NMMetyn

4.září, čtvrtek

"Tak kdo chybí?". Protne učitel nastálý ticho, který zpravidla nastane po hromadným zásunu židlí, otevírá desky třídní knihy 2SP, nemá náladu to zjišťovat, ale tahle povinnost ho stejně prostřednictvím třídního dožene tak či tak. Apaticky zapíše zatím skromný počet jmen lidí, co chybí/nechybí....Začátek školního roku vnucuje každýmu nevídaný pocit zodpovědnosti a poctivé docházky. Třídní navíc absenci nemilosrdně pronásleduje a navíc díky minimálnímu nátlaku kantorů není proč chybět. Otázka však je, jak se tento trend časem změní.

Zbytečně silně sklapne desky třídnice, vstane, schovávaje při tom prupisku, začne vést únavný monolog. Přehlíží výrazem, jaký mívá orel při plachtění nad strništěm plnýho zbytků pšenice. Každý se nudí po svém, každej zažívá ten pocit beznaděje a tuposti, kterej se současně se sklapnutím třídnice vloudí do hlavy kohokoli, kdo někdy studoval, či se o to pokoušel.

Ing.Svozil má kaštanově hnědé vlasy, urostlá postava s temným odstínem kůže budí přirozený respekt, není se co divit že držíme sborově huby. Mluvíme jen, jsme li tázáni nebo k tomu vyzváni, a to jen za předpokladu že známe odpověd, odpovědět je však schopno tak 20% třídy. Zbytek se snaží aspoň předstírat zájem, anebo předstírat, že dávají pozor, je to vlastně totéž. Je ale těžký udržet pozornost, už  jen se o to pokušet je těžký. A tak hodina líně "chvátá" k osvobuzující přestávce "nezadržitelným" tempem.

Směle otevírám lítací dveře sázkové kanceláře Fortuna na Náměstí hrdinů v Olomouci. Víceméně stejné ksichty a každý den nová nabídka, stereotypní všednost, lákající zejména tou nabídkou a dvojicí počítačů, s připojením na net, připravené kdykoli podat důvod k dotaci Fortuny, skryté samozřejmě za, do poslední chvíle žijící naději na výhru.

Dnešní "tutáč" je mi znám už delší dobu, Hacken sleduju dlouho a tu serku bez výhry dnes proti Siriusu zlomí, přisypu Skoty, mají doma Slovinsko, už jen kurs napovídá o konečném výsledku. Do této dvojice hodím Vaasu, o tom, že nějaká Vaasa existuje se dovím až ve Fortuně, ale nebrání mi to, přisypat v solidním kursu do vybraného. Lístek osolím ubohými 40 Kč, částka daná četnými neúspěchy v posledních dnech může vynést 200, tedy to, co jsem prohrál včera (bůh žehnej Mladé Boleslavi). 

Po večerním příjezdu z tréninku lačně zapínám livesport.cz, Hacken vede 2:0, někde uvnitř se smiřuju s nečekaným návratem včerejšího vkladu, z toho žiju jen chvíli. Přesněji řečeno do té chvíle, než najedu na výsledek Vaasy.....Vaasa-Koppko 1:2....Samozřejmě jsem vsadil na Vaasu, která na výhru čeká něco přes šest kol. Čekání pokračuje. Super. Tolik známý pocit tupé rány do hlavy a vlna afektu, znásobená výsledkem Skotsko-Slovinsko 3:1. Pocit vzteku se převtělí do bezmoci, Hacken nakonec zničí Sirius poměrem 8:0. 

A tak usínám s obrovským pocitem nespravedlnosti a hořkosti, protože jen mě se nedaří, jen já prohrávám a jen já jsem smutnej a nešťastnej....Ale jen já si za to můžu, a když si to po sobě přečítám, cítím, jako kdyby to psal někdo úplně jiný...I přesto nechám backspeace nezmáčknuto.....

U dveří stál hrozně velkej chlap v růžové noční košili a přilbici bristké armády z první světové války. Byla noc, ale nevím kolik hodin, protože sluneční hodiny u okna netikaly. I tak ale do místnosti koukal měsíc a ozařoval celou tu místnost a stůl, kolem kterýho sedělo pár postav, každá byla jiná, ale zároveň stejná, stejná protože měla na kolem krku provázek a na něm připevněnou tabulku s nápisem.

