mě dost děsí a já se cítím bezmocná vůči hrozbě osudu. Tady v Brně skoro nikdy nevidím hvězdy, ale tu třpytivou kouli ano. Možná jsem částečně pod jeho mocí. Co já vím. Nechápu svůj strach. Bojím se. Děsí mě to.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
21:27



Tenacious D - Fuck Her Gently
This is a song for the ladies
But fellas listen closely

You don't always have to fuck her hard
In fact sometimes that's not right to do
Sometimes you've got to make some love
And fuckin give her some smoochies too

Sometimes ya got to squeeze
Sometimes you've got to say please
Sometime you've got to say hey

I'm gonna Fuck you softly
I'm gonna screw you gently
I'm gonna hump you sweetly
I'm gonna ball you discreetly

And then you say: „Hey I bought you flowers.“
And then you say: „Wait a minute Sally.“
“I think I got somethin in my teeth
Could you get it out for me“
That's fuckin teamwork

Whats your favorite posish?
That's cool with me
Its not my favorite
But I'll do it for you
Whats your favorite dish?
Im not gonna cook it
But ill order it from Zanzibar

And then I'm gonna love you completely
And then I'll fuckin fuck you discreetly
And then I'll fucking bone you completely
But then I'm gonna fuck you hard
Hard

Překlad:
Tohle je písnička pro dámy
Ale přátelé poslouchejte pozorně

Nemusíš ji vždy šukat tvrdě
Vlastně někdy to není správný dělat to
Někdy musíš dát nějakou lásku
A někdy se s ní, sakra, musíš mazlit

Někdy musíš zmáčknout
Někdy musíš říct „Prosím..“
Někdy musíš říct „HEJ..“

Budu tě šukat jemně
Narvu ti ho tam jemně
Budu tě šoustat sladce
Sbalím tě diskrétně

A pak řekneš „Hej, koupila jsem ti kytky“
A pak řekneš „Počkej chvilku, Sally.“
„Myslím, že mám něco mezi zubama
mohla bys mi to vyndat, prosím?“
To je, sakra, týmová práce

Jaká je tvá nejoblíbenější poloha?
Se mnou to je v pohodě
Moje není nejoblíbenější,
ale pro tebe to udělám
Jaký je tvý nejoblíbenější jídlo?
Neuvařím je
Ale objednám je ze Zanzibaru

A pak tě budu úplně milovat
A pak tě budu diskrétně šukat
A pak tě, kurva, celou zaplatím
Ale pak tě budu šukat tvrdě.
Tvrdě

Kreslené video:



 
kategorie: Moje hudba a vše kolem ní
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
17.Červenec 2008,22:22

Biografické drama s originální název Le Scaphandre et le papillon.

Motto: Dojemný, ale i humorný snímek o vůli, touze něco dokázat a sebereflexi muže, který se stal vězněm ve vlastním těle.

Krátký popis
Jean-Dominique Bauby byl úspěšný muž, na vrcholu svých sil. Vedl francouzskou pobočku časopisu Elle, měl dvě děti, peníze, milenky, a obdiv okolí. 8. prosince 1995 ho uvrhla těžká srdeční příhoda do hlubokého kómatu. Když se z kómatu dostal, všechny jeho motorické funkce byly nenávratně poškozeny. Uvězněn ve vlastním těle se nemohl hýbat, mluvit ani dýchat bez cizí pomoci. Jediné, čím mohl na svém bezvládném těle hýbat, bylo jeho levé oko, které se stalo jeho spojením s vnějším světem, s lidmi,se životem... Mrkáním oka upozorňuje na písmenka abecedy, kterou mu stále dokola opakují lidé okolo něj, tvoří slova, věty, celé stránky... Svým okem nakonec píše autobiografickou knihu „Skafandr a motýl“. Zpoza skafandru, ze kterého se nemůže hnout, Jean-Do ve filmu někdy humorně, sarkasticky a s nadhledem, někdy dojatě a s rozčarováním popisuje svůj život před nehodou, život, který může skrze slova prožít znovu a svůj současný život zúžený na vidění jedním okem. Náhradou je mu vysněný imaginární svět, jediné místo, kde se hýbe a ve kterém může dělat, co chce, kde chce a s kým chce, kde létají motýli...


 
kategorie: Filmová kartotéka
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
22:03
Konečně mám čas na svoje přátele. Je to, jako kdybych se zbavila nějakého těžkého břemene. Můj neustálý myšlenkový pochod nad smyslem života mě tak zaměstnával, že jsem se ani nezabývala ničím a to mě ničilo. Hodně mi to bralo a vůbec nic nedávalo. Teď je to trochu jinačí. Zvládám všechno, co si předem naplánuju, a i když nějak nestíhám, stihnu si to včas předělat, takže i s menším časovým deficitem všechno vyjde.

