Agna´s blbárník

Koukám, že od tédoby, co tady píšu o tom, jak jsem marod se nějak zvedla sledovanost mých článků... že vy čekáte, až umřu???:-)

PS. takovou radost vám přece neudělám...

Využila jsem toho, že mi včera po acylpyrinu v poledne klesla teplota na nějakých 35,2 (už trošku podchlazení, ne?) a vydala jsem se na pohotovost, protože vidina další stejně strávené noci mě přímo děsila. No tak jsme vyplajzla 90 Kč za ošetření (jak podotkla moje sestra přes ICQ, když jsme jí napsala, že jsem byla na pohotovosti a mám antibiotika: Jsi blbá??? Takhle vyhodit 90 kaček??? Sorry ségra, ale být v mojí kůži tak i tohle obětuješ). Měla jsem vcelku štěstí, že zdravotnímu bratrovi jsem se asi nějak zalíbila (nebo spíš jsem vypadala tak moc bídně), že jsem šla hned, ti lidi co tam čekali se na mě moc hnusně dívali, ale co... Byla tam taková starší doktorka, trošku vypadala jako Babča z gumídků... Pochválila mi povlak na mandlích, prý ukázková angína... Mezitím sestra zjišťovala moje bydliště a asi ji dost zaskočilo, že jsem z ostravy. Potom co se doktorka dozvěděla, že toho času pobývám na kolejích, řkla, že by bylo nejlepší, abych zůstala v nemocnici!!! Ani za zlaté prase, nakonec jsme musela svatosvatě slíbit, že budu brát ATB ve dvanáctihodinových intervalech až do konce, nebudu pít alkohol, kouřit a a ni hulit trávu (na to mám fakt pomyšlení, když sotva mluvím) a že budu konzumovat velké množství vitaminu B a C... V lékárně jsem vyplázla 100 Kč za antibiotika  aněco, aby mi nenatékaly uzliny, k tomu další kilečko vitamíny...

A co z toho všeho plyne??? Když nevíte co s penězi, pořiďte si angínu.

PS. Citrony už mám, přineste mi někdo prosím pomeranče:-)

Zjevně čekáte nějakou žhavou love story, co??? Takovou radost vám ale fakt neudělám, sice jsem se v posteli pořádně zapotila, ale sama... no teda spíš z horečkou...

Kupodivu se mi podařilo splašit i teploměr (od jednoho moc milého slováka z patra), takže má horečka knečně nabrala konkrétních rozměrů... Horečka sobotní noci:-) měla hodnotu okolo 39°C, což po 2 acylpyrinech a 2 hodinách kleslo na 38... tak jsem se krásně budila celou noc, zpocená jak hovado a nikdy jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem...

Taky je to poprvé, co takhle stonám mimo domov... ono je to fakt super, když člověk po ránu otevře oči a před ním čajíček a nachystané prášečky... no já se teď cítím mega dospěle, že jsem to jako zvládla, sama si vařit čaje, měřit teplotu a dopovat se práškama... dneska asi vyrazím na pohotovost (tam jsem byla naposled o svých 18. narozeninách, když jsem měla horečky 40 a nemohla jsem mluvit a ten doktor se mě pořád na něco ptal, já jsem ze sebe vždy vydrala jen nějaké zakňučení... a pak jsem tam snad někde usnula, či co...), ne jako že bych věděla, kde to je, ale já to snad zjistim a jestli ne, tak skočím pod auto, přijede pro mě sanitka  a v nemocnici se už o mě postarají... ne, to byl fakt džouk (ať si to třeba někteří nevysvětlí blbě).

Jo a ještě mě mega nasral můj bývalý, psal mi na ICQ, jako co mi je nebo co.... no a kyž jsem m napsala, že půjdu asi na pohotovost, tak mi ten debil řekl, že on minule přehodil zápal plic... mě to machrování tak nasralo, že jsem ho poslala do prdele...