Hrobový ticho přerušil hlas, "Máme pár zásadních problémů!". Řekla postava, co měl kolem krku tabulku s nápisem smutek, " nejsou to mé problémy, tady samota s nouzí svolali poradu, prej abyste si zvolili někoho jinýho předsedajícího, já že jsem prej už u kormidla hrozně dlouho, ale podniku to neprospívá. Každej si to představujete nějak jinak, ale jak? Vyjádřete prosím svůj názor, já si myslím, že není třeba nic měnit, že je to všechno tak akorát". "Akorát pro tebe", ozvala se samota. "Ty drž hubu, díky mě rosteš a máš průvodní slovo, skvělý privilegia, ty jsi poslední co má co kecat!, ale ty jsi na tom pořád líp". Opáčila samota, "jo, jenže my dva bez sebe existovat nemůžem....., nevím co tě chytá za nálady, řezat si pod nohama větev, na který stojíš !"  Řekl klidně zpravidla klidný smutek, samotě myšlení nikdy moc nešlo, hleděla si co nejdřív najít něco, čím by se sama zničila, ale až se tak stalo, tak se začala zoufale bránti a získávat zpět své pozice. Nouze se na samotu vyčítavě podívala, chtěla něco říct, ale rozmyslela si to a raději mlčela.

Smutek je řezal pohledem, ani jedna se nepohnula a ani jedna se mu nepodívala do očí, obě bez něho nemohly nikdy existovat, stejně jako on bez nich, ale to si uvědomoval jen smutek. Závist si je měřila výsměšným úsměvem, seděla vedle zbabělosti, se kterou se rády neměly, obě si dělaly naschvály a obě byly ovlivnitelné a bezcharakterní. Závist ale měla o něco víc odvahy, a většina zúčastněných se jí bála, každým tady uměla manipulovat, jen se smutkem se nedalo hádat, byl to flegmatik, víc moudrej jak vychcanej. A toho se závist bála snad nejvíc.

"Proč ted všichni mlčíte? Chcete sněmy a změnit vedení, ale přitom tady sedíte a mlčíte, kde je vůbec láska?, láska to všechno bojkotuje, zříká se toho". Oznámila suše moudrost, "včera jsem s ní mluvila, říká, že ji tady stejně nikdo neposlouchá, závist se jí minule vysmála za její návrh na dosazení poctivosti". Závist se na moudrost významě usmála, hádka s ní neměla cenu, ale vysmátí na moudrost platilo, moudrost se ale tentokrát  taky usmála a pohled závisti vydžela. "Mě se třeba nelíbí, že se scházíme takhle v noci, všude tma, dá se přece sejít i za jiný atmosféry". Prohlásila suše moudrost, smutek se na ni dlouho díval, "až budeš předsedat týhle komisi ty, můžeš se scházet třeba vedle mléčné dráhy nebo na oběžným měsící Marsu, to by tě ale museli tví kolegové zvolit místo mě. Jenže i ti, pokud dobře vím, hlasovali pro mě. Můžu jít na záchod?" .Optala se logika a se svolením odešla. Moudrost ztratila posledního spojence, protože ironie zase zaspala. Závist se po odchodu logiky začala příšerně smát. Závist s osamělostí se k nim přidali, "čemu se, sakra smějete?". Obořil se na ně smutek. "Nesměješ se, protože ti je moudrosti líto, ale dobře víš, že je čemu se smát.". Opáčila živě závist.  Smutek se šibalsky usmál a zadíval se do stolu. Lež, se začala taky smát, vypočítavost za ní. Moudrost se ctí smutně mlčeli, ani jedna nemohla nic říct, logika se nevracela.

Smutek pravil, "rozložení sil je, jak vidím stále stejné, opozice je buď v bojkotu, nebo chčije, případně zaspí, takže další schůze, sněm, nebo tak něco, si naplánujte, až se především domluvíte. V mým táboru je pořádek a díky tomu, že předsedám já, jsem stále váš nadřízený a vy máte povvinnost, jednat pod mým vlivem a nechat se mnou ovlivňovat. Ano moudrosti, není to fér, ale mám pocit, že co je a co není fér ví nejlépe tvůj nadřízený-já. Tím bych tenhle tyjátr skončil.

Všichni, až na moudrost a poctivost se zvedli a zvolna s úsměvy opouštěli místnost, měsíc na lusknutí prstu kohosi zmizel a moudrosti začaly zvolna téct slzy...

Tak tohle se mi zdálo dnes v noci, trochu jsem si pohrál se svou fantazií, ale to ráno jsem vstával taky se slzou v levým oku, taky smířenej-poraženej, malej a zoufale zbabělej.....

