Agna´s blbárník

V rámci přípravy na zkoušku jsme včera s Urban partou vyrazily na akci s názvem SUDY (u nás se tomu teda říká bečka, prostě na pivečko) u nás na koleji. S tím, že se tam mrknem, dáme jedno a půjdem spát... No, vzhledem k tomu, že jsme vypily pivko, nějaký ten rumíček s kolou a pak ve dvojko 2 litry vína, pro které Kašky běžela na benzinku (na koleji už nebzbylo ani jedno cígo ani kapička alkáče), spát jsme šly až pozdě k ránu (cca v pět či pozdějš) ke mě na pokoj, se nám ráno odařilo zaspat (Sparti dík za budíka v 8), během dvaceti minut (včetně buzení Kašky a hledání hadrů, půjčování botů atd.) jsme už zevlily na fakultě s těmito kusy oblečení - jedna podprsenka - já, Kašky to nestihla, každá jsme kupodivu měly vlastní ponožky, já i spodky, nějaký ten svetr, trička, moje kalhoty, Janča totiž kalila v teplákách.Bundu  jsme měly jednu, tak jsem ji jako správná kámoška nechala Janči, já jsem nahodila navrch vojenský svetr, boty jsem si nechala, Janča šla v mojich vietnamkách, ve kterých chodím po koleji... kundy, fakt... Akorát jsme se rozčílily na šprty, já jsem přispala matiku a zas jsme šly spát. No nic, jdu si dáchnout a pak musím šrotit, zítra mám zkoušku....

No, aspoň přečíst bych to mohla...:-)))

Jo a mimochodem, taky jsme s Jančou natočily super videjko, už jsme se těšila až vám tady dám odkázek, ať se pobavíte a pochopíte, jak se žije u nás v Hradci, ale ono se nám nějak (určitě samo) smazalo!!!! Nevadí, příležitost k natočení dalšího se jistě brzy najde....

Včera jsem byla ž nějak moc unavená životem. Nejen, že jsem odpoledne došla na ekologii (mezi náma tenhle volitelný předmět fakt stojí za to, už nikdy víc...), tam jsme se strašně rozčílila kvůli nějakým zasraným šprťáckým aktivistkám, co tam přednášely nějaké sračky, pak jsem si ještě přetrpěla výpočty z chemie, nechápu jaký rozdíl je mezi kyselinou a zásadou podle Arhenia, Brosteda a Lewise, ale aspoň je tenhle volitelák jen za účast, takže si to tam vždy přetrpím a kreditek bude v kapse...¨

Večer mi psal kámoš, ať přijdu na vodečku a já jsem odmítla (první známka stárnutí, tohle jsme ještě nikdy neudělala), pak mi psala Janča (členka naší Urban partičky:-))), ať příjdu do Sauny a já jsme napsala, že ne, že jsem KO... hrůza, co to se mnou je??? A to máme jít dneska pít, nějak se na to necítím, nepila jsem už od neděle!!!!

Taky nás všechny zachvátila dozimánie, abych to vysvětlila, Základy dozimetrie a ochrana před zářením (zní to vznešeně, ale je to něco o radioaktivitě) je předmět, z kterého je snad nejlehčí zkouška (všichni to aspoň tvrdí), sice jen za 1 kedit, ale hodí se zbavit se jí co nejdřív, takže jsme si vyprosili předtermíny a dnes byla velká čekačka, až se to objeví na netu ať se můžem přihásit, na náš termínek si brosili zuby i šprťáci, ale povedlo se!!! To horší na tom je, že mě to čeká v pátek(jako tenhle pátek), kdy už budou všichni doma spokojeně napapkaní a s kocovinkou, já budu hnít v Hradci a klepat se jak osika před zkouškou...

Tak mi držte pěsti, já si půjdu dneska vyčistit hlavu lihem a zítra hrrrr na to.... a v pátek se předvedem:-)))

Dneska jsem nějakým zázrakem (i to je ale slabé slovo) vstala tak, abych na 8 (opakuju slovy: na osm) došla do nové posluchárny (ona se tak jmenuje, ale ten název jí přetrvává cca 20 let:-))) na dozimetrii (byla jsme tam zatím jen 2x, tak jsme se tam chtěla jít podívat...) no, vyluštila jsem sudoku, druhé jsme vzdala, dozvěděla jsem se, kdy se bude psát zkouškový test (už te´d mi je jasné, že se na termín, který chci já, nahlásí všichni šprťáci) a otráveně jsme se zvedla a šla jsme domů, tedy na kolej. Co na tom, že je ještě biola (z přednášek paní doktorky Klusoňové mívám deprese, jelikož zřídkakdy vim o čem mluví, natož abych to byla schopna interpretovat u zkoušky) a chemie (na Saláta nemám náladu už vůbec...), jdu dospat svůj spánkový deficit...