Takže mě neserte. Přijďte mě radši navštívit... a přineste mi citrony:-)

Celý týden každý den pralo jak o život slunko...samozřejmě, když jsem šla v pátek jezdit se sahibem, začlo nečekaně pršet, takže jsme celkem promohli. No a dneska ráno hezky knedlík v krku, uzliny jak golfové míčky, hlava bolí jak střep... a nikdo nablízku, takže jsem si sama musela dojít do lékárny pro Septofort a Acylpyrin...

No a když už píšu o své těžké corobě, vzhledem k tomu, že jsem již začla číst mikru na zkoušku, začíná mi z toho tak trošku hrabat, a ajá jak magor pořád sleduju, jestli mi na kůži náhodou nerazí nějaké ty petichie (pro ty. co ješě s mikrou nezačli - příznak meningokoka), na druhou stranu se uklidňuju, že kdyby to meningokok byl tak už jsem vlastně mrtvá... hezké, že??? A to mám z té školy, mě z toho jednou jebne.... včera jsem dokonce na vyjížďce přemýšlela, zda ta pitomá větev, co mě málem srazila ze sedla, byl dub letní nebo ten druhý (tuším zimní) a jak se to vlastně pozná... a o jsem v té pitomické (pardon, botanické) zahradě byla zatím jen jednou...

No nic, jdu si dát další acylpyrin (mám pocit, že mi to ale vůbec nepomáhá, akorát po něm chodim imrvére čůrat), pocumlám septofort (mám strašně ráda jeho chuď, akorát mi po něm kouzelně žloutnou zuby) a zalezu do postele s Vieweghem (tada jako s jeho románem, abyste rozuměli). No v takto vážném stavu se přece nemůžu učit, no ne?

PS. Kdybyste m náhodou dlouho neviděli a ani bych se vám dlouho neozývala, přijďtě mě zkontrolovat na pokoj, jestli jsem náhodou nepošla... třeba žízní... no a kdo se bude nudit, přijďtě mi uvařit čaj:-)

Do naší odporné labiny už (teda aspoň v tomto akademickém roce a s tim, jak se strašně učim, či teda spíš neučím a jen marně předstírám intelekt  a znalosti, možná už nikdy) nepáchnu ani omylem... Dneska poslední osmihodinové utrpení (tak to je na rozvrhu, ale pochybuju, že jsme tam někdy tak dlouho hnili) s "panem doktorem" Pepkem (občas fakt mega prudí),  s mega příjemnou a ochotnou Nivou, dědkem, kterého jsme furt naháněli a s Palátem přes chodbu.... Součástí posledního cvika byla taky písemečka, rovničky jsem ještě jakž takž dala do kupy (ať žijou taháky), ale na jakékoli čumění do skript jsem se vykašlala, takže jsem neměla ani šajn, co sublimuje (teda jako jod vim, ale jinak...) a jak vytřepat fenol (jednoduše - vylít, zničit  a dělat že o tom nic nevim). No a příklad s vyrovnáním rovnice mi dal taky hezky zabrat.... no nevím, nevím. A to mi ještě Pepan pohrozil, e mi nedá zápich, páč jsem zapojila špatně vodu do chladiče (btw jsem to na prumce dělala snad milionkrát, ale člověk zapomíná, že?)... taky jsme vyfasovaly s Lucou nejhorší práci - destilaci vodní parou, ale kupodivu jsme ani nekončily poslední, no víte jak to je...

Ono je to jinak takové depresivní, jako že další semestr v háji, už mám i nějaký ten zápich, 4 zkoušky před sebou (jedna lepší jak druhá)... krásné vyhlídky:-( No ať už to mám za sebou a hurá siužívat prázdnin.

Heslo pro tohle zkouškové: V září hvězdy zazáří aneb botána po prázkách...

Včera jsme byli v pivce, na jedno, dvě... vyklubaly s z toho čtyři a pak následně další v sauně, kam jsme s Kašky a Andrejkou šly za Pepkem, zabít ho, aby se ve čtvrtek nepsalo z labtechu. No tak to se nám nepovedlo, páč jsme ho (díkybohu) viděly jen hned na začátku, v té jeho nechuťácké fleesové vestičce... dokonce jsem se včera dokopala i k tancování, což je u mě mega nezvyklé, furt mě opruzoval nějaký nechuťák a pak jsem šla spát... a dneska mě bolí hlava.