Snažím se myslet optimisticky a docela se to daří. Hlavně díky lidem, které znám a kteří jsou pro mě všechno. Pomocí nich se mi líp na tomhle světě dýchá, žije a hlavně přemýšlí. Můžu jimpoděkovat a stejně to bude pořád málo, protože je to pro mě hodně. Slovy se to nedá popsat. Musíte to cítit. Jinak to nejde. Ten, kdo je mým přítelem, je pro mě vším a nikdy nedovolím, aby mu někdo ublížil, protože by musel prvně přejít přese mě.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
20:38
Počasí mě dneska zase docela překvapilo. Deštivo, deštivo a deštivo, to že má být léto? Ale zase na druhou stranu se to někdy hodí, aby trošku sprchlo a nebylo pořád takový děsný dusno. Taky není na škodu ani malá procházka v dešti. Čistý vzduch, všude kolem voda a optimistická nálada. Skvělá příležitost na tanec. Kdo to nezkusil, tak nezná.

Docela jednoduchý. Najít si příjemný místo, kde vás nikdo neruší. Mít se sebou skvělou muziku, u který se zaručeně uvolníte. Naladění na správné vlně, která je plná jen optimistickým myšlenek, že jich já mám zatraceně málo. Jo, takhle jsem se dneska pobavila, když jsem se vracela od Zuzanky, se kterou se strávila příjemný odpoledne.

Chybělo mi spousta věcí, ale teď jsem nějak lehčí a uvolněnější. Zmizela ta zatracená tíha myšlenek a já prožila docela příjemnej den.
 
kategorie: André aneb To je můj život
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
16.Červenec 2008,20:51
Už několikrát mi bylo nezávisle na sobě od spousty lidí řečeno, že bych se měla změnit hlavně ve svém chování a pohledu na svět. Kdysi jsem jednu takovou změnu podstoupila, ale nebylo to tak do hloubky, aby to byla nějak patrná změna. Dnes jsem se zbavila minulosti pomocí ohně a spálila jsem všechno, co mi ji připomínalo. Vrátila jsem se domů začmoudlá až za ušima a byla jsem cítit, jako kdybych prolezla komínem v udírně.
Následovalo pár dalších změn. Jednou bylo promazaní telefonních čísel a některých zpráv v mým mobilu, druhou zase podobná průprava v e-mailových schránkách a poslední byla tady na webových stránkách. Vymazala jsem svoji minulost i část přítomnosti, což je konkrétně divadelní spolek, z kterého jsem se rozhodla dobrovolně odejít. Nechci už trápit jeho členy a už jsem natropila tolik hloupostí, že je čas odejít.
Bude ze mě lepší člověk osvobozen od tíživého kamení života. Mohu se zaměřit na svoji práci, na psaní, na školu a na svoje přátele. Už dlouho jsem všechno zanedbávala, teď budu mít aspoň na všechno čas. Tak na nový začátek, další skvělou epizodu svého života..
 
kategorie: André aneb To je můj život
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
08:12

... v originále nazván Nae meori sogui jiugae, je působivý příběh mladé dívky z dobré a honosné rodiny, která se bláznivě zamiluje do jednoho ze zaměstnanců svého otce. Přestože je zklamaná ze svého předchozího vztahu, probudí v ní náhodné setkání s mladým tesařem hluboké city. Zprvu nepřístupný mladík podlehne jejímu nevinnému kouzlu a společně překonají společenské rozdíly, vezmou se a odstěhují se na venkov.