31.8. neděle

Tupě čumím do misky s pažitkou, hledám v ní odpověď na babiččinu sérii otázek. Kupodivu se mi to podaří, ale výsledek asi není uspokojivý, protože děda se na mě dívá jak na idiota tak intenzivně, že tomu začínám sám věřit. V kuchyni je vedro k padnutí, je to výsledek práce trouby značky Mora, ohřeje vše co může a taky to co nemusí. Tlačím do sebe zbytky oběda-smažených jater a brambor. Babička si mě ustaraně prohlíží, ráda by mi přidala i přesto, že už nemůžu a nemohl jsem ani před podáváním oběda, babička pracovala jako kuchařka v domově důchodců toto řemeslo jí přineslo značnou zručnost. A tak i z malé porce cítím pocit mezi plným a přeplněným žaludkem, který mě ihned po konzumaci donutí navštívit místnůstku s bílou mísou a roličkou recyklovaného papíru. Svůj rukopis na tom nese pětice panáku pravé Borovičky ze Slovenska, ze Spišské Nové Vsi, její pravost oceňuje nejen hlava ale i žaludek s masnýma játrama. Při vzpomínání se mi ještě zvedá žaludek. Šestý panák znemožní další konzumaci čehokoli a babička smutně umývá můj talíř, kde jsou ty doby, kde jsem jedl za tři ? To jsem ještě nechlastal kořalku.

Sekání trávy kosou, spojené s brzkým ranním vstáváním poruší nedělní program vydatné porce spánku, jejíž absenci poznám při dnešním usínání. Cesta plná zimy, mlhy a nesmělých slunečních paprsků osvěží. Bez mikiny by se hranice mezi osvěžením a zimou vytratila. Pokec se sousedem, vedený hlavně sousedem, který takhle z rána plevelí trávu v zahrádce, můj minmální zájem o konverzaci ho zlomí a i se svým udělátkem zmizí v kůlničce, jeho aktuální osudy jsou mi záhadou.

Cestu zpátky si vychutnávám v mikině a s károvanou taškou, kterou vlastní každý důchodce. Obloha plná modra, pod dohledem slunečních paprsků, který lze s trochou fantazie nazvat jako letní. Pak čumenda na Celtic versus Rangers, momentálně, a na chvíli fans jezdců, kteří v derby trumfnou svého soka 4:2. To vše kombinované s duelem Chelsea s Tottenhamem, oba soutěží v tom, kdo zahraje větší hovno a oběma se to celkem daří. Remíza 1:1 mi, jako příznivci Arsenalu, zlepší náladu. Další fotbal čeká v Biskupicích, kde "válím" za místní TJ, částečné uspokojení z výhry 5:2 je vykoupeno akutní bolestí levého kolena, které dělá vše proto, aby jeho pán fotbal hrát nemohl.

I tak lze označit dnešní den za pestrý, a se zbytky Borovičky i za úspěšný. Po delší době a zpravidla na delší dobu.......A navíc zítra datum, který nesnáší snad žádnej školou povinnej jedinec....Stačí se porozhlídnout po sérii statusů na icq anebo se zkusit kuknout na kalendář. Tak jsme se dočkali......

Skvělé, i mě do rukou se dostalo nové vydání úžasného časáku Bravo Girl! Z titulní strany se zubí svůdně koukající slečna, která evidentně Bravo Girl číst potřebu nemá. Kdysi snad ano, ale dnes se jen usmívá z přední strany....že by dávný, naplněný sen?

Navíc je nové vydání i s opravdu Trendy dárkem!!!! Neonová svítící tužka!!!! Co může být více trendy?...Ale asi nerozumím mladým (jsem mladý).Můžete si díky novému Bravíčku vybavit pouzdýrko s Avril na podtrhávání nadpisů v dějepise. Co si víc přát?

Na úvodní dvojstránce nás čeká seznámení s obsahem, vše je barevné, stylizované, ale přeci jen vše budí mírný dojem rebelství. Je tam lákavé foto Enriqueho Iglesiase s připomínkou, "co baví tvého idola?"...Nedočkavě se těším na stránku 40, kde se to dovím. Překočíme li drby ze společnosti, novinky ze světa krávovin a velmi vkusně oděné slečny v něco, v čem si za pár dní vyjdou všechny skalní příznivkyně Bravo Girl!, dostaneme se ke stránce s titulkem : "Je hrůza být neoblíbená, ale musíš se s tím smířit". Jsem neoblíben, a dávno jsem se s tím smířil. Čtením tedy nebudu ztrácet čas a zvesela se posunu dále.

Wow...."Poznáte falešné kamarády?".....Hustýýýý....Pokud ne, tak utíkejte k nejbližší trafice, kde se tento plátek za mrzký peníz nabízí. Mrzký peníz, ale neocenitelné rady. Mí kamarádi jsou z větší části falešní, promin milé Bravíčko, věty tohoto článku mé oko neprozkoumá. Další strana, další zásadní dilema, "měla by holka kvůli klukovi hubnout?" Co myslíte? Pod článkem je anketka, pár kluků odpovídá na otázku, každej po svým, ale nikdo neplácne nic novýho. "když je holka cool vystajlovaná (cool slovo) a má ještě k tomu krásný úsměv a bla, bla, bla, bla.....a nějaké to kilčo navíc? Pohoda". Další stránečka řeší podobné dilema v jiném kabátku. "Stydí se za tebe?"....Jou, to zkusím, zapojím fantazii, páč kupodivu holku (girl) nemám.