Co z toho plyne? Nepijte, ať vás nebolí hlava... anebo pijte a serte na hlavu.

Bába z botány nás všecky mega nasrala, páč nám dala písemku na 7:30 (!) a ještě k tomu v pondělí (!!!), kdy jsme všichni ještě většinou doma... Tak jsem musela jet do školy už v neděli. Taky mě napadlo, že snad polední vlaky nebudou tolik nacpané, tak jsem se teda rohodla, že pojedu v poledne (mamka byla na chatě, takže stejně žádný oběd na oboru, takže mi to ani nevadilo..). O tom jak to byl blbý nápad jsem se přesvědčila hned jak přijel vlak - plný a ještě k tomu mu na Svinově předělávali lokomotivu na druhou stranu, což jim mega dlouho trvalo a tak to jelo s pětiminutovým zpožděním, které se (snad nějakým zázrakem) dohnalo... Ještě ke všemu tam snad necestoval ani jeden normální člověk, furt mě očumovaly dvě staré báby (je pravda, že jsem asi vypadalo dost vtipně, když jsem seděla na báglu, na sobě noťas a co chvíli jsme musela uhýbat těm, co seděli a tak neměli nic lepšího na práci, než neustále chodit na hajzl a já nevim kam ještě, no ale to těm babkám nedává oprávnění na mě čumět jak na přízrak). Taky tam jel nějaký oplzlý ožrala, furt chodil na hajzl, takže kolem mě furt procházel, málem se mi z toho zvedl kufr... no  a pak si ten pitomec v tom vlaku zapálil!!! Přestávám kouřit, tak je to pochopitelné, že mě to sere, ale tam nešly ani otevřít okna!!! Idylka, fakt.... pak přišla průvodčí, sprdla ho, povyprávěla, jak nějaký baníkovský fanoušek vypadl z vlaku a šla dál... ta byla asi jediná nad věcí...

Vlak z Pardubic do HK byl obdobně narvaný (já jsem kupodivu seděla), prařilo na mě slunko, všechny okna otevřené a stejně se nedalo dýchat, no hrůza... Takže jsem si celkem oddychla, když jsem se dehydratovaná a přidušená doplazila na kolej.

Aby to nebylo málo tak jsem se do desíti nějak snažila do hlavy nacpat botánu, zdál se mi úžasný sen (to myslím ironicky, byl mega k zblití) a ještě ke všemu jsem se asi ve 3 ráno pobudila s nehoráznou bolestí spodní čelisti, kde mi roste osmička... fakt mazec, bolelo mě z tho i ucho. Spolykala jsem pár brufíků a konečně jsem spala... no  a pak mě ráno probudí nechutný budík v půl 7 a do školy na písemečku... tak sorry, ale fakt si myslím, že nikoho nikdy v mém životě nebude zajímat, coto jsou souprašné tyčinky a zda umím zařadit Claiceps purpurea... Písemku si hold budu muset zajít napsat asi ještě jednou... tak mě to nasralo, že jsem se vybodla na botánu (stejně si tam jen čtu) a vydala jsem se za Sabíčkem...alespoňněco kladného dneska...

PS. To slunko mě už štve, mám zase spálenou držku... a to jsem se fakt mazala....

Středa byla vcelku pozitivní den - poslední úloha z fyzikály - mimochodem pěkně vykurvená, všechno jsem musela vypočítat já, páč Lucy bylo fest blbě (odpoledne dokonce vypadala, že pojde) a Hvězdářka.... no co dodat, kdo ji zná, chápe a kdo ne... no prostě když vám někdo zadá práci tak neuvažujete proč a jak, ale prostě to uděláte... no a Hvězdářka si hodinu prohlíží pitomou pipetu, pak čumí na nějakou baňku, u toho si pro sebe něco mumlá... no a tak to většinou vzdám a radši to udělám sama... Tak jsem si pěkně mákla, vše jsem hezky spočítala...super, fakt...hlavně že už na ty laborky v životě nemusim...