Ačkoliv zní tento příběh jako z pohádky, vyústí do kruté reality. Do reality, kterou připravil osud, zcela nečekaně a zcela radikálně. Ale... i když paměť vypíná, hluboký cit zůstává. Tento silný příběh je nejen o lásce, ale také o obrovské síle a víře. A o tom, že zapomenout se nedá, i když tomu osud chce jinak.

 
kategorie: Filmová kartotéka
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
02:48
Lehká předělávka vlastního dramatického díla s názvem Polibek upíra (The Vampire Kiss) a tohle je třetí část prologu:


'V dálce planou výstražné ohně, u nichž se lovci připravují na svoji kořist. Brousí si meče, leští sekery a počítají šípy. Kde jsou ty časy, kdy na zlo platilo stříbro a obyčejný kříž? Stačil dřevěný kolík dobře mířený do srdce. Přesná rána, jenž čistě usekla hlavu. Troška svěcené vody, která rozežrala kůži až k masu. Časy se mění, ale dobro se uchyluje zpátky ke starším a primitivnějším zvykům. Dnes dej ale pozor, jsi na seznamu.
Stojíš u pomníku, jenž dřív býval milníkem v tvém lidském životě. Tam, kde se střetávala tvoje minulost s přítomností a razila si cestu do budoucnosti. Památka na dobu, kdy jsi v jednom okamžiku všechno ztratila, ale zároveň získala úplně nový život se spoustou možností se rozlétnout. Teď je vše pryč a už se to nevrátí. Stojíš tu a sleduješ scénu před sebou. Přemýšlíš o dalším kroku, který podnikneš.'

Bojujeme, abychom včera zvítězili,
bojujeme, abychom zítra zase žili.
Přátelé, rodina, láska a štěstí je dar,
prožít zas teď krásných chvilek pár.

Ty máš možnost spatřit se mnou cestu svou,
kde zase se spojí osamělé kroky nás dvou.
Držet za ruku mě dnes v letu smíš,
nespálíš se už nikdy o božský kříž.

Hlasy z temnoty slyšíš s tichou ozvěnou,
snad se spokojíš s touto chabou odměnou.
Lásku svou ti nikdy nemůžu dát,
ale můžeš si to denně potají přát.

'Výkřiky, bolest, krev a špína. Boj je v plném proudu a není vůbec jisto, která strana vede a která dnes jistě zvítězí. Stále to sleduješ z povzdálí, má Princezno noci. Ti, ke kterým se dnes přidáš, svůj život neprohrají. Svíráš svůj věrný nůž, jenž je ti nejoddanější zbraní. Pach krve tě vábí čím dál víc. Musíš se napít. Musíš bojovat. Je to tvé poslání. Navěky.
Rozhodla ses. Stojíš na straně lidí a spolu s nimi se pouštíš do boje s nestvůrami. Víš, že jak to všechno skončí, půjdou nakonec i po tobě. Teď vraždíš jen pro tuto chvíli. Pro lásku. Pro další generace. Pro Kopretiny. Pro touhu. Pro chuť krve. Máš žízeň, kterou můžeš uhasit. Per se za sebe, zabíjej za ostatní. Dnes zvítězíš, ale zítra můžeš prohrát. Na to nezapomeň, Princezno noci.'
 
15.Červenec 2008,22:26
Chybí mi pravé přátelské objetí, v němž se skrývá určitá míra lásky, jenž mi můžeš dát. Chybí mi pusa na dobrou noc, kterou od tebe dostanu vždy, když tě o to požádám. Chybí mi naše společné laškování na pláži Pískovny, při kterém vždycky vyhráváš. Chybí mi tvůj úsměv, jenž prozáří můj chmurný den. Chybí mi tvoje slova útěchy, když mi není zrovna nejlíp. Chybíš mi tak, že se trápím každý den, kdy nejsem s tebou.
Díky za ten krásný týden, který jsem mohla strávit ve tvé společnosti, a už teď se těším, až se znovu setkáme a budem spolu. I za cenu obětí, kterých jsem nucena podstoupit. Mám tě ráda (svým vlastním způsobem) a ty to víš. Nezapomeň na to, prosím. Mám tě ráda.
 
kategorie: Myšlenky, slova a věty...
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
12:09

Dan, Anna, Alice a Larry jsou čtyři obyvatelé Londýna, jejichž osudy se protnou. Jejich milostné životy se vzájemným sbližováním a následnou zradou jednou provždy změní. Neustálé rozchody, nevěry a schopnost ubližovat těm, které ještě nedávno milovali - tak vypadá život mnoha lidí nejen na britských ostrovech. Vzájemné vztahy procházejí intenzivními obdobími zklamání, zrady, ale i neovladatelné vášně, která jejich životy ovlivňuje, ať už se jim to líbí, nebo ne.