START-Tráví s tebou děsně každou volnou minutu?...Hm, dávám ne. Šipečka mě vede k jiné bublince-Má rád, když se kvůli němu...Kurva...to je pro holky....sexy oblékneš? Myslím že jo, a volně se přesunu do jiné šipeny-Pustí se tvé ruky jakmile zahlédne své kámoše?....To už je moc, dávám od testu ruce a oči pryč. Ještě bych se dozvěděl něco znepokojivýho.

Další dvojlist je věnován kosmetice, přetočím dřív, než stihnu sdělit tamní obsah. Další dvojlist nabízí džínovou mánii, mám mánii časák hodit do škarpy, a tak nechám mánii bez povšimnutí. UuUUUh...."Fakt o tebe stojí?" Ptá se další dvojlist. "Jeho tělo to prozradí za něj!"....Kluciiii, jsme v pasti, psychologický rozbor nás hodí do naha a každá čtenářka Bravo Girl již jen pohledem zjistí, jestli o ni stojíte. Ale jak na to, se dovíte v novém Bravíčku (ta trafikantka se na vás jak kreténa bude dívat jen chvíli, když to rychle zaplatíte).

A další obrácení listu-FOTOROMÁN, hmmm....Láska přes internet, 15 ti letá Monika pevně věří, že na chatu našla svou lásku, Lukáše. Čtení pobaví, ty slaboduchý zaujme, ty zoufalý ztotožní, a machři o tom napíšou recenzi na blog Libka. Zápletka je zajímavější než to jak to dopadne, plyne z toho poučení, jaký?...Trafika.....

Na plakátu Rafy Nadala mi nic vtipnýho nepřijde, snad jen to, že sám uznávaný tenista má potřebu prodat svůj ksichtík do periodika nevalné pověsti. Další přetočení a další dilema, "byla to opravdu letní láska?, nebo tě chtěl jen do postele". Myslím že je to tak trochu zbytečná otázka, páč každá na to pravděpodobně přišla sama. Ale pro jistotu jsou uvedeny tři odlišné způsoby balení kluků, ani na jednu nesedím, takže určitě něco zapoměli. A dál?....Intim...nebudu citovat, je to choulostivé a při psaní toho, co tam je, bych se musel sám za sebe stydět ( i za ty, co tam poslali svůj dopis, teda pokud to nebyly výplody redaktorské fantazie).

Další stránka, "kde potkáš vysněného kluka?" Přiznám se, že fakt nevím, ale nehodlám na stránce hledat odpověd.Další stránky moc komentářů nepotřebují...." jsem závislá na Wentworthovi!, Jsi divoška?, Astro speciál pro celý školní rok...".....A tak se volně dostaneme na stránku, kde je názorně ukázáno, co miluje Enrique, o něm platí asi něco jako o Nadalovi, u obou je vidět chut po penězích i za takovou cenu. Nečekaně má rád Coca Colu, nepije alkohol, má rád fast foody, jezdí v červeným Porsche, posiluje ("aby udržoval svou dokonalou postavičku"), cool oblečení (taky jaký jiný?) a přítelkyně? Modrooká Anna Kurnikovová, samozřejmě blondýnka. 

Další obsah stránek zní tak nějak stejně, borka co se svůdně kouká z přední stránky je Mollie King z dívčí kapely Saturdays, zadám tedy do youtube....Zní to zhruba stejně jako název, když si to poslechnete, nic nezískáte, ale zase o nic nepřijdete, ted samozřejmě mluvím k zastáncům vkusné hudby. i když, co je vlastně pro vás vkusná hudba? Překlad 15693750 krát přehrané písně od Enriquho Igelsiase- Can you hear me?

Bouři smíchu může vyvolat poslední dvoustranna, to co tam je, nechám v tajemství skrytém za nákupem tohoto periodika.

Co na to NMMetyn?....Při prohlížení snadno nabudete dojmu, jak je balení kluků jednoduchý, že každá na to má, nezáleží na tom, jak vypadá, ale co má v sobě a bla bla bla. Vše je napsáno v optimistickém a pozitivním duchu. Nic vám to nedá, teda pokud nejste náctiletý děvčátko, co se považuje za nadprůměrně přitažlivou anebo jen náctiletý děvčátko. Ano, jsem na tom tak blbě, že si musím dělat prdel z plátků pro pubertální dívenky, litujte mě anebo zatraťte, nejvíc mi uškodí, když mou blbost budete ignorovat. 

Kde se to vzalo?....Mám doma náctiletou sestřičku, co tímhle žije a sní o svém princi, žehlí si vlasy, na chatu i stanuje. Přinesla si to dnes z obchodu a tak mě chytil geniální nápad

Hodnocení....CoOl.....