V mikře jsme koukali na nějaké mega nechutné plísně  apak na fotkách i na následky toho, co se stane, když se to dostane na člověka... no měla jsem dost namále a  to fakt vydržím dost, byli jsme z toho všici mega zdrclí  a ani jsme moc nereptali, když jsme se desinfikovali ruce.

Na orgáně se šprti mega nasrali, protože bába chtěla o půl hoďky protahovat, ale my jsme chtěli dom, tak jsme Kašky řekla, že ani náhodou, tak byla po celý zbytek hodiny bombnardována hnusnými pohledy našich šprtíků...

Dom jsem jela s Andrejkou a kousek cesty taky s Barčou a Ninou, kupodivu zpoždění jen asi 15 minut a pak jsem dokonce stihla i vlak z Hranic, takže jsem kupodivu dojela domů vcelku brzo... měla jsem v plánu jít na majáles, ale nějak jsem se na to nevzmohla.

Ve čtvrtek konečně vytoužené volno, chrápání do desíti... s Lukem a ségrou jsme se vydali do ZOO... no  a jasně že začalo chcát a dokonce chvíli padaly kroupy!!! No, ale aspoň jsme měli deštníky, takže nakonec jsme se fakt pokochali slonama, hrochama a soronožcema (ty mám nejradši, když  se vyválejí v bahně tak mi připomínají Radounka). Fotky najdete na http://agna.rajce.idnes.cz/Zooloogicka_zahrada_-/#.

Dneska jsem Luka dokopala na procházku ¨po rozkvetlé louce  a¨po poli v Polomi, přinesla jsem si od tama asi 10 kytek (jako v rámci přípravy na zkoušku z botány), jsem si jista jen pampeliškou a jahodníkem, takly tam byla jakí¨ási maceška... ale sorry, našla jsem nějakou hluchavkua  jak jsem se podívala na fotky na net tak jsem zjistila, že ony pitomé hluchavkovité (či jak se česky řekne Laminaceae) jsou jedna ja¨ko druhá.... no tak jsem ten plevel vyhodila z okna. Jako podle mě se kytky dělí na fialové, bílé a žluté, případně bezkytičkové... jen nevim, co mi na to řeknou na zkoušce...

Tak se mějte hezky, já bych se měla začít učit, odkládám to pořád tak nějak na neurčito... no snad se dokopu, do Hradce musim frčet už v neděli, kvůli nechuťáckému zápichu z botány, který nenapíšu i kdybych se měla víteco... Mějte se proto líp než já, užívejte si krásného počasí (utěšuju se tím, že v září už tak hezky nebude a že se mi bude učit lépe) a hlavně dělějte jen to, co vás baví...

O víkendu byly v Polomi závody. Nebyly jako obvykle v sobotu, ale jelikož hráli podělaní polomští fotbalisti (cca 158. liga). tak byly naše závody přesunuty na neděli. Nutno dodat, že polomští fotbalisté nečekaně prohráli, jelikož jeden gól dostali  adruhý si dali vlastní.... no nic,  netřeba se rozčilovat, závody v neděli nejsou taky k zahození, akorát se člověk ožere den předem... ještě žeuž nezávodím, tobych si asi nic neužila... no a taky ten den člověku mega dlouho ubíhá, když ho čeká prd...

Mí svěřenci Merra (přezdívaná Meruňka) a Grawita nedopadly nejhůř (zásluha berajtra, jak jinak), obě zašly vcelku pěkný parkur za chybku. Grawa sice měla jet ještě jeden, ale měla nějakou slabší koliku(možná jen dobře zasimulovala), že nakonec strávila zbytek dne v teple a pohodlí domova. Esko nečekaně vyhrál Kubin se Suzinou (babka zas ukázala co v ní je), prostě klasika. Fotečky najdete na http://agna.rajce.idnes.cz/Polomske_zavody/.