Psychologické drama Na dotek vzniklo podle hry Patricka Marbera, jenž se sám ujal také napsání filmového scénáře. Jeho hrdiny jsou spisovatel Dan (Jude Law), který se na první pohled zamiluje do mladičké Američanky Alice (Natalie Portman), již krátce poté, co ji porazí auto, odveze do nemocnice. Zrodí se vztah a Dan napíše knihu, při jejíž tvorbě mu je Alice inspirací. Během focení na přebal knihy se setkává s fotografkou Annou (Julia Roberts), jež se stává jeho posedlostí. Dan, který si rád zahrává, si jedné noci na erotickém chatu píše pod dívčí přezdívkou s lékařem Larrym (Clive Owen) a domluví si s ním schůzku. Larry na ni dorazí a náhodně se seznámí s Annou a vznikne vztah. Přitažlivost mezi Annou a Danem však neustupuje...
 
Marber společně s Mikem Nicholsem rozehrávají komorní psychologické drama, jež přibližuje až nepříjemným způsobem současné trendy v milostných vztazích. Ukazují, jak křehké a pomíjivé jsou vztahy, které na začátku byly krásnou idylkou. Vykreslují lidskou nedokonalost a nejistotu, díky níž lidé stále dokola opakují stejné chyby a jsou schopni milované osobě ubližovat více, než by to dokázal úhlavní nepřítel. Všichni čtyři hlavní aktéři se stále točí v kruhu, rozcházejí se a zase scházejí, ale štěstí nikdy netrvá věčně. A díky zklamání se z nich postupem času stávají stále větší cynici, kteří jsou sice schopni citů, ale stejně snadno, jako se zamilují, blízkou osobu zase odkopnou. Své místo tu má samozřejmě i pomsta zhrzených milenců.

Skvěle vystavěný příběh ještě podporují brilantní dialogy a zejména skvostné herecké výkony. Clive Owen a Natalie Portman získali za vedlejší role Zlaté glóby a byli nominováni také na Oscara.




 
kategorie: Filmová kartotéka
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů
04:05
Lehká předělávka vlastního dramatického díla s názvem Polibek upíra (The Vampire Kiss) a tohle je druhá část prologu:


'Dnes v noci bylo volání druhu a touha po krvi o něco silnější. Čas zabíjet zase nadešel a ty jsi vyrazila ven. Úderem jedenácté jsi opustila svůj bezpečný úkryt a tvůj lov byl zahájen. Nepřátelé znovu poznali, kdo je Princezna noci a že se tě mají bát. Jsi ztělesněním zla a pod rouškou noci zachraňuješ ten zpropadený svět, který se k tobě zachoval hrozně. Tolik ti toho dluží. Jednou ti to budou muset všechno splatit.'

Černá kometa je patronkou moci,
nikdo nespatří tě dnes v noci.
Zplozenec zla i věčně nevinné dítě,
 to ví jen člověk, jenž v šedi města zří tě.

Bílá navenek jak čerstvě spadlý sníh,
nikdy nepoznamenal tě hřích.
Černá v duši jak hřbitovní svíce,
neočistíš své hrozné činy nikdy více.