No nic, nařizuju budíka, odpoledne tam zas musim, tak dobrou...dopoledne:-)))

Nevím jak, ale přežila jsme svoji první životní ( a snad ne poslední) kalbu v Roudničce... Bylo to fakt fajn, ve společnosti Klárky, Petry, Evči, Lucky a dvou Lukášů byla dost sranda, zvláš´t když se Klárce (to je majitelka Sahiba) podařilo podstrčit jednomu z Lukášů jednoubku se zubní pastou....ten prskal...:-)))

Jelikož je Roudnička celkem z ruky a řidič (tedy Petra) taky alkoholoval, šli jsme všichni domů pěšky, normálně je to štreka, ale po vypití Frisca a dvou lahví sv. Urbana (no jo, zas ten Urban, piju už ho snad víc než čaj) je ještě o dost delší, zvlášť, když jsme poslední část cesty (domů, tzn. na kolej) musela absolvovat sama. Kupodivu jsem došla až před kolej a tam jsem s sebou majzla na náledí, ale fakt pořádně, ještě teď mě bolí koleno... šikulka, no...ale jak si na to vzpomenu tak se dusím smíchy, takže kdo mě potkáváte na chodbě na koleji, na záchodě, v koupelně, autobuse nebo ve škole, nebojte se, nejsem cvok, co se jen tak ničemu chlame, jen si semtam vzpomenu na tu tlamu a tomu se nedá nesmát...

Ale přežila jsme a to je důležité....:-)))

Včera jsme byla tak hladová, že jsem se rozhodla, že si něco uvařím. No a abych pravdu ekla, jediné, co fakt umím uvařit tak, aby to bylo poživatelné, jsou těstoviny (no a párky, ale pro ty bych musela do Tesca a to se mi fakt nechtělo). Tak jsme si nahřála v rychlovarné konvici vodu (na komunistickém kolejním elektrickém sporáku by to trvalo cca čtvrt roku), pak jsme ji nalila do hrnce a dala na sporák...  čekala jsem, až se to bude vařit.... a ono furt nic...

.... myslím, že je vám jasné, že jsem to prostě nezapla.... no, klasika, divím se, že jsem si toho všimla tak brzo a nevařím to do teď... 

Jojo, tak tak bych se dneska dala charakterizovat, během spánku jsme si pravděpodobně nějak přeležela své zbylé mozkové závity (moc už jich není), takže jsme dneska zas perlila...

Měli jsme praktika z biofyziky (poslední:-))) a měřily jsme s Lucou aborbanci, na tom neni co posrat, to jsem dělala už snad 150x na střední škole, soudruha Spekola, na kterém se to páchá, znám jak vlastní boty (když nejede, stačí praštit a je OK)... Pravda, tenhle spekol byl už stařík (displej nebo tak něco byste těžko hledali, hezky analogovej), ale o to míň na tom jde co mrvit, stačí nastavit na vodě 0 a 100 a strčit tam vzorek... Prostě brnkačka....

Bylo mi divné, že nám dvě hodnoty (jako hned ty první) vyšly stejně, tak jsme začla s tím, že je to podělaný starý krám a další kecy, ž jsem si říkala, že dojdu za tou asistentkou  a najednou mi Luca říká: "A neměla bys to zapnout?" .................no comment.........

No, aspoň jsme protřepaly žaludky po obědě, jak jsme se chlamaly, jsme fakt koumáci, minule jsme zvážily něco úpně jiného a suveréně jsme tvrdily, že chyba není určo na naší straně, že za to můžou ty váhy...

No potěš koště až nás tady pustí k chemikáliím... (ne že bych neměla maturu na chemičárně, ale...) jak říkám, občas jsme mám fakt IQ tykve.....:-)

Asi jsem se zbláznila. Již od druhé třídy základní školy mám problémy s matikou, na farmačku jsem šla s tím, že tam matika přece není.... zklamání číslo 1: je... zklamání č. 2: je z ní zkouška....

A já koza jsme si ji napsala na předtermín....asi jsem se fakt musela pomátnout... Teď jen uvažuju jakým zázrakem to narvat do paly...:-((( Bad day dneska, fakt....

Jsem zastánce toho, že když je někdo gramlavý, tak už se to prostě nikdy nezmění a bude gramla furt... Když jsme dneska dorazila do svého doupěte na kolejích, první co bylo jsem vytáhla jídlo (hlad je sviňa) a zároveň jsme zapínala kompík, konečně netíček...

tak zapínám ICQ a furt nic...zkouším net, nic, furt offline... málem prokopu celý komp a už uvažuju, že prostě zvednu kotvy a půjdu oběhnout patro a zjistit, co s tím je.,.. No a pak se kouknu a vidím, že nemám zapojený kablík... no jo no, to se stává... celá já....

Už je to ohrané, ale: ces´t la vie!

Tak dneska jsem cestovala ze svého 270 km vzdáleného domova do Hradce.... mazec... nejen že ty svině zdražili (sice jsme klidně mohla jet bez lístku, průvodčí tam stejně nebyl), ale vlak byl tak napráskaný, že jsem byla ráda za místo u dveří..... A tak jsme jela celou cestu, pouze jsem si vybojovala místo v uličce a celou dobu jsem nadávala na ty kretény (nazývala jsme je hůř, to jsem ale musela zcenzurovat), co sedí a neustále chodí na hajzl a já jim musím uhýbat..... no hrůza....

Teď konečně sedim  a jsme spokojená.... prostě ces´t la vie!!!