V pondělí jsem chtěla zajít k zubaři, protože jsem měla celý minulý týden mega nateklou půlku ksichtu a zlobí mě ty pitomé hnusné osmičky, které mi rostou už asi rok a minimálně ještě rok růst budou, není kam spěchat ne??? Nakonec jsem se na to vykašlala a radši jsem si přispala. Večer jsem jela do Hradce, tentokrát jsme fakt přijela včas, žádné dvě hodinky navíc... No a první co mi Janča píše, je že se Marta vrátila k té egoistické nechutné opici, kterou nazýváme Nečas... no super, fakt, už se nemůžu dočkat, až nám tu bude zas Marta kňourat, že ji Nečas nechal (po kolikáté již?). Jinak nového asi nic, žídné kdo, s kým, jak, proč a za kolik.

Zítra jedu domů, to jsem tady moc nepobyla...ale jsem ráda, že vypadnu, každý tady řeší botánu, mikru, fyzikálu a podobné srance a  na to já fakt nemám žaludek a ani nic jiného... no tak se těším domů, doufám, že dojedu přibližně přesně, fakt se mi nechce kysnout někde před Olomoucí, případně na super zábavném nádru v Hranicích...

No, jinak se děje prd. Jo akorát jsme si dneska na orgáně vyslechli dlouhý monolog našeho děkana na téma účast na přednáškách, učení atd. atd..... no hrůza, příště si fakt ještě rozmyslím, jestli se tam doplazím... jo a taky jsem byla zas na jouze, to je akční sport, fakt...

Včera jsem jela konečně domů... na botáně nás zbytečně nezdržovali, byli asi moc rádi, že se nás zbaví.... no a tak jsem dala adié praktikám z botány, už jsem měla pokrk všech těch kytiček, cévních svazečků a kdoví čeho ještě... no, teď už jen nějak zmáknout nějaký ten zbytek zápichu a zkoušku.... no to je ale daleko...

Lucka mě a Andrejku hodila do Pardubek na nádr, takže jsem si ušetřila cestu na nechuťácký hradecký nádr... no a komu by se nelíbilo stihnout o hodinku dřívější vlak??? Dobrá nálada nás přešla, když jsme asi 10 minut stáli v nějakém prdelově, okolo jen koleje a tuny písku... no a bába průvodčí jen proběhla, zacvrlikala, že tady budem stát 40 minut, že prý máme nějakou technickou závadu a že nemáme vystupovat, že stojíme v kolejišti. Tak každý vejral z okna, jestli tam někde neleží nějaký sebevrah, naštěstí nikde nic... po málem nekonečné době jsme se konečně rozjeli, ale jen asi na  minuty a pak jsme se zase zastavili a čekali jsme, až projedou nějaké dva vlaky a pitomé protekční Pendolino. Pak jsme teda konečně vyjeli... musela jsem přestupovat v Hranicích, ale bohužel na náš o 75 minut zpožděný vlak nic nečekalo, takže jsem zůstala sama a opuštěná na nádru, kde byl akorát jeden bufet a na kilometry daleko pusto, prázdno a prd... no tak jsem vypila půl litru koly, snědla pytlíček mega mastných brambůrků, které byly málo slané... no a pak jsem akorát nasedla na vlak, kterým jsem měla jet původně (ten měl taky nějakých 40 minut zpoždění). No a jen co jsem se usadila na místo jsem si uvědomila, že tenhle vlak na Svinov nejede. No tak jsem zavolala Lukymu, že mám dvě možnosti - buď vystoupit ve Studénce a doufat, že pojede něco na Svinov, nebo dojet na hnusné Vítkovice, kde mě možná zamorduje tlupa bezďáků nebo feťáků... Odmítla jsem riskovat, že zkysnu navždy někde ve Studénce, tak jsem teda jela na Vítkovice. Ještě přilezla mega slizká průvodčí a ještě mě zprdla, že mám jízdenku na Svinov, že jsem jako měla přestoupit... udržela jsem se jen taktak, abych ji neposlala někam hodně daleko...

Nakonec jsem živá a zdraví dojela na nádr, kde mě naštěstí už čekal Luky, takže žádný mord se nekonal. Domů jsem dojela o 2 hoďky později než jsem měla, ale vlastně můžu být ráda, že jsem vůbec dojela...

PS. Už teď odhaduju, jak dlouho mi bude trvat cesta do HK...:-)