'Cítíš hroznou touhu po blízkosti dvou těl. Jemné milostné napětí visí ve vzduchu. Chtíč a nutnost zachování rodu je znatelné již na letmý dotek. Černý rytíř svádí jak tvé tělo tak i duši. Jsi Princezna noci, poslední svého druhu. Jen na tobě záleží, jak se situace vyvine dál. Jak daleko to všechno zajde. Jsi strůjcem svého osud. Jak se rozhodneš? Pohled do jeho očí zaručí, že bude jemný a ohleduplný.
"Má Princezno, hledal jsem Vás dlouho. Snad už od počátku svého stvoření. Říkali, že jste krásné, ale nyní vidím, že jste přímo překrásná. Toužím po primárním právu. Chci být Váš lykram, má Princezno." Tyto slova slyšíš i přes jemné vrčení, jenž vydává tvůj Rytíř, když se k tobě pomalu blíží. Co bude dál?
Blízkost duší je nevyhnutelná. Dotyk, touha, právo, chtíč a vášeň. Cítíš to, chceš to. Při prvním polibku, při prvním pohlazení, však dochází k velké změně. Najednou máš pocit, že podvádíš. Podvádíš JEHO. Pocit viny je tak silný a ty jeho oči, jenž ti vyplují v mysli. Vše je ztraceno. Dnes Černý rytíř odejde poražen a zhrzen. Stejně jako další, kteří přijdou po něm.
Tvá nevinnost patří jinému, který odmítá být tvůj lykram, Princezno noci. Jsi srdcem spjata s obyčejným smrtelníkem, který tě nemůže udělat šťastnou a který tě nechce zklamat. Vracíš se domů s čerstvou krví na rtech a s pocitem, že jsi zhřešila. Sleduješ východ slunce a myslíš na NĚHO. Jeho obličej se vznáší v tvojí mysli a ty pláčeš. Neboj se, Princezno noci, sny se jednou vyplní.'
 
14.Červenec 2008,22:55
Tohle je první část z kroniky naší skupiny, kterou píšu já a Jana. Ten týden, který jsme prožili v jižních Čechách, je jeden z prvních oficiálních záznamů. Tak trochu se chci s vámi o to podělit. Přeji krásné čtení.

Sobota 5.7 – Oheň, voda, písek, vzduch

Hanzlíčkovi – Vincencovi + Waishauptová – Bartůškovi – Portešovi – Květoňovi, toť pořadí příjezdu jednotlivých skupin do Veselí nad Lužnicí. Ubytováni dle svých vlastních potřeb, šťastni z pohodové cesty a nadšeni z příjemného shledání, jsme vyrazili na svých dvoukolých ořích obhlédnout okolí. K uspokojení všech byla objevena Pískovna, v jejíž osvěžující vodě všichni svlažili svá ladná těla. Nebýt velmi hlučných účastníků místního hudebního festivalu, bychom byli dojati panenskou přírodou okolí. Po návratu z Pískovny jsme se vrhli na grilování všemožného masiska (možná byl i pes). Lahodná vůně přivábila i předčasné odpadlíky a všichni se poddali žranici. Z teplého letního večera se stala hvězdná noc a usoudili jsme, že by bylo nejlepší odebrat se každý na své lože a nabrat síly do dalšího dne.


Neděle 6.7 – Na vodě? V pohodě!

Díky pěknému počasí a trochu i té shodě náhod, kdy jsme se dovolali do jedné z loděnic a mohli si zapůjčit lodě ještě tentýž den, jsme vyrazili sjíždět vodu. A tak se parta amatérských vodáků pod velením našeho zkušeného Doktora vrhla do dalšího bláznivého dobrodružství. I když řeka postrádala jakoukoliv dravost či peřeje a velmi blízce připomínala kvalitní, za studena lisovaný olivový olej, tak některým odvážlivcům se podařilo trochu nedobrovolně okusit teplotu vody. Dle některých byla neuvěřitelně mokrá a studená, naopak jiní si pobyt v ní chválili a opakovaně se do ní vrhali. Celých čtrnáct kilometrů jsme se kochali krajinou a bojovali s otravně dotěrným hmyzem. Abychom poskytnuli krátký odpočinek svalům, zastavili jsme se v polovině cesty na malé občerstvení v jenom z vodáckých táborů. Cesta měla bohužel zakončení v hustém hnízdišti říčního hmyzu, který byl tak otravný, že velkou část skupiny vyhnal na zpáteční cestu pěšky. Zbytek čekal na slibovaný odvoz. Pěší skupinu čekalo příjemné zpestření v podobě borůvkových hodů. Řidiči Pěšáky na cestě vyzvedli a zavezli k vytouženému domovu. Večer proběhl v naprostém klidu, protože většina duší byla tak znavena, že jsme se všichni odebrali k vysvobozujícímu spánku.


Pondělí 7.7 – Vzhůru dolů do dolu

Tento den nám počasí moc nepřálo. Chčilo, chčilo a chčilo.V plánu byla návštěva Grafitového dolu v Českém Krumlově a slibovaná prohlídka zámku Hluboká za deset minut pět hodin, jak nám to telefonicky domluvila tetka Blanka. I přes nechtěné rozdělení automobilů na S GPS a BEZ GPS jsme všichni včas dofrčeli k dolu. Tam nás čekal proces kamufláže za účelem splynutí s davem. Přestrojeni za horníky a vyzbrojeni svítícími baterkami jsme byli odvezeni mini vlakem dva kilometry pod zem a tam ponecháni svému osudu. Avšak náhle zjevivší se průvodce nás provedl asi kilometrovou trasou a postupně nám vysvětlil, jak důl dříve fungoval. Nedobrovolně zamazaní jsme dobrovolně opustili svou temnou skrýš a po menší čistce jsme se vypravili na jídlo do nějaké kvalitní hospůdky. Avšak jídlo bylo tak chutné a posezení tak příjemné, že jsme nevědomky zmeškali naši předem objednanou prohlídku zámku Hluboká. Byl zde i chatrný pokus telefonicky umluvit postarší pokladní k noční prohlídce nebo úplatě, ale vtip, byť dobrý, ztroskotal. Nezbývalo nám nic jiného, než se poníženě odplazit k domovu. Náladu nám naštěstí zvedl mezi všemi oblíbený griling, příjezd posledního účastníka, Waishauptovic Pavlíka, a později i jistý odpočinek.


Úterý 8.7 – Lesem i polem, jedině s kolem

Nezávislá meteorologická stanice IGI_2008 předpověděla, že tento den má dopoledne převládat pěkné počasí, později má býti zataženo s občasnými přeháňkami, místy s bouřkami, tornády a uragány. K večeru se začne vyjasňovat a okolo půlnoci již smíme na bezmračné noční obloze pozorovat hvězdy. Po dlouhém rozvažování jsme se rozhodli pro „menší“ kolový výlet za krásami okolí. Po pár kilometrech jízdy se cesta náhle změnila na stezku džunglí, která přispěla k postupnému odpojení čtyř členů. Lesem nelesem, polem nepolem, jsme zdatně zvládli prvních pár kilometrů zdánlivě krátké trasy. A než jsme dojeli k hostinci, kde na nás čekal Bernský salašnický pes a hromada jídla, dospěli jsme k poznatku, že i rovina může vést do kopce. S plnými bruchy jsme se vydali vstříc dalším kilometrům, které se mezitím zjevně rozmnožily. Pokochali jsme se výhledem na rozlehlou hladinu rybníka Rožmberk, který je největším rybníkem naší vlasti. Díky náhlým stížnostem našeho Doktora na kvalitu počasí se znenadání hustě rozpršelo. ;o)  Schouleni a vměstnáni pod polorozpadlý přístřešek, jsme tuto pohromu přečkali bez větší úhony. Obloha se vyjasnila a my jsme po patřičných změnách v trase dorazili na Pískovnu. Ti, co měli ještě dostatek energie, se „vrhli do vln“ očistit špinavá těla. Starší omladina se mezitím dala do stavby originální pyramidy. Od svého díla však byli umělci vyhnání dalším rozmarem přírody – přihnala se bouřková mračna a vzduchem se nesl příslib dalšího deště. Večer proběhl následovně: konala se hostina, kde se podávaly tři druhy fazolového guláše, pak se normální a velmi zmožená část osazenstva odebrala na kutě a ta druhá, bláznivá, zahájila kolotoč společenských aktivit kolem pingpongového stolu. Ale i těchto šílencích byla nakonec poznat únava z ujetých pětapadesáti kilometrů a odbelhali se uložit do peřin.

Poznámka: Tento den přesně v 15:10 bylo rozhodnuto, že dva mladí členové, jmenovitě Muff a Puff, jsou pověřeni psaním oficiální kroniky naší věhlasné skupiny Pi-yskopšoun, jež má nyní i svůj vlastní pseudonym Za deset pět. Přejeme hodně zdaru.
 
kategorie: André aneb To je můj život
vložil: _Lizzie_
Permalink ¤ 0 komentářů